Opuštěný zábavní park

Postupně z ní opadávají všechny ty známky nervozity, jak se soustředí na to, aby nervózní nebyla. Vlastně, to vůbec nepomáhá, ale jakmile si uvědomí, že už to asi přehání, tak se zase hodí do pohody. Hlavně jakmile ta holka začne povídat, tak už je to všechno lepší, protože jí přijde, že je vtipná. A to v sobě ani nic nemá, takže to musí být pravda. Ještě se nad tím tedy zamyslí, protože přeci jenom alkohol hraje v jejím životě velkou roli, tak jestli třeba něco nepila a neprojevilo se to až teď, ale na nic si nevzpomíná. Takže to má prostě přírodně, že je ta holka vtipná. Taky se jí tady dost dobře sedí, hlavně jak je vysoko a pokaždé, když začne trochu foukat větřík, tak se celá konstrukne naklání nejdřív v jednom směru, a pak v tom druhém. Nemá důvod tomu nevěřit, že by to nevydrželo. "Já nevím, třeba jsi šílená?" odpoví otázkou a už se moc nestará, že to nebylo dvakrát hezký. Už je zase sama sebou, zvlášť, když se celá dráha ještě pořádně zhoupne. Cítí to v břiše, jak se to celé chvěje, a ona z toho má čistou radost. "Nenene, já nejsem smažka." Hned se začne bránit. "Jasně, dám si něco, když je příležitost, ale že bych pak bydlela tady mezi těma všema strejdama, co už nemají ani zuby? Ne díky." Hned se z toho oklepe, už ta představa jí přijde odporná. Pak se vlastně zamyslí nad tou další otázkou. Neví, co má říct, prostě má vždycky nutkání lézt tam, kde je to očividně nebezpečné. Jako kdyby už to nemohla vydržet a musela se dostat někam, kde jí půjde o život. Což v tomhle sousedství může být i cesta po ulici, ale to není taková zábava. "No..." začne pomalu, "na zemi už mě to nebavilo." Vysouká ze sebe nakonec, pak chvíli mlčí, ale nakonec se rozhodne, že k tomu podá ještě nějaká vysvětlení. "Vždycky mě to bavilo, být na místech, kde jiní nejsou, tak jsem prostě musela vlézt i sem. Původně jsem hledala nějaký dobrý skateparky nebo takový místa, ale tohle je lepší. A hlavně, kdybych třeba potkala nějakou smažku, tak bych ho mohla zmlátit. Jenže zatím jsem potkala jenom tebe." Pokrčí rameny. "A tebe mlátit nebudu." Zasměje se tomu, jak zakončí svůj velký proslov. "Takže, ty jsi prostě viděla někoho se tady houpat na polorozpadlé horské dráze, tak ses šla kouknout z blízka?" Jenom se na ní koukne s jiskřičkou v očích a ani jí nedá prostor na odpověď. "Tak to chce fotku!" Hned vytáhne mobil a podrží ho v natažené ruce před sebou. Pak nahodí úsměv a vyblejskne je. Hned se na to podívá. "Vypadáš tu skvěle." Usměje se na ni, hodí si mobil do kapsy a pak stiskne tu její ruku. "Thea." Odpoví. "Hm?" Pronese jenom nad její otázkou, ale hned se zadívá tím směrem, co ukazuje. Musí si stoupnout, aby rozpoznala motorku. Hned se na Lin otočí s otevřenou pusou. "To je BMW, ne?" Ještě jednou otočí hlavu tím směrem a pak zase na Lin. "Per to do mě." Udělá cokoliv, aby si na toho krasavce mohla sednout.

Krátce se zasměje, až se jí na tvářích objeví ďolíčky a zavrtí hlavou. “Nemáš vůbec ponětí, jak moc šílená.“ Souhlasí s ní, než dodá: “Ale ty to taky nebudeš mít zrovna v hlavě v pořádku, když jsi tu taky.“ Nenechá se rozladit a prostě jí to vrátí, ji nikdy neužilo na to být slušná k cizím lidem, chová se k nim prostě úplně stejně, jako k těm, u kterých už hranice zná. Často ji to sice dostává do nepříjemných společenských faux pas, ale kdo by to řešil, ne? “Takže máš ráda opuštěná místa a tak?“ Snaží se skrýt nadšení, když mluví o místech dávno neudržovaných, ale v jejích žilách láska k tomuhle prostě je a ona ji nezapře. Strávila tolik let zkoumáním takových míst, že by jeden řekl, že už ji to omrzí, ale opak je pravdou. “Jezdíš na skateu?“ Sjede ji očima, jako kdyby na ní hledala známky toho, že patří mezi skejťáky, ovšem na první pohled jí spíš přijde trochu jako modelka, obličej by na to rozhodně měla. Už už se nadechuje, aby si vymyslela nějakou výmluvu, proč za ní vylezla, jelikož ji tím trochu zahnala do kouta, avšak nakonec to vůbec není potřeba, protože ta holka vytáhne telefon. Rozhodí ji tím, ona by se rozhodně neměla nechat fotit, ale už to nedokáže zarazit, a tak automaticky hodí jednu ruku kolem jejího krku a vyplázne na telefon jazyk [foto]. Ona se prostě neumí tvářit normálně, to od ní snad nikdo ani čekat nemůže. “Dvě krasavice jako my, z toho nemůže vyjít jiná fotka, než skvělá.“ Prohodí s kapkou ironie, jelikož zaprvé neumí přijímat chválu a zadruhé nechce vyznít, že by jí lichotila jen proto, že to udělala ona. Společenské konverzace jsou komplikované! Překvapuje ji, jak je Thea přátelská, rozhodně jí nepřipadá, že se právě potkaly, ještě víc ji překvapí, když jí jako odměnu za výzvu nabídne projížďku na své motorce. To obvykle nedělá. Souhlasně přikývne nad značkou motorky.
Využije let svého tréningu a zkušeností, díky kterým ji už tyhle věci nerozhází, protože jinak by si na tohle nikdy netroufla. Musí jen doufat, že je Thea alespoň na podobné vlně nebo že jí za to projížďka na jejím krasavci stojí. Přeleze na konstrukci dráhy, která vede zpět dolů prudkou smyčkou a do ruky chytí jednu ze zrezivělých trubek, jež má v sobě už tolik děr, že stačí prudčeji škubnout rukou a kus jí zůstane v ruce. Dostatečně silný na to, aby se jí vlezl pod zadek a zaklestil se na dráhu. “Když to sjedeš dolů po téhle trubce a ideálně se u toho neporaníš, možná tě nechám i řídit, jestli to umíš.“ Prstem ukazuje dráhu a v ruce zamává trubkou, přičemž má v obličeji vyzývavý výraz. Nejspíš se na ní projevuje to, že s normálními lidmi nepřijde do styku, jelikož s vránami se vyzývají k nebezpečným věcem každou chvíli a nějak jí nedojde, že lidé tohle nedělají. Pokud Theu vyděsí, v tu chvíli jí to možná dojde, ale teď jí jen jiskří v očích z toho, jak nadšená je z toho, co vymyslela. “Uvidíme se dole, hm?“ Mrkne na ni s úsměvem na rtech, a pak si sama na tu trubku sedne, aby měla pod sebou nějaké jištění, chytí si ji těsně u zadku a nohama se odrazí. Hned je zvedne do vzduchu a přitáhne k tělu, aby si je nezlámala o mezery mezi trubkami v konstrukci, a nechá vítr, aby jí ošlehal tvář. Jiskry zpod trubky ji štípou do rukou, ale nepovolí ani o píď, protože se rozhodně nechce zabít, kdyby nešikovně spadla. Konstrukce v jednom místě končí těsně nad zemí, a tak pád není nijak bolavý, jen se vlivem rychlosti pár metrů kutálí, než odstředivou silou ruky, jež se zapře do trávy, zastaví. Vyskočí na nohy a nadšeně poskočí, načež vzhlédne nahoru, kde by měla být Thea a zamává na ni. “Teď ty!“ Zavolá a pár kroků ustoupí. Adrenalin jí ještě koluje v žilách a nabudí ji energií, je jako takové menší sluníčko, úplně zapomněla na to, že jediný důvod, proč se s Theou poznala je ten, že se bála, že ji viděla po akci.

Začne se smát taky. "Jo, jsme obě šílený." Rozhodí rukama, aby tomu dodala na autentičnosti. Tohle rozhodně není způsob, jakým normálně flirtuje. Nutno podotknout, že většinou je opilá jak něco nebo alespoň má tu hladinku tak, že o ní ví. Většinou se o nic nesnaží, když je na suchu. Jenže netuší, jestli Lin dotáhne do nějakýho baru, takže to ve svý hlavě vlastně vzdala. Kdyby něco bylo, tak by se vůbec nebránila, ale prostě si s někým pokecat takhle normálně není nic špatného. Jenom neví, jak se bez alkoholu udělat hezčí a vtipnější, aby to fungovalo. Usměje se, když si všimne, že Lin to má tady opravdu ráda. A že má ráda opuštěný místa. Přijde jí to cool, alespoň má něco ráda, za co se může postavit, takže vlastně každým pohybem a každým slovem se jí jenom načítají plusové bodíky. "No spíš místa mimo společnost, kde je to trochu nebezpečný." Pokrčí nad tím rameny, protože neví, jak jinak by to vysvětlila. "No je to rychlejší než chůze." Zase vyhýbavě odpoví. Jasně, nosí si ho všude s sebou, kdyby třeba potřebovala fakt rychle zmizet, ale třeba takovou odpověď může připasovat i lyžím. Ty s sebou fakt netahá. Úplně ale není takovej ten magor, co se předvádí s tríčkama, jak je dobrej. Sice to dělá, ale nikdy si to nepřizná. Furt se usmívá z tý fotky a je celkově v té nejlepší náladě, co mohla mít. Teď už ji teda nenapadne nic, co by na to mohla říct, tak se ještě jednou na fotku dlouze podívá s tím, že až bude mít chvilku času a vleze si někam do mekáče na wifi, tak ji hodí na insta. Pak už jenom sleduje to zadání úkolu, což se jí dost líbí. Vůbec jí to nepřjde ulítlý ani divný, je to prostě normálka. Ani jí vůbec nepřijde divný, že v těhle končinách světa potkala někoho, kdo má úplně stejný smýšlení. Prostě nějaké pohnutí osudu nebo co. Stoupne si a sleduje, jak se s tím Lin vypořádává. A celou dobu, co tam tak stojí, tak už se nemůže dočkat, až konečně bude řada na ní. Takže skoro ani nepočká, až bude Lin bezpečně na zemi, a už si rve nějakou trubku pro sebe. Moc jí to nejde vyrvat, tak zabere ještě víc a kdyby se v poslední chvíli nechytla dalšího výčnělku, tak už letí dolů. To ji ale ještě víc nabudí a už si to šine k dráze, kde si vleze mnohem výš, než začínala její kámoška, jenom z toho důvodu, že chce ukázat, jak to zvládne. Jako malý dítě. Hodí si trubku pod zadek a jako když se rozbíháte do tobogánu, tak i s ní naskočí na dráhu a poddá se jízdě. Frčí si to jako o závod a celá cesta je bez problémů, jenom na konci z toho vypadne, chvíli se kutálí a pak zůstane ležet na trávě na zádech. "Joooo." Zaječí tak, že ji musí slyšet celý park. "Ještě jednou!" Vyskočí na nohy s energií, která se v ní najednou vzala kdo ví odkud, a s absolutně nadšeným výrazem se koukne na Lin. Ještě chvíli oddechuje z toho, jak měla v sobě najednou spoustu nadšení. "Tak co, jaká jsem byla?" Zeptá se se samolibým úsměvem na tváři, ten ale nasazuje ironicky, ne že by na sebe byla nějak extra hrdá. "Jdeme někam slavit?" Navrhne další postup, je jedno, že se s Lin zná tak patnáct minut, už teď to jsou nejlepší kamarádky, takže rozhodně chce svůj volný čas strávit s ní.

Zaujatě poposedne na místě, až se vratká konstrukce zatřese, když přijde řeč na skejtování. Hrozně ji to fascinuje, ale nějak to nikdy nezkusila. “Musíš mě to naučit.“ Uculí se na ni nevinně a trochu prosebně, musí doufat, že ten roztomilý výraz zabere a ona bude ochotná, protože si všimla, jak vyhýbavě o tom mluví. Jí se prostě nevyhne, kdepak. Když něco chce, jde si za tím i dost otravným způsobem.
Poté, co sjede dolů a je celá rozjařená adrenalinovým zážitkem, sleduje Theu, jak už se řítí dolů, aniž by pomalu počkala, až sjede ona. Usměje se nad tím, evidentně je nedočkavá a to se jí líbí. Narazit na normálního člověka, který se toho nebojí, je vážně štěstí a pro ni je to něco jako Vánoce, setkat se s někým takovým. Je to úplně jiné, než s jejími kolegy vránami, u nich prostě ví, že do toho půjdou a ačkoliv jde vždy o něco nového a nespoutaného, tohle je úplně nové teritorium a ji to hrozně fascinuje. Tomu se asi říká nemoc, nejspíš by měla vyhledat nějakou odbornou pomoc, aby ji z téhle magořiny vyléčili. Na chvíli zadrží dech, když vidí její pád a to, jak se kutálí a zůstává nehybně ležet. “Theo?“ Hlesne tlumeně, je jasné, že nemá šanci ji slyšet, přesto doufá, že odpoví. Nemusí však čekat dlouho, za okamžik začne nadšeně výskat a to jí vžene široký úsměv do obličeje. Vyhodí zaťatou pěst do vzduchu, něco jako „yay“ a uznale jí zatleská. “Teda, myslela jsem, že z toho vycouváš.“ Prohlásí, zatímco udělá pár kroků k ní, aby na sebe nemusely hulákat. “Ale znovu už to nezkoušej, nebo příště spadneš blbě a já tě na vozíku tlačit nebudu.“ Trochu se zasměje svému suchému humoru a prohrábne si vlasy prsty, takže se jí z drdolu uvolní pár pramínků, jež jí orámují obličej. Snad nevypadá jako Viktorka u splavu. “Musím ovšem uznat, že ti to šlo mnohem líp, než mně.“ Mrkne na ni pobaveně a poplácá ji po rameni jako učitelka malé dítě, což je naschvál. Nějak musí pořád provokovat.
Chvíli váhá s odpovědí, není si jistá, jestli je dobrý nápad jít někam slavit, nakonec… pořád má ve vlasech zaschlou krev, která sice není vidět, ale ona o ní ví a trochu ji znervózňuje. Na druhou stranu má docela slušné oblečení a s trochou štěstí se jí podaří schovat svoje tetování vrány před očima, které to vidět nemají. Nerada by vysvětlovala Thee, proč po ní jdou a snaží se ji zabít. Ale nakonec zvítězí touha se trochu uvolnit a pobavit, a tak kývne. “Tak mě budeš navigovat, prosvištíme se po městě.“ Vyrazí směrem ke svému miláčkovi, z řídítek sebere helmu a podá ji své společnici. “Nasaď si ji, bez diskuzí. Nepotřebuju tě mít rozmáznutou někde na betonu.“ Trochu nadzvedne koutek nad černým humorem, jež použila; jí to prostě připadá vtipné, je divná. Nicméně bude raději, když bude mít Thea helmu, ona to bez ní zvládne. Oblékne si koženou bundičku, kterou měla přehozenou přes sedačku a obkročmo se posadí na motorku, ta pod její vahou zapéruje. Nastartuje, přičemž trochu zatůruje, až motor krásně zakřičí. Natáhne ruku směrem k Thee a stáhne ji za sebe, její ruce si omotá kolem pasu, aby se pevně držela a chytí řídítka. Špičkou boty sklopí jistící páčku, která předtím motorku držela ve vzpřímené pozici. “Tak můžeme?“ Zavolá směrem dozadu, aby přehlušila bublající motor, avšak už nečeká na její odpověď, prostě zatočí zápěstím, čímž trochu zahřeje motor a už vyrazí z místa, až se pod pneumatikami zapráší. Vítr ji štípe do očí, ale ona je na tenhle pocit už zvyklá, jezdí bez helmy docela často, přesto trochu hůř vidí. Během chviličky prosviští přes odlehlejší části New Yorku, kde nejezdí ani tolik aut a je tak snadné motorku pořádně rozjet, že je z okolního světa jen rozmazaná šmouha. Musí doufat, že takhle hodně rychlá jízda Thee nevadí, nerada by viděla, co měla k obědu. “[b]Tak kam mám jet?[b]“ Zakřičí do větru, snažíc se zjistit, kam chce jít Thea slavit. Ona sice bydlí v New Yorku přes osm let, ale vzhledem k tomu, že do hospod moc nechodí, nezná je.