Soukromé ložnice

Vrány temnoty si velice cení vlastního klidu a soukromí a všichni obyvatelé útočiště to respektují. Každá z ložnic je upravená tak, jak si daná vrána přeje.

Je úplně vybitá, takže vůbec nevnímá, co se s ní děje, což je velká škoda, určitě by si užívala péči svého ďábla strážného. Na druhou stranu by ji štvalo, že se k němu nedokázala ani doplazit. Je mu užitečná jak ta osina v zadku. Probudí se až pod teplou peřinou a chvíli netuší, která bije. Je snad ve svém pokoji, všechno to byl jen zlý sen? Ne, to je blbost, bolí ji celé tělo, ale to je nakonec dobré znamení - žije, alespoň zatím. Vybaví si Nathanielova poslední slova a to, že se za ním neodvážila ohlédnout. Prozradila by tím své úmysly, určitě ano, ale taky by pro ní bylo o dost těžší ho tam nechat. Nechala ho tam! Srdce se jí rozbuší o sto šest. Přestane mžourat očima na strop, na kterém stejně nic nevykouká a rychle se posadí i přes bolest, která jí projede ramenem, hledajíc Nathaniela a snad i únikový východ, kdyby to bylo potřeba. Záhy si ovšem uvědomí, že je na, jí dobře známé, ošetřovně a ten maníček sedí vedle postele. S úlevou si přiloží třesoucí se ruku na srdce a stiskne látku, beztak je to z adrenalinu. Byla připravená se zase bít, kdyby to bylo potřeba. Připravená vyběhnout do věže pro svou princeznu - tentokrát by tam určitě doběhla. Přestože ji zaplaví úleva, vůbec se neuvolní. Chtěla by jít k němu a obejmout ho, ale neodváží se. Prohlédne si ho tedy aspoň z dálky. Vypadá docela dobře, až na ty pohmožděniny na obličeji a všimne si i stop po elektrickém proudu, hlavně tedy na krku. Zamrká, skloní pohled, aby neřekl, že ho celého okouká a shodí nohy z postele. Na ošetřovně rozhodně nezůstane, je to silná žena, nepotřebuje odpočívat. “Říkala jsem ti, abys vypadl,” připomene mu, místo toho, aby se zeptala, jak se cítí, anebo mu poděkovala. Samozřejmě by to ráda udělala, ale co když se ji zase rozhodne ignorovat? To by ji rozčílilo a tak asi bude lepší ho naštvat jako prvního. Postaví se na nohy a zkontroluje svůj zadek, jestli na sobě nemá anděla, to by bylo trapné. Jak by mohl kdokoliv brát její odchod vážně, kdyby jí čouhala zadnice? Na okamžik ji polije stud, když si uvědomí, že ji museli převléknout, snad to udělaly ženy! Ani trochu se jí nelíbí představa, že by na ní sahali muži, zatímco spala. Ne, to určitě nedovolili. Rozhlédne se kolem sebe, hledá své věci a při tom zavadí pohledem o Ace na stolku. Ach! S úsměvem ho popadne a zkontroluje, jestli se mu nic nestalo a dojde jí, že ho musel najít Nate a to jí zase rozněžní. Sakra! Zamračí se, jak bojuje s tím, aby mu nepoděkovala. “Díky,” vypadne z ní stejně, to se úplně nepovedlo. Uvolní si hrdlo a přiměje se na něj podívat, pokud tam tedy vůbec ještě je. Vydechne a zavře oči, jelikož se chystá mluvit dál a tuší, že se blíží k nebezpečným vodám. Hlavně do nich původně vůbec nechtěla. “Za všechno, jo.. i za to, že jsi mě tam nenechal,” připustí neochotně, polkne a uhne pohledem jak stydlivka. Chtěla by říct ještě plno jiných věcí. Například to, že udělala chybu, chce ho zpátky, ale bojí se odmítnutí. Měla by si připomenout, jak zlý na ní byl před akcí, jenže to nějak přebíjí fakt, že čekal u její postele, až se probudí. Snad to není proto, aby ji mohl seřvat, anebo poučovat, to by ho asi rovnou střelila do nohy!

Čas plyne neuvěřitelně pomalu, když může jen sedět a čekat na Růženčino probuzení. Kdyby si byl jistý, že jí to nijak neublíží, zatřese s ní. Nelíbí se mu, že jí to takhle trvá, přestože to žádná věčnost není. Zbraň má ale dávno vyčištěnou a nemá už moc co dělat, a tak ho nenapadne nic lepšího, než si chvíli pohrávat s jejími vlasy, dokud ještě může. Vždycky to dělal rád, vískání v jejích vlasech se mu hrozně líbilo, ale neuvědomil si, jak moc, dokud nenastala doba, kdy to dělat nesmí. Jenomže se nechce příliš trápit, a tak z malé knihovničky v rohu se sedačkou a stolkem sebere nějakou knihu a začne si číst. Přijde mu hrozně stupidní už od začátku, ale naštěstí stihne přečíst jen pár stránek, než se ta malá začne vrtět. Odhodí knihu na vedlejší postel a začne se zajímat o ni. S jejími slovy však jeho zájem patrně poklesne, to si mohl myslet. Nasadí zpět zas svůj chladný výraz a pokrčí rameny. “Jsem zvyklý se vracet ve stejném počtu, v jakém odejdu.“ Zvedne se ze židle, aby vrátil knihu zpět na své místo, kam patří, a zároveň zmizel na chvíli z jejího dohledu, je vyčerpávající dělat, že je mu vše jedno, zvlášť potom, čím si museli dnes projít. Tolik by jí chtěl vmést do tváře, že se přesně tohle stane, když nejsou spolu, že kdyby se nerozdělili, probojovali by si cestu ven, jenomže… to byl jeho nápad se rozdělit a ohánět se tím, že to udělal proto, že je na ni naštvaný a nechce být v její blízkosti kvůli tomu, co si začala ona, by byla rána pod pás a tak hluboko ještě neklesl. A snad ani neklesne. Štve ho, tak moc ho štve, a tak mu nezbývá nic jiného, než dělat, že se nic nestalo, že nevede takovou vnitřní bitvu.
Ona se mezitím přivítá se svou zbraní, nad čímž se pousměje a je rád, že nezapomněl jejich věci vzít. Jistě by to oplakala a on nesnáší, když brečí. Jen kývne, že přijímá její dík, ale když pokračuje dál, jeho obranné mechanismy zase selžou. “Neměla jsi takhle riskovat, mohlo se to příšerně zvrtnout a ty bys byla mrtvá.“ Do jeho tónu se zas vkrádá starost, přestože už je po všem, je marný. Přistoupí k ní a téměř automaticky jí opatrně přejede po podlitině pod okem, snaží se přitom, aby ji to nebolelo. “Doufám, že trpěli…“ Vypadne z něj proti jeho vůli, on přece nechtěl nic ukazovat! Ruku hned stáhne a odstoupí od ní. “Kdybych tě tam nechal, zabili by tě.“ Jako kdyby mluvil o počasí, měl by na sebe být pyšný. Použije přitom čistě profesionální tón i výraz ve tváři, skoro jako když prodavačce dojde, že vrátila zákazníkovi méně peněz a on si toho nevšiml, a tak se za ním musí otráveně vydat a dát mu je. Akorát, že on je prodavačka a Ellie zákazník, kterému prokázal laskavost a odnesl ji odtamtud, protože musel. “Ale nezabili, tak… můžu jít venčit. Zvládneš to sama?“ Sjede ji pohledem, hledajíc známky toho, že by se o sebe už nedokázala postarat sama, ale vyletí to z něj dřív, než to dokáže zarazit, bohužel. K čemu se pak vůbec snaží být ignorant, když mu to nejde?

Loupne po něm pohledem, komentář si však raději nechá pro sebe. Mluví jako nějaký pasáček, co nahání ovce, přičemž se mu nesmí ani jedna zatoulat, jinak dostane za uši. Ano, evidentně se z ní snaží udělat kus dobytka a ač se jí to zarývá pod kůži a ne zrovna v zamilovaném slova smyslu, není si úplně jistá, že mu ty kecy věří. Je to jen pár hodin, co se po sobě plazili, jako by to mělo být naposledy, ten cit se během pár hodin nevypaří, tomu prostě nevěří, ať se pán snaží, jak chce - přece jen není ve všem jako Emma. Má jí rád, proto pro ní šel a tečka! Na druhou stranu si ty řeči zaslouží, vystartovala jako první, a tak ho nechá, ať si pálí, jak chce, jestli se pak cítí lépe. Ona teda nemůže říct, že by jí to nějak pomáhalo. Snaží se mít navrch, ale stejně se jako vítěz necítí. Hrůza. Všechno je nakonec úplně zbytečné, ale fungovalo to, dokud se mu nesvěřila a nemuckala se s ním!
Spustí ruce podél těla, jakmile se k ní přiblíží, aby mezi nimi nic nepřekáželo, dělá to automaticky. Vzhlédne k němu jak štěně, přičemž jí poskočí obočí. Čeká, že ji místo, kterého se Nate dotkne, zabolí, ale ono nic, je tak jemný. Velký, ale jemný, ach. Kdyby byli v animáku, už by měla srdíčka místo očí. “Mohla jsem zemřít připoutaná k židli, anebo v boji.. volba byla jasná,” vysvětlí mu. Také tam nemohla prostě jen tak sedět a přihlížet jeho možné smrti, musela něco udělat a nic lepšího ji v tu chvíli nenapadlo. Jasně, mohlo to být naposledy, co ho vidí živého, klidně ho tam mohli hned podříznout, ale to byl risk, který se musel podstoupit. Při jeho dalších slovech se pousměje. Je tak sexy, když chce, aby padouši trpěli. “Řekla bych, že netrpěli dost.” Kdyby se o něj tolik nebála a nespěchala, určitě by si tu blondýnu víc vychutnala. Nevadí, vyřádí se na jiné, je jich na světě ještě spousta a většina z nich jsou beztak mrchy.
Nejradši by ho za ruku, kterou stáhne, chytla a přitáhla si ho zpět, ale nedovolí si to. Ne, když už je zase celý nad věcí. Ten chlap je jak aprílové počasí! Není však na místě, aby ho soudila, není na tom o nic lépe. “Tolik důvěry v mé schopnosti,” pronese ironicky, ale nevypadá při tom naštvaně, už nemá sílu se na něj zlobit a ani na sebe. Pustí se do sbírání svého oblečení, z kterého zůstaly převážně jen cáry od krve, ale hned v tom zase ustane a spěšně se podívá na toho troubu. “Nezvládnu,” vyhrkne dřív, než si to pořádně promyslí. Jak mu to teď asi tak vysvětlí?! “Myslím.. myslím práci,” zalže, rozhodně tím nemyslí jen to, ale zase jí přijde hloupé pár hodin po hádce dolézat a snažit se to vše urovnat. Vypadala by jako blázen, pokud tak dávno nevypadá, což asi jo. “Ne, že bych se podceňovala, ale.. asi bych si měla přiznat, že se mi hodí mít parťáka.” Ví, že plácá nesmysly, protiřečí si a podobně, ale komu na tom sakra záleží?! Udělá na něj velké oči, jelikož tím parťákem myslí jeho, ale je jí blbé to říct přímo.

Těžko uvěřit, kde se v něm tahle síla vzala, jež mu umožňovala se před ní takhle uzavřít a být schopen předstírat, že mu je úplně ukradená. A i když uvnitř mu to činí značné potíže, navenek se mu podaří to skrýt. Měl by za to dostat Oscara, ale zrovna teď tu není nikdo, kdo by jeho výkon mohl ocenit, zatraceně. Na druhou stranu možná lépe, nějaký odbornik by beztak poznal, že je to přetvářka a ještě by se ukázalo, že je to mizerný herec, což nemůže prostě unést. A tak jen nadzvedne koutky v mrazivém pobavení, jakmile si vyslouží ten její drsný pohled a nesnaží se jí to vnucovat dál. Nakonec, ona o to beztak nestojí, vždyť to ona s ním nechtěla být, on si plul na obláčku lásky, který mu pak sebrala a on dopadl tvrdě na zem, ještě teď ho ten zadek bolí. Možná to není zadek, ale srdci už v ničem důvěřovat nechce, vlastně jej odmítá vůbec brát na vědomí, je to hajzl.
Zaskřípe popuzeně zuby při zmínce o její smrti. Proč to sakra dělá? On o to nestojí, nesnáší tu představu. Stejně tak se mu příčí i vzpomínka na to, jak jí ubližovali, bolelo ho to s ní. Uvědomuje si, že on sám jí taky ublížil svými slovy, ale to je přece úplně něco jiného, ona se začala! A ano, ohání se tím, kdo začal, nejspíš není dostatečně moudrý na to, aby se nad tím povznesl. Nebude se povznášet, ani náhodou! "Zbytečně jsi riskovala." Prohlásí důrazně, přestože se snaží to omezit. Další nápověda, že je fakt mizerný herec. O to víc do ještě prisadi, když je u ní, čeká její blízkosti ho omamuje a on není schopen se zarazit a už už se k ní natahuje, respektive k jejímu zranění. Měl je víc potrápit, než ty dva zabil, ačkoliv oni zrovna nic nedělali. Kdepak, dělali, pracovali s agenty, tím si podepsali ortel smrti. A tak musí doufat, že je donutila zaplatit ona. Ale evidentně ne. Zamračí se nad tím, protože by si zasloužili trpět minimálně stejně, jako oni sami, ovšem nakonec se bude muset spokojit s tím, že zaplatili alespoň tou nejvyšší cenu; svůj život. Musí se probrat z toho deliria, jež mu Elli způsobuje, je to špatně. Chápající ex, tak. Do chvíle, než mu ta malá začne odsekávat. " Kdybys byla opatrnější, nechytili by tě a nic z toho by se nestalo, takže sorry, že tvým schopnostem moc nevěřím." Neuvědomuje si, jak zle to vyznívá, pro něj je jen stěžejní, aby uchránil sám sebe, co na tom, že tím podkopává ji. Nakonec, neudělala ona to samé, když ho odkopla? Udělala. A to se teprve rozjíždí. "Co po mně vlastně chceš? Dělat s tebou prostě nedokážu, protože ať se ti to líbí nebo ne, miluju tě a nehodlám nic držet na profesionální úrovni." Ta její náhlá potřeba parťáka ho namíchne. " Neříkala jsi, že jednoho z nás dřív či později kvůli tomu druhému zabíjí a nechceš se mnou už mít nic společného? A najednou to je jinak a potřebuješ s někým dělat? Rozmysli se konečně, co chceš!" Vyštěkne rozhořčeně a rozmáchne rukama, přičemž ji probodne pohledem. Tolik k chápavému ex. Nemůže po něm chtít, aby dělal, že se nic mezi nimi nestalo, že žádné city vůči ní nemá a zvládne s ní jen pracovat, ještě ke všemu tam, kde má kšeft přednost, i když u něj má přednost před čímkoliv jiným ona. Vždy to tak bude. Možná už její slova začíná chápat, takhle by to být nemělo. Jenomže... Spojili je na práci z nějakého důvodu, šlo jim to spolu dobře, dokud se to celé nepodelalo.