Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Mon Nov 05, 2018 11:07 pm
Nepatrně sebou trhl, když pustila svou vidličku, která s cinknutím dopadla do talíře. A naopak ztuhl, když se natáhla přes stůl a chytila se jeho ruky. Nemusela ho utěšovat, s pocitem vinny by se nějak vypořádal... Asi by si párkrát praštil do zdi, aby alespoň nepatrně pocítil bolest, kterou by zahnal tu vnitřní. Ale vypořádal by se s tím. Neucukl, ale zaraženě hleděl na jejich ruce. Její slova však splnila svůj účel a odpoutala jeho pozornost nejen od pocitu vinny, ale především od jejího doteku. Pohlédl jí do tváře, zakroutil hlavou a uchechtl se. "Jsi děsná," podotkl a stáhl bezmyšlenkovitě ruku k sobě. Věděl, že si ráda ze všeho dělá legraci a i v nejnevhodnější situaci prohodí nějaký vtípek, on takový nebyl, ale uvítal, když někdo odlehčil situaci. Pak se ale opět zasekl, oplácejíc jí pohled. Netušil na co naráží, a tak jen zavrtěl hlavou. On ještě nebyl připravený svěřit se se svou minulostí, vlastně ho to ani nenapadlo, nebýt její nabídky, či jak jinak to nazvat. Byl prostě takový. Chladný a odtažitý. Neschopný si někoho připustit blíže, ačkoli u ní, snad udělal jakýsi pokrok. "Jo, dokud je to alespoň trochu teplý," pokýval hlavou a usmál se jedním koutkem úst, nabírajíc si na vidličku nové sousto.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Tue Nov 06, 2018 5:17 pm
Rozhodně se narodila proto aby někoho uměla rozesmát. Byl to jeden z jejích darů, nyní bylo poměrně důležité odvést pozornost od vážného tématu. Držet jeho ruku bylo příjemné, dokonce jí na chvilku nechal. Nechtěla ho nutit aby jí něco říkal, toužila po tom aby jí to chtěl říct on sám. Protože by jí důvěřoval, nebo se prostě potřeboval svěřit. Hleděla mu nějakou chvilku do očí než se opět dali do jídla. Musela se trošku usmívat. Jídlo měla snědené poměrně rychle."Co takhle si dát Samohoňku? Mám jí tu už nějakou tu chvilku. Dnes nemusíme pospíchat, nebudou se po nás shánět a trocha uvolnění se mi bude hodit, nevím jak tobě." pronesla s jedním ze svých krásných úsměvů. Samohoňka je Ruské/Ukrajinské pití, které má opravdu hodně vysoké procenta, minimálně tak 75%. Nemá žádnou chuť, ale tělo rozehřeje jako žhavá láva. Vzala tedy svůj talíř a snažila se ho umýt, ovšem jednou rukou to šlo blbě a tak to vzdala a prostě ho nechala ležet ve dřezu. Nakonec z mrazáku ze zadní části vytáhla lahev, otevřela ji a na stůl položila dvě skleničky. Přešla k oknu kdy se nenápadně rozhlédla. Nikde ani noha, dovnitř se stejně nikdo nedostane, ani dovnitř nikdo neuvidí. Nakonec pustila i nějakou hudbu aby tam nebylo úplné ticho, Gavri toho moc nenamluvil často.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Tue Nov 06, 2018 9:26 pm
Byl rád, že jej do ničeho nenutila, jen by se zabejčil a nic by s ním nehnulo. Snad jednou přijde na to, že důvěřovat a svěřit se, není až tak špatné. Pak za ní určitě přijde, protože nemá nikdo jiný by nepřišel v úvahu. Okamžik si hleděli do očí, nežli se opět pustili do jídla. Nenápadně při tom pozoroval, všiml si jejího jemného úsměvu a nechápal jak tak snadno může zapomenout na to, co se před chvílí událo. Nakonec se ale dokázal celkem uvolnit.
Dojedla dříve nežli on, až se musel pobaveně usmívat nad tím, jak do ní jídlo napadalo. "Proč ne," pousmál se a přitakal. Jistěže mu neunikl její úsměv, Mera byla hezká žena, toho by si všiml i slepý. A on měl pro ženy slabost, ačkoli to nedával najevo sladkými slůvky a city jako jiní, neuměl milovat, prostě se vždy jen pobavil a tím to končilo. Jakmile dojedl i on, zvedl se a odnesl svůj talíř do dřezu. V tu chvíli Mera už byla u lednice a vyndavala z něj flašku alkoholu, který moc dobře znal ze své domoviny. On sám ruskému pití moc neholdoval, měl raději skotskou, ale na druhou stranu by ničím nepohrdl. Podle zvuků, co slyšel ke stolu, mu došlo, že se snažila svůj talíř umýt, ale neúspěšně a tak umyl oba dva. Ne že by byl nějak zvlášť pořádný, ale chtěl se jí alespoň nějak odvděčit za to, co pro něj udělala. Když se vrátil na stole už stály dvě skleničky naplněné čirou tekutinou. Mera stála u okna, pouštějíc hudbu. Zřejmě už měla dost ticha. Vzal tedy ob skleničky, každou do jedné ruky a došel až rusovlasé dívce. Jednu ze skleniček jí beze slov podal a jakmile ji držela, tou svou o ni jemně ťukl. "Tak..." Řekl a zamyslel se, na co by si asi tak měli připít, v jejich situaci to bylo, ale ovšem jednoznačné. "Na zdraví, úspěchy a rychlou smrt," pronesl přípitek s pobaveně pokřiveným úsměvem a skleničku trošku pozvedl, nežli si ji přiložil k ústup a celý obsah do sebe naklopil.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Wed Nov 07, 2018 9:58 pm
Začala hrát trošku rychlejší hudba, která spolu s alkoholem dokáže rozproudit krev v žilách. Trocha zábavy se při tomhle stylu života hodí. Díky normálním radovánkám nezapomíná na to, že není jen assassin ale i člověk. Není jen obyčejný vrah ale bytost která má nějaké city, i když pohřbené hluboko. Jakmile k ní došel a dal jí skleničku, vzala si jí a usmála se. V jeho přítomnosti se smála snad nejvíce. Přiťukla si a sama se zamyslela nad přípitkem, ten ale obstaral za ní. "Jak ty sám říkáš. Na zdraví, úspěchy a rychlou smrt." a pak si s ním připila. Sklenička v ní zmizela opravdu hodně rychle, a ani se nezakuckala. To umí málo kdo pokud jde o tak silný alkohol. "Varuju tě, nepiju až tak moc často." podotkla s úsměvem, provlékla se kolem něj, bez nějakého záměru se ale o něj lehce otřela. V očích jí hrály radostné jiskřičky, díky tomu jak byla uvolněná. Opět v ní šla vidět radost ze života, oheň, všechno co nemůže moc žen nabídnout, to všechno se jí odráží v očích. Jednoduše se posadila na kraj stolu, vzala lahev a nalila si. Poukázala mu ať jde blíž, nalila mu také pokud jí to dovolil. Jeho úsměvy stály také za to, i když jsou to spíše úšklebky. Pořád to byl alespoň částečný úsměv a to se počítalo. Málo kdo by se mohl pyšnit tím že ho viděl se skutečně usmívat. "Dnes, máme spoustu příležitostí si připíjet. Takže.. prostě na nás. Na to kým jsme. Mohlo by to být horší ne?" pozvedla sklenku. Dozajista by to mohlo být horší. I přesto že jsou Temné Vrány mají jistý kodex.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Wed Nov 07, 2018 11:06 pm
Už dlouho ji neviděl tak často se usmívat jako teď. Bylo to zvláštní. Ne opravdu mu nedošlo, že by to mohlo být jím, co se týče Mery, určitě si to jen tak nepřizná, i kdyby si toho povšiml. Bral ji víc jako sestru, nežli ženu co je k mání. A pak... on se neuměl vázat a jí by nikdy nechtěl ublížit. Většina jeho vztahů, či zápletek trvala max tři noci a to se dalo nazvat rekordem. Nejraději se řídil jednoduchou větou - jedna noc a dost. Jednoduše je děvkař, proč někomu mazat med okolo úst? Když si s ním přiťukla a zopakovala přípitek, který si v ten okamžik vymyslel, loupli do sebe každý celou skleničku. Hřálo to pěkně, ale ani jeden se nezakuckal. Gavri pít umí, což není žádné překvapení, když je z Ruska. Vězení člověka také naučí své. A Mera? Zřejmě už měla taky cvik. Nad jejím varováním se celkem opravdově zasmál. "To znamená?" Podíval se na ní tázavě, ale v očích mu pobaveně zajiskřilo, zatímco se okolo něj provlékla. Jakmile se o něj otřela, trochu ztuhl. Bylo mu jasné, že naráží na to, že se snadno opije, ale tu otázku si zkrátka nemohl odpustit. On sám znal své meze, poznal, kdy má přestat pít, aby nebyl úplně namol, cítil to na sobě. Zkrátka se udržoval jen v dobré náladě, pokaždé věděl co dělá, zvládl chodit i mluvit. A už vůbec po alkoholu nezvracel, za to mu to nestálo. Navíc toho díky své konstituci vydržel opravdu hodně. Kdykoli pak pocítí, že už má dost, přestal. Opít ho je tedy téměř nemožné.
Sledoval jí, její výraz plný radosti a života. To bylo přesně to, co se mu na ní líbilo, byla zcela jiná nežli on a přesto velmi podobná. Byli jako oheň a voda. Posadila se na kraj stolu a vzala lahev, aby si nalila další skleničku. Jemu pak naznačila aby šel blíž. Jakmile stál kousek před ní, nechal si od ní dolít také. Tentokrát to byla Mera, kdo pronesl přípitek. Gavri jen pokýval hlavou a pohlédl jí do očí. "To by mohlo," uznale zkroutil koutky úst dolů, pozvedl skleničku a pak se uchechtl. "Na nás," zopakoval nežli do sebe hodil obsah druhé skleničky. Jistěže by to mohlo být horší, mohli by bát třeba u Vran světla nebo v lochu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Wed Nov 07, 2018 11:21 pm
Bylo až k údivu že žena s takovým ohněm v srdci i těle není jedna z těch co touží jen po románcích na jednu noc. Ovšem co bylo taky známe bylo to, že jí jen tak nikdo nesvede. Že je snad jako nějaká pevnost, ke které se sotva někdo dostane. Věděla, že jí špatně nebude. Ale věděla že se nejspíše dost uvolní. Nakonec do sebe vyklopila i druhou sklenku a hned jim nalila třetí. "A na budoucnost." ťukla si s ním opět, vypila jí. Začala cítit jak jí tenhle alkohol rozehřívá celé tělo. Jak jí uvolňuje a jen podporuje oheň který v ní je. Dostat se do nálady s tímhle alkoholem je opravdu velmi snadné, a ještě snadnější je opít se jím. Nikdy se sama ale neopije tak aby jí bylo špatně, vždy ví co dělá, i když je mírně omámená alkoholem. "Accepta apel războinic?" (Přijmeš výzvy bojovníku?) zasměje se tiše, seskočí ze stolu a začne pomalu tančit do rytmu jedné písně, která jen podporuje její horkou krev která jí koluje v žilách. Gavrimu musí být jasné že je jedna z těch žen, která může mít muže jakéhokoliv si zamane. Očividně ale není případ který by toho využíval. Ráda se baví, to ano, jen po svém. Momentálně se bavila s ním. Díky jejich divoké krvi si možná tak moc rozumí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 08, 2018 12:40 am
Jen co vypili druhou skleničku, už jim rusovláska nalévala další. "Na budoucnost," zopakoval po ní další přípitek a zároveň si s ní ťuknul, načež sklenku vypil. I on cítil, že jeho ledová maska taje. Na tváři se mu usadil lehký úsměv, se kterým ji pozoroval. Nebylo to vyloženě zírání, ale na co taky měl jiného koukat, když tu byl s ní. Ne zas, že by na ni byl špatný pohled, to rozhodně ne. Nad otázkou v její mateřčině jen pobaveně pozvedl obočí. Výzvy měl rád, často je i vyhledával, už jen téměř každý jeho zápas byl výzvou, ale rozhodně nebyl hlupák, co se nechá vyprovokovat ke každé pitomé výzvě nějakým tupcem, kterého potká. Meřino škádlení ovšem neměl důvod odmítnout. Okamžik na ni jen hleděl, po tom co seskočila že stolu a začala tančit v rytmu hudby. "Mne nravyatsya problemy," (Zbožňuju výzvy.) odpověděl jí ale nakonec s dalším z jeho úšklebků. A v očích mu veselé jiskřilo, zatímco ji pozoroval. "Musíš mi, ale nějakou dát," dodal po chvíli pobaveným hlasem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 08, 2018 12:15 pm
Rozhodně by sama nečekala co její mysl vymyslí když si dá pár skleniček. Ale v jeho přítomnosti má tendence se uvolnit ještě více než normálně. Zajiskřilo jí v očích ještě víc když jí odpověděl. "Odolej.." pousmála se a šoupla stranou stůl. Už jen díky těm jiskřičkám v očích a tomu pohledu pro který by každý muž zabíjel, mohl vědět že to bude mít hodně těžké. Přepnula si písničku na vhodnou pro to co chce udělat. Hned začala hrát Bad at Love. Neotálela moc dlouho než začala tančit přímo před ním. Napřímila se, lehce prohla v pase, přidržela si vlasy nahoře a začala se vrtět do rytmu hudby. Pohyby pak přišly sami. Byla pohybově nadaná, to už si mohl všimnout při tréninku. Tohle bylo ale zcela něco jiného. Skutečně pokoušela jeho trpělivost. Ty pohledy které na něj vrhala, to jak se vrtěla. Ale když už si myslel že taneček skončil, protože jim oběma nalila další sklenku a sama svou hned vypila, navázala další. Šlo vidět že se ani nezadýchá, vzala jednu ze židlí a usmála se. Jakmile začala náhodně hrát Drunk in Love, bylo jí jasné že je to jako znamení. Olízla si rtíky a tričko které na sobě měla si zavázala uzlíkem těsně pod prsy. Dotáhla si židli do volného prostoru a přitom šla kočičí chůzí. Věnovala mu pohled a pak tančila dál. Šlo vidět že je to jedno z jejích mnoha nadání. Ovšem že mu chtěla dopřát podívanou, ale rozhodně by byla ráda kdyby se sám zapojil, i když si ho při tanci moc zatím nedokáže představit. Poslední taneček skončila těsně před ním, to už byl znát ovšem lehce zrychlený dech. V očích měla skutečně onu výzvu, ovšem záleželo na tom jak si to přesně přebere on.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 08, 2018 6:15 pm
Bez zaváhání mu dala výzvu, která nebyla rozhodně snadná, ale pro něj by rozhodně neměla představovala problém. Měl jí odolat, zatímco ona jej ve své podstatě začala svádět hříšnými pohyby svého těla, po tom co mu věnovala ten uhrančivý pohled a odsunula stůl. Vychutnával si ten pohled na její tělo vlnící se v rytmu hudby, už jen z toho důvodu, že prostě mohl. Jen málokdo by na něm poznal, že je za tím i něco víc. Něco mezi touhou sledovat ji co nejdéle to půjde a naopak myšlenkou na to, že by ji zarazil. Každý její pohyb byl dokonalý, ale zároveň na tom bylo něco laciného. Miloval, když ženy tančily, ale záleželo na to jak... Tohle mu zamlžovalo jasný úsudek, doháněla ho k šílenctví, pohled mu zvláštně ztmavl. Probouzela tím v něm zvíře, lovce, který touží po kořisti, která se mu sama nabízela. Zkoušela jeho trpělivost. Pak si úlevně okamžik myslel, že má vyhráno, neboť na okamžik v tanci ustala a nalila jim další skleničku, ale to se zmýlil. S další písničkou přišla další zkouška a pod jeho chladným pohledem se skrýval hlad. Její dokonalé tělo, které z části odhalila, když si na tričku udělala uzel, to všechno to jen zhoršovalo. Opřený o parapet si užíval té podívané, bavil se. A když stála těsně před ním, nemohl si nevšimnout výzvy v jejích očích, tolik toužil ji k sobě přitisknout...
Přesto... přesto odolal, neboť měl opravdu silnou vůli. Vlastnost či schopnost, díky níž přežil ve vězení všechno to peklo, kterým si prošel. Vlastnost, která byla jedním z důvodů proč si jej Stín vybral mezi své Vrány. Hodlal její výzvu zvládnout a tak, ač to nebylo snadné, opravdu odolal. Provokace a ofuky, dělání naschválů, hašteření a odmítání... vzpurnost... to všechno jsou věci, kterými by ho žena donutila po sobě šílet. Pocit, že ji nemůže mít a o to větší touha ji dostat. Tohle vypadalo příliš snadně. Už jen proto její výzvu přijal i podruhé, kdy jí ji viděl na očích... nepodlehne. Mnohem více by ovšem toužil po tom, kdyby ona ona nechtěla podlehnout jemu. Pralo se to v něm. Být to jiná dívka, svede ji, užije si s ní a víc by s ní už nechtěl nic mít nebo by minimálně předstíral, že se nic nestalo, ale u ní to bylo jiné. Vážil si jí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 08, 2018 6:56 pm
Jak mu bylo jasné, ona se často držela dál od mužů. Otázkou bylo jestli vůbec někdy někoho měla. Ty pohyby které dokázala dělat, moc dobře si začala všímat jak mu ztmavly oči touhou. To jí dodalo skvělý pocit. Touží po ní. Ale to bylo vše co toužila vědět. Poté, když píseň skončila, zasmála se, uzel trička si rozvázala. "A tím představení končí. Myslím, že jsem toho vypila dost." poznamenala a pomalu došla do kuchyňky ve které si nalila sklenku čisté vody. Možná byla tak trochu potvora. Navnadila ho a pak jednoduše dělá jako kdyby se to nestalo. Očividně potřebovala vědět, že je někdo po kom muži touží. Ale ona netoužila jen po sexu, i když nepochybovala že s ním by byl kurevsky dobrý. Jak už bylo zmíněno, ona za muži neběhá. Dost si užívá když určitý typ mužů běhá za ní. Jen si prostě sem tam potřebuje dokázat, že opravdu nevypadá špatně. Jiskřičky ale z jejích očí nemizely, hudba hrála dál, různé náhodné skladby které byly přímo stvořené k tanci. Bylo to jako zahrávat si s ohněm. Hrát si s něčím o čem víte že by jste neměli. Napila se vody a až poté se pomalu otočila na něj a založila si ruce na hrudníku. Chvilku si ho jen tak prohlížela, jako by se snažila proniknout do hloubky jeho duše. Její pohled ale moc dobře dával najevo že ona dostala to co chtěla, i když ne do puntíku. To jí stačilo. I kdyby měl v plánu jít hned spát. Nebude rozhodně poté brečet v koutě. Takový typ ženy ona není. Je silná, smrtící, vystačí si sama. Nemá svojí přezdívku pro nic za nic. Canary, také Kanárek je vskutku úžasné stvoření. Nepolapitelné. To ona také je.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 08, 2018 9:59 pm
Dokonale ho tím zmátla. Tím svým chováním, žhavým tanečkem, pohledy a úsměvy. Dokázal jí odolat, ačkoli si s ním hrála, sváděla ho, zvládl její výzvu... Nedošlo mu však, že jej jen zkouší. Že ho doopravdy svést nechce, jaký byl naivní, Mera se od mužů držela dál. Navíc co mohl čekat, byl doopravdy naivní. Byla Vrána stejně jako on. Došlo mu to ve chvíli, kdy skončila druhý taneček, zasmála se a se slovy, že představení končí si rozvázala uzel na tričku. Netušil, zdali se mu opravdu ulevilo nebo byl zklamaný. Rázem jeho výraz ovšem ztvrdl a zchladl, neboť byl prostě chlap a jeho mužská ješitnost byla stejná jako u každého jiného. Zkrátka jen těžko mohl skousnout onu skutečnost, že si s ním pohrávala.
Zůstal stát u okna jen okamžik, sledujíc každý její krok, když odešla do kuchyně napít se vody. Nevnímal hudbu, která hrála dál, jeho pozornost měla jen ona. Popravdě, veškeré jiskřičky z jeho očí naprosto vymizely, zkrátka zůstal jen chlad. Netušil, zdali jí chce zakroutit krkem nebo něco jiného, na co se neopovažoval ani pomyslet. Vykročil za ní krokem dravce, zatímco ona ho pozorovala s rukama založenýma na hrudi a pokud nebyla hloupá muselo jí dojít, že něco není v pořádku. Rozhodně by jí nic neudělal, ale jistě poznala, že se takto pohyboval jedině před tím, nežli zaútočil. Byl napjatý, každý jeho sval byl napnutý k prasknutí. Zároveň se měl pod kontrolou, nevybuchl by. Zastavil se až před ní, nebezpečně blízko. Nic neřekl, jen jí hleděl do očí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Thu Nov 08, 2018 10:19 pm
Když k němu byla zády, on si rozhodně mohl všimnout že má na sobě těsné jeansy které dokonale vykreslují její zadeček. U pasu lehce koukala krajka od spodního prádla, která se odhalila decentně díky pohybům při tanci. Když tam jen tak stála a sledovala ho, to jak jeho výraz ztvrdl, měla co dělat aby nehnula ani brvou a zachovala si klidný výraz. Ví že by jí neublížil. Ale skutečně ho až tak moc naštvala? Byl stejně nedostupný jako byla ona. Možná proto jsou si ti dva tak blízko. Když kráčel k ní a zastavil se těsně před ní, lehce nakrčila čelo a přivřela oči. "Copak? Snad nejsi naštvaný." pronesla a hleděla mu dál klidně do očí. Musela lehce zaklonit hlavu, aby mu skutečně do očí viděla, když byla minimálně o hlavu menší. Olízla si rty a snažila se v jeho očích najít něco, cokoliv, co by jí řeklo co se mu honí v hlavě. Cítila však najednou jeho vůni. Mužnou vůni, ale i pach smrti a nebezpečí a napětí který si nese každý z nich, jen u něj to v ní vyvolávalo zvláštní pocity. Snažila se nehnout ani brvou, snad jako by šlo o nějakou soutěž v zírání. Mohla cítit jeho teplo těla, to jak jí značně převyšuje a zakrývá svým tělem, jako by byl její štít. Byl to snad pohled: 'Nepokoušej mě?'. Jí se to ovšem líbilo, dokonce se jí líbil lehký nádech nebezpečí a toho že nevěděla co má nyní očekávat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Fri Nov 09, 2018 11:37 am
Byl si vědom její dokonalé postavy, ale ješitnost je zlá. Teď už nevnímal její ženské zbraně tak jak by si přála, dusil v sobě jenom vztek. Zastavil se před ní, upírajíc jí němě pohled do očí. Trochu zaklonila hlavinku, aby mu pohled mohla oplácet, čelo lehce nakrčené a oči přivřené, jako by si ho měřila. Otázka, kterou pak vypustila z úst, byla jako červený hadr před očima rozzuřeného býka. On však jenom vydechl, pomalu, dlouze a klidně. Jeho oči jako by ještě více ztvrdly, nebylo v nich nic lidského. Přesto se jí tím snažil opravdu říct, aby jej nepokoušela, tedy mimo jiné. Byl jako socha z ledu, bez ohledu na to, jak moc na něj její vůně dotírala. Trvalo dlouho, kdy jí jen hleděl do očí.
"Nejsem. Proč bych měl být?" Zeptal se po dlouhém tichu a znělo to minimálně zvláštně, neboť uběhlo minimálně pár minut od chvíle, kdy mu otázku položila. Jeho hlas byl chraplavější, nežli bylo zvykem. Snad to mohlo být množstvím alkoholu, který vypil. "Chci jen vědět kde mám oblečení. Už budu muset jít," dodal a kousíček od ní ustoupil, aby jí udělal osobní prostor.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 27. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Fri Nov 09, 2018 12:04 pm
Sledovala ho, to napětí v jejím těle rostlo úplně stejně jako rostl ten další zvláštní pocit. Chtěla ho pokoušet, chtěla odkrývat jeho vrstvy. Protože přesně takový on byl. Měl vrstvy, přesně jako cibule. Donutil lidi příležitostně také plakat. Gavri je značně starší než Mera, a to přesně o deset let. Přesto tady před sebou stojí a jsou si rovni. Neuhnula pohledem, ani na moment. Proto v tu chvilku v duchu slavila jaké si malé vítězství. Nikdo nezkrotí oheň. Přesně to se zračilo v jejích očích. "Dám ti ho, neboj se." opět se v klidu rozešla k jedné ze skříněk. Úhledně tam složila jeho oblečení. Nerada nechala něco povalovat. Nesnášela to. "Nechám tě se převléct." pronesla a mírně zavrtěla hlavou. Vzala si lékárničku, namazala si ruku kterou měla spálenou, dala si na ní polštářek který se vstřebá do kůže a to celé převázala. Její celé tělo bylo napnuté, stála k němu zády. Ona ví že ho uvidí, dřív nebo později. Jeden druhého potřebují. Jsou to osamocení vlci, kteří se k sobě vracejí. Také ale věděla že po tomhle se bude potřebovat ještě více uvolnit. I když byla na akci před tím než ho našla, i když má spálenou jednu dlaň, vyrazí se toulat do města na pár dní. Vyčistí si hlavu, zabojuje si, nebo popřípadě něco jiného a odpočine si.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Neudržovaný park

za Fri Nov 09, 2018 2:00 pm
Někde hluboko mu imponovalo, když mu pohled zvládla s klidem oplácet, ale zároveň ho to neskutečně rozčilovalo. Oheň možná nikdo nezkrotí, ale dá se uhasit, to moc dobře věděl, ale nikdy by se o to v jejím případě nepokusil. Byl vodou, která se přelila přes všechno a smetla sebou vše, co jí stálo v cestě, jí se ovšem pouze postavil, nepřelil se přes ni. Dokonce jí vrátil její osobní prostor a uvolnil jí cestu. Na její slova beze slov přikývl, nežli se rozešla, aby mu oblečení dala. Otevřela jednu skřínku, ze které vytáhla jeho věci pečlivě složené. Musel se sám sebe ptát, jestli vůbec někdy viděl svoje oblečení takhle složené, sám ho vždy někam prostě hodil. Ne, že by byl prase, to ne, měl rád čistotu, ale na pořádek si zase až tak nepotrpěl. Přišlo mu to jako ztráta času.
"Díky," řekl tiše klidným hlasem a pokývl hlavou, zatímco si vzala lékárničku, aby si zády k němu ošetřila zraněnou ruku. Bleskově se navlékl do svého oblečení ve výhradně černé barvě a osušku odešel vrátit do koupelny. Tam si vzal i zapomenutý pás, který mu Mera na žebra nechala a vyhrnul si tričko, aby si ho přes žebra nasadil. Zpevňoval mu zraněná žebra opravdu dobře, bolest byla mnohem menší, což si uvědomil, až když si jej teď opět nasadil. To bylo dobře, protože mu bylo jasné, že po tomhle se bude potřebovat opět vybít. Upustit páru, porvat se nebo jinak uvolnit tu energii, ten vztek...
Vrátil se zpět a pohlédl na ryšavou dívku. "Ještě jednou děkuju, za to, že jsi se o mě postarala," mluvil tiše. "Tak... brzy se uvidíme," dodal s pousmáním a vyrazil ke dveřím, za kterými zmizel.
Sponsored content

Re: Neudržovaný park

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru