Taylorův byt

Její tlumený smích byl jak tekuté zlato. Hřálo. Rozehřávalo jeho duši a ztuhlé svaly.  Nenechal se dlouho pobízet a na její něžný příkaz si začal rozepínat kalhoty a s nimi stáhl na zem i spodní prádlo. Boty s ponožkami šly také hned dolů. Cítil na sobě její pohled. A to byla další věc co mu chyběla. Bylo to jako nevyřčené pohlazení a zároveň elektrické jiskření. Zakopl oblečení za sebe a vydal se do příjemně vonící koupele, co se každou chvilkou více zabarvovala krví jejich neprátel.  Překonal ten kousek a vlezl si za svou krásko do vany mezi její teplá stehna. Nechal se obejmou a sám se k ní přivinul  aby cíti tu hedvábnou kůži na té své.  Vydechl a sjel svými dlaněmi po jejích holeních. Jeho prsty zavadily o jemné jizvičky, "Bolí to?" Otázka byla prostá a smutná. Nechtěl se ptát, co vše jí prováděli. Ne teď když ji našel a mohl čerpat radost z její přítomnosti. Nechtěl rušit jednoduše podivně známou atmosféru ale svým způsobem úplně novou.  Neskutečně se mu po těch letech ulevilo. Sice na něl padla tříletá únava ale oproti pocitu znovu schledání toto nebylo podstatné. Mohl by být na pokraji sil a stejně by zůstal týden vzhůru, jen aby věděl, že bude v bezpečí.
Malý škrábanec se rychle ozval. Škubl sebou jak to zaštípalo ale větší pozornost tomu nevěnoval. Byl si jistý, že Tandiiny schopnosti a lektvary vše vyléčí velmi rychle. Bezmyšlenkovitě vzal do ruky tuhé mýdlo, co bylo vedle vany a předal ho dozadu. "Nejdříve moje záda pa pak ty tvoje, fešando..." zavvrněl směrem k ní, "Dokonce ti ošetřím i vlasy.Pěkně ti je zanedbali. Darebáci." Ušklíbnul se sám sobě. "Přeživší by si zalouřili smrt už jen za tvé roztřepené konečky. Ale neboj se lásko, pořád miluji tebe i tvé vlasy stejně...možná i více než kdy dříve." Mohl se ještě pořád opakovat, jak lehce od srdce mu bylo? Přesto měl žaludek jak na vodě. Ano nervozita z nadcházejícího rozhovoru. Kdy přijde? Za minutu? hodinu? den? týden?

Radost a potěšení z toho ho opět sledovat pro ní byla neskutečná. Bylo to téměř jako sen. Každý den snila o tom že ho znovu uvidí, že se k němu opět přitiskne, bude vedle něj spát, bude se ním spát a bude moct poslouchat jeho božský hlas. Jemně ho pohladila po vlasech, tváři. Sám sebe trošku zanedbával, ale vůbec se tomu nedivila. Také nejspíš hodně pil, ale ona moc dobře věděla že bude mít tendence hodně pít když nebude s ní. Nijak jí to ale nevadilo. Byla zpět a měla příležitost se o něj opět postarat. Nedalo jí to a rukami , tedy spíše prsty sjela po jeho hrudníku. Nehtíky přejela po prsních svalech, břišácích až k podbřišku. Jeho doteky jí způsobovaly příjemnou husinu. "Už ne. Po delší době jsem si na bolest zvykla." rtíky se otřela jemně o jeho ucho. Když jí podal mýdlo, musela se usmát. Vzala si ho od něj a pomalu mu začala umývat záda. Dávala si dost na čas, nikam nepospíchala a dotýkat se ho jí opravdu bavilo. "Už se nemůžu dočkat.. tvoje opečovávání mi chybělo." políbila ho jemně na tvář. "A také tě miluji. Víc než kdy dřív." pronesla tiše a pousmála se. "Časem.. je dostaneme všechny. Budou trpět, uvidíš. Jediné na čem ale záleží je to že jsem zpátky, doma s tebou." Neměla zas až tak velkou potřebu mu říkat co všechno se tam stalo. Věděla že by si to určitě začal vyčítat a to rozhodně nechtěla. Možná ale to co se stalo bylo znamením k tomu, že se jim může kdykoliv něco stát. Možná to bylo znamení k něčemu většímu. Měla ale spoustu možností přemýšlet nad zbraněmi, nad tím co udělá až se odtamtud dostane. On byl vlastně jediný který věděl že skutečně žije, že nezemřela. Bylo by tak snadné zůstat pro Vrány mrtvá, ale ona by nikdy nechtěla být odpadlíkem nebo podobným člověkem který nějak zavrhne Vrány. Netoužila zas až tak moc po normálním životě. Byla dokonale spokojená s tím co má. Zatím co se věnovala namydlení jeho zad, se tvořila jemná pěna. Odložila mýdlo a začala jeho záda splachovat vodou kterou nabrala do rukou. Nezastavila se jen u zad, ale umyla mu i hrudník a nakonec sjížděla i níž. Jako by to byl snad klasický den, jakýkoliv který proběhl před tím než byla zajata.

Věděla co s ním dokážou udělat po takové době její nehty? Stroprocentně to musela vidět. Ta vlna vzrušení jím projela až do morku kostí. Byla takový malý ďáblík. Občas ani nevěděla, jak ho přiváděla do úzkých. A co teprve teď? Po takové době neměl žádnou výdrž. Přesto si ty doteky vychutnával. I obyčejné mydlení zad teď byla horská dráha citlivých nervů.
"Mě také chybělo opečivávat tvou hebkou pokožku." Více se k ní naklonil. Počkal dokud nedohovořila a zavrněl jído rtů. "Nemají sahat na to, co je mé," a konečně jí políbil na ty úzasné rty. Nechal se hladit jejími dlaněmi všude, kam si jen zachtěly a sám se věnoval polibkům se kterými získával víc a víc jistoty, že to není jen jeho opilecý přelud. opravdu živý a hmontý přelud unavené mysli. Tak moc si chtěl být jistý. Čím si mohl být jistý? Kdy naposledy pil? Vždyť sám byl pohmožděný a jeho tělo mu to dávalo výrazně najevo. Přes všechny protesty neposlouchal a v nepřirozeném nakroucení omámeně líbal svou jedinou. Nejraději by i tento nepatrný okamžik prožíval donekonečna. Tolik emocí necítíl dlouho.
Chvíli takhle zůstal ale stejně to vzdal a raději se k ní přetočl celý. Na krátký okamžik se odtáhl aby se mohl podívat do její tváře. chtěl se na ní dívat pořád. Na tvář, její tělo i křivku jejích zad. "Ani netušíš jak moc si mi chyběla. pořád jsem jako ve snu." Měl oči malého dítěte, co zjistilo, že magie a lesní víly existují.

Málem se jí začal rozpouštět pod rukami. To jí neskutečně imponovalo, komu by také ne. Usmála se. Byl tak majetnický, ale jí se to neskutečně líbilo. Nebála se přiznat si, že je jeho a on jen její. Už napořád. Jakmile jí políbil, spokojeně zamručela do jeho rtů. Byly jemné a chutnaly přesně tak jak si pamatovala. Jakmile se ale odtáhl a ona mu mohla pohlédnout do očí, využila toho. Očima přejížděla po každičkém kousku jeho těla. Nakonec ale využila i volných rukou které měla k tomu aby se ho mohla dotýkat. Jak si jí tak prohlížel musela se usmívat. "Víš že tuším? Přinejmenším vím jak moc si chyběl ty mě. Každičkou minutu dne kdy jsem nebyla s tebou." vydechla a políbila ho dlouze. "Ale tohle sen není.." šeptla do jeho rtů a svou rukou z jeho hrudníku sjela na podbřišek až do jeho klína.Věděla že by si oba dva měli odpočinout, ale mají ještě chvilku než jim přivezou jídlo.
Nechala ho aby se tentokrát on opřel o stěnu vany, dal nohy k sobě a ona se usídlila nad ním. Byla k němu čelem a tak si mohla mnohem více užít celé jeho božskosti. "Měli by jsme si pospíšit a vylézt z vany, brzy nám přijede jídlo." uculila se zcela nevinně. Věděla že pro něj nejspíše nebude vůbec lehké přestat s doteky a provokováním jeden druhého. Ona si to prostě nemohla odpustit po takové době. "Ale máme dost času. Máme zbytek našich životů.." zavrtěla se na jeho klíně tak aby se svým otřela o ten jeho. Pak si opět ukradla dlouhý a vášnivý polibek. Nemohla se jich prostě nabažit. Byl pro ní vším co jí scházelo, jako by on byl vodou, jídlem a sluncem. To co se jí stalo bylo však jako nějaký strašák ve skříni. Nepochybovala ale o tom že to společně všechno překonají. Pouto které spolu ti dva mají znamenalo mnoho. Spousta Vran ví, že pokud se nějaký pár sehraje dokonale v boji, jsou potom ještě mnohem lepší než vrány na sólo akci. Ona byla ten chytrý mozek, a on svaly. Uměla také bojovat, ale lépe jí to šlo s počítati a různými látkami.

V této chvíli byl vlastně spokojený. Vypadalo to jako dřív. Jen možná oba byli trochu nedočkaví. "...to opravdu ne..." Dychtivě jí polibkem vyšel vstříct a nemotorně zalapal po dechu, když se její ruka ocitla na eho slabinách. Bože, byl jak nevylítaný puberťák, co poprvé viděl prsa v časopise spolubydícího. Polilo ho horko jako jeden velký impulz. Toužil po ní tak moc.
Ta prohnaná malá uličnice si ho schválně ještě přetočila pod sebe a nehleděla na to, že teď se mu její ňadra přímo předváděla. Provokatérka... "Ale ty ještě nejsi umytá.." dodal polo omámeně hlubším hlasem a bez varování si do rukou vzal mýdlo aby měl výmluvu přejet ji oběma dlaněma naráz od boků až přes prsa u kterých se zastavil, protože mu najednou krev stoupla do rozkroku a zatočila se mu hlava. jak tohle mučení mohl přežít? /bože, dej mi sílu/ rukama jí sjel na boky, kde zakotvily. Ano měla pravdu. Poslíček za chvíli dorazí ale když tak rád by se hned teď podvolil tomu provokování. Do polibku vnášel náruživost a svoji prosbu, kterou nebylo potřeba specifikovat. Než se on sám odtáhl, drze ji do spodního rtu kousl. "...nebo poslíček může počkat..." nadzvedl jedno obočí a sám se zavrtěl tak, aby se o sebe znovu letmo otřeli. Bylo to pošetilé a sám věděl, že by měli vylézt ale tímhle jí vyzýval. Chtěl ji vyprovokovat. A také vidět i ji v úzkých. Nebo se ujmout plánu B a vylezt z vany a provokovat se vzájemně po celý čas čínské hostiny? Toť otázka.