Kavárna New York

Chytla se jeho jediné větičky, která však stačila k tomu, aby se jí v očích objevili jiskřičky. Snad zájem nebo… něco jiného. Poloha nohou se vyměnila, přehodila je a nožka, která si nyní hověla na stehně v tuto chvíli byla jakousi pomyslnou překážkou k tomu, aby odešel. Či by snad musel odsunout židli daleko od stolu, aby opravdu mohl odejít a to bylo přeci jen tak… nemužné? Málo hrdé? Mohl jí tak stejně dobře dokázat, že se v její přítomnosti cítí nesvůj, nicméně pro člověka, který dvojici pozoroval ji mohl mít za koketu, která se snaží získat lepší práci. „Netvrďte mi, že děláte pro Brennan and Branwell company? Pokud jsou mé informace přesné, prosperuje daleko více než jakákoli jiná firma…“ Byla to drobná chybička, kterou udělal a které se mohla její maličkost chytnout a to z jednoho prostého důvodu, působil na ní zvláštně, jakoby se snad snažil něco zakrýt, nějaké tajemství, které snad nemá nikdo znát a vědět, alespoň ne nikdo nezasvěcený. A její první dojem? Zpravidla nebyl mylný. Ptala se nevtíravě, mohla být tedy stejně dobře pisatelka bulváru jako žena, která se zajímá o marketing. Poznámka, která nebyla prostě nahodilá, stejně jako tón hlasu byl příjemný, ani úsečný či snad nepříjemně nasládlý.

Jak se pozná velmi dobrý lhář? Inu, že do svých povídaček dává zrníčka pravdy, pokud snad odstraníte přebytečné informace, dostanete se k samotnému jádru. Zatímco jiné firmy bankrotovali nejen v tomto městě, ale též v blízkém okolí, společnost B&B se držela nad vodou. Dravě se vypořádala s konkurencí, podle mužova zjevu soudila, že je dobře placený a pokud opravdu pracuje pro nějakou firmu, musí být hodně vyhledávaná se stálou klientelou. Muž bude důležitý, dobře placený a…snadno dohledatelných v dokumentech společnosti pro niž pracuje.

Pohled mu letmo padl na její nožku, kterou si přehodila přes tu druhou, čímž mu teď bránila pohodlně vstát. To ovšem zatím rozhodně neměl v úmyslu, neboť hodlal nejdříve dojíst své jídlo. A tak se jen ušklíbl a v klidu pokračoval v jídlu. A co se týká jeho momentální role, nebyl žádný amatér, aby něco nechal náhodě, všechno měl pečlivě propracované. Byl Vrána, svou práci nedělal poprvé. Tudíž ho její otázka nikterak nezaskočila. "Vlastně ano, dělám," uchechtl se mezi sousty. Opravdu na něj působila jako novinářka na volné noze, ale na druhou stranu... Ne nevěděl, co si o té ženě myslet. "Vaše informace jsou správné, naše akcie rostou," dodal pak ještě.
Bylo štěstí, že jejich technici byli natolik dobří, že mu dokázali vytvořit věrohodnou identitu a zanechat jeho stopu na internetu, včetně profilu na stránkách firmy. Nebyl to pro ně problém a na něm bylo už jen, aby si vše zapamatoval. Je zástupcem viceprezidenta firmy, muž na vcelku vysoké pozici, pracuje ve firmě už dva roky. Náplní jeho práce je především papírování. Vlastně vede nudný a přesto hektický život. Důležitý muž, jehož největší předností jsou peníze. Takový muž by o ženu jako je ona jistě projevil zájem, výrazný zájem. Choval by se k ní galantně, jako pravý gentleman.

"A co děláte vy, smím-li se zeptat?" Vykouzlil milý úsměv a zahleděl se jí do očí. Typoval ji na spisovatelku, fotografku či cestovatelku. Někoho, kdo moc neřeší uspěchaný New Yorský život. Rozhodně mu nepřipadala jako někdo, kdo pracuje v kanceláři, fabrice nebo třeba kuchyni. Ne u hrnce by si ji opravdu představit nedokázal. Doktorku vyloučil také... Přes veškeré její kouzlo mu na ní něco, ale nesedělo... měl z ní zvláštní pocit. "Nezdáte se jako někdo, kdo propadá všeobecnému shonu," dodal pak a stále s úsměvem po ní znovu přejel pohledem.

//Hra pro zatím uložena k ledu, postava Doreen Lombard se ukládá k jarnímu spánku!//