Rockefeller Center

Upřímně je mu úplně jedno, jestli je špatné, že by tam s ní chtěl být trochu déle, nebo není. Nakonec na tom ani nezáleží, protože je výtah až příliš rychle nahoře. Proč tu nemůžou mít takové ty staré a děsně pomalé výtahy, kterým trvá týden, než dojedou nahoru? To by byla spousta času na nějaké to pomačkání, takhle se k tomu vůbec nedostal. Jistě si teď bude připadat ošizeně. Podívá se na její okouzlený výraz z výhledu a čeká, že to i nějak okomentuje. Nejspíš by s ní souhlasil, že je to pěkný výhled a tak, ale vždycky si při takových situacích vzpomene na klišé z filmů, kdy se žena dívá na výhled a muž na ni, načež přitaká. To je prostě hrozné, jak se to může někomu líbit? Ona ale nic neřekne, a tak si to může odškrtnout a nebýt trapný. Jen zklamaný, že se nemohli muchlovat, to mu jde. Ale když i on zas spatří ten úžasný výhled, pocit zklamání rychle zmizí. Už má na jazyku něco jako ‘miluju New York‘, ale rozmyslí si to a neřekne ani slůvko. Nechá ji se k němu přitulit a položí jí ruku kolem ramen, oči ale neodtrhne od světel. “Snad ne moc brzo,“ pokrčí rameny, jelikož nemá nejmenší tušení. Neměli by mít nějaký ochranný systém? Něco, co jim bude střežit objekt před nechtěnými nočními návštěvníky? Výjimečně sice nic nekradou, ale i tak, vloupali se sem. A bylo to až podezřele jednoduché, což by u takové významné atrakce být nemělo. Netuší, jestli by měl začít mít podezření, že je něco špatně, ale nakonec se rozhodne na to vykašlat a užívat si moment, dokud trvá, což Ellie vidí úplně stejně. Ruku z jejích ramenou stáhne a o krok odstoupí, připadá mu s tím šampaňským děsně nebezpečná, horší než když má zbraň. Ale jak to tak vidíme, špunt je zbraň sama o sobě. “Zřejmě ses minula povoláním, měla bys být profesionální bouchačka šampaňského,“ plácne hloupost, to ano, ale když v jeho hlavě mu to znělo logicky a děsně vtipně! Je to tragédie, pravděpodobně už je unavený, nic jiného v tom být nemůže. A tak to radši nechá být, pouze se pousměje nad jejím výrazem. S tím, v čem vyrůstal, občas zapomíná, že někoho potěšit neznamená mu koupit něco drahého a blyštivého. Což je fajn, protože co si budeme povídat, dost to pak sahá do rozpočtu, a on teď bude děsný skrblík. Ostatně, chce pro ně chce krásný a pohodlný domov, kde nebude muset umývat nádobí, ale hodit ho do myčky a jít si rozpustit zadek ve vířivce. Na to se těší a přesně to si vydupe, i kdyby to mělo být po zlém. Ano, je hrozný spolubydlící, však ona to brzo pozná. Bude ho nutit po sobě uklízet spoďáry ze země, křesla, monitoru počítače? To snad ne. Má to tak rád, je trošku prasátko. A taky se mu většinou uklízet vůbec nechce, je mnohem snazší hrát basketball s nábytkem, než to nudně hodit do prádelního koše. Zatraceně, budou si asi muset najmout služku, aby to po něm uklízela, protože mu je jasné, že Ellie to dělat nebude. Třeba je taky čuně, jako on a vadit jí to nebude, to by bylo skvělé. A pokládat prkýnko, panebože! Měl si tyhle věci rozmyslet dřív, teď už to asi nebude moct vzít zpátky proto, že je pohodlný bordelář. Škoda. Dobře, škoda to není, ale rozhodně ho to teď bude hlodat. Ty povinnosti tam neviděl, jen představu, že ji bude moct vidět procházet se po domě nahou, což je určitě ten důvod, proč o tohle stojí.
Vezme od ní lahev a napije se, než ji vrátí zpět do rukou Ellie. Musí usoudit, že to nakonec nedopadlo špatně, vlastně se mu tady líbí mnohem víc, než třeba na tom podělaném hogo fogo plese. Nebylo to nic pro něj. Jistě, bylo na jednu stranu příjemné něco takového zažít s Ellie, ale upřímně mu to stačilo, už tam začínal trochu divočet, možná dobře, že je vyhodili, než by udělal ještě něco dalšího, co by bylo mnohem víc pobuřující. Omotá jí ruku kolem pasu a navede k zábradlí, kam si za ni stoupne, jako Jack a Rose. Mohou předstírat, že je tohle Titanic, který se ale snad nepotopí. Být Jackem, prostě Rose z toho prkna vyhodí a zachrání sebe, byla děsně uječená a nemohla posunout zadkem, aby byl zachráněn i on. Nedávalo mu to nikdy smysl. Samozřejmě něco takového nemohl s nikým probírat, protože kdyby přiznal, že se díval na Titanic, beztak by byl osočen z toho, že je gay nebo tak něco. Sice na tom není nic špatného, přirozeně, ale radši by o něco takového přišel. Položí si bradu na její rameno a koukne na to, jak celé město září. S trochou romantické podtextu by mohlo zářit jen pro ně. Naštěstí ale romantik není… nijak výrazně. Už i tohle se mu zdá kýčovité a připadá si jako šašek, a tak se narovná a odstoupí od ní. Je drsný kapitán, ne plyšový medvěd na tulení. “Měli bychom jít, než nás tu objeví…“ prolomí ticho a kývne bradou směrem ke dveřím výtahu. Snad je dole nebudou čekat policejní auta, aby je doprovodili na stanici, nerad by nutil Ellie v tomhle úboru utíkat. Možná by si ji mohl hodit přes rameno, třeba by to bylo rychlejší. Ale její prskání by ho zpomalovalo, jelikož mu je jasné, že by přesně to přišlo. Zmáčkne tlačítko u výtahu, který je stále nahoře, protože nebyl nikdo, kdo by si ho mohl přivolat někam níž, a tak strčí nohu mezi dveře, aby se nezavřely, a očima vyhledá Ellie, jestli je připravená jít.

Nenechá se rozhodit sousedovým nejistým pohledem a ustupováním, jako by se změnila v časovanou bombu. Je mistryně v otvírání šampaňského, jako roztleskávačka se k takovému pití dostávala často, a že tím občas někoho poplivala, to je jen malý nepodstatný detail. Navíc se jim to líbilo, všichni vždycky nadšeně ječeli. Teď by nad tou společností ze střední koulela očima, ale tehdy si jejich pozornost užívala. Roztáhne ruce, jako by předvedla ten nejlepší kouzelnický trik a zasměje se nad profesí, kterou si Nate vycucal z prstu. Dneska se směje nějak často a vůbec jí to nevadí, vynahrazuje si ty týdny bez jediného, anebo předstíraného štěstí. “Díky, budu o tom přemýšlet,” řekne s vážnou tváří. Jednou jistě začne uvažovat o tom, že by se pustila do něčeho jiného, než je okrádání a zabíjení lidí, a tak už má aspoň vymyšlené, co to bude. Dá si to na první příčky svého seznamu. Její umělecké jméno bude Boom! Oběma evidentně poletují myšlenky úplně někde jinde, ona se vidí s úžasným novým jménem a on jako král Jelimán Bordelář III. Skvěle, kdyby to věděla, sama by si musela promyslet, jestli jí to stojí za ty nervy. Nechce vstávat z postele a šlapat po ponožkách, jedině že by to bylo po sexu. To je samozřejmě výjimka, i když by bylo vtipné ho hned poté poslat uklízet. Užili jsme si, teď to tu ukliď. To by byl jistě moc rád.
Otřepe si ruce od alkoholu, než si převezme šampaňské a také trochu upije, poté si otře pusu, jelikož je celá láhev mokrá a teď i její brada. Moc sexy, asi jako nějaký dřevorubec. Zkontroluje si šaty, přestože je to zbytečné, je si stoprocentně jistá, že na nich utkvěly nějaké kapky, s čímž nic neudělá a navíc už je to jedno, nejsou na plese, kde by se jí mohli posmívat kvůli ušpiněným šatům. Příště si musí sbalit i nějaký bryndák. Znovu se zatváří jako Blaženka ve chvíli, kdy si ji k sobě přivine, a nechá se dostrkat k zábradlí. Snad to není ten moment, kdy jí pošeptá něco zlého a strčí do ní, to by bylo nemilé a nejhorší by na tom bylo, že by mu to vyšlo, jelikož mu plně důvěřuje. Položí si volnou ruku na tu jeho a zadívá se na město pod nimi. Jemně pak rozpohybuje boky na hudbu, kterou si přehrává v hlavince, aby tam nestáli jak solné sloupy. Nemá daleko k tomu, aby si začala pobrukovat, ale tak by soused zjistil, že je hrozná zpěvačka, a co když upřednosňuje holky, které umí zpívat? Jde samozřejmě jen o vtip, vážně nepotřebuje, aby na ní zbožňoval úplně všechno, přesto se ho rozhodne svým zpěvem neobtěžovat. Až spolu budou bydlet, pozná, že si nevybral skřivana, ale jakéhosi krkavce. Natočí hlavu, jak jen jí to krk a poloha dovolí a líbne ho ze strany na nos. Pak se mu zahledí na oči, ve kterých se odráží světýlka, asi mu začne říkat hvězda, bude jako Rory Gilmore a ona bude jeho Logan, jen pokažený trochu jinak.
Hezký okamžik se rozplyne, když se od ní Nate odtáhne, kvůli čemuž by jindy hudrovala, ale teď musí uznat, že by vážně měli jít, až příliš pokouší štěstí. Odloží šampaňské, jelikož ho sebou nechce tahat, však on to někdo ráno uklidí, a vydá se za čekajícím sousedem. U výtahu se ho chytne za ruku a s úsměvem ho vtáhne za sebou. Zmáčkne tlačího pro přízemí, po čemž upře pohled na svou společnost a popadne ho za sako, jako by mu ho chtěla upravit, prostě v tom není nic agresivního. “Jak já ti jen za dnešek poděkuju?” optá se naoko zamyšleně. “Umím si představit, jak jsi trpěl,” dodá, jelikož tuší, že navštěvovat plesy není jeho nejoblíbenější činností. Určitě se raději vyskytuje v barech, kam se hodí to jeho chování malé opičky. Zajímalo by ji, kolikrát jim tam vylezl na stoly, anebo barový pult. Sjede pohledem k jeho rtům. “Bude zatím stačit tohle?” Přitáhne si ho níž a vtiskne mu krátkou pusu, než jí poví, že by mu stačila třeba zmrzlina. To nejde. Bylo v plánu zůstat u nevinného muckání, jenže jí samotné to nestačí, a tak se pustí do prodlužování. Prsty si pohraje s vlásky na jeho týlu. Musela, prostě se s ním musela pomuchlovat, když byli předtím vyrušeni. Vydržela by to dělat celé hodiny, jenže tenhle výtah nemíří do středu země, takže mají dost omezený čas. Zamručí nad cinknutím a odtáhne se. “Výtahy nám moc nefandí,” řekne pobouřeně, znovu zašilhá na jeho rty, ke kterým by se nejradši zase přicucla, ale odolá a zamíří ven stejnou cestou, jakou sem přišli. Stačí udělat jen pár kroků, když se z opačné strany ozve dusot běžících nožek. Slyší dokonce i packy psa. Střelí pohledem po sousedovi, kterému už taky musí být jasné, že si pro ně někdo jde - hlídač se probral. “Sakra, sakra..” zasyčí, sehne se k botám a zuje si je, aby mohla běžet a přitom se nebála, že sebou plácne o zem. Navíc nepůjde tolik slyšet, takže k nim hned nepřitáhne pozornost.

Div se celý nezatetelí, jak ucítí její ruku ve své. Kdy tohle přejde? Přece nemůže být pokaždé, jako když na něj sahá poprvé. Hrůza. Ještěže je dobrá herečka a navenek na sobě nedá nic znát, ještě toho trochu. Třeba by se lekla nebo to pak zneužívala proti němu. Co si budeme totiž povídat, stačí, aby na něj párkrát zamrkala, a on jí odsouhlasí skoro všechno. Někdo by mohl říct, že to je podpantoflák, ale kdepak, to jistě není. Nechá se vtáhnout do výtahu a nasadí ten jeho samolibý výraz, jakmile se začne mluvit o děkování. “Jeden návrh bych měl, ale bude to drahé. Však víš, moc jsem trpěl,“ zablýskne s úsměvem a v očích mu rošťácky zajiskří. Ačkoliv by ji nejradši sevřel, strčí si dramaticky ruce do kapes saka a trochu zvedne bradu, aby byl nedostupný. Jenomže copak to jde, když mu to překazí? Ne, že by si stěžoval, takovéhle překažení se mu moc líbí a ruce mu nakonec samovolně vyklouznou z kapes přímo na její boky, které automaticky stiskne. Zatřepotá prsty, jako kdyby ji chtěl pošimrat, ale spíš si pohrává s látkou šatů a ochotně jí vyjde v polibku vstříc, ono... tady nejde moc odporovat, že, přestože by to občas udělal moc rád. Až bude příležitost, bude ji provokovat tak, že se z toho zblázní, tak. Cinknutí výtahu ho vytrhne z příjemného opojení a donutí ho se zas zašklebit. “Anarchie...“ zabručí v souhlasu na její slova, jenomže to je stejně k ničemu, jezdit nahoru a dolů není úplně nejlepší nápad, aby se mohli muchlovat.
Vykročí z výtahu ven, když v tu chvíli jeho drahá polovička zbystří. To ho donutí se zastavit, přičemž nastraží uši co nejvíc je schopný, aby odhalil, kolik lidí tak může čekat, ale kromě těžkých bot a psích drápků cvakajících o podlahu nic dalšího neslyší. Nic, co by nezvládli, jenomže... nechce se mu prát v tomhle obleku, nechce se mu prát dneska, kdy mají mít obyčejné lidské rande. Zní to, jako kdyby byl nějaká nadpřirozená bytost, ale určitě chápeme, jak je to myšleno. Zaslechne tiché klení, vycházející z Eliiných úst a musí s ní souhlasit, ačkoliv jen v duchu, slovně to nijak nepodpoří. Počká, až si vyzuje své střevíčky a popadne její ruku, ať už chce nebo ne. “Poběž,“ pobídne ji šeptem a snaží se být co nejméně hlučný, ačkoliv to v těchto botách není úplně snadné. Je zvyklý na svoje pracovní botky, když se dostává do takových situací, ale tyhle na to nejsou zrovna stavěné. Přesto se musí pochválit, odvádí celkem dobrou práci. Nezamíří k východovým dveřím, protože tím by jen dal vědět, kde jsou, nehledě na to, že v tu chvíli zaslechne cvaknutí zámku, jak někdo musel odstranit pozvánku, kterou tam dal. To musí znamenat, že tam je ještě někdo další. Místo toho tedy od výtahu zahne doleva, tedy přesně opačným směrem, než jsou slyšet ty kroky. Seběhne s Ellie, kterou nepouští, i kdyby mohla chtít protestovat, že běží špatně, po schodech dolů, nejspíše do suterénu. Zastaví se u kovového žebříku, který vede opět dolů, podle cedule do kotelny. Možná to není nejbystřejší nápad, ale v jeho hlavě dává smysl, snad to začne dávat smysl i jí. Nerad by se tu s ní teď začal hádat o tom, že neumí utíkat správným směrem.
Na okamžik střelí pohled k té malé, než ji popostrčí k žebříku a donutí slézt, sám ji hned následuje. Krátkou chvíli zůstane stát dole pod žebříkem, když jeho mozeček zbystří při pohledu na pootevřené dveře pod schody. Možná je to zjevné místo k úkrytu, ale on se drží zásady, že se nejlépe schovává všem na očích. Zatáhne ji tam, opatrně je pootevře jen dostatečně na to, aby se tam mohli protáhnout, jelikož s nimi nechce nadělat hluk. Ví, jak fungují starší dveře, prostě vržou, a to teď nejde. Jako hrdina, kterým je, si ji přitiskne blíž k hrudi, a kupodivu v tom tentokrát není potřeba jí být nablízku, ale aby co nejvíce splynuli se zdí. Navíc jde o dost malý prostor, který je vyplněn jen pár opřenými prkny a plechy, alespoň to jde z pruhu světla v suterénu vidět, víc ani ťuk. Přivře dveře zpět tak, jak byly, aby si náhodou hlídač, nebo ať už je to kdokoliv, nevšiml, že jsou v jiné pozici, než byly. A pak jsou tu ty psí ťapky. Může se zdát, že to úplně nedomyslel, protože by je mohl vyčuchat. Chyba. Domyslel to úplně skvěle, protože po žebříku sem přece pes slézt nemůže, že? A soudě podle hlasitosti ťapek to nebude zrovna čivava. Jediný, kdo sem může slézt, bude hlídač a toho zvládnou obejít. Pak bude stačit ho obejít [nebo uspat, to si ještě musí rozmyslet] a vylézt na druhé straně kotelny, kde nebude čekat pes a vyhýbat se mu, dokud nedojdou k východu. Pohodička. Se svým plánem se taky hodlá podělit s Ellie. “Počkáme, až k nám bude zády, nějak něžně ho uspíme a vypadneme odsud druhou stranou,“ pošeptá důležitě. “Námitky?“

Snaží se z hlavy vytěsnit vzdalující se povyk té partičky. Není z nich nervózní, ráda by věřila tomu, že ožralé chlapečky zvládne, ale spíš by to vyvolalo nepříjemné následky pro všechny strany, a to by bylo nemilé. Neujde jí však, že je kontroluje i Theo, což ji mírně uklidní - alespoň v tom není sama, což je pro změnu příjemné. Aby to bylo ještě příjemnější, rozhodne se ho nasměrovat do toho okouzlujícího altánku. Ani ji nenapadne na něj kout nějaké pikle, k čemu taky? To se jí dneska nechce, chce normální večer, který příjemně skončí tím, že půjde spát. Jistě toho nechce tak moc. Je celý zkoprnělý, což ji trošku vyvádí z míry, ale nedá to najevo a nasměruje si ho sama. “Nejsi v tanci úplné prkno, že ne?“ musí prostě rýt, jinak to nejde! Jen se na něj podívá a už by do něj jela. A jak se ukáže, tak marný nebude, když se s ní dá do tance. Měla by se poplácat po rameni, že se jí to povedlo. Kdyby totiž odsud odešla s tím, že si ani jednou nezatančila, bylo by to trošku smutné, což nemůže dopustit.
Její obočí vyskočí nevěřícně nahoru, než její překvapený výraz vystřídá mírný úsměv. Moc často se neusmívá, je to nezvyk i pro svaly kolem jejích úst, cítí, jak ztuhle táhnou. Chystá se něco říct, ale jeho pohled ji zarazí. Je si celkem jistá, co znamená, protože ho zná, nežije v jeskyni, ale utvrdí ji v tom až ve chvíli, kdy se začne naklánět. Najednou má pocit, jako kdyby na ní viselo velké množství párů očí, které poběží za šéfem a prásknou ji, že se tu tahá s nepřítelem. Už takhle to má nahnuté. Co by se vlastně stalo, kdyby to tak vážně bylo? V hlavě jí to začne šrotovat, vytvářejí se jí nejrůznější scénáře, jeden horší než ten druhý a je po té slavné atmošce. Párkrát zamrká a zavrtí hlavou. “Tady ne,“ pronese tlumeným hlasem a rozhlédne se kolem sebe, aby mu to došlo. Prostě nemůžou riskovat, že je uvidí ty nesprávné oči. “Ale... můžeme odsud vypadnout,“ nadzvedne jedno obočí s takovým významným náznakem a koutek rtů jí vystřelí nahoru v určitém rošťáckém úsměvu. Blonďáček jistě její návrh pochopí. Měla by si za to fackovat, je to zakázané a tak, ale všichni víme, že zakázané ovoce chutná nejlíp.