Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 28. 12. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Wed Jan 09, 2019 10:09 pm
Ohromeně sleduje jak se ta blondýnka bez problémů dostala přes strom až k oknu. Začal být trochu nervózní, přeci jen je to už hodně dávno co naposledy lezl po stromech, a aby taky ne, přeci je motorkář žijící ve městě ne nějaký zálesák. V tuto chvíli však na sobě nemůže nechat znát jakékoliv pochybnosti, přeci jen by pak vypadal v očích té pěkné holky jako zbabělec a to ani nemluvě o tom, že by to mohla vykecat mezi ostatními vránami. Zastrčí nabitou brokovnici zpět do koženého pouzdra na zádech a s výskokem se zachytí nejbližší větve stromu. Zcela evidentně mu to jde mnohem hůře než jeho společnici. Je neohrabaný a má co dělat, aby nespadl, ale po chvíli je schopný se přitáhnout k té větvi a vyšplhat na ní. To se opakuje ještě třikrát než se dostane do dostatečné výšky, aby měl šanci se dostat k oknu. Když se podívá na to co ho čeká, tak začne být ještě více nervózní. Pomaličku se na větvi postaví a přitom se přidržuje kmenu stromu. Několikrát se zhluboka nadechne, poté udělá 2 kroky, kterými se dostane na konec větve, která se pod jeho vahou prohne a skočí směrem k oknu.
Podaří se mu trefit do otevřeného okna, kde ztěžka dopadne přímo na Calliope, která skončí mezi ním a podlahou. "Promiň zlato, jsi celá? Já moc na tohle nejsem jak jsi si mohla všimnout." Zašeptá omluvně a rychle se z ní zvedá. Jakmile se zvedne podá jí ruku, aby jí pomohl zpět na nohy.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 07. 09. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Thu Jan 10, 2019 10:48 am
Když se na zrzku tak dívá, snad by i cítila lítost, kdyby se jen o trošku víc starala o osudy druhých. Jenomže nestará, ale tentokrát už si odpustí to otrávené mlasknutí, kterým je při projevu emocí proslulá, protože... kdo ví, proč vlastně. Poslouchá to hysterčení a snaží se si z toho vytáhnout to důležité, něco na těch slovech ji donutí se znovu podívat do složky, aniž by cokoliv řekla. Zaraženě si znovu pročte všechno, co tam je. Nikde není uvedené, že se někomu zprotivil kdokoliv jiný, než její otec. Vždycky se snažila vyhýbat tomu, aby ubližovala těm, za které nemá zaplaceno, ale tohle... zaprvé za to zaplaceno nedostane, takže nemá nejmenší chuť prolévat něčím krev nebo zabíjet, a zadruhé... ta holka nic neudělala. Jen měla tátu, který překážel ambicím někoho jiného a za to museli všichni zaplatit. Znechuceně se na tu složku zašklebí. Politika. Hrají si tam, jak je pro ně důležité, aby se obyčejní lidi měli dobře, ale přitom budou posílat špínu, aby jim odklidili někoho nepohodlného z cesty. Pak kdo je tu špína, vrány se aspoň nikdy netajily tím, že jsou to parchanti a vrazi, ti nahoře to schovávají za drahými obleky a nablýskanými hodinkami. Zavře složku, jakmile učiní důležité rozhodnutí. Nejspíš ji to bude stát pár nocí ve studené kobce nebo něco horšího, ale tohle si na triko nevezme. Jistě, mohla by nechat tady chlapíky, aby odvedli špinavou práci, ale to by nic nevyřešilo. Stín jí vždycky vštěpoval, že má zabíjet jen ty, kteří jsou nutní. A tahle holka nutná není. Riskuje tím mnohem víc, uvědomuje si to. Viděla její obličej [upřímně, to, že viděla ostatní, jí je úplně ukradené] a může jí pěkně zavařit, ale aspoň pak bude mít důvod ji zabít, teď ho nemá. Přistoupí ke stolu, kde prve vzala injekce na jed a začne hrát divadlo. “Jejda, teď jsem si vzpomněla... když jsem si to tu připravovala, zapomněla jsem tam něco přidat.“ Pokyne dvěma z nich, aby jí pro ingredience došli a přitom zadoufá, že nemají nejmenší tušení, co jí to donesou. Ti druzí dva pak vystoupí ze stínů a začnou hlásit, že si chtějí se štěnětem ještě pohrát, než ji odkrouhnou. Zamrazí ji v útrobách, co tím myslí, ale když si prokřupnou klouby, uvolní se. Dobře, trochu jí upravit fasádu můžou. Vytáhne proto ze zadní kapsy cigaretu, kterou si strčí do pusy a zapálí si ji. “Fajn... ale ať vnímá.“ Pokrčí nakonec rameny a otočí se raději zády, nechce to vidět. Vždycky se snaží vypadat drsně a nedosažitelně, ale když vidí, jak někoho mlátí, nedokáže se na to prostě dívat a je jí fuk, že si toho někdo všimne. Z toho, co slyší, to není nijak hrozné, ale pro takovou křehkou dívenku to může být... ehm... nepříjemné. Když konečně přijdou ti dva pakoni, vytrhne jim ingredience podrážděně z rukou, načež ti druzí přestanou. Díkybohu. Trochu uvolní ztuhlá ramena a začne se soustředit na míchání. Jakmile je vše hotové, přistoupí k dívce, která musí být vyděšená a hlavně... no, řekněme, že krev jí nesluší. Stoupne si k ní zezadu a opře si lokty o její ramena, přičemž rty přiloží až těsně k jejímu uchu, aby je nikdo jiný neslyšel. “Nevěříš mi, chápu, ale momentálně jsem v téhle místnosti asi jediná, kdo tě nehodlá zabít. Takže dělej, jak tě to, co ti píchnu, děsně bolí a modli se, abych ti do hodiny stihla dát protilátku.“ Pak se trošku odkloní a začne mluvit nahlas. “To s tebou ten jed udělá, takže doufám, že se těšíš.“ Odhrne jí vlasy, aby měla přístup a trefila se, kdo by řekl, že to není tak snadné jako ve filmech. “Tak přece utratíme i štěně... řekni pápá.“ Zle se usměje, je v tom vážně dobrá. Pak už jí to píchne a v duchu si drží palce, aby to ta holka udělala, protože jinak tu bude tak dvě minuty sedět, než se její tep zpomalí natolik, že se bude jevit jako mrtvá, všichni to známe.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 06. 11. 18
Location : Crow of Light
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Thu Jan 10, 2019 4:31 pm
Než sa vôbec stihla poriadne otočiť a pozrieť, kde sa zdržal, letel na ňu zo skoku cez okno a samozrejme, nestihol to ubrdzdiť či dopadnúť inam, než na ňu. Zvalil ju tým na zem, no našťastie stihla pád ako tak ubrzdiť rukami, aj keď spadla na chrbát. Hlavne aby si nenarazila hlavu. Schytal to teda len chrbát, v ktorom jej mierne puklo a na jej tvári sa objavila kyslá grímasa. Nebol zrovna najľahší, čo si budeme hovoriť. Rukami naňho zatlačila, aby ho dostala od seba aspoň natoľko, aby popadla stratený dych. On sa však hneď sám postavil a podal jej ruku. Neubránila sa mierne vyvrátiť oči, ale zasmiala sa. Veď predsa bola celá, nič sa nestalo. "V pohode a neboj sa, všimla. Tak snáď sa predvedieš aspoň proti Temným," poznamenala s miernym úškrnom, akoby ho snáď vyzývala. Kto je lepší? Ona rada súťažila. Hlavne, keď si mohla dokázať, že nie je tak zlá. Každý by ju rád len podceňoval, preto sa snažila vždy dokázať opak. S pomocou jeho ruky, ktorú neodmietla, keď už jej ju podával, sa dostala späť na nohy. Nemali moc času, preto sa hneď vydala ku dverám, ktoré opatrne otvorila. Za nimi bola chodba. A vyzerala byť prázdna. Nevychádzala však, najprv pohľadom prezrela steny a strop, či neuvidí niekde kamery. Zdal sa byť vzduch čistý, ako sa vraví. Vyšla potichu von z izby, mala však pripravené pre každý prípad ako svoje dýky, tak vrhacie hviezdice a nože, aj skrytú čepeľ. Síce všetky tieto veci odvádzali najlepšiu prácu vtedy, keď využívala moment prekvapenia, no ona by si ho snáď dokázala nájsť. Niekam sa skryť. Zatiaľ čo ona bola hrozne opatrná a tichá, skryla sa za najbližšie možné objekty, on mohol mať iný štýľ, priamejší, aspoň by to naňho tipovala. Zatiaľ žiadne problémy, za to bola rada. Keď však začula hlasy zdola, ktoré zjavne mierili hore, využila najbližšie pootvorené dvere, aby do nich vošla a rýchlo vtiahla dnu aj spoločníka, ktorého meno stále nevedela. Zrejme teraz však nebola vhodná doba na zoznamovanie. Započúvala sa do blížiacich sa hlasov. Snáď nepôjdu zrovna sem!
avatar
Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 28. 12. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Sun Jan 13, 2019 10:07 pm
Usměje se a je rád, že ten pád bere sportovně. Vyrazí společně s blonckou na chodbu, pomaličku jdou směrem ke schodům, když zaslechnou blížící se hlasy. Bloncka nelení a ihned ho zatáhne do nějakého náhodného pokoje. Nakloní se blíž k ní a šeptne jí. "Ty jsi mi teda pohotová. Až tohle skončí, tak si musíme vyrazit." Usměje se na ní. Během rozhovoru si stačil připravit jak brokovnici, tak bodec. "Teď poslouchej kočko, já je odlákám a ty jdi zachránit tu holku. Potkáme se venku." V tu chvíli už jsou hlasy natolik hlasité, že hlídka musela být zrovna za dveřmi. Než jeho parťačka stačí něco říct, otevře rukou s dýkou dveře a vyběhne na zaskočené dva hlídače. Ihned jednomu bodne dýku do krku, zatímco druhého uhodí kolenem do břicha, jen co se prohne v pase, dostane i druhý hlídač dýkou do krku. "Tak to by jsme měli. A teď hurá na zbytek." Sehne se k jednomu ze strážných a sebere mu glocka, kterého měl v pouzdru u pasu. Zbraň si zastrčí zezadu za kalhoty a pokračuje ke schodišti. Během cesty na nikoho už nenarazil, ovšem to se změnilo v půlce cesty po schodišti, když z jedněch dveří vylezl nějaký afroameričan. Pohotově ho střelí brokovnicí do břicha. Domem se ozve strašlivá rána, po které se svalí muž nehybně na zem. "Wohoo přímo do černýho" Vykřikne a zasměje se. Rozeběhne se ze schodů a započne přestělka s několika dalšími muži.
Sponsored content

Re: Sklepní prostory

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru