Taylorův byt

Tiše se zasmál jejímu nelibému zabručení. Vyfoukla ho ale na otevírání dveří poslíčkovi. "Já bych tam došel, zlato. Ale jak myslíš. Hned po jídle si tě vezmu do parády." Oplatil ji vypláznutý jazyk i polibek a sledoval ji. Hned si vzala jeho župan a jak obratně se do něho navlékla. Byla krásná snad v čemkoli. Zůstal ve vaně vyprovázejíc jí pohledem a až pak vylezl z vany aby se pustil do sezbírání krvavého oblečení. Musel se ho zbavit co nejdříve. Sebral své kalhoty, košili a ostatní věci co našel a přidal je na hromádku na židli.
Na chvíli se zastavil, aby naslouchal tomu naprostému tichu, šustění bankovek a následnému zavření dveří s výraznou vůní jejich objednávky. V ten moment si uvědomil, že by nebylo na škodu se obléct aspoň do spodního prádla. I Tandie vzal triko a kraťásky na převlečení. To už na něj zezdola volala. Natáhl si na sebe boxerky a s pyžamem pro Tandie seběhl schody dolů. Už to tak stihla rozprostřít a připravit zázračný nápoj. " Už jsem tu miláčku. Přinesl jsem ti oblečení." Podal jí do rukou dva kusy textilu a usadil sebe i ji na gauč. Vzal si příbor a ze slušnosti počkal dokud si Tandie také nevezme příbor...Teda hůlky. "Dobrou chuť." usnál se a sám začal jíst, pomalu hltat.

Rozhodně se jí nechtělo vstávat, už jen kvůli tomu že k němu mohla být přitulená a nemusela vůbec nic dělat. Rozhodně potřebovala rozmazlování. Po třech letech byla neskutečně zanedbaná. Potřebuje postarat se o její vlasy, oholit si nohy, použít na svou kůži různé olejíčky které dříve používala. Prostě se potřebuje vrátit tam kde byla předtím. Cítit se zase krásnou. "Jsi si jistý že to oblečení bude potřeba?" koukla na něj uličnicky ale oblečení si od něj přeci jen vzala. Rychle se do něj navlékla a hned se zase usadila. Poté si sama vzala hůlky. "Dobrou chuť." uculila se a sama se pustila do jídla. Bylo to neskutečné, jíst po tak dlouhé době  takové dobré jídlo. Dost jí to chybělo. I když na její vaření nemělo nejspíše nic. Byla skvělá kuchařka, což by do ní jen tak někdo neřekl. Mezi jídlem jim k tomu pustila televizi. Běžel tam nějaký seriál a bylo to skvělé pozadí při jídle, když ani jeden z nich nemohl mluvit protože se soustředili na jídlo. Když dojedla svou čínu, vzala si závitky. Její bříško bylo nafouklé z toho jak se najedla, díky tomu jak byla hubená to bylo dost vidět. Nakonec to zapila tím pitím které jim udělala. "Vypadám jako těhotná." poznamenala a ušklíbla se. Což jí připomnělo že by si měla namíchat něco proti otěhotnění. Rozhodně nechtěla aby se jim do života naskytla nějaká nepříjemná situace při tom všem co dělají. Nikdy nemluvili o tom založit rodinu nebo něco podobného. Možná tak o tom pořídit si domácího mazlíčka ale to bylo tak všechno.

Tohle bylo asi to nejlepší jídlo na planetě. Sice jedl normálně ale neměl chuť k životu aby se zabýval, jak je to dobré. Lepší než chuť bylo sledovat Tandie jak jí  a užívá sito. Usmál se. Vidět ji takhle hřálo u srdce. Seriál, co zapla ani nevnímal ale rozbilo to aspoň to ticho všude kolem. Chvilku po ní následoval její kroky a také si vzal závitek.  Mezi kousky se občas napil aby spláchl vyprahlé hrdlo.  
Při její poznámce si prohlédl její bříško a měla pravdu. "To teda. Co to bude?" Pokusil se o blbý vtip když si bral další závitek. Nechtěl ji nějak urazit ale tušil, že i ona zrovna při jejich práci nechtěla pečovat o něco malého a bezbranného. Chtěl jí mít jen pro sebe a užívat si jí.  Podíval se na prázdnou sklenici onoho nápoje. Začínal být dosti unavený ale ještě slíbil, že si ji pěkně opečuje. A chtěl zas cítit její hladké vlasy nezi svými prsty, když jí zaplétal cop před spaním.
"jsi připravena na masáž hlavy a hřeben ve vlasech?"  Zeptal se a už se zvedal pro hřeben a gumičky. Ty tu byly pořád. Nikdy nic nevyhodil ani nepřemístil takže se nemusel dlouho namáhat, kde má hledat. Čas kdy pečoval o vlasy své dívky, byl čas soukromého koncertu. Vždy jí rád zpíval a už se na to těšil. Za ty tři roky pár textů sepsal. Byly ale smutné nebo nenávistné k sobě sama. Přesto věděl, že jí je zazpívá. Vyjadřoval se lépe pomocí hudby než při konverzaci.

Skutečně moci si užívat jídlo a teplo domova včetně jeho přítomnosti bylo pro ní něco kouzelného. Jakmile dojedla, což nebylo moc dlouho, pohlédla na něj. "To jsem se ještě nerozhodla. Ale možná chlapeček." zazubila se. Samozřejmě že věděla že si nemůže dovolit mít momentálně dítě. Musela by být vyřazená z práce minimálně na několik měsíců, ne li ta rok či dva. Ale díky její povaze by nebyla schopná nechat toho potencionálního malého drobečka v rukou jiných. Proto musela brát různé lektvary které si připravila. Navíc, pokud k tomu v budoucnu někdy dojdou, bude chtít mnohem více než s ním mít jen dítě. Byla dostatečně zodpovědná. Navíc, pokud se Vrány zaváží, je to na poměrně dlouhou dobu. A co může rozdělit tyhle dva? Jedině smrt. I když jejím zaměřením bylo držet se za počítačem či míchat lektvary nebo vyrábět bomby a zbraně, stejně se dostávala do akcí. Usmála se široce když se jí zeptal jestli je připravená na masáž a péči o její vlasy. "To jsem vždycky." uculila se na něj sladce. Byla to jedna z mnoha oblíbených činností které s ním ráda dělala. Sama své vlasy milovala, a ještě více milovala když se v nich prohraboval on. Na druhou stranu bylo hezké vědět že všechno nechal tak jak bylo, protože prostě počítal že se k němu domů vrátí. Dodávalo jí to dost na pocitu důležitosti který teď potřebuje. Navíc to znamenalo i zpěv. Jeho božský dokonalý hlas. Měla tu výhodu že je jeho nejvěrnější a nejbližší fanynkou, i když jedinou v tuto dobu. Proto se posadila do tureckého sedu na zem a nastavila se tak aby si mohl sednout na gauč přímo za ní. Patřil jen jí. Jeho mysl, jeho tělo a jeho hlas, včetně duše. Uplynulé události to jen více a více potvrzovaly. Stoprocentně věděla že je ten s nímž chce zůstat tak dlouho jak jim to jen život a osud dovolí. Nejlépe navždy.

Popadl taštičku kde byly všechny vlasové potřeby. "Zazpívám ti něco nového..."  Řekl a sedl si za ní na gauč kde mu udělala místo. Byl trochu nervozní, dlouho nezpíval.  Začal si pro sebe broukat a zkoušel, jak moc může hlasivky vysílit. Přitom si vedle sebe vyskládal pár olejíčků, kartáč a nějaké ty gumičky.  Vzal do ruky její zanedbané vlasy a na druhou si nalil kapičku jednoho z olejíčků a začal je vmasírovávat do konečků s tichým pobrukováním  melodie. Její vlasy vsakovaly ony látky, od kterých neznal přesnou kombinaci, jako divé. Byl rád, že se zas mohl zhostit tohoto postu a v poklidu domova s teď už ztišenou televizí broukat melodii, co postupně nabírala slov. ( https://www.youtube.com/watch?v=Pr9DbhFtisMhttps://www.youtube.com/watch?v=Pr9DbhFtisM )
Vzal do volné ruky kartáč a s písní na rtech začal rozčesávat kadeře, jak nejněžneji uměl. Aby ji netahal ani jeden pramínek vlasů.  Později měl v plánu vzít druhou lahvičku a tu vmasírovat ke kořínkům. Ale pěkně postupně. Teď jeho mise byla následující. Rozčesat vlasy a vyzpívat si duši. Protože tato písnička a další, co mu přišly na mysl, byly čistě od srdce a jen pro ni. Už teď se mu honily v hlavě melodie na nové písně a o dost veselejší. Byl rád, že ji našel. Příjemné teplo se mu rozšiřovalo až do kostí s dalším dotykem jejích vlasů s jeho kůží.