Bar Campbell

Dnes má v plánu vypnout a prostě se jen bavit, což znamená, že se připojí k ostatním vranám, které večer razí do baru. Osprchuje se, aby nesmrděla po tréninku a poté v zrcadle zkontroluje ránu v rameni. Ráda by si oblékla mini, ale netuší, jestli se to hodí, když má v sobě díru po kulce. Samozřejmě se jí to už hojí, ale pořád to není moc sexy. Za pár měsíců se to určitě změní, bude vypadat jako badass, ale teď vypadá spíš křehounce, jak je to okolo červené, modré a tak podobně. Kašle na to, hodí si tam velkou náplast, to bude moc hot - nejlépe s kachničkami. Opatrně si to zalepí a hlavně pořádně, aby se jí to během večera neslouplo, pak se oblékne do černých minišatů. Musí nějak podtrhnout, že už se přes Nathaniela přenesla, sice to není pravda, ale to nikdo nemusí vědět. Rozčeše si vlasy, aby jí neuschly rozčepýřené, vypadala by jak čarodějnice a vrhne se na makeup, je potřeba zakrýt modřinu pod okem, která je naštěstí již žlutá, takže to není moc těžké. Nezapomene na rtěnku a řasenku a nakonec si prohlédne svůj výtvor. Vypadá tak živě, jen oči prozrazují opak, uvnitř je beztak mrtvá, anebo rozhodně ne v pohodě. V těchle šatech se jí ovšem do očí nikdo dívat nebude, a tak je to úplně jedno. Kolem krku si zapne stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru úzkého lístečku, když je ten podzim a zvolí páskové boty na podpatku.
Nasedne do auta společně s Rogerem, jelikož nechce jet sama a on se ochotně nabídl, přesto že by měl být nejspíš stále zmatený z jejího předešlého chování v jídelně, což je asi docela zvláštní, ale nevěnuje tomu pozornost, má ho za troubu. Může to být ale trouba, který je prozradil při poslední akci, kdo ví, ona nad tím teď rozhodně nepřemýšlí. Po cestě do baru si povídají o běžných věcech a je za to vděčná, trapného ticha má plné zuby. Na místě si stáhne z ramen šátek, který ji měl chránit před zimou, ale nechce ho tahat dovnitř, ten kousek přeběhne a určitě nezmrzne. Vystoupí z auta a poví Rogerovi, že na něj počká uvnitř, zatímco on bude parkovat. Vejde do hlučného lokálu, kde již vidí pár dobře bavících se známých. Mávne na ně, když ji zaregistrují, ale ještě předtím než se k nim vydá, zamíří k baru, kde má v plánu si objednat něco k pití - nebude se krotit, má toho spoustu, co musí zapít, jako třeba žal.

Říct, že ho ta malá vytočila svým tyátrem, když si to vypochodovala z ošetřovny, je slabé vyjádření toho, co cítil. Vztek, snad i zuřivost, smutek, nepříčetnost… všechno to v něm vřelo, ale jak už si to stihl celkem rychle osvojit, neřekl jí vůbec nic, nezastavil ji, nezavolal za ní, nedonutil ji, aby zůstala a nevyřval na ni všechno, co se mu honilo hlavou. Prostě to nedokázal. Ve své hlavě si vytvořil takový postoj, který mu radil, aby radši držel jazyk za zuby, protože na konci dne stejně nemělo smysl se o cokoliv snažit. Kdyby totiž ano, kdyby ty její zvláštní náznaky a záchvěvy chování byly skutečně důkazem, že k němu cítí pořád to stejné, nikdy by… ale to už je jedno. Sám sobě nad tím zakáže přemýšlet, nad ní přemýšlet. Ellie je zkrátka uzavřená kapitola, kterou má za sebou a je třeba psát příběh dál. A jak jinak, než s alkoholem v jedné a krásnou holkou v druhé ruce? Překvapivě se nadchne pro myšlenku, že vypadne z doupěte a propaří noc. Zaprvé alkohol uvolňuje a rozptyluje mysl a zadruhé je vždycky příjemné být z toho baráku venku, kde to není na každém koutě cítit vraždou. Sice si tuhle práci vybral, ale nemusí to snad nést na ramenou pořád. Převlékne se do černých džínů, šedého trika a tmavé bomber bundy, protože ty jsou prostě sexy a to on musí být. Vlasy si jen tak prohrábne prsty, protože u něj není moc rozdíl, jestli se učeše nebo ne, všichni víme, že vypadá dobře vždycky a vyrazí. Pár lidí ho pozve, aby šel s nimi ven, ale on to rezolutně odmítne, dnes nehodlá z baru odcházet sám a nepotřebuje k tomu zvědavé páry očí svých kolegů, nehledě na to, že se snaží od práce utéct a být s nimi není zrovna ideální. Neobtěžuje se si brát taxík nebo riskovat s vlastním autem, prostě půjde hezky po svých, alespoň se trošku rozptýlí. Ruch New Yorku ho vždycky z nějakého důvodu uklidňoval, přestože by měl mít asi opačný efekt, ale on je prostě chlap velkoměsta. Baví ho pozorovat, jak žije i v noci, jak rozmanitý je. A přesně proto mu cesta uběhne rychleji, než by sám chtěl, avšak při vyhlídce dobré whisky, kterou tady mají, zapomene na tepnu Ameriky a prosmýkne se dovnitř, aniž by musel platit vstupné nebo čekat frontu. Díkybohu za jeho schopnost být neviditelný, když to potřebuje. Bez váhání zamíří hned k baru, kde si objedná whisky bez ledu a začne se kolem sebe rozhlížet, aby zhodnotil, jak to dnes vypadá. A pak v něm hrkne. Ne, ne, ne, ne, ne… To přece není možné! Podvědomě se snaží utéct od člověka, který je tady? Vážně? Vesmír si na něj evidentně zasedl. Hrdelně si pro sebe zavrčí, zaplatí u baru své pití a rychle se ztratí v davu, přičemž se dá do řeči s první blondýnou, kterou uvidí. Brunetek má plné zuby. Stačí pár úsměvů a už mu začne koketně sahat na ruku, pomačkávat sval, což se mu moc nelíbí, ale na to kašle. Stejně ochotně se směje tomu, co ona říká, přestože nemá absolutně potuchy, co to ta holka mele, protože jeho radary jsou v pozoru, hledajíc tu potvoru, na sobě ale nic znát naštěstí nedá. Alespoň, že herectví mu zůstalo.

Jakmile se barman pustí do nalévání jejího drinku, začne uhlazovat a různě si pohrávat s kabelkou, kterou si odložila na bar. Ohromná zábava. Spíš ani ne, proto se rozhlédne kolem sebe a přitom si prohlédne obličeje všech přítomných. Nejspíš jde o pracovní.. cosi, podvědomě si ověřuje, jestli tu není někdo podezřelý. Vrána si nikdy nemůže být jistá, jestli na ni nevyskočí nějaký padouch. Díky tomu si na druhé straně baru všimne kohosi, kdo jí silně připomíná kapitána, a tak zpozorní jak surikata. Nedovolí si s jistotou říct, že je to on, jelikož je k ní zády, a že ho vidí si myslela tenhle týden již několikrát, bohužel se však nakonec vždy ukázalo, že to není on, jen jí naprosto hrabe. Tentokrát by si ovšem přála, aby se spletla, když se zastaví u nějaké blondýny, přičemž je už krásně poznat, že je to on. Parchant. Štve ji, ale jako správná žena, obrátí svou nechuť k jeho společnosti, jako by byla její vina, že se s ní dal do řeči a beztak je. Chladně sjede ženštinu pohledem, div, že jí přitom necukne v oku. Co si to dovoluje sahat na jeho svaly? Navíc by ji zajímalo, co na ní vidí, už jen to, že je blond, by ho mělo odrazovat, ale možná je to něco, co teď vyhledává. Bez ní se mu prostě zhoršil vkus, tak to je. Nahodí otrávený výraz a odvrátí se od nich, díky čemuž zjistí, že už před ní stojí drink. Spása! Popadne skleničku a kopne to do sebe, nemá chuť si hrát na dámu. Někde vedle ní se ozve Roger stěžující si, že začala bez něj. Zatváří se omluvně, je v tom však faleš, je jí úplně jedno, že mu to vadí a objedná si hned další, tentokrát dvojitou, čím dřív se zboří, tím lépe. Pokyne i Rogerovi, aby si něco dal. Netuší, co pije a to si takhle vyšli už několikrát. Až mu jednou dojde, jak moc ho má u zadku, určitě ji kvůli tomu zabije, anebo se o to aspoň pokusí při tréninku. Opět s barmanem vymění skleničku za peníze a její obsah do sebe vylije jako vodu. Z tolika alkoholu najednou se jí zamotá hlavinka, má dokonce pocit, že je červená ve tváři, nemluvě o útrobách v plamenech. Nevadí jí to, na chvíli díky tomu zapomene na okolní dění a jen se zaměří na Rogera, kterého se snaží uklidnit, jelikož jí kecá do jejího dnešního zapálení do alkoholu a přitom si dovolí hladit její bedra, ale to vůbec nevnímá. Už si tak nějak zvykla, že na ni sahá někdo, o koho ani nestojí. Ano, přes to všechno je na něj prostě podivně zvyklá a zdá se jí to okay, dokud nesahá na intimní části jejího těla. V další chvíli se na něj podívá, aby zjistila, proč sebou začal tolik šít, tak zjistí, že vlastně mává a málem zezelená, když si uvědomí, že jeho pohled i slova míří k blondýně stojící s jejím kapitánem. Tedy.. ne jejím, ale JEJÍM! Podívá se na ně, a kdyby neviděla, že na Rogera ta blbka reaguje stejně, snažila by se mu v tom mávání zabránit, takhle ovšem nemůže, vypadalo by to divně. Znovu se k nim otočí zády a přešlápne na místě, snažíc se uklidnit. Neuniklo jí totiž, že se k nim blondýna chystá vyrazit a Nathaniela nehodlá nechat pozadu. Nebylo v plánu, aby si jich všimli, proto na ně také nezírala a raději se opíjela, i když jí buněčky napovídaly, že pokud bude  ten jeho nový objev propalovat pohledem dost dlouho, jednou se vznítí a bum! Nechápe, proč to Roger udělal, copak si nevšiml jejího ex a možná právě proto, provokoval ho i v jídelně. Další parchant! Chlapi, jejich hormony a ega.

Sahá na něj. Až moc. Proč to dělá? Nestál o to, nestojí a nikdy stát nebude. Možná si měl vybrat jinou, protože tahle je děsně ukecaná a koketuje s ním tak okatě, až je mu z toho na nic. Už zapomněl, jak moc se mu tohle rychlé seznamování příčí. Dělal to celý život a pak přišla Ellie. I s ní to začalo stejně, chtěl ji nezávazně na jednu noc, jenomže už tehdy se někde do jeho dušičky zakousla tak, že přišel s návrhem pravidelného sexu. A pak… nějak dodnes není schopný určit moment, kdy to pro něj přestalo být nezávazné. Muselo to být už předtím, než mu onehdy zavolala, že má trable a potřebuje pomoct. Mohla se ozvat komukoliv, ale volala jemu. A on? Bez váhání za ní běžel, před očima jen myšlenku, že je v problému a on udělá vše, co bude moct, aby jí z toho pomohl. Pořád ho to hlodá, protože není s to to určit. Nejspíš na tom už ale nezáleží, protože teď to všechno musí zapomenout, i když chce přesný opak. Být s ní. Víc k životu nepotřebuje, jen ji. Donutí se vrátit myšlenkami k blondýně, která se ho evidentně na něco ptala a teď vyčkává od něj odpověď. “No jasně.“ Bezmyšlenkovitě vyhrkne, aniž by tušil, o co vlastně jde. Možná se zeptat měl. Stoprocentně se měl zeptat, když začne ukazovat směrem k jámě lvové, od které tak zarytě utíká. A teď tam musí jít. Dívat se na ty dva, jak na ni sahá, jak dělá to, co on nemůže. Hrdelně si zavrčí, avšak blondýna, jejíž jméno ani nevnímal, když mu jej sdělovala, si toho ani nevšimne. Jen se celá prsí a tetelí, když k nim dojdou a nadšeně ho začne představovat, jako kdyby se znali už kdovíjak dlouho. Představí ho jako majitele fitka, ani si nevybavuje, že by jí něco takového nalhával, nejspíš byl myšlenkami někde daleko, když se to stalo. Lidé snáz uvěří, že vlastní posilovnu, než že by byl nějaký účetní a dělá to vždycky, když potřebuje. Tedy, na dosah ruky daleko, ale chápeme. Odkašle si, nemá nejmenší zájem dávat najevo, že by se znali. Nasadí ten svůj umělý úsměv, co celé roky používal a ležérně jí přehodí ruku kolem ramen, jako kdyby byli kdovíjak důvěrní. Konečně zaregistruje její jméno a tentokrát si ho zapamatovat musí, když ji Roger představuje Ellie. Potlačí zašklebení, protože si automaticky při jméně Janice vzpomene na „oh my goood“ z Přátel. Teď by to nejradši řekl taky a utekl, ale to nejde. Oba dva sjede tím strojeným úsměvem, nedá ani na okamžik najevo, že by je kdykoliv předtím viděl, snažíc se přitom ignorovat to, jak jí laská boky. Co si o sobě sakra myslí? Nejradši by mu tu ruku urval. A hned raději obě dvě, aby to nezkoušel ještě s druhou. Jenomže to udělat nemůže. Roger, debil, jakým je, se na něj dovolí podívat s ještě debilnějším výrazem a debilnější otázkou, než by od něj čekal. Tisknouce si k sobě Ellie blíž se ho optá, jestli náhodou nechodil s Ellie. Periferním viděním zaregistruje, jak k němu Janice otočí hlavu a pod paží ucítí, jak se napne. Potlačí nutkání mu vmést do obličeje, že ano a rozhodně si od něj nepolepšila, ale nasadí jen pohrdavý výraz a lhostejně pokrčí rameny. “Myslím, že ne. Není můj typ.“ Tón hlasu odpovídá jeho výrazu, přičemž zabodne pohled do té malé a ucítí, jak se blondýna uklidňuje. Jako kdyby si snad myslela, že má u něj šanci nebo co. Těžko. Dneska odejde sám. Roger se zatváří tak, že kdyby skřípal zuby, bylo by to jistě slyšet, a to ho potěší, takové zadostiučinění. Jestli se ho snaží vyprovokovat, nepovede se mu. “Tak jak jste se seznámili, hm? Nechte mě hádat. V kavárně? V práci? Venčili jste psy?“ To jsou nejčastější scénáře, které musí během složitějších zakázek používat a on jim dává svým ušklíbnutím dost najevo, že si ten jejich náramně užije, protože ať si vymyslí sebelepší, nebude to pravda a on to hodlá podkopat. Je to sice dětinské, měl dát hned najevo, že je zná, ale nemůže si pomoct. Roger se chová jak nadřazený kohout a on mu hodlá ten hřebínek trošku zkrátit.