Soukromé ložnice

Bereme vše zpátky, určitě ho brzy praští a vůbec jí to nebude líto. Měl si to odemknout sám, když je lepší než ona! Stačí už však jen zamručet jeho směrem a pak už jsou konečně volní, což snad znamená konec nahánění a popohánění. U cesty si konečně nazuje botky, přičemž si zkontroluje chodidla, jestli je nemá poraněná, ale vypadá to, že měla štěstí a jen si je ušpinila. Dobře, to se nedá pokládat za štěstí, jsou v centru, kde se povaluje všechno možné, raději nad tím však víc nepřemýšlí. Brzy budou doma, kde se bude moct osprchovat a zase bude dobře. Narovná se a koukne na vtipného souseda. “Jo, to by bylo, úplná hračka,” řekne ironicky. Nemohla si to odpustit, ty jeho řeči mu jen tak nezapomene. Je rozhodnutá si hrát na tu rybu, co se v jakémsi animovaném filmu vždycky nafoukla, když se rozčílila, anebo tak nějak. Ona se teď tedy rozhodně nafukuje z rozčílení. Nastoupí do taxi, které před nimi zastaví a posune se ještě dál, aby nemusel soused obíhat auto. Sakra! Pořád myslí na jeho dobro, což si podle ní v tuhle chvíli vůbec nezaslouží - její zlodějské ego je velmi raněné. Po cestě toho příliš nenamluví, a když jsou na místě, přimhouří jen oči v odpověď na jeho slova. Nebude se těm jeho vtipům smát! Bude si ji muset udobřit, sehnat jí hrnek plný kakaa, jinak má smůlu. Alespoň to si myslí, než ji u domu chytne za ruku. Je to jako vždy hrozně příjemné, má chuť se tetelit a možná proto se tváří jako opice ze Zoo. Špulí rty a snaží se na něj mračit, chce vypadat naštvaně, jenže vůbec nevypadá přesvědčivě a pak pookřeje ještě víc, když ji pozve k sobě. Ne, chce kakao! Nesnáší ho, stoprocentně ho nesnáší. Je zlý a.. a tak! Zvedne bradu, jak to lidé dělávají, když se snaží působit drsně. Rozhodně nechce vypadat jako někdo, kdo mu právě podléhá. “To by asi šlo.. a půjčím si triko,” oznámí mu, pustí se ho a pokračuje dál k pokojům. Jakmile je od něj trochu dál, je schopná se vrátit k nasranosti. Nebude to s ní mít snadné! Zastaví se u dveří jeho pokoje a přestože ví, že jsou zamčené, sáhne po klice - to kdyby náhodou. Zašklebí se nad tím, kazí jí to její dramatický odchod. Odstoupí od dveří a se sklopeným pohledem počká na Nathaniela, protože kdyby se na něj podívala, určitě by se začala smát. Uvědomuje si, že se chová jako trubka, ale to on předtím taky.

Co si budeme nalhávat, když tam tak stojí, evidentně již v bezpečí, nepřipadá mu to tak strašné a sám sebe se ptá, proč se cítil tak moc provinile. Ale tak to bývá, vše se zdá horší, když se to právě děje, než když už to má člověk za sebou a zvládl to bez větší újmy. A přesně proto si nevšimne, že se na něj Ellie zlobí, ani že se do jejího hlasu vkradla ironie, jelikož ji tam slyšet nechce. Prostě nechce, takže tam není, tečka. Nasouká se do taxíku, ale nesápe se po ní, jak by to normálně udělal. Nejspíš za to může únava způsobená kolébavým rytmem taxíku a dnešní večer. Upřímně, není to prostě pro něj, tyhle plesy a útěky od hlídačů. Nejspíš stárne. Nebo to bude způsobené tím, že dnes nic takového nečekal, nebyl na to připravený a zkrátka ho to znavilo. Rozhodne se, že nejlepší bude si nad tím hlavinku více nenamáhat, stejně nic kloudného nevymyslí, na to se až moc dobře zná. A tak si opře ruku o okénko, aby si mohl položit hlavu a zavřít oči, pomalu poklimbávajíc, ačkoliv vše okolo vnímá – je to takový ten polospánek. Spí ale natolik tvrdě, aby mu ušlo, že Ellie podezřele mlčí, opět to nepoznal. Na druhou stranu, už by za ty roky měla vědět, že pokud mu něco neomlátí o hlavu, jemu to nedojde. Málokdy ho osvítí, aby pochopil náznaky toho, že se něco děje. Na to, v jakých kruzích se pohybuje, mu tyhle věci bezpečně uchází. Zaplatí u taxíku, což je šokující, načež se začne chňapat po její ruce a očima projede její obličej. V tu chvíli si všimne, jak se prapodivně tváří, v hlavě mu to zázrakem secvakne a v reakci nadzvedne obočí. “Ty jsi naštvaná?“ zeptá se naprosto nevinně a nijak to nepředstírá, bere to tak, že už je vše zapomenuto, přece to nebyla taková tragédie a sám si nevybavuje, že by něco provedl. Na okamžik má pocit, že se bude muset vtírat a lísat, aby se přestala tvářit jako děsně vytočená veverka, ale když souhlasí s jeho pozváním a ještě mu chce krást triko, koutky mu pobaveně vystřelí nahoru.
Nechá ji jít a pozoruje, jak odchází. Nejradši by řekl něco děsně pohoršujícího, jakože triko nebude potřebovat nebo tak, ale jak tam tak stojí, okázale zívne, což mu napoví, že on možná usne dřív, než si nějaké vybere. Následuje ji, tichý jako myška, snad aby nerušil její scénu, to by ostatně udělal velice nerad. S rukama zastrčenýma v kapsách si to štráduje šnečím tempem, a když dojde ke svým dveřím, kde už Ellie lomcuje klikou, nesnaží se skrývat onen výraz plný zadostiučinění, když vytáhne cinkající klíče z vnitřní kapsy saka a bokem do ní šťouchne. “Dovolíte, madam?“ protáhne snobsky, načež strčí klíček do zámku, otočí s ním a drze vejde první, ačkoliv ji původně chtěl pustit. Je jak malý, uvědomuje si to, ale nemůže přestat. Uvítá ho Lily, která si div neukroutí zadek, jak vrtí ocasem, a on se s ní celý rozněžnělý pomazlí. Něco na těch jejích kukadlech ho prostě dostává. Sundá si sako, kravatu, vlastně začne rozepínat i knoflíčky na košili, aby se svléknul celý, ale ve chvíli, kdy se posadil na postel, mu to najednou nepřišlo vůbec důležité. Prostě si skopne boty a rozplácne se na posteli jak dlouhý, tak široký, naznačujíc Ellie, aby se k němu přidala. “Pojď sem, Hathaway,“ zamručí, přičemž ustavičně poklepává na místečko vedle sebe, kde se nakonec utáboří Lily. Usměje se nad tím a trochu ji popostrčí, aby se k němu vešla i ta potvora a nestěžovala si, že si nemá kam lehnout. Už napůl spí, takže si není ani jistý, jestli je s ním v místnosti a neskončila třeba ve sprše, ne každý je čuně jako on.

Úplně slyší, jak mu to v hlavě udělá "ding, ding", když mu dojde, že je naštvaná. Málem ji to rozesměje, na druhou stranu je však docela frustrující, že do něj musí kopat, aby si uvědomil, co jí vadí. Příště to tak ale asi vážně udělá, otříská mu to o hlavu, anebo jeho hlavu o cosi obije. Je to jednodušší a rychlejší, než čekat, až mu to do té jeho kebulky doteče. U dveří do pokoje se na něj zamračí poté, co do ní strčí, aby mu uhnula z cesty, ale jde spíš jen o reflex, jelikož hned na to vycení zuby v úsměvu - jako snob je velmi okouzlující, opravdu. Na chvíli dokonce zapomene, že ji štve a napadne ji, že by si měli zahrát nějakou sexuální scénku, on bude snob a ona.. cokoliv, co se k tomu hodí. Nechybí moc a vážně mu to navrhne ve chvíli, kdy se zavřou v pokoji a on se před ní pustí do svlékání, stejně rychle to však zase zavrhne. Má být naštvaná a on vypadá na hrátky příliš unaveně. Potlačí proto v sobě ten chtíč, co se snaží zaplavit celé její tělo a raději se skloní k Lily, aby se s ní přivítala. Zdá se být zvědavá, koho si to přivedl, což je tedy smutné, měla by si ji dávno pamatovat. Jakmile si je to přerostlé štěně jisté, že Ellie není vetřelcem, který se je pokusí zabít ve spánku, odběhne za sousedem, a tak se může pustit do odstraňování šperků - nerada by se na nich uškrtila. Odloží si je na komodu, přičemž se ohlédne za rozplácnutým svůdníkem a vymýšlí, co by mu odsekla, aby si nemyslel, že to s ní má snadné, jenže jak tak na něj kouká, vůbec nic ji nenapadá, snad jen to, že se s ním chce mazlit a dopovat se jeho vůní. Kruci! Nesouhlasně vyšpulí rty, když ji nožky neposlechnou a klidně se k němu vydají. "Měla bych se ještě osprchovat," řekne v pokusu o protest, ale je jí to úplně k ničemu, její tělo si dělá, co chce a právě teď má chuť se mu vetřít do náruče. Má pocit, že uběhla celá věčnost od posledního mazlení. Nos si zaboří kdesi u jeho krku, obejme ho jednou rukou, zatímco nožky jí visí z postele. Musí si je umýt! Mazlí se s ním a vrní u něj, dokud ho neslyší pravidelně oddechovat. Zvedne hlavu, prohlédne si ho - vypadá tak neškodně, když spí - a opatrně mu vtiskne pusu na tvář, než se zvedne a vypraví se do koupelny. Tam se pořádně osprchuje, po čemž se zabalí do ručníku, aby nehledala to triko úplně nahá a vrátí se do pokoje. Letmým pohledem souseda zkontroluje a pak mu prohledá skříně, samozřejmě se mu však nehrabe v osobních věcech. Snaží se být normální přítelkyně, tak normální, jak jen jí to její povaha dovoluje. Navíc teď nemá důvod narušovat jeho soukromí. Najde si nějaké obyčejné černé triko, které si oblékne místo ručníku a skočí zpět do postele. Schválně se roztahuje, aby Lily nezbylo nic jiného, než uhnout. Nevyhazuje ji přímo z postele, chce jen, aby se přizpůsobila, přece to nebude dělat ona, tse. Zavrtá se k sousedovi, jakmile k tomu má dost prostoru a s radostí se ponoří do světa snů.