Restaurace La Mama

Tento podnik je na úplně jiné úrovni, než kterýkoliv jiný po celém městě. Fenomenální La Mama má ty nejlepší kuchaře a číšníky světa, zároveň také ty nejvyšší ceny, které si málokterá vrána může dovolit. Je zde věčně plno a proto je třeba rezervace. To je však nezastaví, že?

New York, pomyslné srdce celé Ameriky, žije každou minutu dne, dokonce i v hluboké noci. Co však ale New York netuší, je to, že jeden velice důležitý život má za pár chvil vyhasnout a rozpoutat tak peklo mezi nic netušícími lidmi. Tedy, pokud se to maličké vráně podaří. Ohnivá dívka, přezdívající si kanárek, dostala jasný úkol od svého temného bosse. Kdo by to byl řekl, že místostarosta, někdo na tak vysoké pozici, se bude cítit ohrožen zdánlivě bezvýznamným zastupitelem? O to víc šokující je fakt, že se nebál klesnout tak hluboko, že si na něj najal temné vrány, aby ho odklidily z cesty. Kdo ví, proč si Stín vybral zrovna Meru, snad pro její plíživé schopnosti, protože tenhle džob musí být za každou cenu do puntíku přesně provedený, protože jinak to bude znamenat konec pro ně všechny.
Kanárek dostal jasné instrukce, kde se bude tento mladý politik nacházet – každou neděli o půl osmé zavítal do luxusní restaurace La Mama, kde povečeří se svou manželkou a dvěma dětmi a dnešek není výjimkou. V sedm hodin vyrazí nablýskané Audi s rozveselenou rodinou od jejich domu a díky šikovnému kličkování šoféra jsou během chvíle před restaurací. Kanárek si musí pečlivě promyslet, kdy zaútočí tak, aby nebyl spatřen a provedl co nejčistší práci. Zaútočí hned nebo raději počká? Na ulici je tolik očí… rodina, šofér, ochranka restaurace, hosteska, kolemjdoucí na ulici. Ale pokud nezaútočí teď, bude se muset nějak dostat přes pečlivě chráněný vstup do restaurace. Možná uzamčený zadní vchod, či pootevřené okno v druhém patře? Kdo ví, kam ale okno vede? Je to jen a jen na Kanárkovi.

Už od oznámení nového úkolu jí srdce buší nadšením. Vybral si ji, právě ji, k tomu aby splnila tento úkol. Ví moc dobře, že ho nesmí zklamat. Spoléhá na její schopnosti, které si vytříbila časem. Byla to pro ní opravdu spousta tvrdé práce. Za ty roky měla možnost soustředit se na vytříbení svých schopností. Neměla rodinu, neměla milence. Žila a dýchala pro vybíjení si své agrese, pro dokonale odvedenou práci. Stále ale byla ta možnost toho, že se akce nějak zvrtne. Pomůže jí v tom její šarm? Svou přezdívku neměla jen tak pro nic za nic. Zaplašit špatné myšlenky jí šlo poměrně snadno. Musela se soustředit na úkol, výzvu která jí právě byla předložena. Veškerá lidskost jde v tuhle chvilku stranou. I přes to že sebou má mít onen politik rodinu, které ona připraví doživotní trauma, dokončit to musí. Drobný soucit není na místě. Jakmile se daná osoba někomu znelíbí a její protivník má dost peněz, může si začít kopat vlastní hrob. Obzvláště v politice. Seděla pohodlně opřená na střeše ze které viděla jak na ulici tak na celou budovu. Její mysl začala promýšlet nejrůznější scénáře. Zaútočit na něj před restaurací by bylo pošetilé. A nebyl by to její styl. Ani trošku. Musí to provést dokonale nenápadně. Měla na sobě svůj plášť s černou kůží, který jí pomáhal splynout s tmou. Zadní vchod. Ano. To je přesně to co potřebuje. Několik rychlých a tichých pohybů, skoků a octne se u zadního vchodu. Zaposlouchá se jestli se někdo za dveřmi nenachází, pak už jen podle ticha vytáhne z vlasů dvě sponky a otevře si zámek. Vklouzne dovnitř, zavře za sebou a nadechne se. V té chvilce využije Orlí pohled, aby se vyhnula nežádané pozornosti. Potřebuje najít hostesku, zneškodnit ji a vzít si její oblečení. A nebo se dostat do kuchyně.

Ač se to zdá jako filmové klišé, Mera si zvolila zadní vchod jako způsob, jakým se může dostat dovnitř. Zámek by neměl být pro vránu žádný problém, ani pro naprostého začátečníka, jelikož jde o první věc, kterou se mezi vránami naučí. Boj je sice důležitý, ale ne tolik, jako umění dostat se přes zamčené dveře, které vám mohou zachránit život. A tak je během chviličky uvnitř bez sebemenších problémů. Malá chodbička je temná a chladná, tlumené stropní světlo neposkytuje přílišný dojem luxusní restaurace. Před kanárkem se nachází další dveře, které jsou však již odemčené a vedou do kuchyně, jinudy cesta nevede. V kuchyni se to hemží kuchaři, pomocníky a číšníky, kteří mají plné práce. Ostatně, plná restaurace a snaha o tu nejvyšší kvalitu je na vystresovaných obličejích všech znát. Mezi nimi prochází majitel podniku, dohlížející na to, aby se nikdo nepoflakoval nebo nešidil pochutiny. Jak se přes takový rachot ale vrána dostane? Musí také zjistit, u jakého stolu se politik nachází, stejně tak vymyslet způsob, jak ho zlikviduje. Udělá to hned nebo ještě počká?
Politik se nachází u zadního stolu, což znamená, že se musí dostat přes celý obrovský prostor pokrytý plnými jídelními stoly, číšníky a návštěvníky mířícími na toalety. Rodinka vypadá šťastně, když hledí do jídelních lístků a vybírají, co dobrého si dají. Děti na svého tatínka hledí s obdivem, neustále se po něm natahují a jeho manželka jej drží láskyplně za ruku. Proč by někoho takového toužil někdo odstranit? Co mohl tak hrozného provést? Otázky, které si však Kanárek klást nesmí, stejně jako nesmí ukázat soucit. Jeho život pro ni znamená tučnou odměnu a tím jediným by se měla řídit.

Jediné dveře. A také jediná možnost jak se nejlépe dostat dovnitř. Někdo by to možná i dokázal méně komplikovaněji, ovšem tato akce není rozhodně žádná brnkačka. Na škvírku si pootevře dveře aby nakoukla dovnitř. Není to tak složité. Spousta stolů a.. dokonce vozík. Vozík přes který je přehozen závěs a na kterém vozí dezerty. Pod plachtou se schovávají ubrousky, čisté zástěry a uniformy které neměli kam uskladnit. Spodní příčka je dost velká na to aby se tam nasoukala. Díky své hubené postavě se může dostat snad do jakéhokoliv prostoru. A pak.. jí to už nikdo nemohl více ulehčit když byl stolek na kolečkách přesunut ke dveřím. Jakmile se nikdo nedíval, popadla z pod něj oblečení pro číšníky, nasoukala se do něj. Své oblečení vhodila mezi smetí u zadního vchodu. Za tu částku se jí to vyplatí. A pak už jen došla ke dveřím, a v nestřeženou chvilku stáhla číšnici s podobnou barvou vlasů do malé chodbičky. Byl to poměrně rychlý chvat který jí uspal, ruka na puse dívky zapříčinila to že ani nestihla vykřiknout. A už se válela zahrabaná mezi odpadku. Meru nespatřila. Zahrabala jí pod pytle odpadků tak aby si jí nikdo nevšiml. Však také bude v pořádku. Poté se jen upravila. Rychle vklouzla do kuchyně. Vzala vozík a nechala na něj vložit poslední objednávku. Tvářila se jako že tam dokonale patří. Pro každý případ byla připravená použít svůj Šarm. Její vyjímečný talent, zvláštní jak by ona řekla prokletí, se kterým se narodila. V kapse měla také lahvičku. Moc dobře věděla na co je alergický její cíl, což jí značně zvýhodnilo celou situaci. Pomalu vyjela s vozíkem směrem hlavní srdce restaurace a také směrem k hledání jejího cíle.