Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 28. 12. 18
Location : Crow of Darkness
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Fri Jan 04, 2019 7:26 pm
Stál uprostred temnej uličky obkolesený dvoma obrovskými budovami, ukrytý pred svetom. Obzrel sa okolo seba, veľmi dobre vedel, kde je. Na toto miesto nikdy nezabudne. Okrem zvuku dažďa sa navôkol neozývalo nič. Na uliciach bolo napriek zvyčajne rušnému mestu, ticho. Čo bolo dobré, vzhľadom na bolesť hlavy. Ľudia o takomto čase spali, a aj keby okolo neho niekto prešiel, bol príliš zahĺbený vo svojich myšlienkach - nedokázal naplno vnímať okolitý svet, sústreďoval sa na prázdnu dieru, ktorá sa pomaly, ale isto usádzala na jeho hrudi. Pre Zoe, pre jediné dievča, ktoré si dovolil k sebe pustiť. Bol mladý a hlúpy, napriek tomu si nedokázal odpustiť svoju naivitu. Už pri jej prvej poznámke pred pár mesiacmi, aké by to asi bolo žiť obyčajný život, mal zbystrieť, ale aj keby na to hneď prišiel, ako by ju mohol zastaviť? Nič by ju nemohlo zastaviť od jej vlastného rozhodnutia. Pocit bezmocnosti. Jedna z vecí, ktorú cítil a nedokázal sa jej zbaviť. Vedel, že od tohto dňa z nich už nikdy nebude zamilovaný pár, ale korisť a lovec, temná vrana a uprchlík. Jedna z jeho povinností bude dolapiť a zabiť ju, nedokázal si to však predstaviť. Nemohol by ju zabiť. Alebo áno? V tomto okamihu plnom bolesti a straty by bola jeho odpoveď skôr záporná, ale po tom, čo sa uňho vystriedalo niekoľko fáz až nakoniec dospel k nenávisti, by mu nerobilo problém zabiť ju. Pošpiniť si ruky jej krvou. Možno v kútiku duše áno -, ale tento svoj hlas, ktorý mu to našepkával, celkom ignoroval. Teraz tu bol celkom sám. Presne tak sa cítil po jej odchode. Sem si ho zavolala, aby mu oficiálne povedala, že sa už k nim nikdy nevráti a tu ho poslednýkrát žiadala, aby odišiel s ňou a on ju na oplátku prosil, aby zostala s ním. V tomto prípade sa nedal nájsť žiadny kompromis, hoci sa Dan zo všetkých síl snažil. Buď jedno, alebo druhé, inak to nešlo. A keď Zoe uvidela v Danových očiach voľbu, pre ktorú sa rozhodol, vybuchla. Vykričala mu samé nepríjemné veci, v ktorých mala pravdu a možno preto mu dvojnásobne ublížili: Vždy mu bude prednejšia práca pred čímkoľvek iným na svete a úplne zbytočne, pretože nikdy nebude taký dobrý ako ostatné vrany. Nikdy nebude šťastný, pretože šťastia a ani lásky nie je muž ako on hoden. Môžu to ľudia popierať, môžu sa hrať na drsných, ale nikto z nich nechce byť na svete úplne opustený, odvrhnutý a podceňovaný. V tú noc nechýbalo veľa, musel sa premáhať, aby mu jeho ruky nespočinuli v pevnom zovretí na jej hrdle. Všimla si ako zatína ruky v päsť, vtedy sa začala zbierať na odchod. Nezabudla mu však pripomenúť, akým zlým človekom sa u vrán stával a pomaly ho v žití nebude poháňať nič okrem nenávisti. Zatvoril oči, chcel to všetko vyhnať z hlavy, no stal sa presný opak. Začala sa mu vynárať spomienka na Zoe, na jej hnedkastú pokožku, plné pery, hnedé kučeravé vlasy, pehy na tvári... každý jeden detail. Musel z tohto miesta odísť.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 07. 11. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Fri Jan 04, 2019 10:17 pm
Jakoby se propadala. Tak si zřejmě připadal neplavec, kterého hodili do vody a přikázali mu, aby šlapal vodu, máchal rukama a udržel se ve vodě. Svaly nakonec ochrnou, voda se dostane do uší, nosu i úst. Je s ním konec, protože ještě před závěrem svého života ví, že už se nezachrání. Přesně tak si připadala Doreen, když zamrkala, pokusila se otevřít oči zaostřit a určit, kde se nachází. Myšlenky byly stejně zamlžené jako šedavý nepřítomný pohled. V hlavě měla pouze nezaškatulkovatelné vjemy, jelikož jakmile si oči zvykli na tlumené světlo, světlovlasá žena jakoby se vtáhla do sebe, do vlastní bubliny. Dech byl přerývaný, malátný a v celé její osobě bylo viditelné patrné napětí. Oči se zabodávali do jejího vlastního odrazu. Pozorovala rozšířené zorničky, bledou pokožku a rty namalované rudou rtěnkou. Každý pohyb byl vláčný, jakoby byla spíš než člověkem loutkou na provázcích. Hloupá nemyslící figurína, která udělá pouze takový pohyb, který k ní vyšle její loutkář. Dlouhé vlnité lokny líně spočívali na pravém rameni jako platinová řeka.Pročesávala je hřebenem, klouzala od kořínků vlasů až ke konečkům, stále se opakující gesto, zas a znovu, téměř k zbláznění. "Usměj se, zlatíčko, nikdo nechce uplakanou děvku. Usměj se, zlatíčko." Tiše si pro sebe pobrukovala jakoby šlo o nějakou mantru nebo snad kouzelné heslo k tomu, jak nevypadat uboze.

A vskutku na tváři se objevil omamný úsměv, vyhaslé světlo v té černošedé paletě dívčiných očí. Stále stejná póza, nezměněná, nepřišel on nebo ona. Opět cítila tu odpornou lhostejnost a odevzdanost. Znovu se z ní stávalo to poslušné zvířátko, které pouze vyčkává na jakýkoli povel ze strany majitele, jejich tváře se měnily rychlostí blesku, každý večer to byl někdo jiný, jedno však zůstávalo, zhnusení nad sebou samou. To se opět dostaví, hned, jak se dozví, že byla znovu pokořena. Podbříšek bude znovu zaplavovat spalující žár a ona bude plakat neexistující slzy. Sýpat jako zvíře zahnané do kouta. Ale pro tuhle chvíli? Byla pouze hodným mazlíčkem. Její svět byl zkaženým pozlátkem, které se ne a ne rozplynout, ještě ne. Vždyť... Vždyť všechno teprve začne.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 21. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Fri Jan 04, 2019 10:39 pm
Ta neskutečná bolest, která mu vystřelovala do hlavy jej vytrhla ze spánku. Připadal si jako po té nejdivočejší párty, kde zkrátka moc přebral. Háček byl v tom, že snášel alkohol natolik dobře, že mohl pít jak chtěl, ale opít se mu podařilo jen výjimečně a opici měl naposledy ještě jako puberťák. Takže tuhle možnost okamžitě vyloučil. V úvahu pak tedy připadala jedině pořádná rána do hlavy. To už se tak nemožné nezdálo, neboť si začal uvědomovat i nepříjemnou bolest v končetinách. Pomalu otevřel tedy oči, ale musel zamrkat, aby se mu pohled vyjasnil. Jakmile zaostřil, polil ho studený pot...
Jak se sem kurva....?! To nebylo možné.... Jenže všechno bylo přesně takové, jaké si to pamatoval. Copak... stále hnije na tomto zasraném místě? Všechno to s Vránama se mu jen zdálo? Nebo ho zase zabásli? Snažil se uklidnit divoce bušící srdce, ale moc to nešlo, jeho tělo okamžitě přešlo v obranný mod, kdy čekal odkudkoli útok. Adrenalin mu koloval v žilách, už jen díky tomu kde se nacházel. Na tomhle místě ani nic jiného čekat nemohl... Jedině útok, boj a bolest. Zatím se však nic nedělo, byl tu sám, všude naprosté ticho. Děsivé ticho.... Přesně jak se říká, ticho před bouří. Jen netušil před jakou... Bude muset opět bojovat o svůj život s jiným vězněm, nebo jej přijdou mučit? Všechno je jen na něm. Tady musela lidskost stranou zvířecím instinktům... Ach ano zvíře, přesně tak se cítil a přesně to tady byl, nic jiného.... Železný obojek na jeho krku, jehož tíhu vnímal až příliš jasně, to jen dokazoval. Opět se rozhlédl okolo sebe, ale nikde nikdo. Na zemi zaschlá krev, spousta z ní patřila i jemu samotnému, nebylo vězně, který by tu alespoň kapku neuronil.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 16. 09. 18
Age : 25
Location : Crow of Light
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Sat Jan 05, 2019 1:40 pm
Nerozhlíží se kolem sebe příliš dlouho, stačí mu jen pár záchytných bodů, aby věděl, kde se nachází, a co tu pravděpodobně provádí. Instinktivně se skryje za zídku, která jinak slouží k tomu, aby člověk nepřepadl přes okraj budovy. Je přece v akci, nikdo ho nesmí vidět a on se vystavuje jako nějaký zelenáč. Ani na okamžik ho nenapadne, že jde jen o vzpomínku. Ve snu vám také chvíli trvá, než si uvědomíte, že prožíváte něco, co nedává smysl. Opře se o stěnu, přičemž se ztěžká nadechuje a zase vydechuje. Začíná se mu plně vracet, co právě prožil. Viděl zemřít dítě, jeden z jeho kumpánů ho zabil, jako nějaké kuře, co si ulovil k večeři. Byla to zbytečná smrt, naprosto k ničemu, šlo mu jen o ukojení psychopatických potřeb. Ví to, ví to! K takovým on patří, je jedním z nich a tím, že nezasáhl to jen potvrdil. Zbabělče, zbabělče.. ozve se mu v hlavě posměšný hlásek a pod zavřenými víčky se mu promítne krev vytékající z krku nevinného dítka, které nemohl zachránit, jinak by ho potrestali. Nejpravděpodobnější by byla smrt, zabíjení mezi sebou není tolerováno. Tělem mu projede šok projevující se třesoucíma rukama. Podívá se na ně a zašklebí se nad bolestí vystřelující v zápěstí, které si povšimne teprve teď. Zdá se, že psychická bolest přebila tu fyzickou, ale tomu je teď konec. Ač je to, co viděl, opravdu bolestné, tohle mu to na chvíli vyžene z hlavy, připadá mu to totiž dost zvláštní. Nepamatuje si, že by spadl, anebo cokoliv jiného, co mu tohle mohlo způsobit. “Co to kruci..?” šeptne si pro sebe a přitom si všimne další podivnosti, je tu neobvyklé ticho. New York je přeci jedno z nejživějších měst na světě. Zamyšleně nad tím přimhouří oči. Konečně mu taky dojde, že u sebe nemá svou odstřelovací pušku. Kam zmizela? Vždyť ji měl, díval se přes ní do protější budovy, moc dobře si to pamatuje. Co se to sakra děje? Zběžně prozkoumá okolí, jestli mu nic nehrozí a vykoukne zpoza zídky. Bez zbraně nevidí tak dobře, přesto se pokusí najít parťáka v okně přes ulici. Netuší, proč ho hledá, a jak mu to pomůže vyřešit tuhle záhadu, ale tak nějak si není jistý tím, co jiného by měl dělat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 28. 12. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Sun Jan 06, 2019 12:05 am
Zhluboka dýchá, poslední co si pamatuje je jak v baru polkl desátého panáka a pak už nic. Pomalu začíná otevírat oči a jediné co vidí je starý strop, který už dávno měl někdo vymalovat. Probral se na nějakém vybledle zeleném gauči. Cítí jak ho do zad tlačí pera z gauče, očividně už bude taky starý. Je unavený, bolí ho hlava a je totálně dezorientovaný, pokouší se vstát, ale z nějakého důvodu se nemůžu hnout. Kouká kolem sebe, nikde nikoho nevidí. Jediné co je v jeho dohledu je starý oprýskaný nábytek. V tu chvíli ho uhodí od nosu zápach mentolových cigaret. V hlavě probleskne řada vzpomínek z nejhoršího období jeho života. Hned ví kde je, nachází se v domě pěstounů co mu způsobili ty jizvy na ruce od pálení cigaret. Sice pracoval pro zločineckou organizaci, přežil dokonce i pobyt za mřížemi, ale na tohle připravený nebyl.Začal se třást strachy. Potichu tak, aby ho nikdo nemohl slyšet, si začne mumlat sám pro sebe. "Proč jsem tady? Kdo mě sem mohl odvést? Proč zrovna sem?" Přesně v tu chvíli mu probleskne vše vysvětlující myšlenka. "Proboha, já musím být v očistci. Tohle musí být pokání za mé hříchy, za všechny ty lidi co jsem zabil."
Sponsored content

Re: Nákupní centrum

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru