Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 16. 09. 18
Age : 24
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Fri Sep 21, 2018 8:51 am
Znovu se na něj zamračí, právě mu řekla, že se o tom nechce bavit, ale on ji vůbec neposlouchá. Už by ji to asi nemělo překvapovat, u stolu se taky zrovna nepředvedl, radši se pustil do rvačky, než aby si vyslechl, jak se má. Hrůza. Za tu jeho drzost mu neodpoví na nic z toho, na co se jí ptá a to ani po druhém vybídnutí. Přešlápne na místě, což asi neměla dělat, jen se odrazila od jedné paže k druhé a to znamená další doteky. Sice nejsou zrovna romantické, ale jí to úplně stačí. Hlavně ji znervózňuje fakt, že nemá kam utéct. Teplo z něj přímo sálá a její tělo na to reaguje tím otravným způsobem, kdy se k němu chce prostě přitisknout a cítit ho na sobě ještě víc. Tedy, ono je to otravné, když nemůže, jinak to miluje. Zarazí se uprostřed dalšího vrtění, když je zmíněno škrcení a přimhouří oči. “V tu chvíli se nezdálo, že by potřeboval pomoct, spíš měl navrch a já pomáhám jen slabším,” odvětí a nahodí samolibý úsměv. To mu to natřela! Je na ní však vidět, že ho provokuje, tentokrát se nesnaží vypadat zle, jako to bylo ve chvíli, kdy mu chtěla ublížit. Teď si prostě jen hraje.
Celá se rozněžní při pohledu na jeho reakci, na to, jak pod jejím dotekem roztaje. Je jen dobře, že má zavřené oči, aspoň to nevidí. Prohlédne si ho, každičkou část jeho obličeje, všechno vypadá přesně, jak si pamatuje a z nějakého důvodu si přitom myslí, že ho aspoň trochu zkrotila, v čemž ji na chvíli utvrdí i jeho slova. Už nemůže. To musí znamenat, že už nemůže být v její blízkosti, určitě ano. To zabolí, ale zároveň se trochu uvolní, sama už nebude muset bojovat a odolávat. Jenže stačí malá chvilka nepozornosti a najednou ho má u sebe blíž než se jí za poslední týdny snilo. Stačí se jen lehce vzepřít, než mu úplně podlehne. To byl poslední marný pokus té krávy, co se jí usídlila v hlavince. Zadrží přitom polibku dech, takže je jen dobře, že se od ní na okamžik odtáhne, má tak možnost se nadechnout a neodpadnout. Teď mu však nedovolí být daleko moc dlouho a vyrazí proti jeho rtům dřív než on proti těm jejim. Úplně zapomene na to, že je má natržené, nedává si proto pozor na to, aby mu neublížila, teď jí záleží jen na tom, aby ukojila své potřeby a on je její potřeba, ta největší. Kdyby mohla, zavzdychala by, když jí prohrábne vlasy. Vzdychání, to jí jde, co si budeme.. Rukou mu sjede přes krk na hruď a stiskne látku. Někdy během vychutnávání si jeho rtů se začne pomalu probírat z euforie, v hlavince se jí ozve alarm, stále je však příliš tichý na to, aby ho prudce odstrčila. Zvládne se ovšem odtáhnout. Opře si čelo o to jeho a rozdýchává to, co se právě stalo. "Nemůžeme, tohle.. nejde, nefunguje to." A tím rozhodně nemyslí líbání, protože to mezi nimi funguje mnohem lépe než slova. "Jednou nás kvůli tomu druhému zabijí, nechci u toho být," vysype ze sebe, přesto že to vůbec nebylo v plánu. Je hrozný!
avatar
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 07. 09. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Fri Sep 21, 2018 2:07 pm
Proti své vůli se uchechtne nad tím, co říká, je hrozná. Tedy, do té chvíle, než je u ní tak blízko, že nedokáže odolávat a prostě si přivlastní ji i tu její nevymáchanou pusu, protože co si budeme povídat, ta její drzost je velice přitažlivá, alespoň pro něj. Na chvíli čeká, že ho odstrčí a seřve, vecpe mu něco o tom svém dokonalém příteli a on bude muset se staženým ocasem do kouta, ale pak mu začne polibky oplácet a na ničem jiném už v té chvíli nezáleží. Nezáleží na Rogerovi, na tom, co mu řekla, na tom, co řekl on jí, nezáleží vůbec na ničem, kromě toho, že je zase u něj a vše je v pořádku. Ani necítí bolest ve rtu, což by asi cítit měl, ale je jí natolik pohlcený, že by asi nevnímal, ani kdyby vedle něj vybuchla bomba. Jenomže když se od něj odpojí, vnímat musí zase začít. Odmítá otevřít oči a jen se otírá nosem o její, aby jí naznačil, že ještě nechce přestávat. Brzo mu však dojde, že nejspíš neměl ani začínat.
Nechápavě od ní odstoupí a nespustí z ní oči, jak se jeho mozeček snaží soustředit na to, co mu tu říká, takže nemá kapacitu na jakoukoliv jinou činnost. “Počkat...“ Vyhrkne velice inteligentně a ještě k tomu zvedne prst, kdyby náhodou už jí nebylo úplně jasné, že je to idiot a všechno mu pomalu dochází. Možná by si za to měl nafackovat. “Chceš mi říct, že sis... začala... s NÍM, protože nás možná někdy někdo zabije kvůli tomu druhému?“ Nevěřícně na ni hledí, zatímco hledá v jejím obličeji známky toho, že je to všechno jeden kec, nějaký hodně blbý vtip, jak mu ještě víc zamotat hlavu, aby nic nechápal, jenomže nic nenajde. A tak jeho výraz zase ztvrdne, nějaké rozněžnění je pryč, jako kdyby tam ani nikdy nebylo. “Hádám, že sednout si a promluvit si o tom už nefrčí, dneska se rovnou skáče do postele k někomu jinému, protože co kdyby náhodou jsem ti to rozmluvil!“ Rozmáchne rozčíleně rukama, kdyby to bylo fyzicky možné, nejspíš by mu ze všech dírek na obličeji šla pára, jak to v něm vře. Projede si vlasy a instinktivně otře rty, jako kdyby ji chtěl ze sebe smýt, možná přesně to chce, přitom ho zabolí v místě, kde je jeho rtík prasklý, au. Měla by mu to pofoukat... ne! V žádném případě! “Ujišťuju tě, že ti nic rozmlouvat nebudu. Když to chceš dělat takhle, tak s tím nehodlám mít nic společného. Moc dobře jsem věděl, proč na všechny seru a měl jsem to tak udělat i u tebe. Myslel jsem, že se na tebe můžu spolehnout, dokud ses nerozhodla, že bude lepší si najít někoho jiného, aby pro tebe bylo snazší se se mnou rozejít, nebo co... a mně rozhodně tohle nepřipadá jako důvod k tomu se rozejít, protože, nerad ti kazím iluze, ale vybrala sis dost špatný povolání, pokud nechceš, aby tě zabili a je úplně jedno, jestli to bude se mnou nebo beze mě. Dřív či později se to stane, protože hádej co? Nebudeš mít nikoho, kdo ti bude hlídat záda. Takže si to užij.“ Trochu se jí ukloní, ironicky vzdávajíc hold její skvělé logice, díky které je teď mnohem vytočenější, než když ji viděl s tím blbečkem Rogerem. Na druhou stranu by měl být rád, protože teď momentálně po ní ani trochu netouží. Tedy, jistě, city se nedají jen tak smazat, ale momentálně je prostě přehlušuje vztek. Přejde ke dveřím a pěstí na ně zabuší. “Už jsme si to vyříkali, tak mě pusťte sakra ven!“ Zařve, aby ho případně někdo slyšel, jenomže světe div se, nikdo nezareaguje, a tak kopne do těch podělaných dveří.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 16. 09. 18
Age : 24
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Sat Sep 22, 2018 8:54 am
Nos se pustí do eskymácké tancovačky s tím jeho, přesto že z ní vychází protikladná slova. Stiskne mu ramena, jak to mívá ve zvyku, tentokrát tím však dává najevo, že ho nechce pustit. Její tělo si prostě dělá, co chce, zatímco na ní ustrašený hlásek křičí, aby si sedla na druhý konec místnosti. K čertu s tebou, hlásku! Přestane šilhat na jeho rty, když konečně promluví a podívá se na vztyčený prst nedaleko jejího obličeje. Netuší, jakou reakci od něj očekávat, pochopí ji, anebo ne? Spíš ne, což se taky vzápětí ukáže. Hned jí to mělo být jasné! Poraženecky svěsí ramena a shlédne kamsi k zemi, aby se na něj už nemusela dívat. Je jako dítě, co čeká, až tohle kárání skončí. Nejdřív nemá v plánu se s ním dohadovat, cokoliv dalšího mu vysvětlovat, ale čím hnusnější k ní je, tím víc to v ní začne vřít a nepomůže ani to jeho kopání do dveří. Kousne se do rtu a zakroutí hlavou, jako by se bránila tomu, co se v ní odehrává, zakazuje si bouchnout, ale nakonec to nevydrží. “Tak dost!” zařve na něj, což z ní v případě holky hrozně, ale i ty umí řvát. Přejde na druhou stranu místnosti a otočí se proti němu jako zuřivý býk, asi ho brzy nakopne. “Copak.. copak nechápeš, že jsem tě měla plnou hlavu?!” Pořád má, ale to mu nemůže říct, měl by na ní páku. Mohl by jí říct, že ten její plán moc nevyšel a to nejde. “Kamkoliv jsem šla a cokoliv jsem dělala.. byl jsi tam, byla jsem tak nesoustředěná!” křičí dál, div, že přitom nedupe nožkou. “Došla.. došla jsem tu tak daleko a pak se objevíš ty a..!” Teď nemluví o povýšení, protože to se nestalo, ale hodně se toho naučila a to prostě nemůže být promarněno, jen proto, že by se s ním nejraději válela od rána do večera. “Nemám nic jiného a.. a nemůžu na tobě tolik viset, protože.. kdo ví, co se stane, jak dlouho tě ještě budu bavit!” Začne rozhazovat rukama jako správný Ital, přesto že jim není. “A.. a jestli zemřeš.. kvůli mně?! No.. tak to mě můžou rovnou zakopat s tebou!” Dobře, tohle se asi dalo vyřešit tím, že by nechodili na akce spolu, ale to je jedno, tse. Na okamžik ztichne, usilovně přemýšlí, co by mu mohla ještě říct, přitom těká pohledem. "Jo a.. a nespala jsem s ním!" vyhrkne svou poslední myšlenku, málem na to zapomněla, jak jen mohla, vždyť ji tohle nejvíc rozvášnilo. Nemohla s ním spát, to nešlo, navíc se o to ani nepokoušela, zato Roger se snažil dost, asi to potřeboval. Chudák. Ale to nejspíš neomlouvá fakt, že se s ním muchlovala, kdyby to bylo naopak, kdyby se Nate s někým líbal, zmlátila by ho. Určitě ano! A té krávě by vytrhala vlasy.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 07. 09. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Sat Sep 22, 2018 5:15 pm
Trhne sebou, jakmile zavře. Nikdy ji řvát neslyšel, alespoň si to nevybavuje, ale v obličeji nedá nijak najevo, že by ho to překvapilo. Už zase má tu svoji neprůstupnou masku, že je mu všechno jedno a nemyslí si vůbec nic. Na druhou stranu, přesně tenhle výraz se osvědčil po celý jeho život, takže ho hodlá aplikovat i na ni. Na jeho vkus se před ní ponížil a vtíral už dost, taky jí dost vynadal a to se prostě nedá smazat, takže bude jedno velké nicneříkající… něco. Opře se ramenem o stěnu a založí si paže na prsou, zírajíc do země, než ho její slova donutí vzhlédnout a zpražit ji chladným pohledem s nakrčeným čelem. [gif] “Moc se ti omlouvám, že jsem ti kazil tvůj kariérní výstup.“ Pronese monotónně, už se před ní zkrátka uzavřel a přes to nejede vlak. Vlastně už o tom vůbec mluvit nechce, chce od ní pryč a žít si svůj život někde, kde na ni bude moct zapomenout. Ideálně někde v terénu podřezávat krky, protože to ho jistě uklidní. Jediný projev pocitu, který mu unikne, je podrážděné mlasknutí nad těmi kecy, jak by ho přestala brzo bavit. Na chvíli delší, než je zdrávo, se na ni zadívá, aniž by něco řekl, než sklopí pohled. Zavrtí hlavou, snažíc se v sobě navodit tolik potřebný klid. Nakonec se mu to podaří, přestože s tím nemá nic společného zjištění, že s tím idiotem do postele nevlezla. Co na tom záleží? Když opomene fakt, že ho zneužila k tomu, aby odehnala jeho [což je dost hnusné samo o sobě, alespoň vůči Rogerovi, ale to mu je naštěstí úplně fuk], pořád v tom nevidí žádnou šlechetnou pohnutku, která by byla dostatečným důvodem pro tohle peklo. Nejspíš to ani nikdy neuvidí. A tak prostě nejspíš není co řešit. Z nějakého důvodu ho přesně to uklidní.
Narovná se v ramenou a vyprsí se do celé své krásy a přitom dlouze vydechne nosem. “Jestli je tohle to, co si přeješ, pak to budu respektovat. Neříkám, že ti to odpustím, protože… no, asi ne, ale… stačí mi vědět, že ti tohle všechno pomohlo od toho, co ti vztah se mnou způsoboval a půjdu ti z cesty.“ Kdo by řekl, že se v něm bere tolik rozumu? On tedy rozhodně ne, každopádně si tenhle přístup hodlá udržet co nejdéle, ideálně navždycky, protože nemá nejmenší chuť k sobě kohokoliv znovu pouštět, pak to takhle dopadá. Ale jistě se z toho dostane, pomůže mu to, že ona bude spokojenější a jistější. A protože už nehodlá zkoušet bušit na dveře, prostě přejde k opačnému rohu a posadí se na vlhkou zem. Sice ho studí do zadku, ale stát se mu taky nechce, navíc tu možná zkejsnou na bůhví jak dlouho. Za tohle bude trucovat hodně dlouho. Odkašle si, než se přinutí promluvit, potěšený, že tam pořád neslyší vůbec nic z toho, co cítí. “Takže… jak se jinak máš?“ Sám tuhle otázku nenávidí, ale co jiného má dělat? Musí přece dělat, jak je akceptující a v pohodě.

avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 16. 09. 18
Age : 24
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sklepní prostory

za Mon Sep 24, 2018 7:51 am
Má chuť s ním zatřást za to, jak se tváří, jako by mu bylo všechno jedno, zatímco tu na něj řve. Ještě před chvílí dělal to samé co ona, takže si může ten výraz strčit třeba do zadnice, jelikož mu to tu nikdo nebaští - není pitomá, přesto že se pitomě chová. Taky má chuť si nafackovat za to, že si nenechala své důvody pro sebe. Neměla se nechat oblbnout, ale když ono nebylo tak snadné odolat a pak se jí to v hlavě všechno zamotalo. Je to samozřejmě jeho vina. Prohrábne si vlasy a stiskne je, čímž si brání ve škrcení toho jeho pěkného krčku. Není jediná, kdo má blbé řeči. Zakroutí nad tím hlavou a otočí se kamsi do strany, bude teď raději koukat do zdi. Měla vědět, že jí to dá sežrat, příště z ní dostane velké.. houby. Nakonec ji nepřekvapí ani to, že pro něj fakt, že s Rogerem nespala, nic neznamená. Tak nějak si uvědomuje, že to celou situaci nijak neulehčilo. Měla v tu chvíli prostě jen pocit, že to musí být takhle radikální, jelikož by ji jinak nenechal jít, ale možná se spletla. Nevadí, chybami se člověk učí.
Dál pozoruje omítku, jako by mluvila právě s ní a poslouchá to, co chtěla celou dobu slyšet a zároveň nikdy. Ženská, neví, co chce, ale je si jistá, že by ho s ní nečekalo nic dobrého, stačí vzít v potaz to, jak přemýšlí. Polkne slova s žádostí o odpuštění a přijetí zpět. Zahrabe ty pocity někde hluboko a zarazí k nim pomyslný kámen s nápisem city 2016-2018. “Díky,” hlesne to jediné slovíčko, přikývne a podívá se na něj. Netuší, co dalšího by mu na to měla říct a popravdě ani nemá chuť dál mluvit. On se v ní vůbec nevyzná, nevyzná se v ženských, hrůza!
Otočí se zády ke zdi, jelikož s ní už domluvila a opře se o ni. Už stačí jen vydržet, až je odtud pustí, to bude jistě brnkačka, a pak si zažádá o nějaký úkol, aby mohla vypadnout z toho prokletého domu. Udře se k smrti, tak! Nadechne se a zase vydechne, snaží se zklidnit cokoliv, co se dere ven, při tom vnímá, že se Nate usazuje, ale byla by radši, kdyby to tak nebylo. Nechce být jako Edward. Jak jen to bylo? Sleduje každý tvůj pohyb, anebo.. hneš se a on se hne s tebou? Asi tak nějak a tak si taky připadá. Následuje pitomá otázka, kterou si mohl odpustit. Jak se může na něco takového ptát? Zavře oči, čímž se snaží skrýt, že je má skleněné a zacuká jí brada. Nakonec pokývá hlavou a nevesele se usměje. Směšná je tahle situace. “No báječně,” pronese ironicky a ani se to nesnaží skrýt, anebo to jen nedokázala, což si vzápětí uvědomí a proto vyrazí ke dveřím. Musí ven. “Už jsme si to vyříkali,” promluví klidně, aby jim to věřili a vlastně zase tak moc nelže. Doplní to boucháním na dveře, ovšem ne moc silně, přesto že má pocit, že se asi rozskočí, jestli ji hned nepustí. Po delší chvíli se konečně ozve cvaknutí zámku, pravděpodobně se nejdřív potřebovali domluvit, jestli je pustí. Nečeká na to, až otevřou dveře, zvládne to sama, div, že tomu za nimi nevyrazí zuby a odkráčí pryč. Nechce se s nikým bavit. Namíří si to přímo do pokoje, kde má v plánu se převléknout do něčeho pořádného, aby hned na to mohla vyrazit za Stínem.
Sponsored content

Re: Sklepní prostory

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru