Brooklyn Bridge

Co agentku Doreen Lombard dohnalo až sem? Osud nebo snad předurčení? Inu, není to jedno ani druhé, její pohnutky byly zcela prosté a dočista přízemní. Oficiálním důvodem, který by veleváženě uvedla, by bylo to, že její plat není zrovna ideální a aby to stačilo na její běžné potřeby, očividně bude muset začít krást. Její morální kompas přestal fungovat už dávno, tudíž s tím by nebyl až takový problém, ale ruku na srdce, daleko radši si vytrpí několik nepříjemných pohmožděnin než aby se spoléhala na nějakýho hackera, který jí převede peníze na účet. Hackerové nebyly už to, co bývali a pokud jim nebyly usekány prstíky dříve nebo později svou protiprávní činnost využili proti bývalému zákazníkovi. A ten který neuvedla? Inu, už nebyla tak nedotknutelná, jak se domnívala. Zatajování Carterových vražd sebou neslo i to, že se pomalu, ale jistě začal její dobrý skutek obracet proti ní. Byla zvyklá pohybovat se na tenkém ledě, který pro ní zjevně praskal, proto ani nervozita nad momentální situací ji nepřiměla, aby snad vědomě či nevědomě prozradila cokoli z toho, co v posledních měsících prováděla. Posměšně se ušklíbla, když si ji šéf jejich organizace zavolal na kobereček. Rozčiloval se, běsnil a Ree? Údajně má situaci pevně pod kontrolou. Velmi jasně jí naznačil, že obvinění, která jí před lety neprokázali se můžou velmi rychle objevit v médiích, pokud její výsledky nebudou zřetelnější než nepatrné. Byl to tedy závod o čas. Další. Takové a mnohé další starosti jí vyhnala z hlavy rychlá a zběsilá jízda vypůjčeným Chevroletem Impala. Mířila k brooklynskému mostu, kde se s pravidelností konaly souboje mezi gangy. Stačilo jen zatahat za ty správné nitky a nebyla informace, která by se nedala zjistit. Neobtěžovala se s dochvilností. Ree nikdy nepatřila mezi osoby, o nichž by se dalo tvrdit, že jsou přesní jako švýcarské hodinky. Na místo určení tedy dorazila mezi posledními. Předním oknem rychle přejela scházející se tlupu. Koutky se posunuly do náznaku úsměvu, když si všimla známé tváře. Že by pan podnikatel objevil temné stránky ctižádosti... Dalo by se tvrdit, že Ree měla šestý smysl, lehce poznala, když jí někdo mlžil nebo neříkal celou pravdu a milý zlatý pan podnikatel měl ve skříni kostlivce, stejně jako ona.

Vystoupila z auta a přešla ke skupince, jeden jako druhý si od ostatních udržovali odstup a ona v tomto ohledu nepotřebovala vybočovat. Její pohyby byly samy o sobě jakousi znuděnou elegancí. Nedávala najevo nadšení z nadcházejícího souboje nebo snad potlačovanou agresi, která by naznačovala, že se v klání bude vyžívat. Protáčela mezi prsty jeden z kovových korálků, které se jinak nacházely ve vlasech. Hledala svého protivníka, ale zároveň se snažila určit, kdo patří ke kterému gangu. Některé tváře jí byli povědomé, nacházely se v databázi osob, které byli podezřelé ze spolupráce s Vranami.

Nakonec ji přece jen někdo zaujal, tmavovlasá žena, která měla rozhodně zajímavé antre. Byli tu individua, která se snažila působit všelijak, hlavní bylo neuznat slabinu. Ale ona... Posílají nám sem krypla? To byla první myšlenka, která Ree proběhla hlavou. Byla rozhodnutá bojovat s tmavovláskou. Ne proto, že vypadala zdánlivě nejslabší, kdepak. Jedna lhářka a pohádkářka druhou bezpečně pozná, možná to byla paranoia nebo snad blud, ale byla si jistá, že dívka si je až příliš jistá měkkosrdcatostí vlastního okolí. Bylo to jednoduché, jelikož podobné dobré stránky zneužívala dočista stejně.

Žiadneho súboja gangov sa doposiaľ nezúčastnila, až teraz, konečne, má tú česť. Pravidlá jej boli vysvetlené a pochopila ich. Z toho dôvodu na sebe ani nemala skrytú čepeľ, ktorá mala jeden účel - nečakane zabiť. A zabiť predsa svojho protivníka nemohla, také boli pravidlá. Odkedy bola u Svetlých vrán, o dosť sa zlepšili jej schopnosti. Pohotové reakcie, obrana, útok... O vrhaní ani nehovoriac. Teraz už však prechádzala priamo na mieste, venovala krátke pohľady takmer každej jednej vrane tu. Hlavne tým Temným. Akoby si vyberala protivníka. Niektorí boli zaujatí inou osobou, alebo sa proste neobzerali vôbec, avšak ona... Zachytila jej pohľad a jej výraz. Nevedela, kto je, však sa s ňou ešte nestretla, zato 'vrelý' úsmev venovala Svetlej, ktorú stretla už dva razy. V bare a neskôr priamo u nich v sídle. Ale ako to tak vyzeralo, na ňu si brúsila zuby už iná Vrana. Zvláštne bolo, že jej vôbec neprišla povedomá. Tá, ktorá išla proti Temnej. No čo. Je možné, že si ju ešte len nevšimla. Ona tak zvláštnym pohľadom pozerala po danej Temnej. A keď sa tak Calli pozrela tiež, nesedelo jej dačo. Mala minule tú palicu? To sa jej nezdalo. Radšej sa však zamerala na niečo iné a to bola ona ženská, ktorá si ju stále premeriavala nepekným pohľadom. Proste to cítila. Akoby sa do nej zabodával. Fajn, tak asi má vybraté. Takto sa na ňu nikto dívať nebude. Ešte však nemohli začať, nemohla sa na ňu vrhnúť a vytrhať jej vlasy. Vlastne to nebolo ono. Moc nie je na také tie klasické ženské súboje, kedy skončia len vylomené nechty. Mala u seba svoju dýku, a dokonca aj pár vrhacích nožov, to však záležalo od toho, aký veľký priestor budú mať. Zrejme to bude súboj len na blízko. Čo osobne nepreferovala, ale prišiel čas to zmeniť, pretože tomu sa proste často krát nevyhne. A toto je na to práve skvelý tréning.

Gavriilův klid se v poslední době proměnil v bouři. To byl zřejmě důvod, proč mu tenhle boj Stín navrhl... S ohledem na jeho minulost mu podobné úkoly nedával, ale dnes to bylo jiné. Potřeboval se vybít a dát prostor šelmě, která se z něj za mřížemi stala. A tak se stal jasnou volbou, když hlava gangu vybírala své bojovníky pro dnešní den. Ani jemu samotnému to nevadilo, byť byl lehce překvapen, toužil po dávce adrenalinu, kdy bude moci Světlým zasadit pár ran.
Na místě konání to přímo vřelo a vzduch téměř jiskřil napětím, jako tomu bývá před bouří. Jeho vcelku vysoká postava stála stranou, zahalená v kápi. Očima sledoval každičký pohyb ve svém okolí a měřil si své protivníky, přesto dle pravidel měl stát pouze proti jednomu z nich. Bylo mu jedno, kdo z nich to bude, nesešlo na tom. Pouze v tichosti odříkával modlitbu svému bohu, aniž by po nich přestal bloudit pohledem. Mezi svými byl dnes jediným mužem, zbytek tvořily jeho kolegyně. Všechno to byly silné ženy, ale pořádně znal jen dvě z nich, Meru a Line. Vteřiny ubíhaly a očekávaný střet, na který se přišla podívat horda lidí, se blížil. Spousta z Vran, ať už Temných či Světlých se jej podle všeho nemohla dočkat, dychtivě čekali na výstřel, který měl přijít každou chvíli. V těch okamžicích na sobě ucítil tíživý pohled jednoho z oponentů, zdálo se, že si jej někdo vybral, jako protivníka. Na rtech se mu roztáhl chladný a pokřivený úsměv, nežli sňal kápi ze své hlavy a pohled Světlé vráně oplatil klidným a vyrovnaným způsobem, přesto mohl všímavý jedinec postřehnout divokou vyzývavou jiskřičku, jež prosvítala zpoza všechen ten klid. Bylo mu naprosto jasné, že stojí proti rovnocennému soupeři, dost možná i silnějšímu. Gavriil svým vzezřením možná působil jako někdo, kdo oplývá velkou silou, ale pravda to tak úplně nebyla. Jeho přednosti byly úplně jiné a přesto si nemohl být jistý jestli budou stačit.

Pro Johna nebylo těžké zařídit, aby rudovlasá Temná vrána na poslední chvíli odpadla s ukrutnou bolestí břicha a na její místo dosadit sebe. Stačilo zatlačit na ta správná místa a nepozorovaně proniknout tam kam bylo potřeba. No a výsledek se dostavil vcelku rychle. Holčina zezelenala a bez varování opustila ring mizíc někde, kde se daly očekávat toalety. Muž, jež měl odstartovat zápas pak jen postrčil bývalého vojáka k "jeho" gangu. S poněkud šíleným úsměvem zaujal Meřino místo a zahleděl se svému protivníkovi do očí. Blonďáček vypadal jako drsňák, doufal že to bude pravda, aby si to trochu užil. Každý parchant tady si zasloužil vymlátit duši z těla. Pomalu přejel ze svého protivníka po ostatních Vranách až s epohledem na okamžik zastavil na Doreen, ne že by ho její přítomnost překvapovala, jen jí toužil věnovat jeden ze svých kojotích úsměvů. Byla krásná jako vždy, o tom žádná a v očích měla cosi, z čeho soudil, že si nadcházející chvíle užije stejně jako on. Bylo klidně možné, že se nestane vítězem, ale to pro něj nic neznamenalo, ztrestá je nebo sám sebe. Pohled jí věnoval jen tak dlouho, aby si všimla, že úsměv je věnovaný jí, pak se opět očima vrátil k muži proti, kterému bude bojovat. Na tom úsměvu nemohlo být nic podezřelého, prostě jen typický hladový úsměv nadrženého chlapa a jen Ree věděla, jak se to má doopravdy.
Johnovi oči sledovali blonďáčka, zatímco se celý lehounce komíhal z jedné strany na druhou. Netrpělivost, která se projevovala pouze tímto způsobem, jinak se nepohnul ani o píď. Jako armádní odstřelovač musel být trpělivý, ale dnes už zdaleka ne, tak jako tehdy. Toužil po tom zatraceném výstřelu, který stále nepřicházel, aby té máničce poupravil tu pěknou fasádu. Jo nemohl se dočkat. Jediná škoda, že se tu nesmí zabíjet. Porušit to pravidlo, tak odsud ani náhodou neodejde po svých.