Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 27. 11. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Tréninkové placy

za Sat Dec 15, 2018 4:45 pm
Jako obvykle si hledí svého tréninku a příchodem druhé osoby se nenechá rozhodit. Povaha introverta společenské konverzace příliš často nevyhledává ani nezačíná, přesto má na Aelin několik zvídavých otázek. Zajímá ho, zda slyšel pravdu či pouhou snůšku lží. Jedině ona může poskytnou skutečné odpovědi. Nutkavá potřeba dozvědění se pravdy ho přiměje ustat v tréninku a přesunout se k běžícímu pásu. Hraje s ní ostatně jako s každým. Rád druhé bez příčiny škádlí. Pozvedne hlas vyzývavěji do vyšší polohy a spokojeně se usměje, jakmile vidno, že přistoupila na hru. Oči rázem jako noc potemní a zaujatě si Aelin během fyzicky náročnějšího běhu prohlíží. Neostýchá se snížit zrak k nižším partiím. Je to mužský, ti přece nikdy nehledí, kam mají a zvlášť on. Vřele se pousměje, jistěže se v ní neplete - za roztomilou tvářičkou se totiž skrývá velmi talentovaná a schopná vražedkyně. Takové lidi dokáže dokonce nesobecky ocenit. Jakmile se mu zlíbí, tak posilovací stroj úplně zastaví. "Nezáleží přece na tom, co si myslím, ale jak to bylo." Odvětí lehkým hlasem a opětuje jí skálopevný pohled do očí. Oproti němu je má krasně světlé a jasné, za to ty jeho jsou momentálně spíš jako stín nad oceánem. Odstoupí od ní kousek bokem, potřebuje mít prostor uvnitř své osobní bubliny, aby se cítil naprosto vyrovnaně a v klidu. "Při poslední akci si našemu cíli málem vymlátila všechny zuby, což bylo.." Zamyslí se v krátkosti s úsměvem  nad vhodným slovem. "..sexy. Dost sexy, myslím." Pohodí pobaveně rameny. Dost se vyžívá násilí, miluje krev i výkřiky provázené nepředstavitelnou bolestí. Ohlédne se za ní, jen co kolem projde k lavičce a nerozhodně nakloní hlavu na stranu. Chce naučit pár triků? Uvážlivě sešpulí rty. Chce se mu nebo ne? Není si stoprocentně jistý. "Žádný kouzelník neprozrazuje své kouzelnické triky." Oznámí suše, jakmile se zastaví pár metrů před ní. "Ale ty máš štěstí, že nejsem kouzelník." Odhalí řadu bělavých zubů v záludném polo úsměvu a gestem rukou Aelin pobídne k bojové akci. Mírně se přikrčí v kolenou a celou hrudí se o něco víc předkloní kupředu, aby získal lepší stabilitu. "Máš nějaké speciální přání?" Pozvedne obočí a několikrát rychle za sebou poskočí na místě v rámci decimetru, aby zahřál svaly k boji.. "Praxe tě naučí nejlépe. Pohybuješ se mrště a jsi nesmírně rychlá. Velmi silná kombinace." Kývne analyticky hlavou. Párkrát pozoroval styl boje, jakým se prezentuje. Co ztrácí na síle, dohání rychlostí a promyšlenou strategií. "Pokud ti můžu radit, tak se zaměřuj na soupeřovy nohy." Nakročí dlouhým výpadem k ní, a tak jí dá prostor zaútočit po vykrytí a snadno mu podrazit nohy. Levá noha mu podklouzne a on skončí zády na tréninkové matraci pod nimi. Tmavé vlasy mu přepadnou do tváře a od srdce se zasměje. "Agenti si je většinou nechrání, čehož už sis všimla.." Dodá pobaveným hlasem a zvedne se ze země. Je hodně způsobů, jakým soupeře strhnout k zemi. Znovu se postaví proti ní a tentokrát požádá, aby se mu nebránila. Dvěma, třemi maličkými kroky nabere rychlost. Sveze se po matraci na kolenou až úplně k ní a bleskově chytne Aelin rukou v jamce pod kolenem, zatímco druhou volnou rukou se případně kryje. Pak stačí trochu škubnout rukou, čímž Aelin ztratí rovnováhu a spadne k zemi jako on před chvilkou. Vyšvihne se na nohy a spokojeně si ji prohlédne. Rozhodně vypadá na zemi lépe než on. "A pokud nechceš, aby se protivník tě chytil, prostě mu zlom nohy." Pokrčí lhostejně rameny. Slova myslí vážně. Vždyť je oprávněně tak trochu blázen. Pokud jde o přežit, dokáže udělat cokoliv bez sebemenší výčitky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 29. 10. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Tréninkové placy

za Sat Dec 15, 2018 11:49 pm
Napriek tomu, že už v minulosti mala tú česť pracovať s ním, veľa o ňom nevedela. Už od nepamäti sa snažila uhádnuť charakter človeka podľa ich reakcií, reči, pohybov a celkového prejavu. Ani Thorian by nebol výnimkou, keby sa počas ich spolupráce nemusela sústrediť na niečo iné, možno to neznelo príliš priateľsky -, ale na niečo dôležitejšie. Dôkladne odvedená práca bola jej prioritou, všetko ostatné v tom okamihu išlo bokom. Každopádne teraz, keď sa nemusela sústreďovať na nič iné a celú jej pozornosť mal on, občas si ho premeriavala dlhým pohľadom. Prvú vec, ktorú si zapísala do mysle bolo, že si od neho má udržiavať odstup, aspoň natoľko, aby nenarúšala jeho osobný priestor. Či mu to kvôli niečomu prišlo nepríjemné alebo to bola len automatická reakcia, netušila a veľmi sa tým ani neplánovala zaoberať. Pozorne ho počúvala a na tvári sa jej začal zjavovať čoraz väčší úsmev. Alebo skôr úškrn? Sama by to na inom človeku nedokázala rozoznať. Na ten boj si veľmi dobre pamätala, zhodou náhod to bola taktiež situácia, kedy ju protivník podcenil a ona mu s radosťou nakoniec ukázala, akou v skutočnosti bola. Ale nemohla tvrdiť, že to bolo len kvôli tomu, aj keby na ňu protivník bol dostatočne pripravený, zvládla by ho. To jediné jej vtedy zlepšilo náladu, vzhľadom na to, že mala za sebou ťažký deň a zo všetkého bola nervózna, možno aj preto sa pri ňom neovládala. Akoby to aj niekedy robila. No keď nemusela, nezabíjala. Koniec koncov to bolo aj proti ich pravidlám. Za to si to veľmi rada vynahrádzala bitkami. Nemohla klamať, nie raz sa jej to nevyplatilo, nadcenila svoje sily a skončilo to jej zranením. Našťastie nikdy nie príliš vážnym, ktoré by potrebovalo starostlivosť lekárov. Nemala ich v láske. Nič spojené s medicínou. „A predsa pochybuješ o mojich schopnostiach.“ Spýtavo naklonila hlavu do boku. Ďalej kráčala k ringu, hoci jeho súhlasu sa ešte nedočkala. Považovala to za jasnú vec, až kým neprehovoril. Prudko sa k nemu otočila a prižmúrila oči. Nebola zvyknutá na odmietnutie, ľudia jej zvyčajne vychádzali v ústrety. No nebude kvôli tomu v noci plakať do vankúša a nebude ho nenávidieť celý život. Ak si chcel svoje taktiky nechať pre seba, nenútila ho podeliť sa s ňou o ne, no Aelin nezabúdala a jej hrdosť by jej nabudúce nedovolila s čímkoľvek mu pomôcť už len z prostého princípu. Hoci nevidela mnoho situácií, v ktorých by od nej práve on potreboval pomôcť alebo poradiť a možno práve to ju na tom všetkom najviac škrelo. Už mala na jazyku nepríjemnú uštipačnú poznámku smerovanú naňho, keď dokončil pointu celej vety a ona v okamžiku svoje myšlienky prepla z negatívnej oblasti na opačnú. Poľahky sa prehupla cez laná ringu a telo priviedla do základného bojového postoja. V tejto oblasti naozaj veľmi nevynikala, navzdory tomu, že sa už v minulosti snažila na nej zapracovať. Aspoň základy mala dobré, hoc aj v tomto sa mohla len domnievať. Pri učení rôznych techník pri nej nebol nikto skúsený, kto by ju koordinoval a poúčal. Len čo vystúpil hore aj on, nepustila z neho očí, všímala si jeho stabilný postoj. Nad jeho otázkou len malinko pokrútila hlavou, čím mu dala voľnú ruku a rozhodnutie, čo jej ukáže, nechala vyložene na ňom. Verila, že vyberie niečo, čo by jej v budúcnosti mohlo reálne pomôcť, ale ak nad tým tak premýšľala, využiť by mohla skoro všetko. Na chvíľu sa zamyslela, kto z nich by vyhral, keby sa ocitli v skutočnom boji, no dlho tejto myšlienky svoj čas nevenovala. Po prvé jej nedal čas a musela počúvnuť jeho radu, vďaka ktorej sa jej ho podarilo dostať na zem a po druhé, odpoveď poznala hneď. Keby sa ocitli v boji zblízka, bezpochyby by vyhral on. Záležalo by samozrejme na okolnostiach. Thorianovi na zemi venovala malý úsmev, veľmi dobre si uvedomovala, že by ho k zemi nepoložila, keby to on sám nechcel a neukazoval jej to. „Poskytol si im informácie o agentoch? Aj preto ťa medzi nich prijali?“ Spýtala sa na rovinou. Jej slová mohli vyznieť všelijako, nemyslela to však zle a v jej hlase neboli ani stopy po odsudzovaní a podozrievania, ktorého si obaja zaslúžili viac než dosť. Bola to len čistá zvedavosť. Nikdy sa príliš nezaoberala minulosťou ostatných, no momentálne ju zaujímalo prečo prešiel na ich stranu. „Medzi nás,“ opravila sa len čo si uvedomila chybu, ktorú povedala. Tak ako ju požiadal, nebránila sa, keď ju chytil za isté miesta a do niekoľkých sekúnd bola na zemi, i keď sprvu ju k tomu viedla už len sebareflexia. Aj keď sa ocitla dole skôr ako si to stihla uvedomiť, dávala pozor, kde cíti jeho ruky a taktiež akými pohybmi ju dostal tam, kde bola. „Budem na to myslieť,“ kývla hlavou po jeho rade. Ani jej len nenapadlo, že by to mohol myslieť zo srandy. Ani ona to tak nemyslela. Keby k tomu prišlo, nerobilo by jej to problém. Nedalo by sa povedať, že sa v bolesti druhých vyžívala a robilo jej to nejak extra dobre, ale vedela, že niekedy sú isté veci nutné. Dvojnásobne pri ich práci. Pomaly sa začala zdvíhať naspäť na nohy.
Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru