Obývací pokoj

Světlé vrány mají rády prostorné a světlé prostředí. Obývací místnost je pro ně ideálním místem k posezení se svými přáteli vránami.

Vrátila sa zrovna z jednej menšej akcie do skrýše. Onu tu v podstate aj bývala, väčšinu času, a hlavne tu prespávala. Mamin byt totiž predala, jedine by jej ju pripomínal a cítila by sa v ňom tak sama. Tu sa sama necíti, má predsa ostatné Vrany a oni držia spolu. Na jednu nohu mierne kríva. Tomu hajzlovi sa podarilo ju porezať na stehne, ale dôležité bolo, že je mŕtvy. Temná vrana. O jedného menej, hoci sa jej nejako nezdá, že by ubúdali. Práve naopak. Z poličky, kde mali všetky možné zdravotnícke potreby zhrabla dezinfeciu, kus látky a obväz, čo tam boli a hodila sa na gauč. Bola to úľava. Všetko to tu bolo krásne biele, jej druhovia by ju zabili, keby to tu zašpinila na červeno. Preto si väčšina asi rany ošetruje inde, no ju to proste netrápilo. Občas bola strašný flegmoš. Otrela si z rany tou látkou už trochu zaschnutú krv a naliala si na ňu z fľaštičky s dezinfekciou. Zaštípalo to, lenže to nebolo nič, iba sa mierne kyslo zamračila. Nakoniec si začala ranu obväzovať. Na sebe mala okrem týchto roztrhnutých čiernych nohavíc ešte šedé tričko s výstrihom a krátkymi rukávmi a cez neho prehodenú čiernu bundičku. Na nohách len čierne ponožky. Bolo tu prázdno, to nečakala, ale to sa stáva dosť často. Všetci boli buď niekde preč, na muške niektorej nepriateľskej Vrane či si užívali svojho života. Teda s tým rizikom, že ich mohli nájsť agenti.

Vracel se ze své procházky, byl rád že se mohl provětrat a být sám i když ho vyrušil jeden človíček, ale i tak to stálo za to. Vracel se do doupěte Vran světla, protože to byl právě jeho domov, strávil tu většinu času, když tedy nepočítám když někde lítá venku a nebo je na nějaké misi. Rozhodl se dojít do obýváku si na chvilku odpočinou a možná s někým pokecat. Měl na sobě šedé tričko, černé kalhoty  a černé tenisky. Přes rameno měl přehozený toulec a v ruce držel luk. Když vešel do obývacího pokoje lehce se pousmál a vydechl. //Tohle mám rád.// Pomyslel si a když zahlédl další vránu prohlédl si jí a lehce kývl hlavou na pozdrav, tuhle tu zatím nikdy neviděl.  Sedl si spokojeně  na gauč a Luk i toulec položil na zem vedle sebe, tak , aby nějak nepřekáželi. Koukl si směrem kde je ona vrána a prohlídl si jí koukl se na její ránu a jak si jí obvazuje. //Dělá to špatně,// Zvedne se a potom dojde k ní  blíž. Mohu? Zeptal se a lehce se pousměje.

Zdvihla hlavu pri prichádzajúcom hluku. Niekto vošiel. Osobu nepoznala, aspoň teda myslela, že ho ešte nikdy predtým nevidela. To sa stane, stále sem prichádzajú noví a ona bola aj nejakú tú dobu preč, takže sa toho určite veľa v skupine zmenilo. Iba si ho letmo prešla pohľadom. Vyzeral ozaj dosť mlado. Čo ju však zaujalo bol ten luk na jeho chrbte. Nadvihla mierne obočie. Zaujímavá zbraň, aj keď každý má dačo svoje predsa. Zatiaľ nevidela Vranu, čo by napríklad vrhala hviezdice jak Nindža, ako ona. Musela sa však pousmiať. "Robin Hood?" hádala s úsmevom, samozrejme, že to mal byť vtip. Možno trochu nepodarený, trápny humor, no čo. To už mladík sedel na gauči tiež. Snažila sa zaviazať si obväz, popravde, prvý krát si rany ošetrovala sama a asi to bolo aj vidieť, pretože jej to moc nešlo. Vždy jej pomáhal jeden človek z Vrán, ten však odišiel. Nadobro. Život bol krutý. Zobral jej matku, potom dobrú kamarátku, a smrť ju určite bude sprevádzať ešte ďalej, hlavne keď bola členkou Vrán. Koniec koncov, aj ona sama niekedy umrie. Načo takéto myšlienky vôbec? Zo zamyslenia ju vytrhol až jeho hlas. Otázka. Zamyslela sa, pohľad zastal na jeho tvári. Nemala prečo mu neveriť, boli predsa jeden tým, a určite jej chcel len pomôcť. "Myslela som, že to zvládnem sama," odvetila so smiechom, ale vyzeralo to tak, že asi nie. Zvládla by, lenže ako by to vyzeralo je už druhá vec. Tak teda krátko prikývla na znak slova áno.

Jen tak si klidně došel až ke gauči a nad její poznámkou jenom lehce pousměje a odpoví. Dá se tomu tak říkat. Zasměje se nad tím a prohrábne si své vlasy, potom si jí znovu prohlídne určitě byla o trošku starší než on, tedy si to aspoň myslel, ale pořád vypadala , že je mladá a ve stejném generaci jako on. Pořád nechápe, že jí neznal, když tu bydlel už docela dlouho.  Zřejmě tu chodí jen málo kdy a nebo měla něco naléhavého,  když k ní dojde prohlídne si její tvář a pozoruje její reakci. To říká každý. Usměje se a když jí to dovolí sáhne ještě pro lekarničku a obvaz z její nohy sundá a koukne se na ránu a lehce se zamračí vezme sterilní čtverečky a ještě jednou vezme dezinfekci a pořádně jí ránu vyčistí, potom jí překryje dalšími čtverečky a začne nohu pečlivě obmotávat obinadlem, je vidět, že tohle nedělá poprvé a koukne se na ní. Co jsi dělala? Zeptá se a dál se soustředí na její ošetření. A dává pozor aby jí to moc nohu neškrtil, ale zároveň aby rána byla zpevněná a dobře se hojila.