Bar Campbell

Kopne do sebe dvojitou dávku čehosi a při tom se zašklebí, jelikož je toho na její chuťové pohárky prostě moc. Poté se otočí k nezvaným hostům - ona je rozhodně nezvala - a nahodí falešný úsměv. Je poznat, že se do toho nutí, vypadá to totiž skoro jako škleb. Nemůže si pomoct, její obličej si dělá, co chce. Je pravděpodobně řízen rozhořčenými buněčkami, anebo se prostě jen nesnaží skrýt svou nechuť. Měla by, aby nebylo poznat, že jí záleží na tom, s kým se schází, nebo že se vůbec s někým schází, ale zdá se, že není tak dobrou herečkou jako on. Natáhne k blondie ruku a potřese si s ní, když ji Roger představí, poté se zaměří na fitness trenéra a bojuje sama se sebou, aby se nezačala smát jako blázen, koutky úst jí však zacukají. Svaly by na to měl, to jo, ale neumí si ho při takové práci představit. Tedy, není to nemožné, ale prostě na to u něj není zvyklá, to bude ono. “Pááni, tak trenér, hm?” zopakuje a snaží se přitom neznít moc pobaveně, ale nejde jí to. “To jsou mi věci,” poznamená ještě. Mohl si vybrat něco zajímavějšího, když už si vymýšlel novou identitu. To samozřejmě neznamená, že by chtěla, aby se do příště polepšil a tak se stal ještě víc okouzlujícím. To mu zakazuje, což by jí měl vyčíst z jejich myšlenek, jak jinak. Smích ji zase rychle přejde při pohledu na kapitánovu ruku kolem té b.. Janice. Je to, jako by ji dal ránu do břicha. Nemá však moc času se v tom mořit, jelikož ji Roger nenechá v klidu a pořád na ni sahá a to víc než obvykle. Tuší, že to dělá kvůli Nathanielovi, v čemž ji utvrdí i jeho slova. Zamračí se na něj a nejradši by mu dala pohlavek za to, že tu vytahuje kecy o ex. Copak je to nutné? Střelí očkem i po kapitánovi, který se toho samozřejmě hned chytne, jen aby jí ublížil - moc milé. “Hlavně, že jsem jeho typ,” opáčí hned s úsměvem, zamrká s pohledem upřeným na toho ňoumu a položí si hlavu na Rogerovo rameno. Ha! Hned ji také napadne dokonalý plán, jak mu zabránit v sexu s blondýnou, jelikož si myslí, že mu přesně o to jde. “Tak.. a teď se napijeme, ne? Zvu vás.” Tleskne nadšeně a otočí se k baru, aby mohla objednat pití, rovnou všem vezme dvojitou. Ona tu bitch opije, aby nemohla ani chodit, natož spát s jejím chlapem. Jak ďábelské a zbytečné, ale to ona neví. Poté se vrátí k rozhovoru, který se opět ubírá trapným směrem. “Práce, hm?” Vybere si tu nejpravdivější možnost s otazníkem mířícím k Rogerovi, aby se ujistila, že s ní souhlasí, i když je jí jeho názor ukradený. “Tvoříme skvělý tým,” dodá ještě a popadne první skleničku, která se jí dostane pod ruku. Aktivně jí podá Janice a posléze obraduje i ostatní. Nezapomene se na souseda mile usmát, oči jí ovšem zajiskří zadostiučiněním. To má za to! Rogera si raději nevšímá, nechce vědět, jak se na to všechno tváří.

Probodne Ellie vyloženě zlým pohledem při jejím posměchu. Vždycky mu všichni věří jeho storku o trenérovi, protože… no, protože ty jeho svaly. A ona by to rozhodně neměla zpochybňovat, jednu chvíli vypadala, že se jí docela líbí. Možná lhala, ani by ho to nepřekvapovalo. Byl tak potěšený, jak jí mohl ty kecy vrátit, když utřel Rufuse, jenomže ona mu to zkazí a setře ho mnohem víc, než to udělal on. Úsměv mu na kratičký okamžik zamrzne na tváři, že si toho nejspíš nikdo ani nevšimne, jelikož jej hned nahradí další. Díkybohu za americké stowattové úsměvy. Dají se tak krásně zamaskovat skutečné pocity, jež v něm bouří zejména poté, co si položí hlavu na jeho rameno. Proč to do háje dělá? Nemůže být vůči němu alespoň trošičku taktní? “Ano, vypadáte vyloženě zamilovaně. Vaše práce musí být plná duhy a jednorožců.“ Prohodí jedovatě, Janice se nejspíš vůbec nechytá. Ještěže mu na tom nezáleží.
Potlačí zašklebení nad tím, jak tvoří skvělý tým. Má tak bolestivou potřebu jí připomenout, jak dobrý tým tvořili spolu, jak se s ním rozešla a pak tvrdila, že bylo moc nebezpečné být spolu a zároveň dělat tu práci, kterou dělají, jenomže pak se dala dohromady tady s Rufusem. To znamená, že se s ním rozešla proto, že už ho prostě nechtěla a nebyl jí dost dobrý. Takové uvědomění zabolí, přestože ho hlodá už delší dobu. Možná to jeho nějaká malá část věděla vždycky, kdo ví. Místo toho, aby dal najevo cokoliv z toho, co se mu honí hlavou, jí oplatí ten úsměv stejně mile, jako kdyby jí to snad přál nebo co. Nebo byl jen zdvořilý cizinec, kterými teď mají být. Vezme si od ní skleničku a přitom nechtěně narazí jeho prstíky na její ručku, což vůbec nechtěl. Vlastně spíš chtěl, nejspíš se rád mučí. Kopne do sebe její obsah, aniž by bral na vědomí Janice a její snahu si s ním přiťuknout, protože o to prostě nemá absolutně žádný zájem. Na chvíli nějak zapomněl, že tam s nimi pořád je, dokonce i jeho ruka zmizela z jejích ramen, nechce se jí dotýkat a asi není zas tak dobrý herec, aby to vydržel po celou dobu, kterou nejspíš stráví ve společnosti těch dvou. Rupert má ovšem úplně jiný záměr, jak je vidět, protože jeho ruka šmátralka putuje z Elliina pasu přes boky a ještě níž, což prostě nemůže snést. Chvíli na něj zírá takovým tím znuděným "really" pohledem [gif]. Janice nejanice, tohle prostě dělat nebude a on mu to náležitě vysvětlí tak, aby si to pro příště zapamatoval. Vlastní potřeby jdou do popředí, kašle i na to, co chce nebo nechce Ellie, on prostě nechce, aby na ni sahal kdokoliv jiný, než on sám, a tak to taky bude. Alespoň tak je rozhodnutý v tu danou chvíli. Možná je to ta špetka alkoholu, kterou za ten večer už měl, nad tím příliš nedumá, protože jeho tělo jedná automaticky.
Odhodí dramaticky skleničku někam vedle sebe, nezjišťuje, jestli se rozbila nebo ne. Popadne Rákosníčka za límec a trhne s ním směrem k sobě, čímž ho zbaví i té jeho skleničky. “Maminka tě neučila, že nemáš strkat pracky tam, kam nepatří?“ Zavrčí mu do obličeje natolik tiše, že to slyší jen on, alespoň v to doufá. Na jednu stranu už je asi úplně jedno, jestli to Janice zaslechne, protože cizímu člověku asi nedává smysl, proč vystartoval po někom, koho ani nezná. Mrští s ním někam do davu, až z toho chudáček Robertek ztratí rovnováhu a rozplácne se na zemi jak vorvaň, čehož soused ihned využije. Dřepne si nad ním, zas ho chytí za ten jeho límeček, co měl beztak nahoru, jako ti trapáci, jen by to chtělo ještě růžovou barvu. Sevře ruku v pěst a uhodí mu do obličeje s takovou chutí, až uslyší lupnutí. Bobeček bude mít asi přeražený nos. Na falešnou lítost ale není čas, protože se blbeček stihne vzpamatovat a on v jednom oku vidí jen hvězdičky, když ho praští přes oko. Prevít jeden. A tak mu musí dát ještě jednu, aby zachoval ten magický sudý počet a naučil ho, že do oka se lidi prostě nemlátí. Pak ho ale popadnou dva páry rukou, které jsou silnější, než on a celkem surově ho vyvedou z baru ven. Hodí tam s ním, ale na rozdíl od blbečka to ustojí, protože se zachytí nějaké holky, co čeká ve frontě, aby ji vpustili dovnitř. Vyslechne si její nadávky, které mu jsou úplně ukradené, a on se opře o zeď. Opatrně si promne oko, bolí to jak čert. Celý zadýchaný vytáhne z kapsy cigaretu a zapálí si ji, aby se trochu zklidnil. To se mu evidentně moc povedlo. Otráveně mlaskne, když se za ním vyřítí Janice a starostlivě se ho začne ptát, co se stalo a jestli mu nic není. Nemá náladu jí odpovídat.

Ví, že to, co dělá, není správné, cítí to v žaludku a nejen, že to není fér k tomu jedinému, koho miluje, ale taky k Rogerovi. Co když ji má vážně rád a nesnaží se ji jen dostat do postele? Je opravdu hrozná, což jí jen potvrdí další kotrmelec v břiše. Alkohol smíchaný s pocity je špatná kombinace. Přestane se o něj opírat a na okamžik od nich odvrátí svou pozornost, takže kouká Janice přes rameno a přitom kroutí hlavou. Rozhodne se protentokrát mlčet. Nechce tvrdit, že Rogera miluje, jen aby si tu cosi dokázala. To už by bylo prostě moc, takovými slovy se neplýtvá.
Rychle stáhne ruku, kterou se Nathaniela dotkne při předávání skleničky, jako by jí projel elektrický proud. Ano, vnímala by jeho dotek, i kdyby jí sáhl jen na jediný vlásek, což je hloupost, musel by ji za ně zatahat, ale pointu chápeme - stačí tak málo, aby se celá rozechvěla a motýlci se rozletěli. Strašné. Po tomhle do sebe také hned vyklopí obsah skleničky a opakuje rituál s hřbetem dlaně přitisknutým ke svým rtům, aby na ně všechno nevyprskla. Nikdy nebude tak drsná jako pijani ve filmech, už by se s tím měla smířit a objednávat si k tomu něco sladkého na zapití. Odloží skleničku s pohledem putujícím přes obličeje její dnešní společnosti. Pravděpodobně zkoumá, jestli jim to přijde stejně hnusné a zjistí, že se někteří z nich ještě ani nenapili. Ups. Dodatečně ťukne o jejich skleničky, aby si nepřipadali odstrčeně a přitom se tváří jako andílek. Je tak zabraná do toho, aby si o ní nemysleli, že je alkoholička, že jí unikne Rogerova ruka směřující tam, kam by neměla a kapitánův výraz; ne, že by se tím mohlo něco změnit, kdyby si všimla, stejně by asi nepoznala, k čemu se schyluje. On vám znuděný výraz nenapoví, že dojde ke rvačce. Možná tak, že se chce někomu spát nebo něco takového.
Trhne sebou ve chvíli, kdy začnou létat skleničky a Janice udělá pravděpodobně to samé, i když by bylo lepší, kdyby ji to trefilo do hlavy a ona odpadla. Nemusela by za ní dál utrácet své těžce vydělané peníze. Poté vytřeštěně koukne na ty dva. V jídelně si všimla, že se Nate začíná čepýřit, teď ovšem vůbec. Zaskočil ji, co si to vůbec dovoluje, má ho mít přečteného. Evidentně si ho bude muset přečíst ještě jednou! Podle toho, co říká - a ona to určitě slyší - jí dojde, o co jde a Janice to určitě nebude, protože na tu Roger nesahal. Nebudeme se tedy tvářit, že netušíme, co tuhle situaci vyvolalo, anebo že by její nový přítel sáhl na souseda a jemu se to nelíbilo? Kdo ví, ale na tom teď nezáleží, nechce, aby se zase rvali. Tedy.. je to sexy, ale dělat to nebudou! Nejradši by řekla “už zase?!”, ale odpustí si to a jen je následuje do davu, kde se spolu válí. Nemůže však nic moc dělat, pokud se tam nechce válet s nimi a to opravdu nechce. “Nechte toho, přestaňte!” Zkusí to na ně, i když ví, že je to úplně zbytečné, nikdy ji nikdo neposlouchá, jako by snad nevypadala dost drsně nebo co. Lidi kolem jsou vytřeštění a sami uhýbají, aby je ti dva nesemleli a pak zvědavé přihlížejí, protože to lidi prostě dělají. Po ráně do Rogerova obličeje se lehce nahrbí a zašklebí, to muselo bolet a hned na to schová obličej do dlaní, když to Roger Nathanielovi oplatí. “Dost už, vážně..” Zaprosí a doufá, že na to třeba uslyší, ale ono nic. Rvačku ukončí až vyhazovači, anebo jen nějací chlápci, co si to vždy chtěli vyzkoušet. Nadechne se s tím, že jim něco řekne, ale nakonec usoudí, že bude lepší, když ho vyvedou. Venku alespoň vychladne. Kouká za nimi, aby se ujistila, že k němu nejsou surovější, než je potřeba, a když to vypadá, že přežije, podívá se na Rogera. Natáhne k němu ruku a pomůže mu vstát, přičemž si musí dávat pozor, aby nespadla - zatracené podpatky. Začne k šatům nosit tenisky, však to je teď taky v módě. “Je mi to.. líto..” Započne omluvu a taky rozchod, takhle to jednoduše dál nejde, nemiluje ho a ty další věci. Samozřejmě si vyslechne všechno možné i nemožné, jaká je mrcha a tak dále, což ji mrzí, pořád je jen holka, ale také jí spadne kámen ze srdce. Nechá ho říct, co potřebuje a pak už jen sleduje jeho vzdalující se záda.
Vyjde ven a rozhlédne se kolem sebe, aby zjistila, jestli se tam Nate ještě někde motá a zarazí se, jakmile u něj zaregistruje starostlivou Janice. Bože, ta si chce vážně vrznout. Odkašle si, aby si jí všimli, hlavně Kunhuta, a zamíří k nim. “Měla bys mu jít obstarat nějaký led.” Napoví jí, aby se ji zbavila, ale Janice to nejspíš prokoukne, protože se jen tak nedá a řekne, aby pro něj šla Ellie, zatímco ona tu s ním počká - ta bitch. Nemá daleko k tomu, aby jí začala vyhrožovat - zastřelím tě! - ale zadrží to, jelikož je to moc crazy a ona je přece naprosto normální. “Mohl bys říct té slepici, aby vypadla?” Zkusí to u Nathaniela a konečně se na něj také podívá. Tváří se odhodlaně, jako by mu chtěla říct, že jestli to neudělá, vytrhá jí všechny vlasy a on by měl vědět, že je toho schopná.

Je mu fuk, co si pomyslí Ellie o tom, že se zas pere s tímhle blbečkem, je mu fuk, co si pomyslí Janice, je mu fuk, co si pomyslí kdokoliv. Důležité pro něj teď je, co si myslí on. A on si myslí, že by toho měl Rupert nechat. Ví, že toho bude později litovat, možná dříve, než později, ale v tuhle chvíli je to tak skvělý pocit, sledovat jeho překvapený výraz, který se postupně mění v rozzuřený, vědět, že mu to vrátí, i když ho to bolí. Radši ale ať ho bolí tělo, než dušička. Nevnímá nic, žádný křik, žádné prosby, jen Rufusův ksicht, který by nejradši rozmlátil o stůl, k tomu se však nedostane, protože ho cvičené opice vyvedou ven a ne zrovna pěkně. Cigareta mu jistě udělá dobře. A taky by udělala, kdyby nepřiběhla Janice a neotravovala. Potlačí otrávené protažení obličeje, protože otrávený je, a využije toho, že má v ústech cigaretu, jež si zapálí, takže jí nemůže odpovědět a může předstírat, že ji neslyšel. Cítí, jak mu v oku tepá a pulzuje, nejspíš tam bude mít brzo monokla a celé mu oteče. Stálo mu to ale za to, může totiž říct, že ten druhý dopadl hůř. Tedy do chvíle, kdy se v jeho zorném poli objeví i Ellie. V tu chvíli by byl radši zbitý do kuličky, než aby tu stál jak s jednou, tak druhou. S Janice by si poradil, ale když přijde na ni, je jako ztracený koloušek. A tak zvolí taktiku, kdy bude zlý. Tak zlý, že sám sebe nebude mít zrovna v lásce, ale to nevadí. Nemá právo si sem chodit, odhánět jeho společnost a ještě na ni být hnusná a chtít po něm, aby se jí zbavoval. Jistě, rád by se jí zbavil, ale když to chce ona a ještě tak nezdvořilým způsobem [ano, on je samozřejmě zdvořilý], tím spíš to odmítá udělat. Zaslechne dotčené zalapání po dechu ze strany Janice, což ho podráždí ještě víc, ona má být ticho a nehlučnit. “Zkus si jí to říct sama. I když bys asi spíš měla jít nejdřív před zrcadlo, než to řekneš.“ Jistě pochopí, co tím myslí. Je vytočený, že dovolil, aby s ním tohle dělala. Jako kdyby nad ním stála a nutila ho, aby po Radovanovi skočil. Je to prostě její vina a tak bude radši hnusný. “Co vlastně chceš, Hathaway, hm? Neměla by sis ošetřovat svého přítele? Protože když jsem se naposledy díval, já to nejsem, tak nechápu, co tu chceš.“ Jeho hlas je zase drsně studený, protože je odhodlaný, že tohle bylo naposledy, co před ní ukázal, že by mu na ní ještě záleželo. Už nebude, i kdyby si měl nafackovat pokaždé, když ho to popadne. Janice v tu chvíli velice inteligentně položí otázku, jestli se doopravdy neznají a v tu chvíli se na ni podívá. “Jak jsi pěkná, tak nejsi zrovna nejbystřejší, co?“ Dlouze potáhne z cigarety, než s ní hodí o zem a rázně ji zašlápne. Janice úplně ignoruje, stejně o ni nemá zájem a přiblíží se k Ellie tak, že by mu stačilo se trochu sehnout a dotkli by se obličeji. To ale nechce. Tedy, chce, ale nechce… chápeme. Je to děsně komplikované. “Chtěla jsi mi snad něco?“ Nechce, aby to vyznělo, jako by ji vyzýval, aby mu padla kolem krku nebo doufal, že něco na ten způsob z ní vypadne, a tak to musí vyjádřit v tónu svého hlasu. Jde mu to skvěle, kdyby neměl ty svoje výpadky, jistě by mu to žrala i s navijákem. A on sobě možná taky. Jenomže i když se o to snaží, takový zoufalý výkřik hledání naděje tam pořád je.

Měla tušit, že to otočí proti ní, měla zvolit jiná slova, ale na to už je pozdě, a tak mu věnuje úsměv překypující ironií - haha, jsi tak vtipný. Nemůže říct, že by ji to nezabolelo, ale brečet kvůli tomu nebude, beztak jí řekl už horší věci, tohle zvládne. Ano, moc dobře si vzpomíná, jak se choval, a jak s ní mluvil, než se vydali do akce. Bylo to pěkně ošklivé a je jí jedno, jestli si to zasloužila. Vzdorně si založí ruce na prsou, čímž podtrhne, že se ani nehne. Trapné by bylo, kdyby odešel, to by se pak hnout musela. Bude proto doufat, že to neudělá. “A co já naposledy zaregistrovala, tak žádného nemám, takže.. máš smůlu, mám plno času,” řekne samolibě, protože tak spolu teď obvykle komunikují. Tedy, on je vlastně spíš chladný, ale ono to vyjde nastejno. Protočí oči po tom, co se Janice ozve s tím svým inteligentním výrokem a odfrkne si, když ji Nate označí za pěknou - takové kecy. Doplní to kroucením hlavy, podívá se kamsi do strany a promne si paže, aby se trochu zahřála. Nebylo moc chytré se rozejít s odvozem a ještě si v jeho autě nechala šátek, který ji měl trochu chránit. Úžasné. Rozhodne se ignorovat rozhořčenou Janice, jelikož za ní nepřišla a nadechne se s tím, že se ho optá aspoň na jeho obličej, ale dřív než ze sebe něco vydá, je už zase celá rozhozená z Nathanielovy blízkosti. Co si to dovoluje, osobní prostor mu nic neříká?! Je nucena se podívat nahoru, protože je přece jen o kousek vyšší než ona a ze všech sil nutí své nožky, aby se nerozklepaly. Mohlo by se stát, že od něj ustoupí a to nechce, ještě by si myslel, že se ho bojí nebo co. Nebojí, ale také se jí hůř přemýšlí, když je takhle blízko a ona potřebuje čistou hlavu! Po jeho otázce se však vzdor z jejího obličeje stejně nakonec vytratí. Spustí ruce podél těla, aby je nic neoddělovalo, což asi není úplně nejlepší nápad, má teď volné dlaně a ty by se ho nejraději dotkly. Ne, to vydrží! “Jen jsem chtěla..” Začne, ale hned se zase zarazí, protože si není jistá, co by měla říct jako první. Přišla jsem se podívat na tvé oko? Přišla jsem za tebou, protože chci, aby to mezi námi bylo zase normální? Jsem tu, abych ti vyhubovala za to, že se pořád s někým biješ, i když je to úplně k ničemu! Skloní pohled, jelikož je těžké se mu otevřít a zároveň se mu dívat do očí. “Chtěla jsem jen vědět, jak na tom jsi a.. promluvit si o nás, o tom, že to mezi námi nemusí být takové, já.. omlouvám se, přehnala jsem to, vím.. vím, že se na mě už nikdy nepodíváš stejně, ale.. chci zpátky aspoň svého kolegu a kamaráda,” vysouká ze sebe a polkne, čímž se chce zbavit knedlíku, který se jí tvoří v krku. Ráda by zpátky i svůj twinflame, ale to se z pochopitelných důvodů neodváží říct. “Chci si z tebou povídat,” doplní a konečně se na něj zase podívá. Chtěla by se s ním i muchlovat, to jo, ale věci kolem lásky si prostě netroufne říct, na to už je moc zbabělá.