Times Square

Times Square. Pomyslná perla New Yorku. Rušný prostor s tisíci bilboardů, turistů a obchodů, lákajících ke koupi suvenýrů za děsivě vysoké ceny. Přesto je úžasný pocit právě tam stát.

Jak to většinou bývá, i Agenti mají své tajné akce. Vrány nejsou jediné které mají svá tajemství. Přísně střežená je i dnešní akce. Nebo si to alespoň Agenti myslí. Mladé a odvážné ženě byl svěřen úkol. Musí získat paměťovou kartu. Zní to opravdu snadně, že ano? Ale tak jednoduché to opravdu nikdy není. Na Time Square pomalu vyjížděl dodávka která vypadá na první pohled zcela obyčejně. Ovšem je velmi dobře zabezpečená. Uvnitř se nacházejí celkem pět Agentů. Jeden z nich má paměťovou kartu, ostatní čtyři jsou doprovod. Dodávka má ztmavené skla, aby nebylo jen tak vidět dovnitř. Jsou tu ale i slabá místa. Třeba ten že dodávka má poklop z pod kterého se dá vylézt přímo dovnitř dodávky. Nebo také to že dodávka zastaví přesně nad kanálovým poklopem. Zadní velké dveře nejsou zavřené, okénka u řidiče a spolujezdce jsou otevřena kvůli vzduchu. Muži uvnitř se zdají zcela klidní. Všude kolem se hemží spousta lidí kteří někam spěchají, je slyšet spousta křiku od prodejců, kteří se snaží prodat své produkty. Bylo by proto zcela snadné splynout s davem, nebo se schovat v jedné z mnoha uliček. Tak jako tak, ať si mladá Vrána vybrala cokoliv, neměla moc času. Dodávka stála na semaforu, aut byla kolem spousta, ale bůh ví kolik minut může ještě ztratit. Semaforů se nachází ještě několik, ale tak skvělých příležitostí vskutku málo.

Byla zvyklá, že se po ní většinou chce spíš míchání jedů, léčivých roztoků nebo výroba bomb, případně nějaké to zabití, které jí nedalo příliš práce. Když si ji ale Stín zavolal a vytmavil jí, co po ní chce tentokrát, sama sobě musela přiznat, že pocítila nervozitu. A to je co říct, vzhledem k tomu, že ona sama málokdy cítí… no… cokoliv. Částečně proto, že má problém v sobě vyvolat nějakou prudkou emoci a částečně také proto, že se musela naučit být vůči všemu lhostejná. To, v čem vyrůstala, nic jiného ani nedovolovalo, jinak by se zbláznila. Nedovolila si zpochybňovat bossovo rozhodnutí, proč zrovna ona, prostě přikývla a šla se připravovat. Nebylo nic snazšího, než nasednout na motorku a začít sledovat dodávku, v níž se skrývá kýžený poklad. Nebylo těžké se ztratit v husté dopravě, jež vévodí New Yorku ve dne v noci, těžké ovšem bylo vydržet jet za nimi pomalu, protože ona prostě miluje rychlou jízdu. Prokličkuje si o dvě auta za ně, aby je měla nablízku, kdyby bylo potřeba, ale ne dost blízko natolik, aby pojali podezření. Stačilo by jen snítko pochyb a byla by nahraná, což nejde. Nechce zklamat. Musí rychle vymyslet, jak se dostane do dodávky. Jakmile bude uvnitř, se svou jedovatou skrytou čepelí a holí to zvládne, jako vždycky. Jen se tam dostat. Nejlepší bude nejdřív zlikvidovat řidiče, aby nemohl ujet. Jenomže když to udělá, ti vzadu si všimnou a zabijí ji dřív, než stihne vůbec skočit dozadu. Bude muset risknout to, že tady nechá motorku a dostane se na střechu dodávky, otevře poklop a skočí dovnitř. Ještěže si nevzala svou motorku, nejspíš šestý smysl. Sesedne, ignoruje nechápavé pohledy řidičů, kteří stojí v koloně aut, čekajících na zelenou. Vyhoupne se na schůdky na zadních dveřích dodávky, vyšplhá na střechu a po břiše se posune až k poklopu, aby se neprozradila. Pak si uvolní jistič čepele, než odkopne víko a skočí dovnitř.

Agenti se už začnou pomalu ale jistě nudit. Sami jsou rádi za trošku vzrušení. Rozhodně by radši bojovali s Vránami než seděli na zadku v dodávce. Ale to se jim očividně splní během pár chvilek. Když mladá Vrána vskočí dovnitř dodávky, jsou všichni okamžitě v pohotovosti. Jeden z nich má nepěknou hračku, řetěz s ostny, kterou se ožene po Vráně. Ani další nijak nečekají, a začne pořádná pranice. Střelné zbraně jsou vyloučené, jsou v prostoru kde by se kulka mohla odrazit a trefit někoho z nich. Proto další tasí nože, díky či nějaké podobné kulantní zbraně. Jeden z Agentů se očividně prozatím drží dál. Je to zrovna ten jenž má u sebe kartu. Ostatní agenti tvoří zeď přes kterou není snadné se dostat. Hodlají ochránit informace za cenu svého života. Nedají ji nic zadarmo. Jakmile boj započal, dodávka se lehce pohupovala od těch všech rychlých pohybů. Z každé strany jí jdou po krku dva agenti, jeden z nich to prozatím pobaveně sleduje. Dostane jí tento úkol až na pokraj jejích sil, zvládne ho vůbec? Pokud úkol nezvládne, bude pro Vrány a svého pána nadále užitečná? Rozhodně by se měla začít pořádně snažit, nestojí proti ní jen obyčejní agenti.

Sprostě zakleje, že by se nestyděl ani dlaždič, když urychleně zhodnotí situaci. Jsou v převaze jak početní, tak i tělesné, jelikož ona je drobek jak do výšky, tak do šířky a oni jsou pořádní chlapi, ale na druhou stranu je se svou holí vážně dobrá a k tomu rychlá. Trocha samochvály musí být. Navíc ji v kapse studí dvě kouřové bomby, které si vytvořila, teď se jí rozhodně budou hodit. Díkybohu za to, že je alchymistka. Nestihne však uhnout před řetězem, jehož ostny se jí zaryjí do zad a ramene, což ji na okamžik rozhodí a z úst jí unikne tlumený výkřik. Hned ale vytáhne z kapsy kouřovou bombu, odjistí ji a mrští s ní o zem. Celou dodávkou se rozprostře hustý kouř, přes něj není vůbec nic vidět, ale ona je na to připravená. Urychleně si nasadí brýle, aby ji kouř neštípal do očí a jakmile jsou její oči čisté, mlhavě uvidí obrysy agentů, kteří se rozmachují kolem sebe, snažíc se ji chytit. Uskočí od toho s řetězem, který se s ním rozmáchne a švihne, načež mu tam nastrčí toho, který je nejblíž a schytá to tak on, namísto ní. Hned potom ho bodne dřevem hole do důlku mezi stehnem a lýtkem, aby padl na kolena a druhým koncem hole jej přetáhne přes obličej. Uvnitř ní se rozprostírá ten známý studený klid, který ji samotnou někdy děsí, je to jako kdyby seděla a zírala do zdi, když zajede jedovatou čepelí do jeho stehna. Ten se během okamžiku svíjí v šílených bolestech, a tak se může soustředit na dalšího, který kolem sebe máchá dýkami. Musí jednat rychle, dokud jsou ještě oslepení zrnky z bomby. Vytáhne čepel z hole, dřevěným koncem ho majzne přes ruku, z níž mu vypadne jedna dýka, takže si dovolí se k němu přiblížit dostatečně blízko, aby mu mohla čepelí s vraní rukojetí podříznout krk a přesně to udělá. Kouř se však mezitím rozptýlí a proti ní tak stojí ještě dva. Zalituje, že se jí nepovedlo v kouři najít toho s řetězem, protože ten ji štve nejvíc. Sundá si brýle, zastrčí je do bundy a zadýchaně před oběma couvne, aby mezi nimi a jí udělala trochu prostor a mohla tak poměřit své možnosti.