Noční Club

Začala cítit jak se uvolňuje. Tváře jí lehce zrudly díky polibku na tvář, ale o to více to zvýraznilo její oči, světlou pokožku a vlasy. Bavila se s ostatními, v duchu plánovala ještě pár drinků a pak odchod domů. Vycítila něčí pohled, ale nezaobírala se jím, protože věděla že na ní často kouká spoustu lidí. Jakmile jí někdo chytil za ruku, už chtěla nadávat co si to kdo dovoluje, tedy jen do té chvilky dokud nebyla tváří v tvář jemu. Sleduje jí? Nebo je osud opět svedl zpět? Lehce se usmála, jednu ruku si položila zprvu na jeho rameno. Píseň poznávala. Měla ho nechat vést? Ji? Vyžaduje to opravdu hodně důvěry pokud má být tanec.. dokonalý. Zaváhání na ní ale nebylo znát. V očích jí stále jiskřilo jako při předchozích tancích. Ovšem něco se změnilo. Tedy spíše pro Gavriho. Jelikož najednou jako by tam byli jen oni dva. Její šarm působí na ostatní ať chtějí nebo ne. Nyní to ale bylo spíše o tom, že najednou jako by pro ni existoval jen on, jako by jen on a jejich tanec byl důležitý. Jakoby právě on byl vyvolený který se jí smí dotýkat. Dodávala mu pocit že záleží jen na nich, jejich tanci. Měla to tak většinou u svých tanečních partnerů. Byla jako sama Afrodita na parketu, jen pro něj. Její pohledy, pohyby i její doteky, když se dotýkala jeho byly intimní, přes to že je sledovalo opravdu hodně lidí. Každé zavlnění boků či pohnutí pánve upoutávalo i jejich publikum. Dámy i pánové závistivě začaly vzdychat. Doplnila každý jeho pohyb, dovedla ho k dokonalosti. Spousta Vran zapomínalo na to, že jsou to poho pouzí lidé. Mají koníčky, rádi se baví. Jejich úkolem a údělem není jen vraždění. Mají své životy, příběhy. Spoustu z nich, jsou osoby které tvoří dějiny, i když ve stínech. Teď tam ale pro ni byl jen on, na tento tanec. Těžko říct jak to ale bude dál pokud jí pustí. Málo kdy se jí nějak dotkl, proto je nyní z toho pryč, i když se to snaží nedávat najevo. Jen její dech je lehce zrychlený.

Neutekla mu, neodmítla jej, místo toho mu projevila důvěru, neboť jej nechala aby vedl každý jejich krok. Byli jako jedno tělo, splynuli v pohybech, které on vedl a ona je dělala dokonalými svými ženskými pohyby. Pro tuhle chvíli byl jeho úsměv opravdový, netušil proč se jí pro tento krátký okamžik otevřel, ale zdálo se jako by roztál. Netušil jak se stalo, že dovolil, aby si tak moc povolil uzdu, ale asi si potřeboval dokázat, potřeboval Meře dokázat, že ani jeden z těch, kteří jí nadbíhají mu nesahají ani po kotníky. Že patří jemu. Nikdy by to však nepřiznal, stejně jako to, že si užíval to, že se jí může dotýkat, aniž by si kdokoli myslel, že je za tím něco víc, nežli pouhá součást tance. Ani ona ne. Byla tu jen ona a dával jí to jasně najevo, stejně jako ona jemu dodávala pocit, že tančí jen pro něj. Každé otření jejich těl, každá otočka, ztrácel se v jejich tanci. Z jejich důvěry, kterou mezi sebou měli již dávno, plynula naprostá sehranost jejich pohybů. Byli tým.Vdechoval její vůni, když jej obklopily její rezavé kadeře, ve chvíli, kdy k němu byla zády. Pokaždé, když se jejich pohledy setkaly, toužil ji políbit. A to i ve chvíli, kdy skladba, na kterou tančili končila a oni opět stanuli tváří v tvář jeden druhému. Její rty byly jen pár centimetru od jeho, její dech ho lechtal na tváři a jemu uličnicky jiskřilo v očích.

Nebylo snadné se nechat vést. U předchozího tance s oním mužem to bylo nacvičené, byl to známý se kterým sem tam tančila. Nebylo to jako teď a s ním. Vnímala jeho otevřenost, úsměvy. Hlavně to jak ta věčně vážná tvář roztála, na dobu tance jen pro ní. Její srdce bušilo zběsilým tempem díky pocitům které mezi nimi proudily. Muži se skutečně závistivě dívali právě na Gavriho s tím, že on ji může mít ve svém náručí a dotýkat se jí tak, jak se ani jednomu z nich nesnilo. Nikdy se necítila při tanci tak zvláštně, jako teď když byla v jeho náručí. Sama se ho mohla sem tam dotknout, tisknout se k němu jako by snad mezi nimi bylo něco mnohem důvěrnějšího, intimnějšího. Jasně dávala najevo že momentálně pro ní neexistuje nic jiného a nikdo jiný. Užívala si každý pohyb a dotek do poslední kapky, protože věděla že víc z toho nebude. Nedělala si zbytečné naděje, i když po něm toužila a nechtěla si to přiznat. Ráda však byla lovená, i když si sem tam s někým pohrála, jako nedávno s ním. Je ráda nedostupná, protože ten muž který se o ní bude pokoušet, pronikne skrz tu slupku, bude se o ní snažit. Bude o ní bojovat do posledního dechu a nevzdá to. Když ale dozněla hudba, udeřila na ní opět realita. Byl tak blízko. Toužila by.. NE. I když se usmívala, zavřela na moment oči a odtáhla se. "Děkuji za tanec." pronesla jednoduše a rozhlédla se po podniku. Opět dělala jako by se nic nestalo. To jak se odtáhla bylo trochu rychlejší, jako by se dotknula horké plotny a cítila to.

Gavriho dech byl zrychlený, po dlouhém a vlastně především vzrušujícím tanci. Byla tak blízko, upíral jí pohled do očí, toužil po tom a snad by to i udělal, kdyby nezavřela oči a nepřerušila tak jejich oční kontakt. Natolik si dovolil se uvolnit, otevřít se, že návrat do reality byl nezvykle krutý. Jako kdyby jej někdo polil studenou vodou. Byl to však jen zlomek sekundy, nežli opět našel ztracenou rovnováhu své sebekontroly a nasadil si opět neprostupnou masku. Opět se usmíval samolibě, téměř arogantně, "To já děkuju," věnoval jí pokřivený úsměv, po tom co se rozhlédla okolo nich, ale ani se nepohnul.
"Tak jo, rád jsem tě viděl," řekl zvláštně, téměř ironicky a pak se vydal k baru, kde dopil svou skleničku whisky, zaplatil a vydal se k východu. Pomalu vyšel ven na ulici, chladný vzduch ho pohladil po rozpálené tváři. Na okamžik se zastavil, ale jen proto, aby si zapnul koženou bundu, kterou si cestou vyzvedl v šatně. Pak opět vyrazil, míříc do doupěte. Nechal ji tam a prostě odešel, ale jinak to neuměl.

Jakmile nasadil onu arogantní masku, její úsměv povadl. Tahle jeho část se jí vůbec nelíbila. Celý ten tanec začala považovat jen ta nějakou hru. Nechápala proč za ní přišel a chtěl s ní tančit, proč se choval tak intimně, když se jeho osobnost najednou tak změnila. Nestačila v podstatě ani nic moc říct a zmizel. Byla v šoku. A naštvaná. Je čas na více práce. Potřebuje se opět přepnout do toho módu kdy jí prakticky na ničem nezáleží. Nesmí se nechávat takhle rozrušit, zvláště když ví že si s ní jen hraje. Neotálela a šla jako první splnit svůj Přivýdělek. Moc jí to nepomohlo v tom aby se odreagovala, ale nakonec to zvládla. Vyrazila do ulic. Doslova vyhledávala problémy. Potřebovala se zničit fyzicky, aby ulevila psychickému tlaku. Potřebovala vidět rány, vědět že skutečně žije a že se jí tyhle všechny věci nezdají. Do doupěte Vran se vracela zničená a od krve. Ale poměrně spokojená.