Rockefeller Center

Naznačí protočení očí nad jeho slovy, ač je to pravděpodobně lichotka. Na to ji úplně neužije, vždy jí to připadá tak... nucené a teď tomu není jinak. Její provokativní poznámka o tom, že je Theo dámička, přijde vniveč, když to nepochopí. Nijak ho však nepoučí, že měl jít první on a šklebit se nad tím, a poslušně zapluje do poloprázdného lokálu jako první. Rozhlédne se, kam by si mohli tak sednout, ale než stihne ukázat na vzdálený stůl, skrytý v mírném přítmí, jež roh baru poskytuje, on ji předběhne a navrhne to samé. Nechá se odvést, je nějaká moc poslušná. Posadí se na židli, očima hledajíc barmana, který by jim mohl přinést něco, čím si svlaží Saharu, kterou v puse má. Kdo ví, proč tomu tak je. “Takže...“ začne s úmyslem se ho vyptávat, co přesně má v úmyslu, ale jeho rty ji umlčí.
V hlavě jí zvoní poplašné sirény, je to světlá vrána, je to světlá vrána, a přesně to jí zabrání mu polibek oplatit a odtáhne se. Co si vlastně myslela, když ho neposlala do háje hned? Měla to udělat už tam, neměla se s ním domlouvat na schůzce někde mimo. Kdyby je tu někdo viděl a věděl, co je blonďáček zač, buď by ji vyhostili, nebo by přišel nějaký krutý trest a těch v poslední době bylo víc než dost. Nemůže si dovolit selhávat dál. Tohle prostě nesmí a on by to měl dobře vědět. Ale protože evidentně zapomněl, musí se toho zhostit sama. “Jsem podle tebe špína, pamatuješ?“ připomene jeho slova, když osvobozoval zrzatou Bordeaux. “Tak na to nezapomínej,“ dodá ještě s lehkým náznakem jedu v hlase. Kdyby nebyla od přírody mrcha a nebylo jí jedno, jak její chování berou ostatní, nejspíš by se zastyděla nebo by jí bylo líto, že je taková. Naštěstí to tak není, a tak s čistým svědomím může na stůl hodit bankovku, kterou vyloví z kapsy. Nezkoumá, kolik tam dává, ani že by nemusela, vzhledem k tomu, že si nic neobjednala. “Za to, že ses sem trmácel úplně zbytečně,“ procedí skrze zuby, načež se postaví a svižně vystřelí ven, aniž by mu dala šanci se jakkoliv vyjádřit. Dojde si pro motorku a po zbytek noci jezdí po městě, aby si pročistila hlavu.

Kdyby věděla, na co soused myslí, dala by mu facku, aby se vzpamatoval a soustředil se na únik z toho zatraceného místa. Poté by ho pomuckala, protože by jí to bylo líto, nerada ho bije, ale vážně není čas strachovat se kvůli věcem, které jsou zatím v nedohlednu. Navíc si ten večer docela užívá, přestože mu předkládá opak. Trochu té akce jim neuškodí, jí rozhodně ne. Je to pro ni, jako pro psa venčení, pokud po nich ovšem nezačnou střílet, to už by bylo horší, ale to se snad nestane. Zemřít při přestřelce, když se měli zúčastnit jen neškodného plesu, by bylo opravdu nemilé. Při jeho doteku ji zajiskří v očích, snadno vedle něj dokáže zapomenout na to, co jim hrozí, důkazem jsou záchodky v bistru. Nikdy takové věci nedělala na veřejných místech, pak přišel on a úplně ji zkazil. I teď by si dala říct, v tak vzrušujícím prostředí to ještě nedělali. Jasně, je to sklep, nic extra, ale jí jde o to, že je zakázáno tu být v tuhle hodinu a pravděpodobně i v jakoukoliv jinou. Musí být však rozumná a nechat si zajít chuť.
Plíží se těsně za sousedem, takže má možnost zhodnotit jeho zadek v akci a to taky udělá. Má chuť ho poplácat, ale to asi není moc dobrý nápad, a tak se jen kousne do rtu, než se zaměří na hlídačovy záda. Nechápe, že si jich ještě nevšiml, měl by si víc hlídat své okolí. Mít u sebe papírek, napíše mu nějaký vzkaz, kde by ho ho o tom poučila. Nakonec to ovšem není nutné, hlídač se přece jen otočí a jí se z toho instinktivně napnou všechny svaly. Musí si opakovat, že to nechala na sousedovi, není nutné, aby po něm také startovala. Zůstane však v pohotovosti, kdyby se něco pokazilo, aby mohla rychle zasáhnout. Naštěstí to není potřeba, Nate to zvládne i bez ní a hlídačovo ochablé tělo skončí na zemi. Pohledem v rychlosti zkontroluje jeho hrudník, aby se ujistila, že dýchá. Nechce zpochybňovat sousedovy schopnosti, ale člověk si nikdy nemůže být jistý a tenhle chlápek by si smrt nezasloužil. Jakmile si je jistá, že je vše v pořádku, vydá se poslušně k žebříku, po kterém vyleze co nejrychleji, poté počká na souseda a mohou pokračovat dál.
Zastaví se u dveří, kde jí trochu opožděně dojde, co je jejím úkolem, naštěstí však nemusí sponku hledat moc dlouho a může se pustit do odemýkání. “Popožeň mě ještě jednou a..” zavrčí na něj nedomyšlenou výhružku. Netuší, co by mu mohla udělat. Vytahat ho za uši, naplácat mu? Nechá ho tam! Prošťourá se sponkou až k cvaknutí zámku a dveře vítězoslavně otevře, tentokrát se ovšem neuklání a jen vyběhne ven. Kde si trochu poskočí jako na žhavých uhlících. Hraje si sice na drsňačku, ale chodila drsná nemá, rozhodně nejsou zvyklá na kamínky zaryté v kůži. “Au, au, au…” uleví si po každém kroku. Nechce zastavovat, aby si mohla nazout botky, to by je zdržovalo. Musí být silná, dokud nebudou v bezpečí! Dostane se až na hlavní ulici, kde se pustí do hledání taxi, ale také se samozřejmě ohlédne za sebe, aby se ujistila, že je jí soused v patách.

V dálce zaslechne blížící se kroky, doprovázené ťapkáním drápků a těžkým psím funěním a to ho začne znervózňovat. Nechce se prát, nebude se prát a už vůbec ne se psem, to by nesnesl. Psy má za kamarády, nedokázal by ho třeba uhodit tak, aby se ho zbavil. Ne. “Tak promiň, mohla bys, miláčku, trošičku přidat, pokud se ti bude chtít?“ neodpustí si lehce kousavou poznámku, ačkoliv se nesnaží skrýt pobavený podtón, jak ji provokuje a zajiskří mu přitom v očích, když se na ni podívá. Jakmile se ale otočí zpět směrem do chodby, vedoucí do neznáma, odkud se ty kroky přibližují, smích ho přejde. Co když to nestihne? Budou se muset prát. Psa dostane ale ona, on by to nedokázal. Nemusí nad tím ale přemýšlet, když se ozve ono úžasné cvaknutí zámku, jak jej Ellie otevře. Vyběhne hned za ní, zacvakne přitom dveře zpět, aby zdržely případně pronásledujícího hlídače. Samozřejmě si všimne toho, jak poskakuje, i jak bolestně haleká. Nabídl by jí, že ji chytne do náručí, ale něco mu napovídá, že by mu to nedovolila a radši bude trpět, než aby se takhle nesla. Jsou holky, které by za to jistě vraždily [:D], ale ona si běží před ním až na hlavní. Je si celkem jistý, že teď už je nedohoní a ani nenajde, když je tu tolik lidí [respektive víc než jen sami a oni rozhodně nevypadají jako někdo, kdo se právě někam vloupal], proto se zrovna nepřemáhá, když za ní poklusává. Zastaví se vedle ní, automaticky chvilku hypnotizuje ulici, z které přišli, ale hlídač není nikde vidět, a tak úlevně vzdychne. “Tak to by bylo,“ prohodí ledabylým tónem, jak to dělává, když chce předstírat, že se nic nestalo. Mávne na přijíždějící taxík, aby mu dal najevo, že chtějí svézt a pomůže Ellie dovnitř, tedy... otevře jí dveře, protože je to gentleman. Nahlásí adresu, kam chce dovézt, což je o ulici dál, než mají doupě [zkrátka bezpečnostní pojistka], a jen co zaplatí a vystoupí, strčí si ruce do kapes, protože se neodváží chňapnout po ní. Možná je to přeháňka, ale vážně se cítí provinile, a tak se nevtírá. Tedy aspoň fyzicky. “Kdo by byl řekl, že to bude někdo hlídat, co?“ zasměje se svým slovům, jako obvykle.
Svižným tempem dorazí ke vchodu doupěte, kde jí zase otevře dveře, div se přitom nepoplácá, že je tak ohleduplný, a teprve tam zavadí o její ruku a chytne jí prsty. “Chceš... chceš dneska spát u mě?“ Určitě by měli nějak nacvičovat to společné bydlení, nebo ne? Je zvyklý spát sám, roztahovat se, ideálně házet nohu přes Lily, která dělá úplně to samé, jak se tam ještě vejde Ellie? Musí si to nějak natrénovat, jak by jinak zjistili, že jim to spolu půjde, no ne? V tomhle je naprosto marný, měl by se zeptat někoho, kdo už se sestěhoval!