Tréninkové placy

Prostory, kde tráví vrány nejvíce času. Najdete zde posilovací stroje, ring na boj z blízka, boxovací pytle, prostor k tréninku se zbraněmi ve vitrínách, kde jsou vystavené k propůjčení. Všude je neustále přítomen trenér, aby vranám pomohl se správnou technikou a rychlejším zlepšováním.

Po nekonečných třech dnech bdění konečně dohnal potřebné hodiny spánku během odpoledne. Probudil ho až rámus na chodbě v pozdních hodinách, kdy venku za okny panovala zlověstná tma i třesknutá zima. Do ničeho se mu pořádně nechce, nejraději by se válel dál v posteli jako medvěd za zimního spánku, jenomže na druhou stranu nehodlá zanedbávat svůj pravidelný trénink, v tu dobu bývá v tréninkových prostorách nejméně lidí. Ani dnes nestojí o společnost, má mrzutou náladu, navíc se v něm za poslední dny nahromadila ohromná hromada hněvu, který by v tomhle období neodklidila ani sněžná rolba. Po rychlé a ledově studené sprše na probrání se oblékne do tréninkové oblečení, které tvoří popelavě šedé tričko s krátkými rukávy a černé bavlněné kraťasy, na nichž se pohupují uzounké béžové tkaničky svázané do jednoduché osmičky. Popadne lahev natočené vody z kohoutku a odebere se do svého nejoblíbenějšího místa v sídle Temných. Momentálně místnost zeje prázdnotou, dokonce nikde nevidí ani zdejšího trenéra. Nejspíš večeří nebo konečně zmoudřel a hodil tuhle upocenou práci za hlavu. Plastovou nádobku s vodou odloží stranou na lavičku a začne trénink pozvolnou rozcvičkou. Protáhne si tělo od krku po kotníky. Na protažení si dává obzvláště záležet, nechce si zbytečně způsobit zranění, které by ho mohlo vyřadit ze hry a po celou dobu se tváří hrozivě vážně. Trochu jako kaktus - pichlavý a nebezpečný..

Prvú časť dňa nevyužila práve prospešne, zobudila sa až okolo dvanástej a ani nie o hodinu na to, sa už prechádzala po meste. Uprednostňovala prechádzky v tme a bez ľudí, no tento deň bol práve jeden z voľnejších, kedy nemala na pláne nič veľké, nečakala ju žiadna prioritná misia a úloha, ktorú musela vyriešiť, preto sa rozhodla trochu rozmaznať. Nakúpila si mnoho nových kníh, tričiek, zašla si na horkú čokoládu, ktorá ju v tomto počasí zahriala. Na miesto, ktoré považovala za svoj domov, sa vrátila až podvečer, kde hneď zašla do svojej izby. Po tej krutej zime, ktorej vonku čelila, mala sto chutí zaľahnúť si do postele, pod teplú prikrývku a spať až do rána, no mala by zo seba zlý pocit, keby vynechala cvičenie, ktoré patrilo k jej každodennému programu. Výnimkou boli dni, kedy mala čerstvé zranenie alebo bola príliš unavená z misie. Vo svojej izbe si odložila všetky nové veci, natiahla si na seba čierne legíny, po ich bokoch sa tiahli dlhé červené pásy. Mali dostatočne vysoký pás na to, aby si k nemu mohla dať krátke tričko a stále jej ploché brucho zakrývala látka oblečenia. O niekoľko krátkych minút už vchádzala do vnútra miestnosti slúžiacej na tréningy. Nečakala, že tu bude sama, ale neočakávala ani to, že okrem nej tu bude len jeden človek. Vyzeralo to tak, že sa tréner znova niekde flákal. Nepotrebovala jeho prítomnosť. Nedokázala si pomôcť, vždy všetko radšej robila sama a učila sa sama. Ale pravdou bolo, že pri nových technikách bolo nutné vyhľadať pomoc odborníka, ktorý jej ukáže správny postoj a pohyby, čo bolo základom. Bez slova kývla hlavou Thorianovi na pozdrav, toho muža poznala len povrchovo, v minulosti párkrát spolupracovali, ale veľa o sebe nevedeli. Napriek tomu ich spájala jedna vec. Obaja boli pred pridaním sa k Vranám temnoty, na iných stranách, obaja si museli zaslúžiť dôveru, čo bolo náročnejšie, než sa zdalo. Nevedela ako to mal on, no ona stále mala pocit, že jej niektorí neveria. To už bol ich problém, takéto názory ju nezaujímali. Svedomie mala čisté, nezrádzala ich, nerobila nič poza ich chrbát a úlohy plnila, čo najlepšie vedela. Prehodila si cez ramená malý uterák, ktorý si vzala so sebou z izby na utieranie potu a zamierila k svojmu obľúbenému stroju, bežeckému pásu. Vždy obľubovala začatím s behom, až potom sa mohla venovať činnostiam, v ktorých mala isté rezervy, k čomu napríklad patril boj zblízka. Dopriala si krátky strečing na nohy, vystúpila na pás a začala s pomalou chôdzou, aby sa jej telo pripravilo. Postupne si nastavovala väčší sklon, väčšiu rýchlosť a pridávala do tempa. Trochu ľutovala, že si so sebou nevzala slúchadlá s mobilom, aby mohla počúvať hudbu, aspoň by to ticho medzi nimi nebolo také „hlučné“. Nemala za potrebu každému sa prihovárať a nadväzovať dobré vzťahy a on jej prišiel ako rovnaký typ.

Jakmile svaly dostatečně vzpruží a rozehřeje, odebere se k černému boxovacímu pytli vyrobenému z kvalitní a pevné kůže. Ochranné rukavice ani nenasadí, dávno je zvyklý na domlácené i sedřené klouby do krve. Navíc mu bolest jako jediná mu stále spolehlivě dokazuje skutečnou realitu, pokud cítí bolest, nenachází se uprostřed žádné zrádné halucinace, které ho provází téměř denně v běžném životě. Dnešek je naštěstí jiný, odpočinek mu udělal očividně dobře.  Uštědří zavěšenému pytli první zahajovací ránu s úsměvem plného chvilkového uvolnění. Udeří znovu, znovu a znovu, při čemž se snaží dýchat v krátce pravidelných intervalech. Správné dýchaní je základem všeho, jak by řekl zdejší tréninkový poradce. Naštěstí tuhle informaci si sám osvojil dávno před tím, než vůbec zavítal mezi Vrány temnoty. Dolní končetiny správně přikrčí v kolenou s mírným nášlapem vpřed na silnější pravou nohu. Intenzita ran pěstí postupně vzrůstá, zatímco v něm pozvolna bublá vztek posledních uplynulých dní. Zatne pevně čelist k sobě, až odhalí dvě řady zuřivě vyceněných zubů. Čelo i vlasy se po chvilce tréninku orosí vlažným potem, proto přijde vhod drobné vyrušení, které zapříčiní Aelin svým příchodem. Sveze se k ní po místnosti očima a líně mávne rukou, aniž by ruku zvedl výš jako do úrovně pasu. Znají se od vidění, několikrát spolu pracovali, ale nikdy nebyl čas na přátelské rozhovory. Oba berou práci zodpovědně a svědomitě, chtějí odvézt vždy precizní práci a příliš se nestarají o názor druhých. Koho by zajímal, že?  Podle toho, co slyšel, Aelin dřív patřila k Vranám světla. Zajímalo by ho, zda si i ona občas přijde jako vyděděnec společnosti, protože on se toho pocitu nikdy nezbavil. Vnímá nedůvěřivé pohledy zabodnuté do zad i spiklenecké rozhovory ostatních, co se změní v šepot, hned jakmile vstoupí do místnosti. Naštěstí si na tu nedůvěru zvykl a nepotřebuje jim dokazovat opak. Nejdůležitější pro něho zůstává bezmezná důvěra mladší sestry a také loajalita přislíbená Stínovi. Nemá nejmenší důvod Vrány zradit. Proč taky? Nemá, kam jinam jít. Poskytli mu bezpečné útočiště i rádoby domov s teplým jídlem a střechou nad hlavou. Je vděčný na to, že může setrvat po boku sestry a dohlížet na ní. Nic jiného si nikdy nepřál víc..
 Pohledem se vrátí k boxovacímu pytli a několik dalších minut do něho energicky buší, jako kdyby se snad nemohl unavit. Energie má opravdu na rozdávání, proto ji potřebuje někde ihned vybít. Večer si plánuje zajít do baru a bude lepší, pokud si hněv vybije rovnou na tréninku, než při barové rvačce. Naposledy při jedné takové rozbil jubox a následně ho musel, i přes protesty, zaplatit. Sem tam očima na ní nenápadně spočine. Mohl předpokládat, že se tu objeví. Většinou se tu ve večerních hodinách míjejí, zřejmě oba rádi trénují v obdobnou dobu. Pohled sklouzne po legínách níž, při čemž v duchu ocení dlouhé a štíhlé nohy. Letmo nakloní hlavu do strany a mlčky ji pozoruje, dokud mu to samotnému nepřijde nepříjemné a neodvrátí pohled pryč. Na zádech má už vypocený tmavý kruh, vždycky se tak snadno zpotí. Bohužel zapomněl na pokoji ručník, proto si mokré čelo od potu utře do hřebetu ruky, než zamíří k ní. S nečitelným úsměvem se bokem opře o běžící pás a záměrně zvýší rychlost pásu. Teď se ukaž. Pobídne Aelin rozverným hlasem a uštěpačně se ušklíbne. Ocenil by rovnocenného tréninkového partnera. Sice je to dívka, ale také zatraceně rychlá dívka. Slyšel jsem, že si nedávno vyřídila dva chlapy. Je to jen další pohádka nebo si vážně nebezpečnější, než vypadáš? Pozvedne udiveně obočí a z rozmaru vypne stoj na běhání, protože chce, aby se mu začala podrobně věnovat.

Po niekoľkých krátkych minútach sa dostávala do stavu, ktorý tak veľmi zbožňovala – jej myseľ sa úplne vyprázdnila, sústredila sa len na pohyb nôh a správny dych. Správne dýchanie bolo pri behu dôležité, mnoho ľudí na to zabúdalo. Ani nemala tušenie koľko presne času strávila na bežiacom páse, niečo jej však navrávalo, že by sa mala posunúť ďalej a zamerať sa hlavne na zručnosti, ktoré jej nejdú tak dobre. Nelákalo ju to, ale vždy sa dokázala motivovať predstavou, že bude vynikať v ďalšej veci. Pás si dala na menšiu rýchlosť, za ten čas si uterákom utrela pot z tváre a znova pridala. Ešte nemala v pláne skončiť, no jej plán sa očividne rozhodol prekaziť Thorian, opierajúci sa o bok pásu. Zdvihla k nemu pohľad, prvotne ju jeho blízka prítomnosť zaskočila. Pokúsila sa to na sebe nedať znať, no márne. Netušila čo by tak od nej mohol chcieť a možno to na prvý pohľad vyzeralo, že ju to ani nezaujíma, pretože bez jediného zastavenie pokračovala vo svojej činnosti s pohľadom upreným pred seba, až kým očami nespozorovala jeho ruky blížiace sa k tlačítkám slúžiacim na prepínanie rýchlosti. Opäť k nemu zdvihla pohľad, tentokrát s mierne nadvihnutým obočím. Jej výraz sa však v okamžiku po jeho slovách zmenil. Vycerila svoje rovné zuby v úsmeve, ktorý jasne naznačoval: výzva prijatá. Tak sa aj stalo. Rýchlosť nezmenila, zostala na tej istej, ktorú jej Thorian nastavil a bežala. Nebolo to pre ňu vôbec zložité, nepálilo ju v nohách ani nepichalo v boku, no vedela, že akýkoľvek dobrý bežec má niekde svoju hranicu a ona nebola výnimkou. Toto však zvládala ľavou zadnou. Jedinou nepríjemnou vecou bolo, že mala pozorovateľa. Mnohokrát ju ľudia pri tréningu pozorovali, dalo by sa povedať, že doslova zízali, čo jej nebolo príjemné. Nie vždy chcela dostávať toľko pozornosti, koľko jej dávali. Ale dôležitú úlohu zohrávalo aj to, či dotyčnú osobu mala v láske. Z behu prešla do cvalu a následne do kroku, prispôsobovala sa pásu, ktorý postupne zastavoval. Kvôli Thorianovi. Rukami sa oprela o bočné madlá, celá sa k nemu natočila a naklonila dostatočne blízko, aby videla každý detail jeho tváre, hoci mu hľadela prenikavým pohľadom len do očí. „Čo myslíš?“ odpovedala mu otázkou a zoskočila z pása dole. Bolo zvláštne znova stáť nohami na pevnej zemi, no veľmi rýchlo si zvykla. Nemohla mu nič vyčítať, nebol prvý ani posledný, kto ju podceňoval kvôli jej nevinnému výzoru. Škrelo ju to, ale v prípade nepriateľov sa ocitala v značnej výhode. Veľakrát od nej neočakávali útok, čo sa im nevyplatilo. Pred nepriateľom mali byť neustále v pozore, to bol jej názor a celý čas sa ho držala. Aj nízky súper s polovičnou hmotnosťou mohol byť dostatočne prešibaný na to, aby zvíťazil, hoci so silou by sa nikdy nevyrovnal. Nestačilo používať len päste, niekedy bolo potrebné využívať aj rozum. A rýchlosť. Prešla k lavičke, na ktorú položila uterák a následne sa otočila k Thorianovi s prívetivým úsmevom. „Naučíš ma zopár trikov?“ Kývla hlavou k ringu určenému na boj zblízka. Vedela, že bol v boji dobrý, ak by to aj nespomínali ostatné vrany, sama sa v minulosti mnohokrát presvedčila na vlastné oči. „Aby som ich nabudúce vedela vyradiť o niečo skôr,“ dodala a čakala na jeho odpoveď. Nebrala to tak, že ho na niečo využíva, boli na tej istej strane, mali by si navzájom pomáhať a ťahať sa vpred.