Noční Club

Na okamžik, když se ta blondýna tváří nechápavě, má pocit, že jí to nevyjde a bude muset honem vymyslet něco jiného. Pak se však nad dívčinou hlavou rozsvítí pomyslná žárovička pochopení a naštěstí se rozhodne jí pomoct. Její úsměv je tak ihned sebevědomější, když ví, že ji v tom nenechá, ještě by to chtělo trička Girls power nebo něco takového. Teď je to děsně moderní a jí to leze na nervy. Pořád samá rovnocennost a jak žena muže nepotřebuje, ale když přijde na kapající kohoutek nebo těžké nákupní tašky, hned jsou rády ráda, že po ruce nějakého mají. Dnešní feminismus jí přijde hrozně pokrytecký, ale to nemůže nikde říct nebo ji ukamenují.  Přimhouří nepatrně na vtírače oči, aby podtrhla slova blondýny, načež se k němu otočí zády, pustí ji a po jejím vzoru se napije svého pití. Nikdy nenašla zalíbení ve whisky, bourbonu a tomu podobných silných nápojích, ona prostě potřebuje ředit. Ať už jde o její oblíbenou vodku s redbullem nebo tequillu, Morgana s colou a podobně, vše musí být prostě naředěné. Kdyby měla cokoliv z toho pít čistě samotné, nejspíš se bude šklebit jako kdyby kousla do citrónu. Odloží pití na stolek a očima sjede ke svojí nedobrovolné zachránkyni, jelikož usoudí, že by se hodilo poděkování, když v tom si koutkem oka všimne, že tam ten cápek pořád je. Otráveně protočí oči a mlaskne. Nenapadá ji žádná méně drastická možnost, tedy mimo toho, že by ho zkopala do kuličky, než to, co se chystá udělat. Falešně se zasměje, jako kdyby řekla něco děsně vtipného, ačkoliv nejspíš ani nepohnula rty, načež čapne holčinu za krkem a přitáhne si ji k sobě, aby ji mohla políbit. Holku sice ještě nelíbala, ale tak... vše je jednou poprvé, no ne? Snad jí nezkazila nějaké blížící se rande, to by vzhledem k tomu, že jí pomohla, celkem nerada. Odtáhne se zas od ní, načež spokojeně zjistí, že ten chlap konečně odešel. "Sorry..." Prohodí k ní, ačkoliv ve skutečnosti ji to nijak netrápí. Napije se znovu svého pití a zastrčí si pramen vlasů za ucho. "Díky, že... no... však víš, dík za pomoc." Máchne rukou trochu netrpělivě, tohle nesnáší. Nikdy neví, jak má v přítomnosti cizích lidí reagovat, protože jí je většinou něco, co se stalo, celkem jedno, ale netuší, jak jsou na tom ostatní a kdy začnou vyvádět nebo kdy je něčím popudí. "Jak se vůbec jmenuješ?"

Pohľad striedavo presúvala z vedľa sediacej na toho muža, ktorý sa stále nepohol z miesta. Na čo vôbec čakal? Aby ho zavolali so sebou do postele alebo... nepochopil. Nevyzeral byť blbý, ale to sa predsa z jedného pohľadu povedať nedalo. Pitie tiež položila naspäť na barový pult, aby sa mohla pohodlnejšie oprieť rukou a vidieť tak pritom hlavne na dievča. Keby si prestali toho týpka všímať, možno by odišiel. Možno. Nečakala, k čomu sa jej spoločníčka chystá a preto ostala zaskočená, no opäť len na krátku chvíľu a vzhľadom na to, že boli tak tesne pri sebe, to na jej výraze ani nebolo vidno. A vôbec to nebolo zlé. Až na to, že to netrvalo dlho. A výsledok? Miesto, kde predtým stál chlapík bolo prázdne. Na perách sa jej zjavil triumfálny úsmev. Mávla rukou nad jej ospravedlnením. "Rado sa stalo," odvetila s úsmevom a naozaj nebola na nej ani známka toho, že by ju predošlé udalosti nejako vykoľajili. "Calli." Podala by jej aj ruku, ale jednak v nej držala svoje pitie a netrebalo byť tak formálny. Boli predsa v klube. Jej drink už sa pomaly blížil ku koncu a tak isto aj jej čas, ktorý tu mohla stráviť, keďže sa dozvedela nemilú informáciu. Za pol hodinu niekde musí byť. Preto aj zoskočila zo svojej stoličky, zaplatila za drink a s peniazmi v ruke ešte chvíľu zapremýšľala. Našpúlila pritom pery, ako keby jej to malo pomôcť ale dospela k názoru, že niekoho predsa len chce potešiť. Zaplatila za obidve, čo aj povedala barmanovi. Otočila sa na dievča s vycereným úsmevom ako žiarivé slniečko, ktorý bol pre ňu typický. "Za takú pusu by som ti kľudne poslala preč ďalšieho. No, musím ísť." Rukou mávla kúsok od čela ako pozdrav. Razila si cestu von pomedzi ľudí, až nakoniec vyšla von z baru a ponáhľala sa na stretnutie.

Modré oči bez hlesu oplácely pohled do ulice zářícímu nápisu v neonovém provedení, celé vykulené a napůl plné děsu. Na tu druhou půlku? Plné očekávání. Jako by se dívka, jíž patřily, nedokázala na místě rozhodnout, zda je její plán brilantní od samotného počátku, nebo se dal definovat pomocí synonym charakterizujících blížící se katastrofu. Ať tak či onak, za zkoušku to stálo. Nebo ne? Spodní ret stisknutý zoubky nasvědčoval nejistotám nahlodávajícím duši mladého rebela, umělce nesvázaného pravidly společnosti, žebříčkem hierarchie, na jehož konci by se bezesporu objevila, prsty zatnuté v pěstičku naopak dodávala na kuráži, jejíž tíživá absence ji poněkud zneklidňovala. Jen naprostý hlupák by ji definoval jako příkladnou mladou dámu, dochvilnou studentku prvního ročníku newyorské akademie umění, ztělesnění dokonalé dcery, která se neodváží protivit řečem a kázání své matky. Dee patřila k těm nespoutaným duším prožívajícím každý okamžik na sto deset procent, vzpomínaje na každý počin s chvilkovým zasněním. A tohle? Tohle chtělo kapku odvahy - zvlášť, když ji klidně mohli policisté zatknout pro padělání dokladů. Tedy ne pro kompletní padělání, jen kšeftování. V jejím podání spíše nákup lacině vyhlížejícího občanského průkazu, o jehož přítomnosti se cestou několikrát ujistila cestou sem, k vyhlášenému nočnímu klubu, který možná nenavštěvoval zástup celebrit žijících v New Yorku, jednom z hlavních měst slávy a dealování bílého prášku za každým rohem, na druhou stranu se mohl čas od času chlubit pestrým článkem v bulvárním tisku. "Fajn, Dee, tohle zvládneš. Je to jen falešná občanka, kterou na průchod vůbec nepotřebuješ. Pustí tě, osmnáct ti už bylo. Chceš jen vyzkoušet, jak je to tu se zákonem o nalévání mladistvým. Říkejme tomu průzkum. Jo, jo, průzkum zní dobře, to teda jo." Motivační řečičky nikdy nebyly její parketa a dle vyklepaného hlasu a nervózním gestům, kdy si už potřetí za pár vteřin prohrábla dlouhé světlé kadeře, se spíš chystala otočit na podpatku a utéct do tmavé uličky, než se posunout ve zkracující se frontě. Zástup před její maličkostí ubýval na počtu a čím víc se blížila k hlavnímu vchodu, kde stál mohutný vyhazovač v černém saku se slunečními brýlemi na očích, tím provinileji si připadala. Dozajista jí na čele svítil rudý nápis křičící viník!

Nakonec se to nezdálo tak zlé, když se ocitla v bezpečí klubu ohlušeného hlasitou hudbou, díky níž pomalu vyvstávaly mžitky před očima. Vyhazovači věnovala sebevědomý úsměv (dle vlastního hodnocení), zatímco si ji měřil podezřívavým pohledem, což plus mínus tušila soudě z faktu, že si ji prohlížel poměrně dlouho. Že před ním vypadala jako vyklepané štěně? To si nebyla ochotna připustit. Podobný pocit ji provázel při prvních ilegálních závodech. Tehdy si taky obdobně hrála na velkou drsňačku s několika zářezy na pažbě a přitom div nevylétla z trati. Jo, jo, velká holka, to tak. První reakcí byl prudký výdech, srdce se postupně uklidňovalo, přizpůsobujíce se tempu remixových variací tamního DJe. Slyšela už horší věci. Stačilo se trochu oklepat z prvotního šoku, dodat si kuráže a už o něco sebevědomějším krokem se vydat v milované kožence směrem k baru, než si uvědomila, že by určitě bylo fajn si možná odložit přebytečný kousek oděvu. O jednu bundu lehčí a o lísteček s číslovkou těžší se prodírala masami skupinek kupících se v prostoru kolem barového pultu a parketu, kde svíjeli v podobě klubka hadů na dávce extáze. V crop topu bez rukávů oznamujícím Sorry, I have plans with Netflix, černém tílku zakrývajícím jinak odhalené bříško a bedra a značně odrbaných, na tělo přiléhajících riflích, které tak akorát naznačovaly, že se současnou špičkovou módou se určitě romanticky nevodí za ručičku, působila jako každý druhý teenager z moderního sitcomu. Martensky jen doplňovaly její poněkud grunge styl podobně jako odpovídající výraz na její tváři. Každého kolem sebe už stačila zaškatulkovat do potřebného oddělení s nálepkou debil, blbeček a nebo debilní blbeček obohacenými o pár kapek stylového sarkasmu. Tohle vidět její kamarádi v Texasu, tak je vomejou. Doslova nejspíš.

"Hey... Džej...bý," osloví barmana culícího se na partičku holek vymodelovaných ze stránek Playboye, kam dle Deeina mínění dozajista patřily. O jejich sporém odění nemluvě. Barman, onen JB, jak ho blondýnka oslovila, po ní loupl takovým pohledem, za který by se nemusel stydět ani sériový vrah. Úsměv, jakým mu pekelnický výraz oplatila, zpodobňoval onu rádoby andělskou náturu, co měla blíže k samotnému zatracení než branám ráje. "Džejbý, Džejbý... tebe rodiče fakt neměli rádi. No nic, kovboji, dala bych si... hmm... gin s tonicem. A nešetři na ginu," dodá jakoby nic, evidentně si věřící natolik, jako by se řadila mezi místní štamgasty. "Občanku." Slova, která žádná holka v současné chvíli slyšet nechce. A Darcy? Taky ne. Úsměv okamžitě pohasl, koutky rtů se svezly o něco níž a veškeré sebevědomí mávnutím proutku vyprchalo. "Fajn," nasadila nabubřelý tón, sahajíc do hlubin peněženky, odkud vytáhla stylově zohýbaný kus identifikačního dokladu. Že narazila, jí došlo vzápětí, když jí ho barman vrátil se širokým úsměvem. "Dobře... Hildur. Tady stojí, že ti je čtyřicet tři." Hildur a čtyřicet tři? Měla být někdo s tak pitomým jménem jako je Hildur a věkem čtyřicet tří let? Vypadala snad jako pitomá čtyřicítka? "Trpím nemocí Benjamina Buttona. A... je to vážné. Rozhodně ne k smíchu." Sladký pokus vrátit mu to nazpět. Fakt, že jí celou dobu poslouchal někdo o židli dál, si vůbec neuvědomovala, proč by také měla? "A náhodou Hildur je vznešený jméno. To tvoje zní jako zkratka pro nějakou pohlavní nemoc," okomentuje přidrzlým tonem malé uličnice, což tentokrát smazalo úsměv na rtech mladíkovi za barem. Pro velkou hrdinku to nevypadalo dvakrát dobře - zvlášť ne při faktu, že dotyčnej měřil tak o dobrých pár desítek čísel víc jak ona a vahou zabíral o něco větší prostor. A viditelně si nehodlal nechat přiřknout onu pohlavní nemoc na košili.

Damon bol úprimne rád, že sa ho nikto nepýta na to, koľko času už v klube strávil, pretože by mu jednoducho ani nedokázal odpovedať. A pritom to začalo tak nevinne, pracovnou večerou so starou známou z čias, kedy ešte koncertoval po Európe, čo zase nebolo až tak dávno. Každopádne, slovo dalo slovo a tí dvaja skončili spolu v klube. A ako to už chodí, išlo to prudko z kopca, pretože Damon nedokázal povedať nie lajne na zlatom podnose. Pridajte k tomu alkohol, dlhodobý stres a máte okno ako vyšité, po ktorom ste radi keď viete v ktorom klube ste, aj keď si práve nepamätáte ako ste sa do neho dostali. Damon sa však prebral až v posteli po boku nahej starej známej. Automaticky sa obliekol a keď na seba natiahol nečím zaujímavé rifle a čierne krátke tričko, jednoducho sa vyparil z izby berúc si ešte rifľovú bundu zavesenú na dverovej kľúčke. Tichým výťahom sa vrátil na recepciu a potom priamočiaro do klubu, pretože mal len jeden jediný cieľ a to napiť sa. Vody. Umieral totiž od smätu a už dlho nemal také suchoty aké sa mu dostavili práve teraz. Netušil koľko je hodín, aj keby len stačilo vytiahnúť mobil z vrecka a skontrolovať to. Aspoň mobil nestratil, pretože o zdravom rozume sa to určite povedať nedalo.
Malinko unavený, ale nie zas tak veľmi aby to na dnes zabalil a šiel domov, zakotvil na bare a čakal, kým príde na radu. Poznal všetkých barmanov v meste a preto nepochyboval o tom, že to nebude dlho trvať pokým si ho všimne aj ten, čo má dnes službu. Trvalo to však dlhšie ako by sa Damonovi páčilo keď si všimol, že JB je zaneprázdnený nejakou malou, otravnou holkou. Preto Damon trochu zbystril, pretože počas čakania bol stále smädnejší a smädnejší. Mohol to jednoducho prerušiť a vypýtať si pohár dobre studenej vody, no rozhovor, ktorého bol nepriamo súčasťou ho zaujal. Dokonca malinko pobavil a z čistej sympatie ho donútil zamiešať sa do rozhovoru. Podišiel bližšie, a pretože si ho tí dvaja pred tým ešte nevšimli, čapol drobnú blondsku za plece a s pobaveným smiechom sa na oboch otočil.
"Zase ten vtip s falošnou občiankou?" spýta sa pobavene blondíny ako keby tu boli spolu a podobné "srandy" si už odžili minimálne jeden piatok spätne dozadu. "JB je trošku hundroš, nie každý pochopí tvoje vtipy," dosmeje sa a pozrie na barmana. "Už mi objednala ten gintonic?" spýta sa ho s pozdvihnutým obočím. "A malej Miss Vtipnej veľký pohár studenej vody, nech ten jej humor trošku schladne," uškrnie sa a od hundrajúceho barmana si napokon preberie dva poháre, pri čom pohár s vodou rovno strčí do ruky blondske a za lakeť ju ťahá trochu ďalej, nech si ich barman už nevšíma. Nič nehovorí, proste ju len ťahá mimo barmanov dosah a zamračený pohľad. Keď sú dostatočne ďaleko, pohár s vodou si zoberie naspäť a krpcovi do ruky na výmenu strčí gintonic. Smädne začne konečne piť pohár vychladenej vody a na moment si nevšíma absolútne nič iné. Existuje pre neho len orosený pohár, ktorý na počkanie do seba obráti.

Světlé oči slibovaly pomstu tomu, kdo se jí odvážil zkřížit cestu v podobě dodržování zákona, kolem kterého se pokoušela projít po špičkách. Ne, dobře, to by nebyla ona, aby neprojela zákazem vjezdu jako rozjetej tank křížený s buldozerem a postupně všechno zdemolovala do poslední pídě. Ruce zaujaly jasně obrannou polohu zkřížením na prsou, rty se napjaly v našpulení nesoucím si viditelnou touhu mu říct, kam si svůj pohár vody může strčit. A že by to nebylo někam na světlo, to je jasné. Už už se rozhodla ukázkově pohodit hlavou na znamení, že ona není žádná blbá patnáctka, která bude v páteční noc usrkávat brčkem vyčpělou colu, když se znenadání ozval zpoza jejího ramene hlas, až překvapeně vytřeštila oči, náhle nevěda, jak zareagovat. Instinkt se přes její myšlenky převalil a tu tam byla hra na dospělou, poněkud vysloužilou Hildur s jejími čtyřmi malými parchanty na krku, hypotékou na dům, o manželovi válejícím se na gauči v rozpadajících se trenkách nemluvě. V první chvíli se tak neměla ke slovu, a když už se přeci jen k něčemu uráčila, vzniklo z toho akorát zbabělé kašlání s nedostatkem slov. "Ehem... jo, jasně," odměnila barmana sebeoklamávajícím pokusem znít jako silná, dospělá žena a ne někdo, kdo před chvilkou vychodil střední školu a nedokázal se ještě pořádně postavit na vlastní nohy. "Tak neslyšels? Gin je pro něj. A-a-a ten tonic taky. Šup, šup," mávne ručičkou na znamení, aby si JB pospíšil a svou línou kostrč vyprovodil k míchání drinku a natočení sodovky do čerstvě umyté, do dálky se blýskající skleničky. Sama ho popoháněla duchapřítomným pohledem doplněným o lehce nadzvednuté obočí, přičemž nezapomněla poznamenat, že by měl myslet na led a brčko. A limetku.

Takhle celá scenérie pokračovala do okamžiku, kdy se před ní na barovém pultu zjevily dvě orosené sklenice svěžího pitiva, přičemž barmanovi věnovala vědoucný úšklebek, podstrkávaje mu deseti dolarovku, jako by se jednalo o desetinásobnou částku. Stačilo se otočit zády k JBmu, který se už raději věnoval krásce s poprsím o velikosti fotbalových míčů, aby jí náhle z packy zmizela sklenička - jenže ne ta s ginem jako spíš ta s vodou. "Wow... hmmm, asi... dík?" Poznamená v nejisté otázce, sledujíc ho, jak do sebe lije prakticky celou sklenici. "Wow, Dee, nemáš vůbec zač. Díky, že jsi mi zachránila život. Helle, není za co, od toho kámoši jsou, ne?" Naschvál sarkastickým hlasem zaparoduje dialog, který ti dva očividně nikdy nepovedou. On zachránil zadek ji, ona jemu - očividně prahnul po vodě jako obyvatel Sahary. Ještě chvilku na něj kouká, jedno obočí povytažené v nevyřčené otázce, zda už hodlá skončit, nebo si požádá o přídavek, načež krátce protočí oči v sloup. "Jo a dlužíš mi dva dolary za tu vodu," poznamená na účet podniku, který nepřekypoval zrovna nejlevnějším výběrem pití, o vodě nemluvě. Teprve nyní si ho začala prohlížet pořádně v záblescích neonových světel houpajících se jim nad hlavou. Růžová, žlutá, zelená, fialová, modrá - jeho obličej každou chvíli změnil odstín, až vypadal jako kombinace klauna ve výslužbě a rockové hvězdy, která si o půlnoci vyrazila do laciných ulic Brooklynu. Nebo jiné části New Yorku, kde to podezřele zavánělo kriminalitou. Vypadal jako někdo, koho by mohla znát. Z dálky... za hodně velké tmy. V jednu chvíli ještě mhouřila oči v tichém uvažování, načež je zděšeně rozevřela dokořán. "Geez, ty jsi ten kovboj, co spal s mou mámou... Do psí hadí," zanadává jako rozená Texasanka, doplňujíc scenérii poznání o dupnutí pravačkou. "Jestli jí to vyžvaníš, řeknu jí, kam sis ukrýval porno." A že se jednalo o úplně jinýho kluka, co její mámu viděl tak možná jen zběžna na ulici? To jí absolutně nevadilo.