Brooklyn Bridge

Na New York se pomalu snáší tma. Teplý téměř letní den rozpálil celé město a večerní vánek přináší příjemné ochlazení. Pod Brooklynským mostem spojujícím Brooklyn a Manhattan však vše teprve začne vřít. Válka mezi gangy zuří už hodně dlouho, déle, než většina pamatuje a tradiční bitvy přinášejí určitou úlevu od napjaté situace, neboť tady nikomu nejde o život. Ještě se nestalo, že by v této tradici někdo zemřel, všichni by ji proto měli ctít i dnes. Sice se už nemluví o tom, v jakém stavu by měli účastníci odejít (a zda vůbec po svých), ale je takovým nepsaným pravidlem, že jde o to, oponenta porazit, ne ho zmrzačit. Tím by se měli řídit i dnešní účastníci - Calliope Wells, Ellie Hathaway, Theodor Whiteman, Mera De Clermont, Doreen Lombard, Adeline Williams, Kord Walz a Gavriil Vaganov. Každý už může očima pátrat po svém protivníkovi, ke kterému vyrazí, až se ozve výstřel. Všichni znají pravidla, vědí, že musí vyhrát. Pokud totiž jejich gang nevyhraje, je jasné, že do příští šance budou považováni za slabochy a mohou očekávat více útoků ze strany svých soků. Pravidla jsou jednoduchá - vyhraj, ale nezabíjej. Tak směle do toho!
Jak to vypadá, Calliope Wells to táhne k Ellie Hathaway. Výstřel se sice ještě neozval, ale už teď si mohou být obě jisté, že se střetnou.
To Theodor Whiteman si zřejmě nedělá vrásky s tím, zda se octne v boji s něžným pohlavím, neboť si brousí zuby na ohnivou Meru De Clermont.
Doreen Lombard, agentka v převlečení, jež se postavila na stranu světlých vran, má nejspíš něco za lubem, a to konkrétně s drobnou Adeline Williams.
A konečně, oba pánové, kteří evidentně rádi tráví čas posilováním, si div neprokřupávají klouby, aby si dali najevo, kdo je větší kohout. Kord Walz se, jak se zdá, střetne se Smrtonošem Vaganovem.
Kdo ví, co se všem honí hlavou, jak se připravují na výstřel, signalizující začátek. Možná si jsou jistí svou výhrou nebo si jdou otestovat své schopnosti proti oponentům bez rizika smrti, těžko říct. Každopádně každá vteřina se začíná natahovat jako žvýkačka, jak jsou všichni okolo netrpěliví. Kolem vyhrazeného ringu se totiž shromáždili kolegové, přátelé, rodina, aby sledovali a fandili svým lidem.

Když pokazíte dva úkoly, ačkoliv jsou vaše cesta k vykoupení z podezřívání ze zrady vlastního gangu, co vám ještě zbývá? Zrádcem se doopravdy stát, anebo se vykoupit získáním cti vlastního gangu. Tedy alespoň do té doby, než přijde další výzva. Jistě, ten pochybovačný Stínův výraz, když přišla s tím, že do toho chce jít, jí moc sebevědomí nepřidal. Na druhou stranu už jinou možnost neviděla, další zakázku by jí nesvěřil, a navíc po těch letech služby, kdy se celkem osvědčila, potřebovala svůj respekt zpět. Jak dlouho jí trvalo jej vybudovat? Pět, šest let. A ztratila ho během pár týdnů. Alespoň poznala, jak vrtkavá věc respekt je a jak těžké je si jej udržet. Ona to nesvedla. Co mohla dělat jiného, než se přihlásit do bitvy gangu? Nic. A tak tu sedí na motorce, hezky daleko od hloučku lidí, čekajících, než to vypukne, ale zároveň dost blízko na to, aby je pořádně viděla a nenamáhala nožky, a modlí se za zázrak. Ano, doopravdy se modlí, což je něco, co nikdy nedělala. Proč taky? Nikdy ve vyšší sílu nevěřila, neměla důvod. Kdyby totiž nějaká taková síla existovala, která na všechny dohlíží, proč by dovolila všechno to utrpení, hlad a katastrofy? Takové věci jí nikdy nikdo nevymluví. Tentokrát se ale, snad ze zoufalství, k něčemu neurčitému ve svých myšlenkách obrací. Prosím… prosím, ať vyhrajeme. Udělám cokoliv, klidně… klidně budu celému gangu prát spoďáry a uklízet záchody. Amen. Trošku ubohá modlitba, ale jinak to neumí, co už. V duchu pokrčí rameny, navenek si jen přeměřuje lidi, kteří se tu shromáždili, žádné klečení a vzpínání rukou k nebi.
Nakonec se ale uráčí z motorky zvednout, popadne svou hůl, o níž se vzápětí opře a dokulhá k hloučku, skrz něj se protlačí do vytvořeného kruhu. Ti, kteří ji už znají, vědí, že mrzáka jen předstírá, ale většina ji naštěstí nezná. Je to výhoda, většinou její protivníci poleví nebo se slitují a nejsou tak tvrdí, což jí nahrává do karet. Na svou masku zmrzačené holčičky si natolik zvykla, že se kolikrát sama přistihne, jak kulhá i po svém pokoji, kde nemusí nic předstírat. Musí tedy doufat, že to hraje natolik dobře, že její fraška projde i tady, ať už stane před kýmkoliv. Postaví se na stranu, kam patří, opírajíc se o svou hůl a postupně sleduje, jak lidé v kruhu přibývají i kolem něj.
Začne si každého z nich prohlížet, snažíc se odhalit, kdo z nich by pro ni mohl být hračkou, aby vypadala, že je fakt dobrá, ale podle obličejů jí nikdo z nich nepřipadá jako snadný cíl. Kdyby mohla, zlobně by si dupla a šla se vyvztekat někam do koutečka, ale to samozřejmě nejde, neboť musí zachovat dekórum. Zaujme ji blondýnka, která podle ní spíš patří někam k Vikingům, než sem. Ve své hlavě si pomyslně rozhodne, že vyrazí proti ní, až se ozve výstřel, a pokusí se ji co nejrychleji položit, aby se mohla kasat, že porazila světlou a všichni jí milostivě mohou líbat nohy. Ta představa se jí celkem líbí a s tím si demonstrativně nechá vysunout skrytou čepel a zase zajet zpět, zkusí trošku takový ten psychický teror, to jí jde. Sama je psychický teror, tak možná proto. Všichni světlí přece ví, co jejich čepel umí. Ale taky ji použít nesmí, takže to vlastně bylo celkem k ničemu, což jí však dojde až příliš pozdě. Není zrovna nejostřejší tužka v penále, no. Nevadí, alespoň tu může používat bomby, no ne? Ty nikdo nezakázal. Takže když půjde do tuhého, pořád může nějakou hodit a získat výhodu. Jenomže tím by taky mohla odrovnat své kolegy, takže… začíná mít pocit, že to nebyl úplně nejlepší nápad. Ups. Nu což, nebude si kazit karmu, to nějak zvládne. Prostě vyběhnout na blondýnku, ideálně ji povalit a hned to s ní skončit a bude klid.
Jenomže ten zatracený výstřel se pořád neozývá a ona začíná cítit, že by se i vzduch dal krájet. Nutí ji to se nepohodlně ošít, po zádech jí stéká studená kapka potu, a to se ještě ani nehnula. Nesnáší, když se potí, připadá si pak jak nějaký rarach z rosolu. Ráda si připadá spíš jako Morticia, taková ledová královna, co je věčně ladná, téměř éterická. O tom si sice může nechat zdát, ale rozhodně se nikdy nepotí, což je určitě plus. A ona má přesně na to smůlu. Je vedro a ještě ke všemu je nervózní, což nejsou úplně ideální podmínky. Nesnáší vedro, člověk je pak celý ulepený a nemyslí mu to úplně jasně, alespoň tedy jí. Zkroutí se jí vlasy, je jak kokršpaněl a to prostě není sexy. Když už totiž nemá v boji šanci, alespoň by mohla dobře vypadat, avšak dneska jí nehraje do karet prostě nic, což je prostě pech.