Erlingův byt

Také by se k ní nejraději tiskl až do skonání světa, ale dřív by mu tady mohla skonat z hladu a to prostě nedopustí. Stal by se tak nejhorší pečovatelkou v New Yorku, tím by byla jeho image v ohrožení a to nejde. Pousměje se nad jejím roztomilým zamručením a uvolí se ještě k jedné krátké pusince. Ano, budeme dělat, že to udělal proto, aby nebručela a ne proto, že by snad chtěl. Umí se přece ovládat. Odstoupí od ní, aby se mohla navléct do županu, který mu tak sprostě ukradla a chvíli pozoruje její počínání, než mu dojde, že na ni blbě zírá, jako by čekal, že uvidí něco víc, než jen její kotníky. Tak to samozřejmě není, nečekal až něco uvidí, prostě na ni chce jen koukat. Skloní hlavu, uvolní si hrdlo a poškrábe se na nose, než se konečně vydá do obýváku, kde má alkohol. “Nedáš si něco k pití?” optá se a poukáže na láhve se zázračnými likéry umístěné na hezky zdobeném táci. Zbytek má schovaný ve skříni, je to jednoduše minibar. “Anebo raději vodu, čaj, kávu?” Pokračuje a připadá si trochu jako číšník. Určitě by byl skvělý, ale být majitelem je mnohem lepší. Ohlédne se za ní, a tak zjistí, že se ta malá již válí na gauči. Pousměje se nad tím, najednou je ta pohovka mnohem hezčí a zajímavější. Měla by tam zůstat už navždy, on by se k ní ve svém volnu vždycky přidal a užíval si její přítomnost. Skvělá vyhlídka, zkusí jí to pak navrhnout. Místo toho, aby se hned pustil do nalévání, vykročí ještě pro deku přehozenou přes křeslo a roztáhne ji, aby mohl Emily přikrýt. Nemůže se dívat na ty její holé nohy. Ne snad proto, že by je měla chlupaté, ale musí jí být hrozná zima. To samozřejmě neznamená, že by mu nefungovalo topení, ale po sprše vždycky bývá zima a kdo ví, kde předtím spávala. Její tělo musí být unavené a zmrzlé, hotovo! Přikryje ji, přičemž se k ní na chvíli posadí. Obmotá ruku kolem jejich kolen a začne ji hladit tam, kde dosáhne, takže to bude nejspíš stehno, při tom se zamyslí nad její otázkou. “Vše jde dobře, vlastně víc než to, pravděpodobně si budu moct brzy otevřít další, viděl bych to na LA.” odpoví, zvedne se a vyrazí k provizornímu baru, kde si konečně nalije trochu Jacka, přičemž čeká s nastraženým uchem, jestli se Emily ozve s tím, že si dá taky. “Proč jsi od nich odešla? Jde o zjevné důvody, jako.. že už tě nebaví pronásledovat lidi?” Nadhodí téma, i když asi ne zrovna příjemné a napije se. Je k ní zády, proto ji zaregistruje až ve chvíli, kdy se ho chytne za ruku a přitiskne k němu hlavinku. Musí uznat, že je v něm stále jakási zloba kvůli tomu, čemu se věnovala, snadno na to však v její blízkosti zase zapomene. Odloží skleničku a chystá se s ní znovu pomuchlovat, ale v tom ho vyruší telefón. Zatváří se lehce otráveně. “Promiň,” omluví se a pustí se jí, aby to mohl zvednout. Domluví se s vrátným, aby poslíčka s jídlem řádně zkontroloval a poté ho poslal nahoru. “Doufám, že máš chuť na burgery,” řekne s úsměvem po tom, co zavěsí a letmo se po ní ohlédne, než se vydá ke dveřím. Čeká a čeká, když se objeví poslíček s taškami a krabičkami. Podá mu peníze, které má vždy při sobě, poděkuje, jelikož je dobře vychovaný a zavře za sebou kopnutím do dveří. Zkontroluje, jestli je tam vše, co objednal, zatímco míří zpět do obýváku. "Koukni, co jsem ulovil," pronese pyšně, jako by kvůli tomu trávil celé dny v lese, a ukáže jí to.

Složí pracně ručník, který už nepotřebuje a odloží ho na topení, aby mohl schnout, přece nechceme, aby mu zplesnivěl nebo tak něco, načež se hezky rozvalí na gauči. Souhlasně kývne na pití a trochu se pousměje, což ji donutí zase zvednout opřenou hlavu, přestože jí tak těžkne. “Jacka, prosím. Zpropitné dostaneš později.“ Ani neví, co to vlastně plácá, beztak to může vyznít dvojsmyslem, ale jí to prostě netrkne. S nadzvednutým obočím ho pozoruje, jak zápasí s dekou a má co dělat, aby z ní nevyletělo „aww“, když jí dojde, že jeho úmyslem je ji přikrýt. Vděčně na něj zamrká a přitulí se k němu, konečně ho taky napadlo, že by mohl jít zase k ní. Spokojeně si vzdychne a přivře oči, spánek se zas hlásí a láká ji, ona se ale přinutí ho poslouchat. Má hroznou potřebu na něj pořád sahat, dokud může, což není zas tak dlouho, protože se ten neřád zas zvedne. Potlačí nespokojené odfrknutí, jen se tváří opře do gauče a pozoruje ho. “Kolik už jich vlastně máš? Hodláš si vybudovat impérium?“ Uchechtne se, přičemž se nezapomene připomenout s tím pitím. Beztak od ní nemohl čekat nic jiného, není příliš originální, ale má to ráda, tak co. Chvíle blaženosti se rozplyne jako pára nad hrncem ve chvíli, kdy se Finn zas vrátí k problémům. Proč to dělá? Nemůžou dělat, že se nic neděje? Nejspíš ne. “Svůj dluh jsem splatila. Oni s tím sice asi moc nesouhlasí, ale to je jejich problém.“ Nechce se k tomu příliš vracet, rozhodně ne s ním, protože moc dobře ví, jak se na to dívá a on má beztak svých starostí dost, nemusí si nabírat ještě ty její. Mělo by mu stačit, že utekla a hotovo. Odkryje se, čímž téměř okamžitě ucítí, jak jí vyskáče husí kůže, i přesto ale k němu zase přejde a začne se vtírat. Nezbaví se jí, má smůlu.
Zlehka mu stiskne ruku, aby mu naznačila, že se ho nechce pouštět, jenomže on to sprostě ignoruje a prostě jde pryč, dá přednost telefonu před ní, to si s ním později vyřídí! Zvítězí v ní však strach, který jí byl věrným společníkem v posledních měsících, a instinktivně se přesune ke své bundě, v níž má schovanou zbraň. Nijak nezareaguje při zmínce o burgerech, alespoň tedy ne slovně, její žaludek se ovšem ozve dostatečně. Zůstane tam, kde je, celá ostražitá, když dorazí donáška. Uvolní se až ve chvíli, kdy jsou bezpečně zavřené dveře, a tak chvilku, kdy Finn kontroluje úlovek, využije k tomu, aby své jednání zamaskovala, a poplácá oblečení, jako kdyby to bylo nějaké zvíře. “Nejspíš budu potřebovat tvoji pračku.“ Prohodí naoko ledabyle, je skvělá herečka. Jako pejsek začichá a nohy ji donesou do blízkosti té zázračné tašky, ve které jsou ještě zázračnější věci. Nejprve si skousne ret, aby se nezačala smát nad tím, jak hrdě Finn vypadá, a pak ho poplácá po rameni. “Rozený lovec, už se můžeš ženit.“ Nenápadně přistrčí obličej do tašky, aby prozkoumala, co všechno tam má za poklady, nějak se chová až moc jako pejsek. Kdo ví, třeba byla v minulém životě vlkodlak nebo tak něco. Sice už si nepamatuje, co kde v kuchyni má, ale protože je to holka šikovná, přijde na to sama. Pootevírá pár skříněk, aby zjistila, kde jsou talíře, vezme i příbory, kdyby byly potřeba, a pracně je odnese ke stolu, spokojená se svou prací. Kdyby byla o trošku větší cíťa, bude dojatá nad tím, jak hezké je řešit normální věci, jako kde jsou talíře a aby se jí neodhrnul župan. To by bylo jistě velice nemilé a pohoršující.

Počká, až se Emily zachumlá a ještě jí tu deku trochu upraví, aby jí netrčel ani prstíček. Poté po ní hodí očkem a usměje se. “Tak zpropitné říkáš?” Musel dát najevo, že to slyšel a hlavně by měla vědět, že si to bude pamatovat. Je to malá dlužnice a jeho napadne hned několik způsobů, jak by mu mohla dluh splatit, anebo spíš místa, kde by se to mohlo uskutečnit. Má jich v bytě spoustu a mnoho oblíbených, ale místo toho, aby ji hned někam zatáhl, se na ni zadívá a ten pohled si užívá. Líbí se mu, jak se k němu tulí, snad to znamená, že mu opravdu opět důvěřuje, pak si však vzpomene na to, že jí musí nalít Jacka, a tak se do toho rychle pustí. Popadne láhev se vzpruhou - ať se jde Lupin vycpat s tou svou čokoládou - a naplní skleničku, kterou si připravil, než se pustil do plnění jiných úkolů. Je to taková zmatená pečovatelka, ale to mu musí být odpuštěno, o jiné lidi se moc často nestará a ještě težší to je, když pečujete o někoho, komu byste nejraději snesli modré z nebe. Neví, co dřív! “Impérium zní dobře,” odsouhlasí, ale není si jistý, že to myslí vážně. Co když se mu něco stane, jakmile se zviditelní? V tomhle městě je nebezpečné mít mnoho peněz a asi ještě víc, když se scházíte s někým, kdo býval ve styku s vražednými zloději. Bude si to muset ještě pořádně promyslet. Na druhou stranu by se jen nerad kvůli strachu omezoval. Nakonec se nikdy nemusí stát jejich terčem, je vlastně docela bezvýznamný. “Jaký je plán?” Položí další otázku po tom, co mu odpoví na tu první a podá jí skleničku. Vážně by ho zajímalo, co hodlá dělat dál. Přece před nimi nemůže celý život jen utíkat, anebo žít ve strachu, že ji jednou dostanou. Ani on takhle nemůže žít, vypadají mu z toho vlasy a co pak? Bude plešatý a ošklivý ještě dřív, než mu bude třicet.
Je tak zabraný do burgerů, že si jejího napjatého počínání vůbec nevšimne. Pohlédne na ni, až když je řeč o pračce. Vůbec mu nedojde, že je to z její strany jen jakási krycí taktika. Je někdy hrozně všímavý. Ruce, ve kterých drží rozevřenou tašku, mu poklesnou a ohlédne se za sebe. “Hmm.. a umíš ji zapnout?” Nahodí nevinný výraz někoho, kdo pračku v životě nezapínal, na to má přece lidi, kteří to umí. “Taky to můžeš nechat na ráno, Rosie ti to vypere,” nabídne další variantu. Rosie je služka ve středních letech, která mu tady dopoledne uklízí a poté jde o dům dál - moc šikovná paní. Vítězně zvedne jídlo, aby se zapomnělo na to, že je opravdu špatnou hospodyňkou a usměje se od ucha k uchu. Nepřejde ho to ani ve chvíli, kdy je zmíněno ženění, což je divné, takové věci ho děsí. Nejspíš je taky omámený vůní burgerů. “Pilně na tom pracuju,” pronese ironicky, položí tašku na stůl a vytáhne z ní hranolky, které hned vysype na jeden z talířů, který Emily připravila. Taky je moc šikovná, z fleku by se mohla vdávat. Posadí se a pokračuje ve vybalování jídla, přičemž koukne na tu malou, aby se ujistil, že neváhá a už se cpe. Chce vidět prázdný talíř, jinak neodejde od stolu. To mu dělávala babička: “to je pro ty, co to nechtějí”, říkávala. Kdo by to byl řekl, že si z ní jednou vezme příklad.

Láskyplně, ač se snaží to schovat, se začne culit, když ji tam balí jak vánoční dárek, na takové chování si odvykla, ale hezky rychle by si zase mohla zvyknout, je to moc příjemné. Vezme si od něj skleničku s pitím, a přestože by měla asi radši chtít vodu, aby nebyla dehydrovaná, s radostí si vezme spíš alkohol, protože všichni víme, že ten má mnohem lepší účinky, než voda. Sice ne pro tělo, ale pro mysl rozhodně ano. Začne věnovat pozornost jeho podnikání a musí se hodně snažit, aby mu nezačala vymlouvat další podniky. Ne, že by mu nepřála, že mu byznys takhle vzkvétá, ale nemusí být hamoun, ne? Přece není jeden z těch, co by pořád chtěli víc a víc. Možná mu to ale vymlouvat měla, protože to je mnohem příjemnější, než přemýšlet nad budoucností. Aby prodloužila chvíli mezi otázkou a tím okamžikem, kdy bude muset odpovědět, lokne si pití a vychutnává si onen pálivý pocit, jak jí stéká do prázdného žaludku. To asi není úplně ideální, mohlo by jí to rychle stoupnout na mozek a bude brzo opilá. Přesně proto skleničku položí na stolek a zase se do deky zavrtá. “Plán…“ Zopakuje po něm váhavě a zaměří se na palce pod dekou, se kterými si hraje. “Nejspíš se hned ráno vydám na cestu, musím zmizet a nějak je… zmást. Možná bych měla vypadnout z města, ale to se mi moc nechce.“ Loupne po něm pohledem, jelikož on je ten důvod, proč nechce odejít, ale říkat mu to nebude. Narostl by mu pak hřebínek a ona by musela vzít nůžky a ušmiknout mu ho. Když si představí, že od něj odejde, láme jí to srdce, i když to zní hrozně melodramaticky. Je to zkrátka pravda. Nejspíš by bývalo snazší, kdyby ji nenáviděl a vyhnal pryč, choval se chladně a tak dále, jako tomu bylo kdysi, protože pak by neměla problém odejít. Jistě, zas by byla rozhozená z toho, že je zlý, ale pořád by se na něj mohla naštvat a odchod by byl snazší. Takhle jí to připadá skoro nemožné. Její myšlenky však upoutá telefonát a následná donáška, její naprosto nesmyslná reakce však naštěstí zůstane skryta. Pak už její hlavinku zaplní vůně jídla a kručící žaludek a myšlenky na odchod nechá na chvíli, kdy nastane.
Usadí se u stolu, který tak šikovně prostřela a jako malé dítko zatleská nad vidinou jídla. “Rosie?“ Přimhouří proti své vůli oči a napne se jak struna. Jaká Rosie, jako? Žádnou neschválila. “Myslím, že na to zkusím přijít sama.“ Má co dělat, aby nešpulila vzdorovitě pusu, vůbec netuší, kde se v ní ta žárlivost vzala. To není pěkné. Nějaká Rosie ji nemůže rozházet víc, než ansámbl vrahů, co má za zadkem. Evidentně se to však stalo. Ukradne si jednu hranolku a žoužlá ji v puse, aniž by nějak významně vnímala chuť, ale jak žaludek zakusí sousto, potřebuje další, a tak proti své vůli hodí nějakou pipinu za hlavu, popadne jeden burger a zakousne se do něj. Nestačí potlačit slastné zamručení s plnou pusou, tohle je mnohem lepší, než nějaký sex, tak. Nestydatě se narve k prasknutí, že se až sama diví, kam se to do ní vešlo, nejspíš je její žaludek jako Hermionina bezedná kabelka. Hned jak dojí i Finn, sebere nádobí, opláchne ho, utře, uklidí, všechny ty věci, co se s nádobím dělají a spokojeně zívne. Ukáže na koupelnu, aby mu naznačila, že zkusí přijít na to, jak pračku zprovoznit, aby nezničila ji nebo své oblečení. Opatrně odloží svou zbraň, rozhodně by nerada neúmyslně střelila do jeho zadku, ale možná by ji mohla nastražit na tu Rosie, jo. To zní dobře. Chvíli jí to trvá, ale tak nějak odtuší, kam nasypat prášek, kam aviváž, odhadem navolí stupně i sušení a za pár hodin uvidí, co to udělalo, když tak se to srazí a bude mít oblečení pro nějaké panenky, no.

Ustane v tom, co dělá, ať je to cokoliv a šlehne po ní pohledem. Její plán se mu pochopitelně ani trochu nelíbí, kam by mizela, teď přišla a už vůbec se mu nezamlouvá, že chce opustit město. Nikam nepůjde! Zamkne ji tady, bude si muset vyrobit padák z prostěradla, aby se odtud dostala. “To je přece, to..” Pokusí se zaprotestovat, hlavinka mu však napovídá, že není moc možností, jak ji udržet naživu. Zůstat na jednom místě není chytré, jít proti nim také ne, ale přece ho neopustí. Nemůže si tu přijít, pomuchlovat se s ním a zase ho opustit. Už mu dala dávku sebe samé, a když si téměř vyléčený závislák znovu přičichne, je jasné, že se s tím nemůže zase jen tak přestat, on nechce. Znovu prostě ne. “Nemůžeš.. nemůžeš odejít,” řekne a zakroutí hlavou, aby jí bylo jasné, jak moc s tím nesouhlasí. “Nevím.. nevím, jak tě mám ochránit, ale nemůžu tě nechat jít.” Pokračuje a přitom usilovně přemýšlí, což jistě prozrazují jeho těkající oči. “Půjdu s tebou, může.. mám bary i v Evropě, můžeme zmizet tam, můžu pracovat odkudkoliv a ty bys tam mohla začít nový život.” Očka se mu nadšeně rozzáří nad jeho výborným plánem. Netuší, jestli by to mohlo být tak snadné, ale když to nezkusí, nikdy to nezjistí. “Norsko? Francie? Velká Britanie? Vyber si a můžeme letět třeba hned zítra.” Zaprosí ji pohledem. Nechce vypadat zoufale, ale nemůže si pomoct. Bojí se, že to odmítne, a že si vymyslí plno blbostí, proč to nejde. Možná si bude myslet, že ho tím chrání, ale to se přepočítá, protože se určitě naštve a pokusí se něco udělat. Něco jako zničení celého hnízdečka těch parchantů, však on to nějak vymyslí a peníze mu taky dost pomůžou. Nedopadá to dobře, když se Erling nasere. Otázkou je, jestli to skončí špatně pro ně nebo pro něj.
Jeho rozhozenou hlavinku na chvíli zaměstná donáška jídla, vůně linoucí se z tašky, dokonce i pračka, s kterou neumí zacházet a následně Rosie, o kterou se Emily z nějakého důvodu příliš zajímá. “Ta mi tady uklízí,” objasní její pozici, jelikož si myslí, že přesně to jeho milovaná nechápe. Zanedlouho mu však dojde, o co tu jde, když se na ni podívá a všimne si, jak se tváří. Usměje se na ni a vážně ho láká si ji ještě chvíli dobírat, ale nakonec usoudí, že bude hodný. Byl by nerad, kdyby utekla kvůli vzpomínce na.. ty věci, co dělal. “Mohla by to být má babička, kdyby nebyla Mexičanka.” Doplní a uchechtne se, je tak vtipný. Poté zvedne ruce, jako by se vzdával a doplní to i vhodným výrazem. “Ale jak chceš, můžeš to zkusit sama a já se budu dívat, vsadím se, že to bude zábava.” Znovu zavtipkuje, strčí si do pusy hranolku a během žvýkání mu vyskočí koutek úst do pokřiveného úsměvu. Ještě nikdy ji neviděl dělat domácí práce, je na to zvědavý. Je stejné nemehlo jako on, nebo je naopak výbornou hospodyňkou? Jestli bude dobrá, možná si ji někdy vezme a nezajímá ho, že s tím musí souhlasit i ona. Přestane se cpát a chvíli na ni opět kouká, jako by nikdy nikoho neviděl jíst. Je spokojený, že jí chutná a pyšný na to, že ji nakrmil. Může si odškrtnout pití, i když jen alkohol a jídlo. Chybí už jen spánek, ale tomu se Emily zatím vyhne kvůli praní - to je blázen. “Nemůžeš to udělat zítra?” optá se z obavy, že chce být ráno připravená zmizet. Vstane od stolu, kde se vyvaloval a užíval si pohled na její zadek během toho, co umývala nádobí. Jasně, v županu nebyl zrovna moc vidět, ale jemu stačí málo. Zastaví se u zbraně, kterou si kdesi odložila, zamračí se na ni - není z těchto věcí zrovna nadšený - a raději pokračuje dál. V koupelně se opře o futra a založí si ruce na prsou. Kvůli obavám si bohužel tolik neužívá její snahu zapnout pračku. Doufá, že se jí to nepovede, tak! Jeho přání se mu ovšem nevyplní a pračka začne vrnět, nebo co to dělají, když jsou zapnuté. Vydechne a poraženě spustí ruce podél těla. Nevadí, on ví, jak si spravit náladu. Přistoupí k ní a zatahá ji za pásek, který má obmotaný kolem pasu, nečeká však na to, až se ta malá otočí, udělá to sám. Bez nějakých řečí si opře čelo o to její a užívá si chvilku. Vnímá vůni svého sprchového gelu, která tentokrát nevychází z něj, ale z Emily, což je samozřejmě mnohem lepší. Rukama sjede přes její paže k prstíkům, a přitom si lehce přidřepne, aby ji mohl popadnout za stehna. Vysadí ji na pračku, roztáhne ji nožky a nacpe se mezi ně. Dál se pak vyhýbá polibkům, protože má rád napínání, a tak se jí rty otírá jen o nejrůznější místečka na tváři a krku, který ji s jemností přinutí vystavit.