SoHo - Lower Manhattan

Nadmíru otráveně, a tentokrát to ani nepředstírá, po Cloe loupne pohledem. Jí cuchat nikdo vlasy nebude, je pěkně drzá! Automaticky hlavou pohodí, aby pocuchané vlásky vrátila tam, kam patří. “Řekněme, že nejsem ten typ, na který by byli rodiče pyšní, takže...“ nedá se, skoro na vše má vždy odpověď a musí mít poslední slovo. Sorry, not sorry. Bývá to od ní poměrně otravné, ale upřímně, je jí fuk, jestli to někomu vadí, výhoda, když vám jsou všichni u zadních částí těla. Vyšpulí mrzutě rty, když jsou její návrhy zamítnuty. A to se tak snažila. “Proč si prostě nekoupíš nové auto?“ trochu nechápavě zavrtí hlavou, ačkoliv zrovna ona by to měla chápat. Když našla svoje baby na vrakovišti, bylo v hrozném stavu, zrezavělé, uhnilé součástky, všechno bylo potřeba vyměnit za nové, ale zároveň lpěla na tom, aby bylo co nejvíc zachováno. Taky si mohla pořídit lepší, ale neudělala to. Měla ale za to, že u motorek je to běžnější, než u aut, zvlášť tady, kde se každý předhání, aby měl co nejnovější model bavoráka, Maserati nebo Audi. Pak je jasné, že všichni civí s pusou otevřenou dokořán na tuhle skořápku. Dobře, není to tak špatné, ale ona ráda přehání, když přijde na urážky. Naštěstí se dostanou z dopravní zácpy relativně brzo a pak už cesta ubíhá svižně, což je potěšující. Během té doby většinu času mlčí, není zvyklá na bezvýznamné tlachání, což už asi mohla Cloe zjistit. A ačkoliv, jakmile dorazí na místo, jí nakáže, aby zůstala v autě, ona neposlechne a vystoupí, aby si mohla strčit cigaretu do pusy a zapálit si. Půl hodiny nekouřila, to je prostě hrůza! Ach ta závislost na nikotinu a dehtu. Pozoruje, jak zajíždí autem a následuje do dvora, kde si v klídku dokouří, než cigaretu típne a vydá se pomoct sundat motorku. Cestou však nezapomene podrbat Roye, protože to je prostě zlatíčko. Takový ten ideální pes, který je líný jak veš a tím ideální na mazlení. Celou dobu, co Cloe motorku opravuje, se jí dívá přes rameno, aby jí náhodou něco neuteklo, je jako starostlivá matka, co se bojí o své dítě u zubaře. Ačkoliv kdyby šlo o člověka, tak by spíš zlomyslně zubaři drkala, protože to je potvora. Když je hotovo, vděčně se na Cloe pousměje. “Zastavím se tady a vyzvednu tě na ten drink, co jsem slíbila,“ rozloučí se a vyrazí pryč, užívá si ten správný zvuk a ne takové skomírající kašlání. Té holce dluží evidentně víc než jedno pití, bude muset něco vymyslet.