Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 40
Join date : 06. 09. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://veilofcrows.forumczech.com

Neudržovaný park

za Thu Sep 06, 2018 7:17 pm


Část velkého parku, kterou nikdo neudržuje a nikdo se o ni nestará pomalu zarůstá, chátrá a voda v kdysi zdobné a okouzlující fontáně je plná zeleně a spadaného listí.
Ideální místo k temným pochůzkám.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 01, 2018 7:21 pm
Toulal se po parku už hodnou chvíli. Důvod nebyl očividným, snad se snažil vyčistit si hlavu po nelegálním zápasu, kterého se zúčastnil. Vlastně netušil proč to dělal. Snad byl stále zvířetem, které z něj udělali ve vězení, že tak lačnil po boji s jinými bojovníky. Že toužil přijímat rány od protivníku, sám je rozdávat a okusit pocit vítězství. Snad si vybít i svou agresi. Bolelo ho snad celé tělo, na obličeji měl stále zbytky zaschlé krve a opuchliny se mu pomalu začínaly vybarvovat. V chromém koleni mu nehezky píchalo, ale byl na bolest zvyklý, navíc ji nepociťoval tak jako jiní. Šel pomalu, opravdu velmi pomalu, snažil si urovnat myšlenky. Poslední dobou ho noční můry provázely častěji. Byl tedy navíc ještě nevyspalý, ale nikdy by si nestěžoval. Zítra ho čekala nějaká práce a on věděl, že do svého úkolu dá opět všechno, tak jak měl ve zvyku. Nikdy nic neodbyl. To byl jeden z důvodů, proč si vysloužil místo mezi Assasíny, Stínovými ochránci.
Oděn v kožené bundě, pod kterou měl mikinu s hlubokou kapucí, jež mu zakrývala tvář, se opřel lokty o zídku, která sloužila jako zábradlí okolo bývalé fontánky. Hleděl na kalnou vodu a naslouchal svému okolí, o nově příchozím věděl dávno před tím, nežli se objevil.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 01, 2018 7:38 pm
Měla za sebou úspěšnou misi. Poté co to nahlásila, věděla že potřebuje oddech. Zahalená v teplém kabátě zamířila do jediného místa, které bylo v podstatě jako její místo. Místo kde mohla být kým chtěla, nemusela se nijak zvlášť hlídat. Ani svá záda. Sem nikdo nechodil. Neměl proč. Znala tam opravdu dobré místečko, jen kousíček odtamtud, kde si během těch let co tam chodí poupravila k obrazu svému. Malá procházka jí ale nikdy neuškodí. Ráda přemýšlela nad tím jak ta část velkého parku kdysi vypadala. Muselo to tam být skutečně kouzelné. Nemusela používat Orlí zrak, aby ho vycítila. Nesl sebou jakou si zvláštní vůni. Cítila jí většinou i na velké vzdálenosti. Pokud měla někoho, kdo by se dal považovat za kamaráda, Gavri se tomu asi blížil nejvíce. Bylo to vskutku vtipné. Jsou si docela podobní, i když jsou rozdílní. Proto si v klidu docupitala až do jeho blízkosti. "Promiň že jsem si dneska nechala ujít tvůj zápas. Měla jsem nějaké.. povinnosti." pronesla s tajemným úsměvem. Už díky tomu mohl vědět, že plnila nějaký úkol. Pravděpodobně věděl i jaký. On sám patří mezi ty lepší kteří jsou na žebříčku výš. Věděla že ho nijak nepřekvapí. Bylo těžké překvapit někoho jako je on. Mírně se zamračila když viděla jak je zřízený. Stačilo jí vidět jak má ramena svěšená nízko, hned jí došlo že nebude v nejlepším stavu. Díky bohu to kapuce neodhalila. Ráda by si s ním někdy zatrénovala. Jsou podobně naladění, při boji se nemusí bát že ublíží jeden druhému.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 01, 2018 9:48 pm
Byl zabraný příliš do svých myšlenek, aby rozpoznal kdo se k němu pomalu blížil. Věděl jen, že někdo přichází a jeho tělo bylo připravené vykrýt případný útok. To, ale nebylo třeba, neboť dotyčná, která k němu přistoupila, byla jedna z mála mála přátel, které měl. Považoval ji za svou rodinu, ostatně jako téměř každou Vránu temnoty, ona mu však k srdci přirostla asi nejvíce.. Snad jen proto na ni nevrle nezavrčel a neposlal ji pryč. Netušil, jak se dozvěděla o zápasu, o kterém nevěděl téměř nikdo, ale veselý ton jejího hlasu ho donutil k úsměvu, který však nemohla vidět. "Podle toho jak dobrou náladu máš soudím, že tvé povinnosti šly podle tvých představ," uchechtl se a dál pozoroval lístky plující po hladině vody. Opravdu věděl o jaký úkol šlo, ale podrobnosti neznal. Nepochyboval o tom, že to zvládne, to ne, ale i tak byl rád, když se mohl přesvědčit, že jí nic není. Možná byl v žebříčku o trochu výš, ale Vrány temnoty mezi sebou moc velké rozdíly nedělaly, byly si rovny. Tudíž ji bral jako sobě rovnou a překvapený by byl v případě, kdyby pochyboval o jejích schopnostech a to by jí nemohl ani věřit. Promnul si prsty jedné ruky klouby té druhé a konečně k ní natočil hlavu. Opravdu nevypadala, že by byla zraněná. Narovnal ramena a tím si protáhl ztuhlé a bolavé svaly.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Fri Nov 02, 2018 3:11 pm
Opřela se kousíček od něj. "Bylo to peklo. Musela jsem si hrát na servírku. Možná by to šlo udělat i jinak, ale ta možnost se zdála v tu chvilku nejlepší. Neprozradila jsem se a.. zmizla jsem bez povšimnutí."  neměla radost z toho že politika musela zabít v podstatě před jeho rodinou. Viděla jeho děti, ženu.  Byla to ale její práce. Její duše je tak jako tak poskvrněna velkým počtem vražd a temných úkonů. Ale kupodivu stále ještě září, neztratila radost do života. "Jak dopadl ten druhý? Doufám že  mnohem hůř." pronesla a nakonec si založila ruce na hrudníku. Moc dobře věděla že by se měl co nejdříve ošetřit aby se jeho tělo začalo léčit co nejdříve a on byl připravený na další úkoly, ale také moc dobře věděla že je schopný snad čehokoliv. Byl nezastavitelný. Hrubá síla, které se postaví jen málo kdo. Musela se více zachumlat do svého pláště s kožešinou kolem krku. Milovala teplo, častý pobyt v zimě jí však příliš neumožňoval užívat si klidu a teplo krbu. Z malé taštičky vytáhla zápisník a tužku. Rychle do něj úhledně napsala jméno a přeškrtla ho. Zhluboka se nadechla a rychle zase zápisník schovala. Gavri věděl co v něm je. Jména těch jenž zabila. Nutno podotknout že byla už zhruba v polovině zápisníčku. Zvažovala že by se vrátila do sídla Vran hned, ale byla ráda v jeho společnosti. Ovšem snažila se to tutlat co nejvíce. Tak jako on odmítal většinu lidí, měla to i ona. Její zkušenost jí rozhodně nedovolovala si často někoho připustit k tělu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sat Nov 03, 2018 10:53 am
"To jistě bylo, vypadat jako tučňák musí být opravdové utrpení," řekl ironicky s náznakem smíchu. "Vidíš, říkal jsem, že jsi dobrá," smál se, ale myslel to vážně. Sám ovšem poslední dobou ze své práce nadšený nebyl, noční můry mu jen připomínaly jeho hříchy. Věděl, že se narodil jako bojovník, narodil se pro zabíjení, neboť to byl jediný talent, který mu bůh dal do vínku. Nic jiného neuměl, možná tak opravit nějaký ten motor. Ale i tak nad některými svými činy, úkoly které dostal, pochyboval. Neměl by a ani nechtěl, ale bohužel měl svědomí. To bylo jeho prokletí. Svědomí a ženy. Byl sukničkář, ale milovat nedokázal. "O trochu," odvětil svým hrubým hlasem s ruským přízvukem. Za léta, co byl tady v New Yorku se ho téměř vůbec nezbavil, ostatně se o to ani nikdy nesnažil. Jo v tom to možná bylo. Po chvilce Mera vytáhla z kapsičky svůj zápisník a zapsala do něj jméno. Byl to jakýsi její rituál. Netušil však, co jí to přinášelo. On sám si pamatoval jména svých obětí jen zřídka, za to jejich tváře si vybavil všechny. Nejčastěji je vídal právě ve svých snech.
Po chvíli, kdy tam jen tak stáli si konečně z hlavy stáhl kapuci. "Je ti zima, měla by jsi se vrátit do sídla," poznamenal a stočil pohled opět k hladině kalné vody, do které skrz zábradlí kopl kamínek.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sat Nov 03, 2018 11:06 am
Tihle dva spolu za ta léta nic neměli. Nebylo to ani kvůli tomu jaký mezi sebou měli vztah. Jeden ovšem věděl po čem touží ten druhý. Mera není žena kterou si někdo může vypůjčit jen tak na jednu noc. Ovšem také bezesporu vypadá neustále energicky, vesele, skutečnost je ale jiná. "Jo.. utrpení to bylo neskutečný." hlavně ta snaha nevnímat ty zděšené křiky jeho ženy i dětí které zaslechla na střeše. Poslední dobou by se potřebovala odreagovat víc než kdy předtím. Když se projevil jeho přízvuk, mírně přivřela oči a pousmála se. Gavri měl bezesporu spoustu předností, ale ona není žena která by běhala za muži. Sama měla radši když se o ní nějaký muž snažil. Jeden z Temných Vran za ní běhal neustále, rozhodně to ale nebyl její typ. Jakmile mohla vidět do jeho tváře, sama si váhavě stáhla kapuci. Při té příležitosti si i rozpustila vlasy vytažením jehlic z drdolu. Ohnivá řekla vlasů se jí rozprostřela kolem ramen a začala jí hřát. "A ty by jsi se měl nechat ošetřit. Co takhle jít do útočiště co je kousek odsud? Ošetřím ti rány, odpočinu si od ostatních lidí." často jí vyhovovalo být v jeho přítomnosti. Nemluvil nesmysly, člověk si nemusel tolik hlídat záda když ho měl po svém boku a znal ho, tedy pokud ho někdo skutečně znal. Poslední dobou neměla moc příležitostí jak se uvolnit. Byla v neustálém koloběhu práce. Práce byla vlastně tak nějak její život. To jediné co zná. Měla docela i hlad, z´před akcí není dobré jíst, kdo by taky rád bojoval s plným žaludkem?
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sat Nov 03, 2018 7:30 pm
Věděl, že tahle práce není lehká, ale oba ji dělali dobrovolně. Svým způsobem. Stěžovat by si tedy neměli, ale pravdou bylo, že za okolnosti, které je k tomu vedly nemohl ani jeden. "Nedělej se, beztak jsi si to užívala," zachechtal se a sledoval jak si zapsala nové jméno do svého seznamu. Měla hezký úsměv, to si moc dobře uvědomoval. Vůči ženám jen těžko zůstával chladný, ale nikdy si je nepřipustil k tělu. Proto si od Mery držel odstup rovnou, bral ji jako člena rodiny, ale nic víc. Moc dobře věděl, že není dívka na jednu noc. To byl důvod proč se nikdy o nic nepokusil.
Pomalu si stáhl kapuci, a když tak učinil, Mera značně váhavě udělala totéž. Dala při tom volnost svým ryšavým vlasům, které jí ve vlnách spadly po ramenou a zádech. Byly stejně ohnivé jako její duše, kterou skrývala pod chladnou slupkou. Gavri se sice držel v ústraní, ale byl dobrý pozorovatel a všímal si povahových rysů, které jiným zůstávaly skryté. Meru znal už dlouho, něco takového mu tedy nemohlo uniknout. "Nic mi není Mero," namítl podrážděně. Její přítomnost mu nijak zvlášť nevadila, ale rozhodně nepotřeboval pomoc. Byl v pořádku. Nebo to si alespoň namlouval, neboť žádnou jinou možnost si nikdy nepřipouštěl. Navíc jeho snížený práh bolesti k tomu nijak zvlášť nepřispíval. To ovšem nečekal, že se mu před očima udělá černo a bude se muset zídky přidržet pevněji, aby neupadl. Dlouze se nadechl a na okamžik zavřel oči, doufajíc, že se vzpamatuje. Neměl tušení, co se s ním děje.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sat Nov 03, 2018 7:51 pm
Jakmile vytušila že není něco v pořádku, okamžitě stále u něj a podebrala ho opatrně pod rameny. "Jdeš se mnou. Bez diskuze. Ty jsi se o mě párkrát taky už postaral." pronesla rozhodně. Nebýt toho že si všímal zranění která měla, snad už by tu Mera ani nebyla. Ona sama trpěla, i když né fyzicky. Pomalu si ho přehodila částečně přes záda(rameno), vydechla pod jeho vahou. "Páni, člověče asi budeš vážně kus chlapa." zaskučí trochu. Rozhodně ho musí dostat na své bezpečné místo než úplně vypne. Pak by s ním nehla ani o píď. Už takhle má co dělat. Obvykle chlapa jako on zmlátí bez větších problémů, ale tahat člověka v bezvědomí který je samý sval je jako tahat stokilový balvan. Skutečně jsou minimálně jako rodina. Už jen z toho důvodu se rozhodla že ho potáhne přes celý park. Není to ale daleko, jak už mu předtím řekla. Po ten kus cesty poté co se vydá na místo promluví jen sem tam, aby se ujistila že je Gavri při vědomí. Cítí jak se jí svaly poměrně hodně napínají ve snaze udržet jeho váhu. Když míří do schodů v jedné zapadlé uličce u Parku, musí ho u dřevěných schodů na chvilku položit, oddechnout si a pak si ho zase přehodit přes záda a vylézt s ním ty schody. Lhala by, kdyby řekla že se u toho pořádně nezapotila. Musela si ho přehodit přes záda prakticky celého. Když byli uvnitř, snažila se s ním na postel praštit co nejméně. Ale do polotvrdé matrace postele zapadl jak nic. "Hej.. Gavri.. kde tě to bolí nejvíc?" největší obavu měla z toho že ho bude muset prakticky celého svléknout. Jestli jde ale o jeho život, udělá co bude nutné. Tohle je přeci takové těžké rozhodnutí! v duchu se modlila aby odpověděl určitě. Předem si už ale došla pro lékárničku odkud vyndala všechny potřebné věci a pár lahviček od jejich alchymisty.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sat Nov 03, 2018 8:50 pm
"Ne nééé," zamručel, když ho podepřela a rozhodným hlasem mu oznámila, že půjde prostě s ní. Bolelo ho všechno, ale nic přeci ne tolik, aby kvůli tomu potřeboval ošetření či pomoc, byl na tom tolikrát už mnohem hůř. Dostal jen pár ran, neměl žádné zranění od zbraně, kvůli kterému by třeba ztratil hodně krve. Hlava se mu, ale točila jako by byl na kolotoči a před očima se mu zatmívalo. "Říkám, že mi nic není," zasupěl ve snaze udržet se na nohou sám, když si ho přetáhla přes rameno. Nejen kvůli své hrdosti, ale také kvůli tomu jak pod jeho vahou vydechla námahou. "Nech mě tady, potřebuju jen nabrat dech, budu v pohodě," zamručel, když si postěžovala na jeho váhu, ale snažil se spolupracovat, zatínajíc zuby, aby si udržel vědomí. To se ho neustále snažilo opustit, ale on si jej silou vůle udržel po celou cestu, kdy vždy alespoň zamručel, když na něj promluvila. Snažila se ho tím udržet při vědomí, zatímco funěla námahou. Po schodech k bytu, který sloužil jako úkryt, jej už pomalu nesla. Nikdy si snad nepřišel hloupěji. Nezmohl se však pořádně ani protestovat, jediný odpor který kladl bylo nesouhlasné mručení.
Po chvíli tvrdě dopadl na matraci, ale nevnímal to. Ztěžka pootevřel oči, když na něj promluvila, pohlédl na ni a zavrtěl hlavou. "Nevím, " ztěžka držel otevřené oči. Věděl, že když bude chtít, udrží se při vědomí. Musel se udržet při vědomí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sat Nov 03, 2018 9:10 pm
Protesty nebrala na valnou váhu. Byl jako ona. Ona sama dost protestovala. Věděla ale jak se cítí. Díky tomu že jsou si v jistých ohledech podobní, a díky tomu že ví jak muži dokáží být ješitní se ho tam snažila dostat co nejdříve. "Nikdy tě nenechám někde samotného a vyřízeného." zabručí. Může mít nějaké vnitřní zranění, což je pravděpodobné u zápasů. Odzbrojila ho a pak mu pomalu začala svlékat horní část oblečení. Takže bundu, mikinu a tričko, záleží na tom co všechno na sobě měl, ale zbavila se veškerých vršků aby prohlédla hrudník. Vlastně byla dost ráda že je mimo, alespoň nebude vnímat to jak je rozrušená z toho že před sebou má polonahého nebo už brzy skoro nahého chlapa. Rudá ve tvářích byla, ale to i díky tomu jak ho do úkrytu táhla. "Hele moc si nezvykej na to že tě budu svlékat. Mám radši když se chlap předvede sám." popíchne ho aby odlehčila situaci. Jakmile je zbaven vršků opatrně mu začne prohmatávat hrudník. "Hm.. vypadá to že máš pochroumaná žebra. Chce to..moment." odběhne ke skřínce a hned mu zpět přinese pás s několika pruhy silné látky. Omotá mu to kolem hrudníku, na žebra mu začne natírat směs olejíčku a sušených bylinek. Má dost soustředěný výraz, díky tomu že mu nechce nějak přitížit. Převážně se léčí sama, nesnáší doktory. To mu také kdysi říkala. Poté vezme lahvičku s tekutinou. "Musíš to vypít. Neboj se, není to nic špatného, pomůže ti to zregenerovat se." sama se trochu napije aby věděl že to není jed a že mu to neublíží a pak mu to jednoduše přiloží ke rtům. "Prospíš se. Je tu bezpečno, nikdo o tomhle místě neví." Podloží mu hlavu polštářem, s váháním mu stáhne i kalhoty a zabalí ho do deky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 12:56 pm
"Děláš jako by ti na mě záleželo," zasýpal v pokusu o smích, ale rychle utichl snažíc se jí cestu alespoň trochu ulehčit, ačkoli se mu to asi příliš nedařilo.
Nevěděl co se s ním děje, bolelo ho celé tělo, jako vždy po zápase, nic víc. Tu bolest se naučil nevnímat, nic to nebylo. Ani dnes ne, dokud nezačal ztrácet vědomí. Něco se pokazilo. Vnímal jak ho její ruce nejdříve odzbrojily a posléze vysvlékly ze všech svršků. Vše bylo zastřené, ale i tak byl schopný alespoň trochu vnímat. Její ohnivé vlasy, jemné doteky a hlas. Její poznámce se pokusil zasmát, ale místo toho se jen rozkašlal. Byl rozčilený, ne na ni, ale na sebe, že není schopen se pomalu ani zasmát. Jen proto od ní odvrátil hlavu, zatímco ona začala prohmatávat jeho hrudník. Málokdy cítil vztek tak silně a nechtěl, aby si toho povšimla. A na její slova ohledně toho co mu je, jen nepatrně pokývl hlavou. Pak odběhla pro nějaké věci, a když se vrátila, začala jej ošetřovat. Prohlížel si její tvář, ten soustředěný výraz, když mu na žebra natírala nějakou směs. Jakmile však vzala do ruky jakousi lahvičku, trochu nedůvěřivě nakrčil čelo. Její slova ho moc neuklidnila, neboť takovýmto tekutinám či práškům moc nevěřil. Teprve až když se napila, tak se trochu uvolnil a jeho odpor k lahvičce plné čehosi z tváře lehce vymizel. Nepříliš nadšeně se toho tedy napil, když mu lahvičku Mera přiložila ke rtům. Hleděl jí při tom do očí, jako by se jí tím snažil říct, že jí to později dá sežrat. V přátelských mezích samozřejmě. Nechtěl spát, nikde nebylo bezpečno, Vrány světla nebo agenti mohly být kdekoli, jediné bezpečné místo bylo sídlo. Když usne, zůstane sama, nebude kdo by jí hlídal záda. Jenže jediný protest byl jeho chladný pohled, když mu pod hlavu strkala polštář. A rysy mu ztvrdly ještě víc, když mu stáhla ještě ke všemu kalhoty a zabalila ho do deky jako malé dítě. Ze vší té potupy raději vzdal boj s vlastním vědomím a to jej opustilo, pořád lepší nežli zčervenalé tváře.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 1:11 pm
"Možná že i záleží." broukne dost nepřítomně chvilku potom a dost tiše. Jistě že jí na něm záleží. Proto by jinak netrávila svůj čas v jeho společnosti. Postarat se o něj pro ní bylo to nejmenší. Opravdu úplná maličkost. Když si byla jistá že spí, jemně jej pohladila po tváři. Z prádelníku vyndala čisté oblečení a namířila si to do koupelny. Tu nechala otevřenou, aby slyšela kdyby se cokoliv dělo. Dveře bytu jsou bezpečnostní, nedají se otevřít pomocí assassínských schopností. I beranidlo by mělo co dělat. Kovové tyče zapuštěné do zdi zajišťují že dveře odolají i větším útokům. Pouze tak ona může v klidu spát, když spí mimo sídlo. V koupelně byla dobrých dvacet minut. Byla ráda když viděla že spí. Ona si nemohla dovolit usnout, dokud nebude vědět že je úplně v pořádku. Ještě si sušila vlasy když vcházela do místnosti. Pouze v delším černém tričku a spodním prádle. Z prádelníku si vzala kalhoty které si oblékla a pak se usídlila na kraji postele. Zbraně měla hned po ruce, její vějíř byl hned vedle ní na nočním stolku. Zbraň kterou nemá nikdo jiný. Věc která je charakteristická pouze pro ni. Elegantní zabiják. Tedy, jen v jistém slova smyslu. Když se dá do skutečného boje a rvaček, je z ní nezastavitelná žena. Čas plynul opravdu hrozně rychle. Uběhly snad hodiny? Po té době si četla nějakou knihu, ve snaze neusnout.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 1:37 pm
Spal dlouho, vůbec nevěděl o světě okolo sebe. Byl v bezvědomí, takže to připomínalo klidný a tvrdý spánek. Bezvědomí však po nějaké té hodině pominulo, díky léčebné látce, kterou požil. Brzy prostě jen spal a to sebou přineslo i jeho noční můry. Začal sebou na posteli nejdříve mrskat a netrvalo dlouho, přidaly se i zvukové projevy. Viděl některé ty, které zbavil života a okusil jako téměř každou noc znovu a znovu mučení, jež bylo trestem za vzpurnost ve vězení. Na kůži mu vyrašil pot. Probudil se až s výkřikem, kdy se na posteli prudce vymrštil do sedu a tvář se mu zkroutila bolestí, ovšem jinak na sobě nedal znát, že by jej něco bolelo. Okamžik se rozhlížel, snažíc se přijít na to kde je. V pokoji panovalo přítmí a pak tu byla Mera. Snažil se rozpomenout na to, co se stalo a to se mu vcelku rychle povedlo. Prudce oddechoval a snažil se uklidnit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 1:51 pm
Skutečně jí byl dopřán klid a pokoj. Neuvažovala nad problémy, jen si četla. Málem u toho však usla, když sebou ale začal mlátit, odložila knihu. Jakmile se posadil a vnímal, jemně ho vzala za ramena. "Klid. Jsi v bezpečí, nic se neděje. Byly to jen špatné sny. Její vlasy zářily i v tom přítmí, svítila tam jen malá lampička. Pohladila ho opatrně po zádech. Jí samotné se sem tam vrací vzpomínky na vraždy. Není to ale tak hrozné jako u Gavriho. "Mám hlad jako vlk. Chtělo by to něco k jídlu co říkáš?" pronesla a pohladila ho po tváři. Snažila se odvést jeho pozornost od špatných snů. Její oči upoutaly jeho tetování, tetování kříže. Lehce se otřásla při vlastní vzpomínce, dokonce si mohl všimnout změny jejího výrazu, jen chvilkového. Bolestný, rozčilený ale pak.. se jednoduše hlasitě nadechla a podívala se mu do očí. "Vytuhl jsi rychle.. doufám že ti to pomohlo alespoň trochu. Ten pás si nech. Bude se ti hodit i při bojích. Zpevní ti hrudník a nebude tě nic tolik bolet. Není to určitě první ani poslední zranění které máš." cukly jí lehce koutky. Nějak se ale stále neměla na to aby vstala. Sama netušila jestli je to kvůli ní, nebo kvůli němu. Chce mu být na blízku, to bezesporu. Dost s tím ale bojuje. Jeho kůže byla horká, na dotek opravdu příjemná. Snažila si udržet nečitelný výraz. Je zraněný. Na takové hle věci by jsi neměla myslet. musela si připomenout v duchu. Není člověk který by se vázal. Ona nechtěla aby jí někdo ublížil. A to je jeden z problémů. To že byla osamělá nebyla žádná novinka. Nechtěla si ale najít někoho jen proto aby nebyla sama. S démony které si nese ve své hlavě bojuje už poměrně dost dlouho.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 3:00 pm
Mera ho chytila za ramena a klidným hlasem se ho snažila uklidnit. Jeho výraz byl v ten okamžik téměř šílený, když jej na ni upřel. A rychle se změnil ve výraz, který jí jasně říkal, že se musela zbláznit. Vždyť se chovala jako by byl nesvéprávný. Jistěže ví, že to byly jen špatné sny! Ale když na ni hleděl delší dobu, jeho výraz trochu povolil, nedokázal na ni být naštvaný. Dokonce se ani nenaježil, když jej pohladila po zádech. Pomalu jej začala dostávat do rozpaků, když jej pro změnu pohladila po zarostlé tváři. "Jo asi jo, taky mám hlad," řekl trochu zpomaleně a lehce se na ni usmál, ale ten úsměv mu na rtech zamrzl, když si všiml výrazu, který jí přeběhl po tváři. Byl to okamžik, ale on postřehl tu bolest, vztek a něco co připomínalo odpor. Netušil co si o tom má myslet, čím v ní vyvolal takové emoce. Ale vzápětí se hlasitě nadechla, pohlédla mu do očí a opět promluvila, jako by se mu to jen zdálo. "Ne to není," potvrdil jí a oči mu při tom pobaveně zasvítily. "Děkuju ti," řekl okamžik ticha na to, kdy si jen hleděli do očí, naprosto vážně. Stále seděla u něj na posteli, tak zatraceně blízko, že mohl cítit teplo jejího těla. Jeho mělký dech už nebyl způsobený jen bolestí zraněných žeber. Ne nechtěl jí ublížit, nechtěl aby se jejich vztah změnil. Byli přátelé, rodina. A tak sklopil pohled k peřině. "Měl bych se umýt," oznámil jí, pomalu vstal a odešel do koupelny, kde se svlékl a vlezl do sprchy.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 3:45 pm
Snažila se, ale uklidnit někoho jako je on není lehké. A zároveň se nenechat zabít. Jeho výraz dával jasně najevo cosi myslí. Ovšem že si to vyložila osobně. Zamrznutí jejího těla však v ten moment nešlo nijak ovlivnit. Prostě ho musela dál sledovat. Co si to ale namlouvá? Je bláhová. On je Vrána, určitě neuvítá takové hle opečovávání. Nic to ale neměnilo na tom, že zůstane jedním z těch lidí které má ráda. Jednoduše by se měla naučit se odpoutat od lidí. Ihned nasadila úsměv a souhlasně přikývla. "Vynasnažím se něco najít nebo připravit. Ale výsledek ti nezaručuju." Nakonec sama vstala a došla do malé kuchyňky. Pár jednoduchých ingrediencí a měla hotové špagety i s omáčkou. Brzy šla cítit vůně po celém bytě. Ona si cosi u toho broukala. Spousta Vran by dala tisíce za to viděl Meru u plotny, protože to je něco co se jen tak někomu nepoštěstí. Ovšem díky tričku které na sobě měla byly zezadu vidět vykukující hluboké jizvy na zádech.

Vzpomíná si dost jasně na ten den dost jasně. Už jen při té vzpomínce se jí začíná dělat zle od žaludku. Její adoptivní otec. Na první pohled hrozně příjemný čestný muž, křesťan, ovšem v soukromí pokud jasně nedodržujete řád, vás buď potrestá bůh nebo sám adoptivní otec. Oči se jí lehce zamlžily, proto si ani nevšimla že se rukou chytila okraje horké pánve. Jednoduše jí to nebolelo a neměla ten reflex který by jí nutil ucuknout nebo ani necítila bolest. Byla ponořena do vzpomínky která jí sžírala zaživa. Jako by znovu cítila to bičování. Jako by znovu prožívala všechno to mučení a utrpení které ještě v té době cítila. Ty nadávky, to že její duše je navždy zatracená. "Tvá duše nikdy nedojde klidu.." brblala si dokola.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 6:27 pm
"Spokojím se i se suchým chlebem," uchechtl se, nežli zmizel v koupelně. Ve vězení se naučil vyjít i s minimem jídla a navíc se naučil skromnosti. Nebyl náročný v tomhle ohledu. Jinak byl asi případ sám o sobě, člověk nikdy nevěděl jak zareaguje. Těžko říct jestli to věděl on sám. Sundal ze sebe všechny obvazy a stoupl si pod horkou sprchu, která z něj smyla zbytky zaschlé krve. Tělo mu na spoustě místech hrálo všemožnými barvami. Ale horká voda mu alespoň trochu uvolnila ztuhlé a bolavé svaly. Vylézt ven ho přiměla až lákavá vůně jídla. Z věšáčku stáhl osušku, kterou si vysušil celé tělo a pak se do ní zabalil. Čisté oblečení neměl. Všechno měl v sídle. Nepočítal s tím, že přespí někde jinde. Pomalu otevřel dveře z koupelny a vyšel ven.
Mera stála u plotny, zády k němu. Na sobě měla poměrně krátké tričko, které z části odhalovalo její holá záda. Do očí ho tak jako rána do žaludku praštily hluboké jizvy, které protínali její světlou pokožku. Zamračil se nad tím a v očích mu hněvivě zablesklo, neboť sám nenáviděl bič, znal jaké utrpění nabízí. Tiše stál, dokud si neuvědomil, že si dokola neustále něco opakuje. Udělal několik tichých kroků směrem k ní, takže teď neviděl pouze její záda, ale celý její profil a na sporák před ní. Teď už dobře rozuměl slovům, která opouštěla její rty, netušil co se s ní děje, ale něco nebylo v pořádku. V okamžik, kdy si povšiml její dlaně svírající rozpálenou pánev, v mžiku k ní přiskočil, chytil ji za zápěstí a prudce jí odtáhl ruku od pánve. "Proboha Mero, vždyť si uškvaříš ruku!" Přitáhl si její dlaň k sobě, tak aby se mohl podívat na její prsty. Držel ji za zápěstí dost hrubě, čelo starostlivě nakrčené.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 6:51 pm
Byla doslova mimo. Ztracená ve svých vzpomínkách. Už dlouho nevzpomínala na to co se stalo v její minulosti. A málo kdo věděl co se jí stalo. Možná ani sám velitel to nevěděl. Její minulost byla dost nejasná a utajovaná. Bolest jí nedělala problém. Vůbec jí nevnímala a prsty i dlaň začaly nabírat tmavě hnědou barvu. Byla to její levá ruka, ruka kterou naštěstí tak často nebojuje. I tak to ale může být komplikace. Jakmile jí chytil, vylekaně se na něj podívala. "G.. Gavri?" pronesla dost zmateně a poté pohlédla na svou ruku. "Sakra.. To nevypadá dobře." zabručí naštvaně. Hold už s tím nic nenadělá. Tohle byl celý problém její existence. Nemohla se často zapomínat, ovšem když přijde něco takového, stane se. "Potřebuju led.." broukne tiše. Kdyby to bylo na ní, nechala by to být. Pokud si to namaže mastí bude to v pořádku, zahojí se to. Byla vyvedená z míry, to bezesporu. "Jestli mě budeš držet tak pevně, asi mi přibude modřina." poznamená jen tak do vzduchu ve snaze odvést pozornost od toho co se právě stalo. Nevěděla jestli stojí o to říct mu o sobě víc. Ví že by si k němu začala tvořit mnohem větší pouto. Což by byl problém podle toho jak reagoval když vedle něj jen seděla a nic nedělala. Jen se mu dívala do očí. Ale ona je nic. Přesně tak jak říkal její otec. Nikdo o ní nestojí, má černou duši, jediné co jí čeká je věčné zatracení a utrpení v pekle.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 10:17 pm
Musela být úplně mimo, alespoň podle toho, jak vylekaně se na něj podívala. Zmateně vyslovila jeho jméno, ale on hleděl jen na její ruku. Snažil se na to nedbat a pořádně si prohlédnout její zranění. Prsty i dlaň měla rudo hnědé, ale ani nezasykla, věděl o tom, že necítí bolest, ale stále nechápal jak je to možné. Teprve teď, když pohlédla na svou ruku, zjistila, co se jí stalo. Zněla naštvaně, když to okomentovala. "Ne to nevypadá," zavrčel a pohlédl jí do očí, stále jí svírajíc ruku. "Musíš na sebe dávat pozor!" Dodal a opět pohlédl na její ruku, aby zjistil v jakém rozsahu zranění je. Až když tiše podotkla, že potřebuje led, pohlédl jí do očí. "Je něco v mrazáku?" Otázal se ve stejnou chvíli, kdy ona jen tak mimochodem podotkla, že bude mít modřinu, pokud ji bude nadále tak silně zápěstí svírat. "Jo aha,.. promiň," trhl sebou a okamžitě ji pustil. Raději se vydal do ledničky pro nějaký ten led. Něco tam našel a když to zabalil, vzal ji opět za ruku, tentokrát si dal pozor, aby to bylo v rámci možností jemně. Opatrně přiložil led k její spálené dlani a volnou rukou odstavil jídlo na studenou plotýnku.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Sun Nov 04, 2018 10:33 pm
"Já.. se snažím na sebe dávat pozor. Občas jen prostě.. se ztratím v minulosti." pronese a nechá ho aby jí přinesl po jejím přikývnutí led z mrazáku. Tlak jeho ruky cítila, bolest ovšem žádnou. Nechtěla ale aby si později vyčítal že jí nadělal modřiny i když jí to nebolí. "Děkuju.." hleděla na něj. Byl to zvláštní pocit, to že se o ní někdo stará i to, že vůbec někdo vidí většinu jejích problémů. Byl neskutečně jemný, musela se díky tomu mírně pousmát. "Hádám že teď budeme vyrovnaní. A jak se cítíš ty?" přejela ho pohledem aby si byla jistější že už mu není tolik špatně. Zhluboka se nadechla aby opět našla ztracenou rovnováhu. Pohled na tu ruku hezký rozhodně nebyl. Rovnalo se to skoro tomu, jako by někdo strčil ruku do ohně a držel jí tam delší dobu. Alchymista jí na to jistě později něco dá. "Jídlo je ale hotové." jako na povel se ovšem ozval její hladový žaludek, musela se ušklíbnout. Jen se obávala toho že Gavri bude chtít vést vážný rozhovor. Jeho ruka měla příjemnou teplotu. Nehřál, ale nebyl ani moc studený. "A nemusíš se omlouvat, nic se nestalo, mě tyhle věci.. nebolí. Vůbec." pousmála se. Opřela se o linku která byla hned u nich, volnou ruku nechala svěšenou podél těla. "Jsem člověk který věčně létá v nějakém problému, nebo si něco udělá. Věř mi, tohle nic není." třeba oproti zranění které by mohlo být třeba řezné, teklo by jí hodně krve a ona by si toho nevšimla, nebo by to podcenila, a mohla by vykrvácet, nebo něco podobného.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Mon Nov 05, 2018 1:23 pm
"To znám, ale u tebe to činí celkem problém," zamumlal cestou pro led. Nechtěl jí ještě víc ublížit, i když jí to nebolelo, jen si prostě jako poměrně často, neuvědomil svoji sílu. Když se vrátil, co nejopatrněji jí led ke spálenině přiložil. Na její poděkování jen pokývl hlavou a dál jí přidržoval led u ruky. Ve chvíli kdy se Mera opět ozvala, vzhlédl od ruky k její tváři. Jemně se usmívala, ale netušil kvůli čemu. Nad jejími slovy pokrčil rameny. "Když myslíš," zamručel a zrak opět sklopil. "Líp, děkuju," odvětil a zacukal mu při tom koutek úst v úsměvu. Teprve teď mu došlo, že si zapomněl v koupelně pás na ta žebra, který ze sebe sundal. Jakmile zmínila jídlo, ozval se i její žaludek, což bylo vcelku komické, ani Gavriho tvář nezůstala chladná. Musel se nad tím uchechtnout. "Akorát včas," podotkne a pohlédl k pánvičce. Rozhodně s ní žádný vážný rozhovor vést nehodlal, pokud by ona sama nechtěla. Nikdy by ji nenutil mluvit o své minulosti, aniž by nezačala sama. Sám o té své nerad mluvil a nesnášel, když jej někdo k tomu nutil. Neměl tedy důvod z ní něco tahat proti její vůli, i když ho to třeba zajímalo. Bylo to jen její rozhodnutí. "Já vím, ale nemusíš mít kvůli mě barevné zápěstí," ušklíbl se a pohlédl jí do očí. "Jo, tak to jsme na tom stejně," opět se ušklíbl a nezněl nijak nadšeně. Znělo to spíše jako by komentoval smutnou skutečnost.
"Dobře to voní," uculí se, když jí led náhle vtiskne do volné ruky, aby jim mohl nandat, snad chtěl změnit téma. "Jdi si sednout," nakázal jí. Pak zotvíral několik skřínek, nežli našel tu správnou s talíři a dva vyndal. V jednom z šuplíků objevil příbory a jakmile měl nandáno, donesl vše na stůl, u kterého už Mera snad seděla. Sám si sedl také a pustil se do jídla.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Mon Nov 05, 2018 2:20 pm
Jakmile jí uklidnil, měla důvod usmívat se. "Děkuju.." pousmála se, sedla si a pomalu se dala do jídla. Opět ale začala přemýšlet. Rozhodně měla pocit, že by mu to mohla říct. Nechtěla aby si myslel, že za něco z toho může on. Proto se nejprve zhluboka nadechla. "Gavri já.. ta tvá tetování ve mě vyvolaly vzpomínky. Jak asi víš, našli mě na ulici. Jediná vtipná část tohohle příběhu je, že mě přesvědčili díky tomu, že dostanu teplou postel, jídlo a dokonce jsem dostala karamelky.. to byl můj počátek u Vran. Začala jsem trénovat téměř hned. Na ulici jsem přežívala, kradla jsem, žila jsem ve stínech už tenkrát. Možná proto jsem byla zachráněná. Dokonce jsem si všímala i Vran které pobíhaly stínem. Byla jsem jako.. oči které byly po celém městě. Ale doba předtím.. nebyla nijak slavná. Prošla jsem si několika pěstounskými péčemi. Ta poslední, než jsem utekla na ulici, byla u křasťanské rodiny." musela si vzít chvilku pauzu, porýpala se vidličkou ve špagetách. "..můj adoptivní otec se zdál ze začátku v pohodě. Ale nesedělo mu mé chování. Začalo to řvaním, výhružkami, dokonce mě sem tam zamkl do sklepa. Když se mu ale ani to nedařilo, aby mě udržel od mých nočních výletů, začal s fyzickými tresty. Tu noc kdy jsem utekla, těsně před tím, se dozvěděl o tom že jsem předtím byla zase venku. A no.. vzal mě do sklepa, měl tam bič. Řekněme že byl opravdový magor.. zbytek si dokážeš představit. Nebolelo mě to fyzicky, ale měla jsem co dělat abych se z toho pocitu jednoduše.. no.. je to jako když jsi v šoku, s vážným zraněním vidíš co ti je, víš že je to vážné, ale tvůj instinkt prostě musí být silnější.. díky tomu jsem.. mimo. Díky tomu jsem si spálila ruku. Vyvolalo to ve mě vzpomínky. Rozhodně to ale není tvoje vina, za nic z toho nemůžeš."
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Mon Nov 05, 2018 3:36 pm
"V pohodě," řekl, když si sedal ke stolu. Okamžitě se pustil do jídla, poměrně uvolněně, neboť se usmívala a zdálo se, že je vše v pořádku. Tedy alespoň do chvíle, kdy se zhluboka nadechla. Gavri na ni upřel pohled a vidlička s dalším soustem mu zamrzla na půli cesty k ústům. Už ten pohyb nedokončil, neboť začala hovořit a on jí naslouchal. Ruku jen nechal klesnout tak, aby se vidlička vrátila zpět do talíře. Rozhodně netušil, že by jí mohla takhle rozrušit jeho tetování. Zatoužil se obléci, ale neměl tušení kam dala jeho oblečení. Zřejmě se ale rozhodla, že mu svěří něco ze své minulosti a tak jí nechal, nepřerušoval ji, ačkoli neměl ponětí co jí k tomu vedlo. Co jí vedlo k tomu, mu natolik důvěřovat, že byla ochotná opět vzpomínat na něco tak... děsivého. Mohla si všimnout, jak jeho tmavé oči nabraly ještě temnějšího odstínu, jako když se na nebi nakupí bouřková mračna. Nebezpečně se mu v nich blýskalo, ale to byl jediný projev hněvu, který na něm mohla vypozorovat. Jinak byl naprosto klidný jako vždycky. Chvilkami hleděl na ni a chvilkami zase do svého talíře, dusil v sobě vztek a znechucení nad tím, co někdo dokáže udělat nevinnému dítěti. A dusil v sobě vlastní vzpomínky na zvuk biče. Její slova, že za to nemůže ho moc neuklidnily, vlastně netušil co si má myslet ani jak se zachovat.
Po tom co domluvila mu nějakou chvíli trvalo, nežli se vůbec pohnul, natož vůbec promluvil. Bylo to zvláštní dusivé ticho, ale nakonec se přeci jen nadechl, aby něco řekl. "To mě moc mrzí Mer... Neměl jsem tušení, že,..." řekl tiše a pomalu k ní opět vzhlédl. Nevěděl co říct, netušil co dělat... Někdo jiný by ji možná objal, ale tohle on zkrátka neuměl. Měl ve zvyku být sprostý, hodně sprostý, ale tentokrát na to snad i zapomněl.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Mon Nov 05, 2018 4:16 pm
Všímala si jeho výrazu. Toho jak mu ztmavly oči. On byl naštvaný že někdo udělal něco tak ošklivého jí? Překvapovalo jí to. Gavri je spíše drsňák, který jen tak neprojevuje emoce. Když už tak vztek. Pustila vidličku která cinkla o talíř a pomalu k němu přes stůl natáhla dravou ruku aby se chytila té jeho. "To nevadí Gavri. Občas se mi to stává, když vidím kříž. Není to nic za co by jsi mohl a já prostě.. utekla. Ale teď se mám.. lépe. Ale bez trička přede mnou choď klidně dál, já si nestěžuju." pronese a ušklíbne se aby situaci odlehčila. To byla celá ona. Snažila se na všem špatném najít něco pozitivního, nebo někoho rozesmát. Kdyby jí obejmul, byla byla by ráda, ovšem něco takového od něj nečeká. "Takže asi zpátky k jídlu.. pokud mi tedy ty sám nechceš něco říct." pronesla a hleděla mu do očí. Svěřovat se pro ní bylo komplikované, znamenalo to pro ní, že jí na člověku opravdu záleží. Což je pro ní neobvyklé. Lehce jí dokonce zrudly tváře, ale ona se snaží dělat jako že se vůbec nic neděje. Dokonce začala uvažovat že by mohla vzít nějakou akci společně s Gavrim. Jeden ví co má od druhého očekávat. Vědí že se na sebe mohou dokonale spolehnout. Občas spolu trénují. A krýt jeden druhému záda se teď bude hodit.
Sponsored content

Re: Neudržovaný park

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru