Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 07. 09. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Fri Dec 28, 2018 12:05 pm
Po přijetí téhle zakázky odcházela z doupěte s tím, že to bude hračka, protože přesně tak to Stín prezentoval. Stačí dopravit v jenom kuse holku, která přežila jejich nájezd před pár lety, zpět do doupěte a odtamtud si to už převezmou ti, kteří se nájemné vraždy onehdy účastnili a selhali. A tak se nijak extra nepřipravovala, prostě si vzala jeden z jeepů, které měli ve sklepě a vydala se na místo označené na GPSce. Takové zakázky jsou nejlepší, když má člověk hned vše vysvětlené, předepsané, kde cíl najde, jak ho sebere, co se může pokazit. Někdo jiný to vypozoruje a ona slízne smetanu. Nejprve zaparkuje u východu požárního schodiště, které je zamčené, šperhákem odemkne zámek a vše si tam připraví. Zkontroluje, že jí nic nebude bránit v cestě, až se bude snažit tu holku dostat do auta, pročte si ještě pořádně instrukce, které už má beztak vtisknuté v mozku a nakonec si zapálí na uklidnění cigaretu, protože má ještě pár minut čas. Chybí jí její motorka, tenhle zatracený náklaďák se jí vůbec nelíbí, má ráda vítr ve vlasech. Jenomže dost těžko poveze na motorce bezvládné tělo, to by si nejspíš někdo všiml. Típne nedopalek o zem, už to nemůže dál protahovat, je čas. U hlavního vchodu do budovy ji nezastaví zamčené dveře, které by vše komplikovaly, a proto není nijak těžké u ní zazvonit se svou holí, dokulhat ke dveřím, aby to vypadalo, že je neškodný mrzák a ve chvíli, kdy se otevřou dveře, je nohou dokořán otevřít, aby náhodou tu zrzku nenapadlo zavřít dveře, holí jí podrazit nohy a přitisknout k nosu a ústům hadřík napuštěný omamnou směsí, kterou si předtím namíchala. Používají ji dost často, a tak je to nejčastější směs, kterou vyrábí a má to hned. V tu chvíli se na ni vyřítí tele, to nic jiného být nemůže. S ním však taky počítala a varovali ji, v poslední chvíli uskočí, ještěže je tak rychlá. Pak vytáhne zpod rukávu injekční stříkačku s uspávačkou, kterou mu vrazí do zadku dřív, než se stihne otočit. Psy má ráda a rozhodně by mu nerada ublížila nebo si nechala ublížit od něj. Nejspíš si později vybaví, jak se tam skácí na zem s tím jemným kňouráním, jež je psům tak podobné a bude jí to líto, teď je ale v pracovním módu, a to nemá slitování. Trochu si oddychne, když vše proběhne podle plánu, načež ji táhne po zemi směrem k požárnímu schodišti. Nemá tolik síly, aby ji vzala do rukou, sem tam s ní praští o zábradlí nebo schod, ale je v bezvědomí, tak jí to jistě vadit nebude.
Úspěšně ji naloží do kufru auta, kde jí ještě pro jistotu ruce zaklestí v poutech, vytáhne z kapsy ampulku s uspávací tekutinou, jež jí raději vnutí do krku. Nechce riskovat, že se jí uprostřed cesty probudí a začne ječet jak na lesy. Z nějakého důvodu lidi mluvící kufry aut děsí. Zajede až do garáží doupěte, odkud jí už pomohou čtyři další vrány, přičemž jí sdělí, že ji bude vyslýchat ona. Nechtějí nejspíš riskovat, že je zase ta Francouzka uvidí a uteče. Nechápe, jak by mohla utéct z doupěte, kde jsou vrány a bezpečnostní systémy, ale dobře. Musí uznat, že tady v noci moc lidí není a má větší šanci než přes den. S pokrčením ramen je následuje do sklepení, kde se s ní zavřou v chladné a prosté místnosti, cestou si ještě stihne nalít čaj. Stůl, židle, žárovky, kamery. Nic víc. Co dalšího by taky potřebovali, že? Do stínů, kam nesvítí světlo, se schovají její společníci poté, co dívku připoutají k židli u stolu. Vytáhne další ampulku, v níž je směs se štiplavým odérem, jež by vzbudila nejspíš i mrtvolu. Přiblíží ji k nosu zrzky, aby ji donutila se probudit. Lin se pak posadí na židli naproti ní s čajem v ruce a začne si pročítat, na co se má vlastně ptát.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 28. 12. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Fri Dec 28, 2018 10:37 pm
Byl to večer jako každý jiný, seděla u televize a její věrný Rufus ležel vedle ní. Hladila ho po hlavě, když v tom se ozval zvonek. Bylo to zvláštní, nebyl nikdo, kdo by ji takhle večer chtěl navštívit. Neměla přátele ani známost, neměla zde příbuzné. Malá vráska se objevila na jejím čele, načež se zvedla, aby došla ke dveřím a kukátkem nahlédla na chodbu. Stála tam postava s holý v ruce, nebohý mrzák, co snad přišel žádat o pomoc. Dívka byla příliš laskavá na to, aby předstírala, že není doma,... odešla ode dveří a nechala toho dotyčného svému osudu. Byla příšerně naivní, to jí došlo v okamžiku, kdy otevřela dveře a mrzák náhle nebyl mrzákem, když jí svou holí podrazil nohy a ona tvrdě dopadla na zem. Nežli se stihla vůbec vzpamatovat, dotyčný, ze kterého se podle postavy vyklubala žena, jí přitiskl na nos a ústa hadřík. Snažila se křičet, ale bránil jí v tom hadřík a ruka té ženy, snažila se sebou házet a kopat, bránit se, ale útočník ji držel příliš pevně. Vycvičenému zabijákovi se obyčejná dívka sotva ubrání. A hlavně najednou cítila, jak ji opouští vědomí, ačkoli se s tím snažila bojovat. Její tělo ochablo a pak ji obestřela tma.... Nemohla už ani vidět, že ji Rufus přiběhl bránit.

Tma.... Tma... Tma... Tma...

Tma... Tma...

Tma...

Štiplavý zápach....

Ostrá bolest, vystřelující jí do hlavy.

Procitnutí.... a ostré světlo, řezající do očí.

Eva mžourala proti příšerně silným žárovkám, probírajíc se z bezvědomí. Musela několikrát zamrkat, nežli se její oči přizpůsobily. Teprve poté začala rozeznávat další věci. Stůl před sebou, ženu sedící na jeho druhé straně, kamery... Kde to sakra je? Co se to děje? Jak se sem dostala? A kdo je ta žena sedící před ní? Vyděšeně se začala okolo sebe rozhlížet, snažíc se najít, možnou únikovou cestu. Cokoli, co by jí pomohlo porozumět tomu, co se tady děje. Srdce jí divoce bušilo, tak rychle, že měla pocit, že se musí zastavit. Pak se pokusila pohnout pažemi, ale něco jí v tom bránilo. A tak jimi škubla, ve snaze si je uvolnit, ale marně. Měla je za zády připoutané k židli. První pokus začít křičet, vyšel na zmar, neboť ústa sice otevřela, ale nic z nich nevyšlo. Strach jí ochromil hlasivky,... ale jen na okamžik. Neboť na druhý pokus se jí to už podařilo. "Kdo jste?! A... a kde to jsem? Co ode mě chcete?!" Začala zrzečka vřískat, hlas měla vyděšený. "Pusťte mě prosím,..." pronesla prosebně nakonec a její pohled spočinul na tmavovlasé ženě před ní.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 06. 11. 18
Location : Crow of Light
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Fri Dec 28, 2018 11:25 pm
Dnes ju čakala jedna menšia akcia, preto sa tak hodinku pred odchodom nahodila do tmavých džínsov, šedého trička a čiernej koženej bundy, na nohy našupla čierne ťažké boty so šnúrovaním a vlasy si vypla do vysokého copu. Na krku jej visel ako vždy náhrdelník v tvare polmesiaca s perlou na ňom. Schovala si ju pod lem trička. Už bola oboznámená so všetkým, čo potrebovala vedieť. Iba s jednou vecou nie. S kým bude spolupracovať. Chcela ísť sama, verila, že by to zvládla, ale Blesk bol očividne iného názoru. Nepodarilo sa jej dokonca ani vydupkať si to, vraj to nie je misia pre jedného. Ona však dobre vedela, že jej ešte nedôveruje natoľko, aby ju nechal ísť samu. Aby to náhodou nepokazila. Preto radšej po zbytok konverzácie ona mlčala a vypočula si všetky zistené informácie. Prekaziť Vranám ďalšiu vraždu. Dozvedela sa miesto, plánovaný čas a meno a krátky opis obete. To bohate stačilo. Pravá otázka tu bola, ako sa nepozorovane dostať do ich skrýše? Nad tým premýšľala už cestou tam vo svojom čiernom bavoráčiku. Samozrejme ho odparkovala niekde v bočnej uličke, nasadila si skrytú čepel, za opasok zasunula dve dýky, zavesila naň malé vrecko s pár shakenmi a shurikenmi, kam hodila aj kľúče od auta. Zapla si bundu, ktorá všetko pekne skrývala. Bola noc, nehrozilo, že by snáď cestou niekoho stretla, ale aj tak bola na pozore a podľa pamäti prišla až k budove, ktorá mala slúžiť ako skrýša Temných vrán. Nikdy v nej nebola, o to ťažšie bude dostať sa dnu a rýchlo sa tam zorientovať. Zaklopať na predný vchod a poprosiť o prichýlenie na noc by asi nefungovalo. Od toho mala u seba ešte malú šikovnú vecičku. Diamantový hrot pripevnený na krátkej tyči s prísavkou v jej strede. Fungovalo to asi ako kružitko. Ešte vyhliadnuť si miesto, kde sa bude dať ľahko zvnútra potom otvoriť okno. Nemohla príliš váhať, hocikto od Vrán si ju mohol všimnúť, preto sa skrývala v tieňoch, pohľadom skenovala každú časť budovy a v mysli si tvorila mapu, čo kde asi môže byť, hoci dnu vidieť nebolo. Ona si vždy radšej dva krát premyslela, čo spraví, pretože tlačítko prehrať dozadu v reálnom svete neexistovalo.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 28. 12. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Sat Dec 29, 2018 10:11 am
Během odpoledne dostal telefonát, že ho čeká práce pro vrány. Tato práce bude o trochu víc nebezpečná než obvykle, a tak si ještě doma oblékne kevlarovou vestu, přes kterou si vezme košili a svou džínovou vestu. Vyčistí si svou brokovnici, kterou nabije a schová do pouzdra u pasu a připevní si čepel. Poté si obuje své kožené boty. Při odchodu z bytu popadne ještě batoh s dalším arzenálem, přilbu a klíče, které byly položeny na stolku hned vedle dveří. Při cestě k motorce si zapálí jednu ručně balenou cigaretu. Jakmile dojde ke svému milovanému chopperu, schová batoh do jedné ze dvou brašen co na něm visí. "Dnes je hezký den na umírání." S těmi slovy nasedne na mašinu, nastartuje a odjede k sídlu temných vran.
Když dojede na místo zaparkuje u krajnice, kousek od jejich sídla a zapálí si další cigaretu. Rozhlédne se kolem a začne přemýšlet jak se má nepozorovaně dostat do takové budovy, když není žádný lupič. Ani se nemusí přibližovat k domu, aby mu bylo jasné, že všude na něj čekají kamery. Vypustí z úst další sloupek dýmu a sáhne do brašny z které vyndá batoh. Chvíli se v něm jen tak přehrabuje, než najde placatku whisky. Odšroubuje uzávěr a jednou si lokne, poté se s ní trochu potřísní, aby smrděl jak ožrala.
S placatkou v ruce se vydá naoko nemotorným opileckým krokem k domu, kde začne bušit na dveře. "Hej Rous, pusť mě dovnitř sakra. No tak holka nedělej drahoty. Slyšíš Rous?" Sáhne i do kapsy a snaží se narvat svůj klíč do vstupních dveří, aby to vypadalo věrohodně, s čímž zase po chvíli přestane, ale hulákání a bouchání na dveře pokračuje.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 07. 09. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Sat Dec 29, 2018 12:09 pm
Trošičku znuděně si povzdechne, když to zrzce trvá, než se probudí nebo lépe řečeno začne pořádně vnímat. Na druhou stranu je i trochu nervózní, ještě nikdy nikoho nevyslýchala a není takový tyran, aby někoho mlátila pro pár informací, když ví, že nakonec stejně zemře. V tomhle k vránám asi nikdy patřit nebude. Nezabíjí, pokud to není součástí nějaké zakázky, protože se v tom nevyžívá. Odloží složku, jakmile si do paměti vtiskne otázky, jež je třeba položit a v tu chvíli už sebou konečně Bordeaux začne škubat, ač marně. Ani nemrkne nad jejími pokřiky, spíše si v tu chvíli gratuluje, že jí ještě dala uspávačku, protože kdyby takhle začala vřískat v kufru, nejspíš by teď řešila ještě policii a o tu nikdo nestojí. Nasadí ten svůj ironický úsměv [gif] nad jejími prosbami, do té doby nijak nezareaguje. “Pustíme tě… jen co nám odpovíš na pár věcí.“ Vyhrne si rukávy, které předtím schovávaly její tetování temných vran, zářící na jejím předloktí a spojí ruce kolem hrnečku na stole. Chudák holka vypadá jako ztracené kuřátko, jen jí ještě chybí peří a trocha žluté barvy. Lítost však necítí, protože… no, protože málokdy něco cítí, je děsně drsná. “Dáš si čaj?“ Mírně nadzvedne hrneček s čajem, avšak vyhovět jí neplánuje, a tak pokračuje, aniž by čekala na její odpověď. “Jej promiň, ty vlastně nemůžeš používat ruce.“ Škodolibě se zakření, je to mrcha.
Aniž by něco tušila, u vchodu stojí v pozoru dva její kolegové, kteří kamerou pozorují opilce u dveří. Dohadují se, jestli mu mají otevřít a říct, že si spletl dům, nebo dělat mrtvého brouka a počkat si, až odejde. Nejspíš je osvítí duch svatý, protože se rozhodnou mu neotevřít a ignorovat ho. Kdyby to neudělali, nejspíš by bylo po nich. Bezpečnostní systém by sice zaznamenal prudké pohyby a projel jeho obličej databází vran a zvaných hostů, ale než by se stihli zmátořit, bylo by pozdě. Vchod mají nejvíce zabezpečený a přes něj se málokdo dostane, díkybohu za to. Co se však oken týče… nejspíš nepředpokládali, že by někdo šplhal do oken nebo odstraňoval mříže v přízemí. A tak všichni zůstávají v klidu v domnění, že je jejich pevnost nedobytná a neškodný opilec by jen stěží mohl ublížit. Ve sklepení se stále koná výslech, čtyři vrány se schovávají ve stínech a vše pozorují, nechápou, jak mohla jejich útok přežít. A přesně to se snaží zjistit i Lin, která s tím nemá vůbec nic společného. Přesune se ze židle směrem k Bordeaux a opře se přímo u ní. “Poslyš, Evo… můžu ti tak říkat, že? Chci vědět, jak se ti povedlo onehdy přežít. Někdo ti pomáhal?“ Nejspíš není úplně nejlepší ve výsleších, ale ona ji nakonec zlomí, i kdyby jí nechtěla odpovídat, o tom je přesvědčená. Každý začne zpívat, když se na něj správně přitlačí.
Sponsored content

Re: Sklepní prostory

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru