Rockefeller Center

Vysoce očekávaný luxusní bál pořádaný samotným starostou je konečně tady! Veškerý tisk netrpělivě vyhlíží hosty, kteří měli to štěstí, že obdrželi pozvánku. Budou to známé celebrity? Politici? Newyorská smetánka? Starosta nedovolil, aby jediná informace unikla na veřejnost, a tak jsou všichni dychtiví vidět tváře hostů. Jediná chvíle, kdy mohou někoho zahlédnout, je před samotným vstupem do rozlehlé haly, dovnitř nikdo z tisku nesmí. Další nezvyklost. Dokonce místní televizní stanice připravily své reportéry a kamery, aby mohli natočit krátký vstup do večerních zpráv, pravděpodobně diskutovat o tom, proč je vše tak tajemné. Ať je důvod jakýkoliv, od všech je očekávána noblesa a úroveň. Červený koberec, jež vede ke vstupním dveřím sálu je ohraničen nádhernými kyticemi a útulným osvětlením, jež se jeví oproti blyštivým zábleskům pronikajícím ze sálu velmi utlumeně. U vchodu se nachází ochranka, u níž je potřeba se prokázat platnou pozvánkou. Fotoaparáty zuřivě cvakají a problikávají, jak si všichni fotí hosty, jež však nikdo nepoznává. Nejspíš se ani nedostanou do novin, přesto jsou snímky pořízeny. Při vstupu do sálu můžou hosté vidět obrovské stoly prohýbající se pod nánosy jídla, jež mnozí nejspíš ani neumí pojmenovat, čokoládové fontány pro efekt, stejně jako fontány sestavené ze skleniček se šampaňským. U každé ze stěn je umístěn bar, jehož obsluha je do puntíku vyladěná, nažehlené oblečení, kapesníček v kapsičce, pečlivě zčesané vlasy. Ve stínech sloupů a balkónů se nachází stoly, kde je možné se usadit nebo postát. Uprostřed je obrovský naleštěný parket, v jehož čele je umístěna aparatura pro kapelu, stejně jako DJský pult, k němuž se DJ dostaví později večer, aby nehrála jen klasická hudba.
Pokud vystoupáte do prvního patra na balkóny, naleznete další stolky, bary, semišové sedačky, jež svým stylem zapadají do duchu celého sálu. Z křišťálových lustrů sem dopadají odlesky navozující intimní atmosféru. Balkóny tak budí klidnější dojem, kde mohou hosté vyhledat chvíli soukromí. Zde také lze vstoupit na rozlehlé terasy, kde můžete najít osvětlené altánky, do nichž tlumeně doléhá hudba, lavičky, květináče plné různých květin a zeleně a kout pro kuřáky. Celé místo tak působí kouzelně a téměř pohádkově. Po shromáždění všech hostů vystoupá starosta na pódium před kapelu, aby krátce promluvil. Všechny vítá a nabádá k zapomenutí na to, odkud všichni pochází a prostě se bavili. Žádné gangy, žádní agenti, prostě hosté na plese, kteří si přišli zatančit a pobavit se. Ať už jste tedy získali pozvánku od svých bossů, vedení nebo ji prostě někomu ukradli, vítejte a bavte se!

Když jim boss podstrčil pozvánky a apeloval, aby se chovali slušně, zdálo se mu to jako blbost. Jak by asi mohli být všichni v jedné místnosti, aniž by se něco semlelo? Tak to přece nefunguje. Jak o tom ale víc přemýšlel, tahle idea se mu zamlouvala. Zní to nereálně, ale bylo by hezké pro jednou být někde, kde nemusí neustále přemýšlet, jestli má před sebou nepřítele nebo spojence. A tak se rozhodne, že tomu dá šanci. Vyhrabe jeden z obleků, které si šetří na lepší příležitosti, než nějaká maskovací akce, párou ho hezky nažehlí [protože je moc šikovný a ví, jak se to dělá], sebe nažehlí, celý je prostě nažehlený a upravený. Načančaný jako princezna je tedy připravený jet. Protože nepije, troufne si vzít svůj Jeep Wrangler, který už je sice přes deset let starý, ale pořád slouží dobře. Nechce se ho vzdát, je to jeho první auto a nedokáže se ho vzdát. Uklidňují ho známé věci, nejspíš proto si netroufá pořídit nové auto. Podle navigace dojede na přilehlé parkoviště, kde úspěšně odstaví auto a vyrazí k místu, kde se má ten ples konat. Sám nechápe, proč se tam vlastně rozhodl vydat, bude tam tolik obličejů a jemu bude trvat, než vůbec identifikuje někoho, koho by měl znát. Vyhýbá se místům, kde je hodně lidí, ale tentokrát chtěl udělat výjimku. Trochu znervózní, když vidí shluk postav, jež se shromáždil před vchodem, až sem vidí, jak se blýskají fotoaparáty. V duchu si pro sebe zakleje, nicméně se nehodlá nervovat, je pak ještě víc drzý, než obvykle, a to dnes zrovna není úplně vhodné. Nejdřív má snahu se jen tak prosmýknout, aby se vyhnul fotografům, ale nakonec zjistí, že se mu to nemůže podařit, obklíčili vchod podél koberce a jinudy se dovnitř nedostane.
S povzdechem si tedy uhladí lem saka, jako kdyby mu to mělo pomoct a vyrazí do jámy lvové. Pár z nich na něj volá, aby se jim usmál do objektivu, a tak to udělá. S rukama hluboko v kapsách, kde mne malou gumičku, nasadí svůj velice okouzlující úsměv, s nímž hází jeden pohled za druhým, dokud se mu nezdá, že už by to mohlo stačit. Není celebrita a netuší, jak to chodí. Nějaká slepice s mikrofonem se k němu vecpe a začne mu pokládat otázky, těkajíc pohledem mezi ním a kamerou, on však její slova nevnímá. Snaží se soustředit na její rysy, aby se nestalo, že je to někdo, ke komu by se měl chovat přátelsky. Detaily jejího obličeje mu však vůbec nic neříkají, a tak se mu nezdá, že by byla hodna jeho odpovědí. Ne, že by si myslel, že je něco víc než ona, ale už chce mít tu zatracenou cestu po koberci za sebou. O poznání rychleji než na začátku dojde až ke dveřím, kde ho zastaví dvě gorily. Sice načančané gorily, ale to je fuk, pořád je na nich znát ten charakteristický rys, jež je všechny zaškatulkuje do jednoho pytle. Dohola oholená hlava i tvář, robustní postava a velké ruce, které nejspíš už zbily tolik obličejů, až je těžké uvěřit, že se dostaly zrovna sem za účelem vybírat pozvánky. Zašmátrá do vnitřní kapsy saka, aby vytáhl tu svou a podá ji jednomu z nich. Jakmile se prokáže, neujde mu, že se mu ostraha mírně ukloní, než ho pustí dovnitř. Vážně? To je nějaký král nebo co? “Hustý,“ prohodí s pobaveným úsměvem tak, aby to oba slyšeli, načež konečně vstoupí dovnitř.

Kdo by to byl kdy řekl, že někdo jako on bude ochotný vyrazit na parádu, kde budou všichni děsně voňaví a krásní? Ne, že by obvykle smrděl a neslušelo mu to, je jasné, že je sexy za každé situace, avšak… no, plesy prostě nejsou pro něj. Nehledě na to, že tančit zvládne takové ty základní kroky, ale kdyby po něm někdo chtěl něco pokročilého, tak prostě… ne. Není špatný tanečník, ale skvělý zrovna taky ne. Na druhou stranu má ale pocit, že když stráví s Ellie nějaký čas v takovém prostředí a trochu si užijí jiné legrace, než obvykle, pomůže to jejich pochroumaným dušičkám a další takové ty dramatické věci. A tak si nechá dát do pucu nejoblíbenější oblek, který vlastní. Není na něm nic extra, žádná moderní barva nebo vymakané detaily v kapesníčku nebo kravatě. Prostě černý oblek s bílou košilí a kravatou. Nejspíš toho bude plný sál, ale on se v něm cítí dobře a má ho zkrátka osvědčený, to mu stačí. Svou sousedku už oslňovat originalitou nemusí, ta je roky oslněná, takže tak. Uvědomí si, že spolu ještě na takovéhle akci nikdy nebyli, a z toho ho lehce polije horko jako nějakou puberťačku. Party? Jistě, tam se přece poznali. Bar? No problemo. Dokonce i na hřbitov má jisté vzpomínky, ač silně nepříjemné. Ale ples je novinka. Musí se uklidnit, zabíjejí spolu a tak dále, ples by ho vážně neměl znervózňovat. Jestli tam ale narazí na toho Rákosníčka, s kterým si hrála bůhví na co, tak kašle na nějaké pěkné ubrusy a zamaže jim je jeho krví, tak drsný bude. Nemůže toho idiota ani vystát normálně, natož aby jim kazil tenhle večer, ani náhodou. Nechal si dvoudenní strniště, aby nebyl za klučíka, takže tím působí trochu ležérně, ale tentokrát má pečlivě upravené vlasy, což se obvykle nestává. Většinou si nechává takové ležérní vrabčí hnízdo, které holky bere. Hlavně teda tu jeho, přirozeně. S posledním pohledem do zrcadla si upraví kravatu, aby ji měl pořádně upravenou a vyrazí. Peníze i mobil má po kapsách, v tom mají chlapi zkrátka výhodu, nemusí řešit psaníčka a tak. Podrbe Lily, kterou poslední dobou hrozně zanedbával, ale jak se zdá, už je na to zvyklá, protože jen co zbystří, že odchází, vezme si hračku a zamíří s ní do pelíšku – čtěme do jeho postele. Mrcha jedna, kdo má pak ty chlupy uklízet. Na okamžik zaváhá, než vezme do ruky krabičku s dárkem. No co, koupil jí ho už před delší dobou, než začala celá ta komedie, tak jí to teď může dát, ne? Vypadá to jako krabička s prstýnkem, ale tak daleko rozhodně není, brr. Objevil takové hezoučké náušnice, jemu tak aspoň připadaly, moc tomuhle nerozumí, ale blyští se, to se holkám líbí, ne? Jen takové malé pecky, nemá rád, když všude něco cinká a visí, podle toho je taky vybíral. Odpluje přímo k jejím dveřím, na které nedočkavě zaťuká, celý zvědavý. Jestli se mu nebude líbit její oblečení, donutí ji se převléct! Dobře, jemu by se líbila i v pytli a hrdě by s ní šel, ale to je tajemství. Pohrává si v ruce s krabičkou, jako kdyby pořád přemýšlel, jestli to nemá radši zahodit, možná nad tím i uvažuje, kdo ví.

Vypne notebook a schová si ho na tajné místečko. Může se vám to zdát příliš paranoidní.. a ono je. Je to takový nedůvěřivý chlapík, ale to se mu nemůžete divit, vyrůstal ve světě, kde musí být člověk nanejvýš opatrný. Po pečlivém ukrytí se vydá ke skříni, odkud vytáhne oblek. Prohlédne si ho a zašklebí se, nemá tohle parádění moc rád, ale slíbil své sestře, že ji doprovodí na dnešní akci a sliby se mají dodržovat. Hlavně tedy sebou potřebuje někoho, kdo jí bude krýt záda kvůli jakési prácičce, kterou tam musí vykonat. Pro rodinu vše, nemohl si však odpustit nějaké ty nesouhlasné kecy kolem, aby to třeba nezačala brát jako samozřejmost. Je toho názoru, že by si na takové věci měla najít jiného parťáka. Představa, že by ji mohl mít na svědomí se mu zrovna moc nezamlouvá.To opravdu raději přenechá někomu jinému.
Jakmile je převlečený, postaví se před zrcadlo a pustí se do vázání kravaty, ale jelikož nemá dobrý pocit ani z desátého výsledku, zahodí ji. Aspoň ho nebude škrtit. Nasadí si brýle, aby působil neškodně a nazuje si boty, které jsou tečkou jeho outfitu. Poté si prohlédne svůj odraz, přičemž si zapne sako skrývající zbraň. Nikam nechodí neozbrojený a dnes ani nemůže, když má bránit sestru, pokud se něco pokazí - to dá rozum. Do kapsy si strčí mobil a už jen stačí zamknout pokoj.
Sejde se s ní u auta, kde mu nezapomene říct, že vypadá jako ňouma, což ho ani trochu nepřekvapuje. Nejspíš by jí upadl jazyk, kdyby mu jednou jedinkrát složila kompliment. Zvedne pohled k obloze, aby jí dal najevo, co si o tom všem myslí. Poté obejde auto a sedne si za volant, dnes bude i jejím řidičem. Měl by si za to nechat zaplatit. Po cestě si povídají o nejrůznějších věcech, ale hlavně o práci. Musí vědět, co se od něj čeká a podobně. Pár detailů poupraví, aby to dávalo větší smysl, čímž si vyslouží otrávený výraz spolujezdce. Chápe, co se mu tím snaží říct, moc hrotí. Nemůže si pomoct, má rád, když je vše dobře promyšlené - menší riziko. Copak to nechápe? Na druhou stranu, je pravda, že nejde o příliš nebezpečnou misi. Možná by se měl přece jen uvolnit. Dobře, v tom případě si odpustí objížďku budovy, což dělává, když si potřebuje zmapovat únikové cesty, a zamračí se při pohledu na vlezlé novináře - přes ně rozhodně nejde. “Vysadím tě tady a.. sejdeme se uvnitř, musím najít místo pro auto,” vymluví se a zastaví u chodníku, aby si mohla vystoupit. Je si jistý, že ona si tu pozornost užije, už teď celá září. Je na nich až moc poznat, že nemají společného otce.
Po zaparkování se vkrade do budovy zadním vchodem, kde ho zastaví jakási gorila a málem ho vyhodí, stačí však ukázat pozvánku a tím prokázat, že není vetřelec. Nečeká poté na další pokyny a elegantně vpluje mezi hosty hledajíc svou sestru. Po cestě si uzurpuje něco k pití, aby lépe zapadl. Stačí zaslechnout i cosi ze starostova proslovu a musí se uchechtnout. Dokáže si představit, že se všichni baví, ale nevěří tomu, že mezi sebou přestanou dělat rozdíly. On sám přemýšlí, kdo patří k agentům, kdo k temným a podobně. Hodlá si na ně totiž dávat pozor a nebude v tom určitě sám. Zastaví se u jakéhosi sloupu a všechny přítomné si prohlédne. Z nudy začne odhadovat, kdo patří ke komu, není to však nic snadného, dnes tu všichni vypadají jako agenti OO7. Zaměří se tedy na ženy, to by mohlo být snadnější. Ty příliš uhlazené tipuje na agentky a ty vyzývavé musí být temné nebo ne?