Re: SoHo - Lower Manhattan

Fri Jun 14, 2019 9:50 am

"Výhoda je, že kdyby mě někdo skutečně přišel vykrást, moc by si nepomoh." Utrousí bezděčně, zatím co přehazuje ten "bordel" na korbě. Když vidí jak dívka zdvihla obočí nad tím harampádím, cukne jí v koutcích a pokrčí rameny. "Náhradní díly Brácha chtěl dát auto na vrakoviště. Sice už bylo v hodně blbým stavu, ale spousta věcí se ještě dala zachránit." Pohled se jí obrátí k Royovi, který se rozběhl kamsi a poněkud víc urputně než by musel, což jí donutí strčit prsty mezi rty a okolím se tak ozve silný, pronikavý hvizd. Pes zůstane stát na místě, jako když ho přiková a otočí se k ní. Stačí jen, aby luskla prsty směrem k zadním sedadlům auta. Není tak hloupý, aby nepochopil. Ještě si dovolí jej doprovodit lehce káravým pohledem a až když si opět ustele na sedačce, otočí sek dívce. "dílnu mám na okraji Lower East Side." Zrovna míří ke kufru, když se dívka zmíní o váze motorky a ona k ní úkosem pohlédne přes rameno. "No říkejme tomu třeba rampa." Vytáhne z kufru prkno a lana. Prkno zapře o korbu, na kterou se následně vyhoupne. "Tak sem s ní s princeznou," kývne na dívku, aby svoje děťátko trochu popostrčila. Samozřejmě, že jí shora pomůže a vzhledem k lanům přehozeným přes její rameno je zjevně naprosto jasný, že hodlá motorku i zajistit. Koneckonců není přece pitomá nána, ač je od přírody blond a z řad svých přátel kvůli tomu pochopitelně poslouchá ty přiblblý vtipy. Nechává je. Ona se zase pro změnu směje těm protaženým obličejům, když jim vypoví převodovka nebo potřebujou vyměnit ložisko. Pochopitelně nešlo přehlédnout, jak je celou tu dobu slečna nervózní. Ani se jí nedivila. Jí někde kleknout tahle herka, co už toto za sebou má víc než dost a neuměla by si s ní poradit, zešílela by. Kolikrát už jí doma říkali, aby si pořídila něco jinýho, že tohle se do velkýho města nehodí. Jestli byla na něco háklivá tak na konverzaci o tom, že by měla svoje auto vyměnit. O tom nechtěla jednoduše slyšet ani slovo.

Mon Jun 17, 2019 1:19 pm

Musí s ní nesouhlasit. “V každém bytě nebo domě se najde něco cenného, třeba si to ten dotyčný ani neuvědomuje,“ Až teď jí dojde, že by vážně měla už o vykrádání a zlodějině mlčet. Ale alespoň si třeba dá ta mechanička větší pozor, pořídí si nějaký zabezpečovací systém, protože co si budeme povídat... zámky jsou jen iluze bezpečnosti. Stačí, aby si amatér koupil set šperháků, a dostane se do cizího domu raz dva. A co teprve profesionálové? Ti se vkradou, ukradou a odkradou dřív, než se oběť krádeže stačí probudit. Odtrhne od těch myšlenek pozornost a zaměří se raději na slova své zachránkyně. “Ty si evidentně umíš v ledasčem poradit,“ očima následuje psíka, který je evidentně docela vycvičený, když se vrátí na povel zpátky, zatímco reaguje na to, co jí bloncka řekla. Líbí se jí, jak se pejsek poslušně vrátí. Ví, že cvičit psa chce trpělivost a vytrvat, nedělat kompromisy a nevzdávat to, jenomže... copak to jde? Jak přijde na psy, je to prostě konec. Nejradši by je pomuchlala a dala jim všechno, co jim na očích vidí, než aby je cvičila s tvrdší rukou. Kdyby měla psa, nejspíš by ona byla ten hlídač a pes by byl pán domu, tak by to dopadlo. Nedá se ale říct, že by to rozmazlování neprovozovala s chutí. Stačí, že ve svém životě musí být tvrdá na všechny okolo sebe, protože víme, že ukázat slabost v tomhle oboru není nejmoudřejší rozhodnutí, nejspíš proto by v soukromí trávila dny válením se a cpaním se svým čtyřnohým kamarádem. Ještěže žádného nemá, nedopadlo by to dobře ani pro jednoho z nich. Psi potřebují pohyb a řád, to se dočetla v nějakém děsně moudrém článku. A ani jedno z toho by mu nejspíš nedopřávala, protože by ho nemohla nechat volně běhat po doupěti, celé dny by byl zavřený v jejím pokoji a mohl si dělat, co chtěl.
Kývne na souhlas a znamení porozumění a moment, než uchopí svou baby do rukou, využije k představení. “Jsem Lin, mimochodem. Jak se jmenuješ?“ Přijde jí totiž trošku zvláštní, aby ji adresovala jako „hej ty“. To je přece neslušné. Ona má sice do slušného člověka hodně, hodně daleko, ale takové ty základy ještě ovládá. Řídítky motorku nasměruje na provizorní rampu z prken a za pomoci blondýny ji vytlačí nahoru. Je to fuška, co si budeme povídat, ale ve dvou se jim to podaří. Opatrně ji položí na bok, aby ji nepoškrábala, což by samozřejmě byla katastrofa, načež ji společnými silami přivážou, aby během jízdy nelétala od jedné strany k druhé, to už by ji asi ani nemělo cenu opravovat. Někdo by mohl říct, že celkově nemá smysl ji takhle šperkovat a kombinovat nové součástky do starší motorky, čímž ji znehodnocuje, ale ona by nad tím mávla rukou. Moderní motorky jsou krásné, co si budeme povídat, takový Streetfighter od Harley-Davidson, který má teprve přijít na trh, je nádherná věc, ale nemá k ní citový vztah. Nehledě na to, že na ni nemá ani peníze. Jsou samozřejmě levnější, ale jsou to je stroje, tahle bobinka zkrátka ne. Třeba se k tomu ale jednou dopracuje, protože tolik peněz, kolik už vložila do téhle, by stála i kompletně nová a pěkně vytuněná. Každý vidí ale hodnotu jinak, než jen v penězích. Nasedne do auta na sedadlo spolujezdce, neobtěžuje se s bezpečnostním pásem, jelikož to je pro sralbotky a nechá se dovézt až na místo určení.

Wed Jun 19, 2019 12:25 pm

"Jo, asi bych byla smutná, kdyby mi někdo odtáhl mojí postel." Odvětí na téma zlodějství a koutky jí při tom pocuknou v pobaveném úsměvu, zatímco v podřepu zajišťuje motorku, což netrvá nijak zvlášť dlouho. Zdá se, že to nedělá prvně a tudíž v tom má určitý cvik. "Když vyrůstáš a dospíváš na ranči, časem se naučíš, že je docela fajn být na některý věci připravená pořád." Podotkne, když seskočí z korby, na kterou nakonec hodí i ono prkno, co jim posloužilo jako rampa. Zvedne a zajistí zadní bočnici, o kterou se krátce opře. "Cloe," představí se stručně a znovu při tom povytáhne koutek úst v onom charakteristicky osobitém a těžko napodobitelném pousmání. Pohledem doprovodí dívku ke dveřím u sedadla spolujezdce, než auto obejde i ona, aby mohla zapadnout za volant. Jako první se otočí přes rameno k Royovi na zadním sedadle, aby jej letmo zkontrolovala a pak se otočí k Lin, kterou sjede naprosto evidentně káravým pohledem. "Naprosto chápu, že na to nejsi zvyklá, protože tvoje mašinka pásy nemá..." Nakloní se přes dívku, aby vytáhla její bezpečnostní pás a osobně ho zacvakla. Bezpečnost byla něco, o čem nehodlala diskutovat, "ale my jezdíme bezpečně," dodá nakonec "A myslím, že ani jedna z nás nemá náladu se dohadovat s případnými příslušníky policie," Při těch slovech si nasadí sluneční brýle, které až do teď byly zaháknuté v náprsní kapsičce košile, zapne klimatizaci, která si značně vylepší klima v autě, zajistí pásem sama sebe, nastartuje a naučeným pohybem zařadí první rychlostní stupeň. Motor si začne spokojeně vrnět a překvapivě navzdory hustému provozu netrvá příliš dlouho a můžou se zařadit do jízdního pruhu, aniž by někomu sedřeli lak na karoserii. Její relativní spokojenost však trvá jen do té doby, než se dostanou na jedenu z hlavních silnic. A pěkně ucpanou, jak jinak. "No to teda potěš!" Zahučí nepříliš nadšeně a rezignovaně opře ruku v lokti o okýnko a pěstí si podepře hlavu, zatímco v druhé ruce ležérně a dost znuděně svírá volant. "To dneska všem přeplo? Za normálních okolností je to do servisu tak dvacet minut." Z tónu jejího hlasu je čitelné, že za těhle okolností to rozhodně dvacet minut nebude.

Thu Jun 20, 2019 9:20 am

Pobaveně se uchechtne, ale víc už se k tomu nevyjadřuje, protože nechce riskovat, že bude mluvit příliš podezřele, na to si musí dávat pozor a občas zapomene. Sleduje její počínání, když upevňuje motorku, aby zůstala bezpečně na místě, ale v tomhle jí už nijak nepomáhá, co kdyby náhodou to dělala špatně nebo tak něco, proto seskočí způsobem, kterému by ráda říkala ladný, dolů, načež se usadí na sedadlo spolujezdce. Nesouhlasně se na Cloe mračí, zatímco jí připevňuje pás. Opakuje si, že nemá být drzá a nevděčná, ale nevydrží to. “Ano, mami,“ zaprská trošku otráveně, přesně jako puberťák, a i když by si nejradši provokativně pás zase odepnula, neudělá to. Je ráda, že jí pomůže, tak by měla hrát podle jejích pravidel. “I když bys měla vědět, že s policií mám velmi kladný vztah a určitě bych to zvládla okecat,“ neodpustí si kousavou poznámku, načež si významně odkašle. Kdyby měla spočítat, kolikrát už se z toho vyvlékla nebo jim dokonce stihla ujet, když po ní šli, nedopočítala by se na prstech, ani kdyby přidala ty od nohou. Dá se tedy říct, že je na to celkem odborník. Ale to Cloe samozřejmě říct nemůže. Nastaví ruku k jednomu z větráků, z nichž proudí chladný vzduch klimatizace a úlevně vydechne. To vedro bylo děsné, obzvlášť tady v autě, a příval studeného vzduchu je tudíž vítaným společníkem.
Pocit vítězství ji však brzy přejde, když najedou na zácpu. “No do prdele,“ zakleje a rozhodně se nedrží zpátky s tím, že by byla sprostá. Na to ji zkrátka neužije, život je moc krátký a ty další kecy – když se jí to hodí a potřebuje si něco ospravedlnit, tak je život moc krátký na to, aby se omezovala. U nich je to víc pravda, než u obyčejných lidí, bohužel. “Mít motorku, tak je podjedeme a jsme tam za deset,“ zabručí trošku popuzeně, jelikož není zvyklá čekat v kolonách. Proto je krásné mít v New Yorku motorku, prokličkuje s ní všude a nikdy nemusí čekat, tohle pro ni je hrozná ztráta drahocenného času. “Nemůžeš to objet jinudy? Nebo... já nevím, nemá tvé auto skryté trysky, které by nás přenesly vzduchem?“ sarkasmus z jejího hlasu jen čiší, ačkoliv by něco takového samozřejmě uvítala. Nebo kdyby byla Cloe rebel a měla tu houkačku, kterou si jen přidělá na střechu a všichni by ji museli pustit. To by bylo něco. Je spousta způsobů, ale nejspíš žádný z nich není v rámci tolerance ze strany zákona. Na takové věci totiž obvykle nemyslí. "Nebo jestli myslíš, že to moje baby zvládne, tak tu auto odstavíme, dojedeme tam na ní, opravíš ji a já tě zase dovezu sem pro auto," napadne ji, ačkoliv do toho svého plánu tak trošku nezahrnuje psíka na zadním sedadle. Zatraceně.

Sun Jun 23, 2019 3:53 pm

Když Lin zaprská coby malej puberťák, neubrání se. "Hodná holka," téměř až mateřsky jí pocuchá vlasy a ukazovákem jí cvrnkne do nosu. Neměla problém tyhle vtípky vracet. Vlastně jí to většinu času víc než bavilo. V mezičase než naskočí zelená zdvihne ke rtům kelímek s kávou, která pochopitelně neměla šanci jakkoliv vychladnou. Jeden by soudil, že se dost možná znovu uvařila. "Tomu sice věřím, ale maminka by na to moc hrdá nebyla." Neodpustí si další drobné rýpnutí. Jednoduše tím Ano mami, jí dokonale nahrála na smeč. Nakonec těch provokací ale nechá a dupne na plyn hned jak může. Moc dobře věděla, že jak se dostanou z hlavního tahu, budou mít vyhráno. Při dalších slovech své spolujezdkyně se musí zasmát. "Jako jsem schopná udělat s autem spoustu věcí, ale letadlo z něj vážně neudělám, je mi líto." Když jako další možnost Linn nadnese, že by tu mohla nechat auto, stočí k ní pohled a sluneční brýle si při tom stáhne na špičku nosu. "Na to rovnou zapomeňte mladá dámo. Jednak bys musela řídit s Royem za krkem, za druhé si nenechám ukradnout návěs s nákladem a za třetí, tohle je sice stará herka, co dost často mele z posledního, ale je moje." Na slovíčko moje dá takový důraz, že je jasný, že nepřipadá v úvahu, aby tu svoje autíčko odstavila. Avšak její slova nejsou nikterak nepřátelská. Na následující odbočce se konečně dostanou na méně frekventovanou silnici, kde je provoz hezky plynulý. Při pohledu do zpětného zrcátka se ušklíbne. "Zrádče!" Zahučí a je evidentní, že její slova patří Royovi, který už neměl jakoukoliv vůli být součástí téhle cesty a radši usnul. To teda byla morální podpora za všechny prachy, jen co je pravda. Netrvá to dlouho a z nepříjemného popojíždění v koloně se stane celkem přijatelná cesta směrem k Lower East Side, avšak dojedou pouze na okraj této čtvrti když zastaví před bránou mezi dvěma domy. "Počkej tady," loupne po dívce pohledem, načež vystoupí a bránu odemkne a otevře, aby mohli do dvora vjet autem, což taky následně udělá. "No nakonec to nebylo tak hrozný," zhodnotí, když znovu vystoupí a otevře zadní dveře. "Vstávej ty flákači!" šťouchne do Roye, kterej se pochopitelně nepříliš zdatně snaží předstírat vlastní smrt.