Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 16. 09. 18
Age : 25
Location : Crow of Light
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Wed Jan 09, 2019 1:16 pm
Očekává, že naproti zahlédne mrtvá těla a svého kumpána starajícího se o věci, pro které si přišli, místo toho však vidí dvě ženy patřící do jeho rodiny; přesněji jde o mámu a sestru. Je to jediná rodina, kterou má. Není si vědom nikoho dalšího, pokud se nepočítá povedený taťka a ten se nikdy nepočítá. Nepřijde mu příliš zvláštní, že ví, kde se nachází, máma je o něm vždy informovaná [nedostane cenu za matku roku, ale jisté obavy má], co se mu však zdá divné, je to jejich zírání. Proč tam stojí a jen zírají? Nemá bohužel čas si to řádně promyslet, jeho očka totiž zaujme další pohyb, vlastně hned několik. Vidí maskované postavy, což znamená jediné, že je ve společnosti vran. Do hlavy se mu přitom vplíží myšlenka na úkol. Musí je zabít. Zabít mámu a sestru, ale to přece nedává smysl. To nemůže, a proč by vůbec měl? Patří do stejného gangu a hlavně patří k němu. Sklopí zrak a zatěká pohledem z toho usilovného přemýšlení. Jak z toho ven? Proč se to děje? Toho proč je tu nějak moc. Jeho hlavinka je z toho celá popletená. Je na místě, kde zemřelo dítě, ale to tu vůbec není. Místo zavražděné rodiny, kterou zná jen ze záznamů, je tu ta jeho. Celé to popletl? Ano, možná se mu to celé popletlo. Nakonec jsou si budovy v New Yorku dost podobné. V tom případě by se měl zamyslet nad tím, jak se sem vůbec dostal. Je ovšem těžké se soustředit. Má pocit, jako by na něj tlačili ze všech stran. Buď splní úkol a bude se nenávidět do konce svého života, anebo postřílí všechny ty parchanty a sám nakonec zemře, až ho dopadnou. Rozhodne se pro druhou možnost, stejně už pravděpodobně vědí, že je zrazuje a tohle všechno musí být jejich trest. Otázkou je, čím do nich začne pálit? Jako na zavolanou se mu do zorného pole vkrade jeho puška, už jen stačí, aby se zaleskla ve svitu slunce, anebo čehokoliv, co teď svítí, jako v animácích. Stále přikrčený se k ní v rychlosti přemístí a zkontroluje, kolik má v sobě nábojů - je plná. “Okay, okay,” mumlá si pro sebe, docela ho to uklidňuje. Odloží si brýle a opět na chvíli zavře oči. Musí se přestat třást, jinak se netrefí. Pomůže mu, když se soustředí na odhady síly větru a těch dalších věcí, co je potřeba. Jakmile si je jistý, že nemine, nachystá si pušku do správné polohy. Ani se nesnaží předstírat, že chce splnit svůj úkol, na to není čas. Nabije, zamíří na hlavu jednoho z těch, co ho přišli pohlídat, zadrží dech a bum! Trefí se a jedna z černých postav odpadne, může přejít na druhou, přičemž vše opakuje. Nemá chvilku na to, aby se rozhodl, jestli je to uspokojující, anebo si to na něm vybírá jakousi psychickou daň. To pozná, až bude v klidu, pokud bude mít ještě někdy klid. Možná v hrobě. Zbývájí mu tři náboje. Vypálí další a další, dokud bu nezbyde jen jeden. Kolik jich tu proboha je?! Objevují se nové a nové postavy, brzy si pro něj jistě přijdou a zabijí ho. Rychle zkontroluje ty dvě krasavičky, díky čemuž zjistí, že jsou pořád na stejném místě. Začne na ně mávat, aby utekly, dokonce řvát, ale nevypadá to, že by ho slyšely. “Tak jo, tak jo.” Neodpustí si další huhlání. Zamíří nad jejich hlavy, je připravený rozbít okno, to je snad vyděsí a přiměje k útěku. Musí přece zmizet, jeho ať si třeba chytí, ale tyhle dvě si smrt za zradu nezaslouží, jsou jim až moc věrné. Zaostří a vystřelí poslední náboj.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 06. 11. 18
Location : Crow of Light
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Wed Jan 09, 2019 3:30 pm
Pohľad na krvavé čiary a čmuhy ju hypnotizoval, ale nie v tom dobrom slova zmysle. Z kuchyne sa ozval hlas volajúci jej meno. Skratku jej meno, akou ju vždy nazývala mama. Aj ten hlas jej bol vedomý, ale to predsa nemohla byť ona. A duchovia neexistujú. Určite sa s ňou len zahrávala jej hlava. Chytila si čelo a silno naňho tlačila rukami, ako keby to malo pomôcť zbaviť sa tých bludov. A keď ju pustila... hlasy ustali. Nič nepočula. Vyhrabala sa na nohy a pomaly, snáď akoby tam naozaj mala nájsť nejaké ducha, sa vybrala do tej kuchyne. Preľaknutím sa však skoro rozohnala, keď na ramene cítila jemný dotyk. Otočila sa za seba a jej pohľad spočinul na osobe, ktorú si myslela, že už nikdy viac neuvidí. Jedine na fotkách. Bola krásna, ako vždy bývala. A jej pohladenie jej až vtislo do očí slzy. Nechápalo to, ničomu nechápala. Muselo sa jej to opäť zdať. Nebolo by to prvý krát. Často krát sa jej snívalo o matke. Hlavne prvé týždne, dokonca mesiace, neskôr už to bolo lepšie. Nikdy to však nebolo takto reálne. Naozaj cítila jej ruku. Aj k nej zdvihla svoju vlastnú, pohladila ňou ruku na jej líci. Keď už to bol sen, aspoň z neho môže niečo využiť. Keď sa prebudí, opäť bude sama. Nasledovala ju naspäť do obývačky a radšej si následne sadla, pretože sa hýbala strašne malátne. Potrebovala nejakú oporu a gauč v ten moment dobre poslúžil. Z čaja sa ešte parilo, sledovala ten obláčik vychádzajúci z hrnčeka. Mala by sa zobudiť. Hneď teraz. Keď už sa zbavila toto, ako ju trúchlenie po matke len ťahalo dole, takto by sa mohlo veľmi ľahko navrátiť. Keby mala možnosť ju vidieť zas a zas. Tá otázka jej prešla hlavou ako guľka z pištole, trhane zdvihla pohľad k osobe jej najbližšej, ktorá sa na ňu usmievala, akoby sa nič nestalo. Akoby stále žila a ten úsmev jej venovala z lásky. K jej slovám to však nesedelo. Mlčala. Vôbec nechápala, čo sa deje. "Ostaň so mnou..." zašepkala smerom k nej, akoby ju tým snáď mohla vrátiť k životu. Ako rada by to spravila, keby mohla. Uvedomovala si, že sa zrovna asi rozpráva s...nikým, len s výmyslom jej hlavy, lenže keby na moment uverila, že je skutočná, naplnilo by ju to toľkým šťastím. A keby zas zmizla, všetko to šťastie by sa premenilo na smútok. To už znova nemohla dopustiť. Dostala sa z toho, žila ďalej, to by predsa jej matka chcela. Aby si užívala život.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 28. 12. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Nákupní centrum

za Sun Jan 13, 2019 9:46 pm
Poleká se, když ho někdo chytne za ruku, největší šok ale přišel ve chvíli, kdy pohlédl do obličeje muže, co za ním stojí. Nebyl to nikdo jiný než jeho starý, krutý pěstoun. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Poslušně si sedne na zem a podá mu od cigaret zjizvenou ruku. Když o ní pěstoun uhasí zbytek cigarety, bolestí ucukne. "P... promiňte, já nechtěl." Očekává přísun ran, a proto si začne krýt hlavu. Žádné ale nepřijdou, místo toho se dočká toho nejhoršího trestu, který jako dítě zažíval... komory. "Prosím do komory ne, já už to neudělám. Už neucuknu, prosím ne." Theo se rozpláče, stejně jako když byl malý. Když se za ním zabouchnou dveře a on se ponoří do tmy, kterou ukrývá komora, rozmáchne se pěstí proti dveřím za účelem bušení na ně, avšak v čas si uvědomí, že by to neměl dělat. Přeci jen kdo ví, co by následovalo za trest za bušení na dveře.
Opře hlavu o dveře a jen tiše vzlyká, když tu se náhle nad ním rozsvítí žárovka. Pomaličku otočí hlavu za sebe a uvidí tam pěstouna. "Co? Jak je to možný? Vždyť ty jsi byl venku." Při pohledu na pěstouna, který si sundavá pásek je mu jasné co bude následovat. "Prosím ne, nebijte mě. Já už budu hodnej. " Začne naříkat a krýt si hlavu dlaněmi před příchozími ranami.
Sponsored content

Re: Nákupní centrum

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru