Noční Club

Nemá moc dobrej den. Ani týden. Ještě chvíli a nebude mít ani dobrej měsíc. New York ji zatím ani tak moc neohromil. Nemá co dělat. Nikdo po ní nic nechce a vypadá to, že má teď na chvíli svůj život zase ve svých rukách. Jenže to snad ještě nikdy neměla a neví, co s tím má dělat. Jasný, asi se dneska opravdu hodně opije a pak půjde posprejovat tu tetku svobodovou, ale je v takové melancholické náladě, že jí pomyšlení na to nedělá tak dobře jako obvykle. Možná tady prostě zůstane a celou noc bude nasávat. To jí taky nedělá problém. Měla si asi vybrat nějaký jiný bar, tenhle je teď moc plný polonahých tančících lidí, jenže normálně by se jí líbil. A ten bar, kde byla s Lin, tak už nebyla schopná najít. Na to radši ani nemyslí, vždycky jí z toho bodne u srdce, jako kdyby se zklamala v lásce. Což asi udělala, ale tohle si strašně bere, i když se v podstatě viděly jednou. Alespoň v něčem je to citlivá holka. Jenom sedí na vysoké židličce u baru a celkem věrohodně ignoruje svoje okolí a odolává všem týpkům, co jí všude zvou na tanec nebo že jí koupí nějaký drink. Teď zrovna moc nechce skončit u někoho cizího v posteli. Má to holt, holka, těžké, když je sama v baru. Objedná si panáka vodky, poslušně ukáže občanku, že fakt už může pít i v týhle zapomenutý zemi, pak ještě jednoho a pak si před sebou nechá rovnou celou flašku. Není žádná lemra, aby ji nezvládla sama. Čas od času se koukne na svůj mobil, aby zkontrolovala čas a aby se rozhodla, jestli má zavolat mámě - odpověď vyjde vždycky negativní, takže ten mobil zase zhasne a schová ho do kapsy. Nebaví ji být neakční, takže proto pije. A zase cítí, že aby mohla podniknout nějakou akci, tak se potřebuje opravdu hodně napít. Možná ta jedna flaška ani nebude stačit. Možná nakonec dá nějakému tomu chlapíkovi šanci. To si ještě promyslí. Možná se prostě na celej New York vykašle a poletí jinam. Někde vystřízliví a najde si letadlo zase zpátky do Evropy. Ona totiž za tu dobu, co je v NY, tak si ještě nezařídila žádné stálejší bydlení. Ani na to nevypadá, nikdo by na první ani druhý pohled neřekl, že včera squatovala, vlastně by to člověk zjistil jenom tak, že by mu to řekla. Takže má na sobě zase to samé, jako skoro vždycky, i když už si to zvládla vyprat, není na tom tak strašně. Černé džíny, volné šedivé tílko, koženkovou bundu a tenisky. Normálka. Moc se tady ve společnosti neukázala v nejlepším světle, ale hází na to zvysoka bobek. Nalije si panáka, toho do sebe kopne a pak se vykašle i na tohle a napije se rovnou z flašky. Pak zase vytáhne mobil a kouká do něj.

Po chvíli mobil zase schová a jen tak kouká do prázdna. Nebaví ji to, to dává dost silně najevo, ale nemá nic lepšího, co by mohla dělat. Tak tady jenom tak sedí a popíjí vodku přímo z flašky, aby všichni hned na první pohled viděli, že má jiné zvyky a že asi nepochází z tohohle divnýho kontinentu. Fakt jí ta Amerika zatím moc neučarovala. Bude se zase muset vydat do Kalifornie, kde je to alespoň trochu zábavnější. Jo, až si někde nabije mobil na víc než šestnáct procent, co má teď, tak si hned sežene letenky a pak hupem do San Francisca. Tam to chvíli vydrží i tak, že to bude hrát čistě a bude se držet při zemi, a pak samozřejmě zanechá svůj podpis a vrátí se do milované Evropy, kde už ji nebudou hledat podle obličeje na každém letišti, kde se objeví. Tenhle plán ji uklidní, protože i jí se začalo stýskat. Možná by si mohla udělat zastávku v Moskvě, kdyby bylo nejhůř. Oslavně si zavdá z flašky a rozhlédne se kolem, jestli se u baru nestalo něco nového. Jenže ona neměla ani předtím žádný přehled, jací lidé tam seděli, takže vlastně vůbec neví, jestli někdo odešel a někdo nový zasedl jeho místo, nebo jestli už ji tady všichni viděli a nemusí se tedy stydět před nikým novým, že pije z flašky. Mohlo by je to nějak pobouřit, ale to jí je někde. Svou melancholii pomalu stáčí k takové pohodě, která nastává, když má něco dobrého k pití, jenže nějaký chlapec si usmyslí, že ona vůbec nechce mít svůj vlastní klid a že by jí asi bylo nejlíp, kdyby se s ním dala do řeči. Nejdřív vůbec nepostřehne, že k ní někdo přišel, ale jakmile jí sebere tu ještě z většiny plnou láhev vodky, to už nenechá jen tak. "Hej!" oboří se na něj a začne bojovat o svou láhev, kterou ubrání, ovšem narušitel má nový plán, což jest ji odtáhnout k tanečnímu parketu. To fakt vymyslel. Jak ji chytil za paži, tak to nečekala a sklouzla z barové židličky, naštěstí ještě není v takovém stavu, aby se hned svezla na zem. Hned se mu snaží vytrhnout. "Nech. mě. bejt!" Po každém slovu ho flákne volnou rukou, aby ji pustil, jenže opilci mají snížený práh bolesti a reakcí, takže je to pro ni zatím neúspěšné.