Louisin bar

Bar, který vlastní žena jménem Louis, je jeden z mála, kde můžete najít i trochu klidu. Vstup mají povolený pouze vrány, Louis je totiž jedna z temných vran. Vstup světlým vranám je však přísně zakázán, nehledáte-li smrt, či velmi krvavou potyčku. Vzadu lze najít takovou formu zábavy, jaká se od vrahů dá čekat. Ruská ruleta, ring, vrhání nožů... vše, na co si vzpomenete. Louis však nedovoluje, aby se o této části lokálu vědělo vně temných vran, takže pokud se pokusíte tam vzít někoho zvenčí, nepodaří se vám to.

Teatrálně protočí oči, jako kdyby ji její touha zkusit to znovu pohoršila, ale cukající koutky prozradí, že to nemyslí vážně. “Nebála jsem se o tebe, ale kdyby se ti tu něco stalo, dají všude dráty napuštěné elektřinou a já bych měla po srandě.“ Což je kec, protože by ji to za a) nezastavilo a za b) se přece jen trochu bála, nemůže přece tušit, jaké má Thea hranice, ale začíná jí docházet, že se k nim nepřibližují ani zdaleka. Kdo ví, jestli se k nim přiblíží, až jí ukáže, že ona jezdí jako dobytek, kam se na ni hrabou některá prasata na motorkách. Pak už ovšem chce vědět, jestli ví o nějakém dobrém baru, přičemž se ukáže, že je na tom asi stejně, jako ona sama. “Koukám, že je Robothea nějaká rozbitá.“ Pobaveně se uculí, snad i trochu škodolibě, když jí vlétne do pusy moucha. Nečekala, že si nechá odklopené přední tónované sklo helmy, ale evidentně se jí to vymstilo. Přidá ještě trochu víc plynu, až to ve výfuku krásně zaprská, tak to má přesně ráda, a rozhodne se zamířit do jediného baru, který tu zná. Sice patří jedné vráně, ale smí tam i normální lidé a s trochou štěstí ji tam v tuhle denní dobu žádný z jejích kolegů nezahlédne, nejspíš by se hodně divili, že není u bosse a nenahlašuje mu výsledek své zakázky, ale jí to je v tuhle chvíli jedno. Stříhá to mezi auty, která na ni troubí, ale vždy než se klakson stihne spustit, ony slyší už jen jeho dozvěnu, jelikož auto nechávají někde daleko za sebou. Čím blíž je ale centru, tím pomaleji musí jet, protože doprava houstne, takže je kličkování mnohem komplikovanější a také musí víckrát odbočovat, ovšem na zelenou nikdy nečeká, to ji nebaví. Pak se ale ozvou sirény. “Do prdele.“ Zavrčí, když v zrcátku zahlédne dvě policejní auta, mířící za ní. Nejspíš to mohla čekat, obzvlášť v New Yorku, kde se nic zrovna dvakrát neutají. “Myslím, že tvoje pití bude muset chvíli počkat.“ Prohodí k Thee klidným hlasem, jež značí, že ji tohle nijak nerozhodilo a není to poprvé. Jistě, temné vrány by se měly držet ve stínech, ale pro někoho, kdo miluje rychlou jízdu, je to v tomhle ohledu zkrátka nemožné, navíc... ještě nikdy ji nechytili. Asi by měla předstírat, že je trochu rozhozená, avšak teď už se soustředí úplně na něco jiného. Prudce přidá plyn a motorka s ohlušujícím zvukem výfuku vyrazí vpřed. Střídavě musí přidávat plyn a brzdit, jak kličkuje mezi auty, jež popojíždí v koloně a ještě spíš zastavují, když jsou svědky honičky. Zlostně si zaúpí, když jeden náklaďák zastaví mezi dvěma pruhy, snad jako kdyby se snažil policii pomoct ji chytit, ale ona se prostě nedá. Nohou narazí o vozovku a stočí řídítka k jedné straně, přitom s hvízdáním gum zastaví, načež se bleskově zas rozjede směrem na chodník, hledajíc jakoukoliv boční uličku, kterou by mohla projet a přitom se snaží do nikoho nenajet. Nakonec se jí povede zahlédnout úzký průchod mezi dvěma budovami, do kterého rychle vjede a projede na druhou ulici, kde se pořádně rozhlédne, kde vlastně je, sirény utichnou. Projede protisměrem na hlavní silnici a teď už normální rychlostí míří k baru. Nepromluví, dokud před ním nezastaví na chodníku a nevytáhne klíčky ze zapalování. “Promiň za to předtím.“ Raději se na Theu ani nepodívá, špičkou boty vytáhne nožku na opření motorky a sleze z ní, z vlasů si sundá gumičku a prohrábne si je, aby je nějak uzemnila a nebyla jak rozárka. Naštěstí jí je vítr rozfoukal a nic v nich není vidět.

Vezme si od ní helmu a když uvidí, že se od ní nechystá utéct strachy, rozhodne se, že to dál rozmazávat nebude. Všeobecně ji nebaví řešení nějakých problémů nebo konfliktů a vzhledem k tomu, že tu z její strany žádný nevidí se blížit, nehodlá ho začínat. Následuje proto Theu do baru a téměř okamžitě ji obklopí známá vůně dřeva z baru a smíchaná aromata alkoholu. Není to nepříjemná vůně, spíš naopak, všechny ty bylinky a poctivě uzrálé tekutiny vytváří příjemnou vůni, kterou ve většině věhlasných barů prostě cítit není. Louis ovšem o popularitu nikdy nešlo, vytvořila spíš zázemí pro temné vrány, které se tu nemusí bát a mohou si v klidu posedět nebo se i trochu rozjet. Kdyby měla spočítat, kolikrát tu nadělali v partě paseku, prsty by jí rozhodně nestačily. A pořád je vpustí dovnitř, to je plus. Nechá svou společnici, aby si u baru vybrala, co chce a ona si zatím vyhlédne stoleček v rohu, který je hezky krytý. Nejspíš jde o zvyk, vždycky si hledá místa, na která není moc dobře vidět, ale odtamtud je přehled o celém prostoru. Začne bubnovat prsty o stůl, jak čeká, až se k ní Thea připojí, a když se tak stane, přivítá ji úsměvem. Všechen ten adrenalin ji zanechal ve skvělé náladě, že zapomene na podělaný kontrakt. “Díky… slíbila jsem ti, že tě nechám řídit, co? Tak třeba až mě budeš učit na tom longboardu.“ Blýskne úsměvem, aby jí bylo jasné, že tohle není naposledy, co se s ní hodlá vidět. Je jí s ní dobře, tak proč to nezopakovat. “Kdo vůbec jsi? Nevyděsí tě sjet na trubce zrezavělou horskou dráhu, nemáš problém při fakt rychlé jízdě na motorce a ani tě nerozhází honička s policií. Takže… co jsi zač?“ Teď jí to začne v hlavě trochu šrotovat, jestli náhodou není taky vrána a automaticky začne zkoumat její předloktí, které už sice viděla předtím, ale třeba se jen podívala nebo… nebo má své vraní tetování zamaskované. Nebo hůř, patří mezi Agenty. To ji trochu vyděsí, protože už viděla, čeho jsou schopní a co udělali některým jejím ne tak úplně sourozencům, které mezi vránami má. Neuvědomuje si, že těmi slovy naběhla tak trochu i sobě, jelikož je jasné, že normální lidi tohle nedělají, ale třeba si toho Thea ani nevšimne. Pak mávne na Louis, majitelku baru, aby přinesla to, na co jsou u zvyklí. Pravý způsob pití tequilly, tedy i citron a sůl. Nechá si přinést rovnou čtyři panáky a Louis je během chvilky přinese, přitom si vymění pár zdvořilostních frází, jak se mají a jak jdou kšefty a tak, přičemž se snaží jí významně dát ve výrazu najevo, že má držet klapačku. Jakmile odejde, podívá se se širokým úsměvem na Theu. “Já tequillu piju radši tak, když se potře kůže citronem…“ Svá slova následuje i činy, popadne Theu za ruku a zápěstí jí navlhčí citronem. “Posype solí…“ Vezme ze slánky sůl a ta se na její kůži okamžitě spojí se šťávou z citrónu. Ani nezaváhá, je prostě zvyklá to tak dělat s lidmi, s nimiž sem chodí, a nakloní se Thee k zápěstí, které jí olízne a pak do sebe kopne panáka tequilly. Spokojeně mlaskne a prázdnou skleničku odloží k okraji stolu. “Teď ty.“ Pobídne ji a mezitím se napije koktejlu, který objednala prve Thea. Není zrovna odborník na alkohol, protože ona spíš pije jednotvárné pití – rum, tequilla, vodka, whisky. Míchané koktejly snad měla jednou, dvakrát v životě. Musí ovšem usoudit, že to není špatné, přesto to šálek její kávy není.