Opuštěné divadlo

Ve dvacátém století bylo tohle divadlo plné noblesy, smíchu a zvuků tónů. Dnes jen chátrá, neboť se v jedné rodině dědí z generace na generaci a nikdo z nich se nezajímá o divadlo natolik, aby jej nechali zbourat.

Dnes jsem se rozhodl, že se půjdu trochu provětrat, bez žádné vraždy či jakého úkolu, někdy jsem prostě potřeboval si pročistit hlavu a myslet taky na jiné věci než na to co musím všechno ještě udělat. Věděl jsem přesně kam půjdu, než jsem vyšel koukl jsem se do zrcadla, jako vždy jsem měl na sobě všechno  tmavé, černé džíny, černé kožená bunda, šedé tričko a černé tenisky.  Přes rameno jsem si přehodil toulec se šípy a svůj luk jsem si připnul na držátko u stehna, abych ho nemusel držet v ruce , praktické. Už dlouho chodím na jedno opuštěné místo, kam snad nikdo nechodí a ano je to opuštěné divadlo, takový klid a ta atmosféra stojí za to, měl jsem to pár bloků a tak cesta netrvala dlouho. Když jsem došel na místo, divadlo vypadalo pořád stejně a tak jsou do něj vlezl zadním  oknem, aby mě náhodou někdo nezahlédl, potom už jsem jenom šel až jsem se dostal na to místo , které jsem chtěl. Všude byli staré sedačky a veliké podium, kde se hrávali hry, došel jsem až tam a sedl si na okraj a spokojeně si oddychl. //Chvilka klidu díky bohu.// Pomyslel jsem si.

Často potřebuje klid od života mezi lidmi. Neutíká, tedy, ona rozhodně ne. Je spíše něco jako strašák. Rodiče světlých i Temných Vran vyprávějí historky o ní svým dětem když zlobí. I nyní vypadala jako vystřižená z noční můry. Černé oblečení bylo flekaté, od krve která našla vyprat. Tvář jí jen částečně kryla kápě. Ovšem jakmile vstoupila do Opuštěného divadla, sundala si ji. Svou oboustrannou kosu měla jako vždy na zádech. Šlo o věrnou přítelkyni, která jí nikdy neopouští. To samé ostré, skryté čepele. Horní půlka jejího obličeje byla potřena rudou barvou, oči měla obtažené černou tužkou. Vlasy dlouhé, zapletené v twistech(vypadají jako dredy docela). Dovnitř se dostala skrz vlez na střeše. Chvilku jí trvalo než se dostala do místnosti se sálem. Našlapovala tiše jako kočka. Prolezla skřínky kde našla plechovku s oříšky. Prošlé nebyly, BINGO. Poté se pomalu rozešla bočním vchodem do starých šaten. Našla tam pár pokladů které si nacpala do batohu. Nechyběly tam ale ani scénáře. Jeden si vzala do ruky spolu s otevřenou plechovkou s oříšky. Nakonec nahodila jističe a ty rozsvítili v místnosti kde byly sedačky, na samém pódiu také. Poté si pomalu vyšla na pódium očividně zabraná do scénáře a ujídajíc oříšky. Ovšem její smysly byly napnuté kdyby uslyšela sebemenší zvuk.

Chvilku se tam seděl a pozoroval to tiché místo a tak jsem zavřel na chvilinku očka a snažil se jenom vnímat můj dech jak je klidný a zároveň i pravidelný. Potom jsem je znovu otevřel a tak koukal kolem, moc se mi nechtělo nikam chodit, klidně bych tu i přespal, ale slíbil jsem se , že se co nejdříve vrátím, když jsem se tu chtěl jít dál porozhlídnou rozsvítili se světla a já se postavil co nejrychleji na nohy  a koukal se kolem, když jsem uviděl onu dívku, která si jen tak procházela po podiu a četla si ani nevím co tak jsem zvedl pravé obočí a prohlídl si jí. //Odpadlík určitě, a určitě zabijí, když má oblečení od krve.// Zamyslím se a potom si  své ruce dám na svou hruď a jsem stále klidný. Potom si nedovolím poznámku. Nejsi náhodou ve špatném divadle? Konkurz je o pár bloků dál. Řeknu jí klidně, lehce se usměji  a dívám se , kdyby chtěla náhodou něco udělat.

Jakmile se pohnul, uslyšela zvuk látky. Věděla, že se tam někdo nachází. Prozatím neměla ale důvod mu ubližovat. Svůj zabijácký instinkt si vyřádila nějakou dobu před tím. Jakmile promluvil, pomalu pozvedla pohled. "Ale.. mladá Vrána.. a světlá." pozvedla mírně obočí. "Nemáš už mít dávno večerku?" její dedukce je skvělá. Temná Vrána by po ní už dávno vystartovala nebo jí oslovila jménem. Všichni od Temných vran ví, kdo je. "Myslím že na tu roli bych se perfektně hodila. Labutí jezero. Jsem si jistá že bych temnou labuť zvládla jako nic. Možná i tu světlou." ano, možná to byl dvojsmysl, menší výhrůžka či provokace, ale co by od odpadlíka taky čekal? Očividně se ale neměla k tomu aby po něm vystartovala, dokud nevystartuje on po ní. Tohle místo se jí líbí, nerada by odklízela tělo. Pomalu došla ke kraji pódia na které se posadila. "Dáš si oříšek?" natáhla k němu ruku s plechovkou. Možná byla tak přátelská díky tomu, že už dlouho s nikým jen tak nemluvila. Ostatně, proti Světlým vranám by nic neměla, kdyby často nebyly otravné. Ano, možná zabíjela jeho druhy, ale ty kteří po ní šli. To se počítá k dobru. Její speciální dar funguje tak, že si jednoduše často cíle nevybírá. Proto jí moc netrápí svědomí. Jednoduše to tak je a tečka.