Rockefeller Center

Konečně po dlouhé době se chystala mezi lidi. Čekala problémy. Proto její příprava byla důkladná. Prvně se vydrhnout. Přeci jen bude potřebovat být bez jediné poskvnky krve. A s její zvláštní povahou a povoláním je hrozně snadné se ušpinit. Jemná vůně vanilky se špetkou skořice. Byla spokojená. Nakonec dokonale padnoucí prádlo které se pod šaty zcela ztratí. Nezapomíná ani na dokonale skryté zbraně. Třeba pás s dýkami kolem stehna. Psaníčko ve kterém má menší pistoli s tlumičem. Všechno bylo téměř dokonalé když se kontrolovala v zrcadle. Dokonce se vyparádila tak moc že si udělala složitější účes. Chtěla skutečně zapadnout, možná i trochu zazářit. Doufala že si jí nevšimne žádná temná vrána, ale kdyby ano, jistě by to byl pořádný poprask. A ona by se bavila. Utíkala jim už opravdu hodně dlouho. Zvládne to i dnes. Věnovala svému vzhledu ještě poslední pohled. Třeba se jí povede se seznámit s někým koho po zjištění toho co je nebude muset zabít. Akce.. naučit zapojit do dění při akcích kde se nachází prakticky všichni započata.
Sama měla ještě auto, naštěstí. Na motorce by se jí jelo skutečně hodně špatně v šatech které měla. Nevadilo jí řídit, právě úplně naopak. Byl to její koníček. Cesta jí skutečně uběhla dost rychle. Nakonec se ocitla přes Centrem, před budovou kde zaparkovala. A s nádechem se vydala k hlavnímu vchodu. Světlo které se šířilo ze všudy přítomných foťáků bylo poměrně otravné. Nasadila však ale úsměv který byl sice falešný, ale neprohlédnutelný. Za ta léta se skutečně naučila jisté emoce jen hrát. Navíc, kdo by přehlédl ženu v zlatých šatech? Skutečně bylo ale dost těžké jí poznat. Vypadala jako skutečná dáma. Už to nebyla ta dívka která měla věčně zamaskovanou tvář. Nechala se několikrát vyfotit a poté se rozešla dovnitř. Sama se nenápadně rozhlížela po místech kterými se dá rychle zmizet. To bylo dost důležité. Věděla jak vypadá plánek celé budovy pro případ že by se stalo něco co by neočekávala. Nakonec si od kolem procházejícího číšníka vzala skleničku. Pomalu procházela davem, jako by snad někoho hledala. Možná že by jí nakonec někdo mohl oslovit, sama se zdráhala v tom mluvit s někým kdo je jí cizí když byla prakticky v civilu.

Sivé oči nepřestávaly hypnotizovat červenou barvu semaforu s příměsí těžkého oblaku dýmu vonícího po hřebíčku, zatímco jejich majitel čekal, až barva přeskočí, aby mohl zařadit a rozjet se směrem k Rockefellerově centru, kde se měla konat ta velkolepá událost. Blbost, ozve se dotěrná myšlenka připomínající skutečnost, že Silasovi každá podobná sešlost lezla na nervy. Kdo by také rád pustil instinkty pro jednou z dohledu, aby si mohl užívat přemrštěnou, kýčovitou zábavu, při níž si nejrůznější typy lidí navzájem dokazují hodnotu sebe samých? Samá přetvářka, podlejzání a zkurvená manipulace za účelem získat pár milionů do kapsy. Právě zde obvykle probíhaly ty nejvýnosnější obchody, s nimiž se rád svezl, aby část útraty skončila i v jeho kapse. Jenže tu byla otázka, zda se chce někomu vtírat, dělat dojem a nebo se dokonce plazit po kolenou jako nějakej černej otrok s hlavou pokorně skloněnou. Nechtělo, jak dokazovaly bělostné klouby ruky položené na volantu, kolem něhož pevně svíral prsty v křečovitém gestu. Nesnášel by se za to, protože by tím musel dát najevo svou nicotnost. Pohledem krátce při této variantě zalétl k manželce usazené na sedadle spolujezdce, než znovu začal sledovat cestu před sebou. Nikdy. Ani za nic ho nikdo neuvidí válet se v prachu a Lee už vůbec ne. Už jednou byla přitom, když ho vyhodili od Temných vran, už jednou sledovala tu potupu, kterou prožíval. Ta doba změnila mnohé a Silas se k ní odmítal vracet byť jen myšlenkami, natož slovem. Pokaždé, když Lee začala, že by se s někým chtěla vidět nebo dotyčného potkala na ulici, přinutil ji zmlknout ledově chladným pohledem slibujícím krátké skoncování s každou konverzací, o ní nemluvě. Kolikrát si právě za tohle odnesla podlitiny na rukách, když po ní chňapl a surově ji přimáčkl ke zdi? Nepočítaně. I dnes některé modřiny maskovala, byl si toho dobře vědom, protože se neslušelo, aby ji ve společnosti viděli jako týranou ženu. A to ani v první chvíli netoužil opustit byt, hodlal nějakou slavnost hodit za hlavu a raději se věnovat tomu, co mu šlo nejlépe - hackování. Ale přijít o výdělek navíc? O slušný obchod? Ne, peníze miloval a svou pověst zrovna tak. Pokud by mu dnešní večer vynesl pár tisícovek navíc, zlobit se nebude a překousne svou hrdost - pro jednou.

Konečně dojeli na místo, vůz ponechávaje zaparkovaný o něco dál. Že by otevřel dveře dámě, to nehrozilo, namísto toho si upravil smoking s pohledem upřeným na luxusní budovu před nimi. "Nedělej mi ostudu." Nic víc, nic míň, žádná další slova nebyla třeba. Pokaždé jí takto vyhrožoval v závislosti nad tím, co mohla provést. Ať už to byl pohled na nějakého muže, konverzace nebo úsměv, na vše svým způsobem žárlil a jeho drahá ženuška pokaždé zjistila, že je něco špatně, až už bylo příliš pozdě. Někdo by to označil za teror, psychický nátlak a Silas by se s ním nesoudil. Proč také ano? Až před schody do centra jí nabídne ruku, na okamžik předstírajíc, že se umí chovat jako pravý gentlemen, když procházeli kolem dalších hostů, od pohledu mnohem významnějších než byli oni dva. Očima znovu zalétl k Lee, sjížděje ji pohledem od hlavy až k patě, jako by ji od odchodu z domu viděl poprvé v životě. A jen díky procházejícímu číšníkovi, od něhož si převzal dvě sklenky, jednu tlačíc do ruky své ženě, ji nesepsnul už na začátku. "Větší výstřih už neměli?" Sarkasmem oplývající hlas dával co proto. "Nebo ses chtěla předvádět? Myslíš si, že ti to pomůže?" Přesně v ten daný moment natáhl ruku, chytaje její tvář tak, aby se na něj podívala a neuhýbala pohledem, zatímco palcem kopíroval plný spodní ret. "Jsi moje žena, nezapomnělas?" Čekal na její odpověď, než se rozhodl pokračovat. "A jsou věci... které bych měl vidět jenom já. Takže jestli se tě dnes večer někdo dotkne... usměje se na tebe nebo si zkusí... cokoliv..." dodal výhružně na znamení, jak to asi celé skončí. "... Pak poznáš, co to znamená, když jsem nasranej. A ty nechceš, abych byl nasranej, viď že ne?" A aby udělal tečku za nebezpečnou nabídkou, sklonil se k ní s polibkem na rty.

Ani začiatok tejto soboty nebol pre Eileen niečím iný aj napriek tomu, že večer sa konal ples. Silas jej to aj tak všetko oznámil na poslednú chvíľu, čiže nebol čas snažiť sa zohnať termín u kaderníka či manikérky. Pôvodne si ani nemyslela, že jej manžel navyše na niečo podobné vôbec bude chcieť ísť, no pravdepodobne by ju už pri ňom nemalo nič prekvapiť a mala by počítať naozaj so všetkým. Preto mala ráno možno trochu aj naponáhľo, keďže na všetky prípravy ohľadom tréningu mala menej času. Vstala preto skôr a už predom si nachystala šaty a boty, spolu so všetkými doplnkami, ktorá si plánovala na seba večer vziať. Z domu vychádzala ešte za tmy, pretože si pred tréningom potrebovala dať ešte nejaké ľahké raňajky. Cestou do divadla sa zastavila v malej kaviarničke a v behu si vypýtala jedno smoothie, ktoré si spokojne cuckala na ceste do divadla. Mala rada tieto rána, ulicami New Yorku sa práve rozliezali prvé slnečné lúče a ona sa na malý okamih zastavila na lavičke, aby v pokoji dopila svoje raňajky a vychutnala si východ slnka. Od kedy Silasa vykopli z radov Vrán a ju spolu s ním, všimla si, že sa viacej pozastavuje nad bežnými vecami, akoby na to pred tým ani nemala čas. Rozhodne postupne získavala nový pohľad na svet a uvedomovala si to po kúsočkoch každý deň. Život sa stal pokojnejším, aj keď len o ždibec a iba ten jej. Silas bol nevrlejší, podráždenejší a surovejší ako bývaval, no Eileen sa už nad tým ani nepozastavovala.
Na trénink prišla na čas a zdržala sa až do neskorého popoludnia. Vedela, že ju čaká dlhý večer, no napriek tomu sa nijako neobmedzovala a rozhodla si vychutnať ponúknutý čas. Svojho muža milovala, no milovala aj balet a čas strávený pri ňom jej slúžil ako únik pred všetkými, vrátane Silasa. Po tréningu sa rýchlo osprchovala, no ešte pred odchodom ju zastavil režisér s tým, že má pre ňu dobrú správu - ponuku na doprovodnú tanečnicu v najbližšom vystúpení. Eileen to okamžite vyčarilo úsmev na tvári, ktorý nezmizol ani keď prišla domov. Celé popoludnie, ktoré strávila chystaním na ples sa usmievala a hmkala si neznámu melódiu. Chcela to samozrejme povedať Silasovi, no chcela počkať až na večer, kedy si na to vyberie nejakú peknú príležitosť, keď už obaja budú o niečo uvoľnenejší. Nasledné prípravy jej zabrali o niečo dlhšie ako čakala, pretože nečakala, že jej úprava a make-up zaberú toľko času. Už dlho nemala príležitosť niekam sa takto pekne obliecť, a tak vyšla z cviku. Samozrejme, že na ňu Silas musel čakať už dávno nachystaný v aute, samozrejme že z toho nemal radosť, no ona si aj tak meškajúc tri minúty k nemu sadla celá spokojná a vyusmievaná. Nahla sa k nemu a venovala mu letmý bozk, no a skôr než sa stihla pripútať, vyrazili. Možnože keby nestrávila toľko času zakrývaním modrín, celé by to prebehlo rýchlejšie, no ani nad týmto sa už nepozastavovala.

Keď dorazili, nečakala, že jej otvorí dvere, len bez slova vystúpila a pritiahla si kožúšok bližšie k telu. V ruke držala malú kazetovú kabelku a len k nemu nemo vzhliadla pri započutí jednej z mnohých vyhrážok, ktorých sa zase dočká. Úsmev sa jej znovu objavil na tvári až keď uvidela budovu s kobercom a všetkú tú načančanú žiaru. Bolo to príliš, bolo to cez čiaru a bol to ľahký gýč, no malo to niečo do seba. Samozrejme sa nenechala touto zásterkou oklamať, o nich toho predsa vedela sama najlepšie. Preto aj mala pod šatami na pravom stehne pripnutú veľmi malú Berettu Nano, pre každý prípad. Neverila nikomu okrem Silasa. Šaty boli na ukrytie niečoho podobného priam vhodné, keďže voľná padavá látka rozširujúca sa ku kotníkom stehno nijako neobopínala a nestrhávala na seba podobnosť. Pred schodami ako inak prijala Silasovo rameno a spolu s ním usmievajúc sa za ních oboch vyšla až k vchodu. Hneď po vstupe dnu si nechala pomôcť s kabátom aj mladej ženy, usmiala sa na ňu a poďakovala, pri čom obdržala malinký plátok s číslom do šatne.
"Ďakujem," usmeje sa na manžela, keď jej veľmi galantným spôsobom do rúk vrazí welcome drink a úsmev sa hneď vytratí po výplachu žalúdka, ktorý následuje. Pohľad sklopí a má najväčši chuť jednoducho do seba ten pohárik obrátiť, no nespraví to a napriek tomu len doň pozerá, ako na povrch unikajú drobné bublinky. Zrazu je prudkým pohybom prinútená zodvihnúť pohľad a periférne zahliadne pár prekvapených pohľadov, ktoré smerujú na nich dvoch. Napriek tomu pozerá do očí iba Silasovi a snaží sa zamaskovať pokoru, ktorú jej spôsobuje. Len sa usmeje.
"Ľudia sa pozerajú miláčik," povie a stále na neho hľadí, akoby už o nič nešlo a je to jediná odpoveď, ktorá sa mu momentálne dostane. "Páčilo sa ti, keď som sa takto zvykla obliekať pred tým ako sme sa zobrali miláčik. Ak by som vedela, že sa ti nebudú páčiť, zobrala by som si iné," povie so slabým úsmevom a síce v jednej ruke drží pohárik a v druhej puzdrovú kabelku, tou rukou s kabelkou ho objíme okolo krížov. Nechce aby na seba vzbudzovali prílišnú pozornosť.
"Samozrejme že nie, chcem si len užiť pekný večer so svojim manželom," dodá ešte, kým sa k nej skloní a pobozká ju. Síce mala dnes opätky, no aj tak bola stále o niečo nižšia. Malinko sa do bozku vloží, chce si ho udobriť aspoň toutou cestou. Rukou mu jemne prejde po chrbte a keď otvorí oči a malinko sa od neho odtiahne, znovu sa na neho usmieva ako na začiatku večera.
"Vlastne mám pre teba prekvapenie," usmieva sa a podvihne pohárik aby si mohli priťuknúť a konečne to mohla vypiť. "Len budeš musieť počkať na nejakú peknú príležitosť," usmeje sa a je na jej očiach vidieť, že má z toho naozaj radosť. Zodvihne pohárik ešte raz. "Tak na pekný večer, poklad?"

Na krátký okamžik zadrží dech, když otevře a on ji vidí v plné kráse. Nejradši by vypustil něco jako „páni“, protože… no, protože je prostě krásná. Je krásná i v teplácích nebo zakrvácená, což zní trošku morbidně, ale pro něj je nádherná vždycky. A v těch šatech? Dechberoucí, ten jeho rozhodně na okamžik sebrala. A ještě ty lokýnky, které si nějak udělala [upřímně neví, jak to u holek funguje, ale… funguje to], je jako princezna. Hrozně sexy princezna. Rád by věřil tomu, že je jeho princezna, ale po nedávných událostech tam je jakýsi blok, který mu nedovolí to tak brát. Tak snadno mu proklouzla mezi prsty a odešla, co když se to nějak stane znovu? Prostě hrozné, je děsně poznamenaný. Jako nějaký puberťák se cítí zaskočený tím náhlým [a na jeho vkus strohým a příliš krátkým] polibkem, během kterého si ji ani nestihne přitáhnout, což by tak moc rád udělal. Zaculí se jako nevinná pipinka, když mu otírá rtěnku a přitom po ní pomrkává [gif]. Takové obyčejné gesto a on je z něj naprosto hotový, vážně? Nějak se z něj stala citlivka. V tuto chvíli by nejspíš kdokoliv jen těžko věřil, že se dokáže chovat jako chladnokrevný zabiják. Celou dobu na ni jen zírá a culí se jak měsíček na hnoji, nedokáže z ní spustit oči. Netuší, jestli to byl záměr nebo je prostě taková ve večerní róbě pokaždé, ale jeho tím dostala. Možná se přece jen měl snažit dát si záležet alespoň s kravatou a nevolit jen obyčejnou černou. Na to už je ale pozdě, musí prostě spoléhat na to, že je přinejmenším stejně okouzlující jako ona, chlap v obleku dělá s mnohými dívkami divy, ve filmech tedy rozhodně. Nejspíš proto, že je tak zaměstnaný jejím zevnějškem, úplně zapomene na krabičku, jíž drží v ruce. Podívá se na ni, jako kdyby ji viděl poprvé, což logicky nedává smysl, načež svůj pohled vrátí zpět na Ellie. Zkontroluje její uši, jestli v nich už něco nemá, načež krabičku otevře a ukáže jí dárek. Okem chlapským usoudí, že se jí ty pecičky k šatům hodí a opatrně je vyndá z krabičky, aby jí je mohl nandat. Snad nebude protestovat, to by bylo nemilé. Jako kdyby byly její uši něco křehkého [a upřímně mu to tak i připadá, ty bodavé nástavce či co to je vypadají nebezpečně] jí nandá nejdříve jednu a pak druhou, přičemž nezapomene na svůj prst natočit jeden pramínek jejích vlasů, jako to rád dělává. Trochu rozněžněle se pousměje, než jí nastaví rámě. “Můžeme?“ optá se jí, pobízejíc ji k odchodu. Je si celkem jistý, že už je nejvyšší čas, ačkoliv nezkontroluje čas na svých hodinkách.
Zavede ji před doupě, kde na ně čeká taxík, který objednal. Plánuje si dnes dát něco málo k pití, a tak nehodlá riskovat, že ho čapnou s alkoholem v krvi. Posadí se s ní dozadu, čímž přední místo zůstane neobsazené, ale jemu to upřímně ani trochu nevadí. Celou cestu nepustí její ruku, jíž si ukořistil pro sebe, propletl s ní prsty a na hřbet ruky jí vykresloval nějaké neidentifikovatelné obrazce, zatímco pohled měl zapíchnutý z okénka, ačkoliv nesledoval nic konkrétního. Jakmile jim řidič zastavil před vstupem do centra, téměř okamžitě ho zarazilo to množství fotoaparátů a lidí, kteří se tu shromáždili. Vystoupí z auta a našpulí pusu, když zjistí, že šofér ho předběhl v otevření dveří pro Ellie. Evidentně není jediný, kdo z ní nemůže spustit oči, nicméně on na nic nečeká a zatarasí mu výhled, když jí opět nabídne svou paži. Kdyby byl o trochu víc dětinský, pravděpodobně by na něj vyplázl jazyk, ale nechce se chovat ten otravný žárlivý přítel, takže bude děsně nad věcí a neudělá to.