Lower East Side

Přistěhovalecká, dělnická čtvrť, kde se rozhodně nebudete cítit v bezpečí. Pro předávání nelegálního zboží nebo uskutečnění pochůzek je to však ideální místo.

Prázdná mysl, soustředění a adrenalin. Rána z jedné strany, rána z druhé strany, pravý hák, kterým dostal do břicha. Věděl jako vždy naprosto přesně, co má dělat, ale neměl šanci se k tomu dostat. I přes svou rychlost a hbitost nebyl schopný tomu monstru naproti sobě zasadit pořádnou ránu. Místo toho sám schytával jednu za druhou. Vážně by ho zajímalo, kde tu obludu kdo vyhrabal. Ten chlap, pokud se tomu tak dalo ještě vůbec říkat, měl tak dva metry a k tomu obrovskou hromadu svalů. A k tomu všemu tupý výraz ve tváři, o to víc Gavriho štvalo, že jej není schopný sundat. David a Goliáš bylo v tuhle chvíli doopravdy trefné přirovnání. Po ráně do břicha jej protivník zasáhl kolenem do brady a to stačilo, aby se mu zatmělo před očima, byť jen na okamžik a spadl ksichtem na podlahu ringu. V ten zpropadený okamžik měl pocit, že se mu hlava snad rozskočí, a že dostat koňským kopytem by byla procházka růžovým sadem. Do uší mu vzdáleně doléhal řev diváků, připomínalo to rozzuřený roj vos.

Uběhlo pár vteřin a Gavriil nadzvedl hlavu, aby ji mohl pootočit, máchajíc si obličej ve vlastní krvi, která mu vytékala nejen z nosu, ale především z úst. Oči už stačil rozlepit také, ale zrak měl rozostřený. Slyšel jak nad ním rozhodčí odpočítává, musel se zvednout! Prostě musel! Nenechá mu to vítěství tak snadno, ne to rozhodně ne! Hlavou zavrtěl z jedné strany na druhou, jako by se snažil zbavit toho rozmazaného vidění, každopádně to docela připomínalo oklepávajícího se psa. Pak se pomalu podepřel rukama, dav už dávno nevnímal. Teď mu šlo o jediné - zvednout svůj zadek a nakopat ho soupeři.

Stála tam - vyrovnaná, chladná, nehybná. Jako socha vytesaná do mramoru, vznešená a přitom tak vzdálená všemu, co se v místnosti dělo. Bez jediné emoce, bez hladu a touhy lačnící po více krvi, než doposud bylo prolito, jak červené kaluže a rozmazané skvrny dokazovaly, sledovala dva do sebe zaklesnuté muži uprostřed zuřivého souboje. Byla to vůbec pravda? Ne, hloupost, ti ji nezajímali. Pohled čokoládových, téměř ebenem zbarvených očí pozoroval jednoho z nadšených fanoušků, hlásících se o pozornost neustálým vykřikováním a různorodými nadávkami, když jeden ze zápasících mužů nezvládal nápor úderů vedených protivníkem. Tyler Sweets - dokonalý příklad zhýčkaného, rozmazleného fracka s kariérou stagnující na místě, když ho nepovýšili mezi partnery v právnické firmě, což vedlo k pokročilému alkoholismu a problémům s gamblerstvím. A následně? K týrání dříve milované manželky. Záležitost, co Lolu rozčilovala a díky čemuž se rozhodla zakázku přijmout. Podlitiny rozeseté všude po těle a maskovaný monokl nenechal bývalou vránu na pochybách. Muži dokázali být stejné svině jako ženy, když chtěli. A tenhle fešák s povolenou kravatou a gelem ulíznutými vlasy patřil k těm nejhorším. Jaká ironie - byla zvyklá zabíjet své cíle a jeden čas se ani neohlížela po následcích, a dnes? K těm největším lumpům, dle jejích slov, patřili právě manželé tyrani, nikoliv mafiáni a vrahové. Ti mívali kodex, který ctili do posledního puntíku. Uřvaný hajzl hulákající na přívržence ruské menšiny, aby se vzchopil a jednu tomu obrovi ubalil, se nebál se svou ženou praštit o noční stolek tak silně, až jí vykloubil rameno. Už teď ho nenáviděla a nejraději by mu prohnala kulku rozkrokem, aby i on zažil potupnou bolest.

Mezi nepočetnou skupinku žen, přizvaných na podívanou, zapadala. Dlouhé tmavé vlasy se jen leskly ve vodopádu spadajícím na záda, černá košile odhalovala dostatek z předností, aby pohledy mužů putovaly k rozhalence dekoltu namísto k uhrančivým očím lehce podkreslených ostrou černou linkou ztracenou v kouřových stínech. Kožená sukně obepínala křivku boků a hýždí, díky čemuž si každý, kdo kolem ní prošel, mohl dost dobře představit, jak šťavnatým by se stal jejich stisk. Ne, že by se o to pokoušeli - ačkoliv se jednalo o místo, kde se pořádaly ilegální zápasy a krev se prolévala po litrech, společnost netvořili smažky z ulice, feťáci a zlodějíčci. Tady se točily velké peníze díky sázkám a nebylo divu, že to přitáhlo i někoho takového jako Tyler.

Poslední myšlenky na mučivou smrt přerušilo vyřvávání odpočítávání, které by mohlo vypadnout z filmu o Rockym - dav se přidal a diváci zplna hrdla hulákali jednotlivá čísla. Lola na okamžik ztratila přehled, pohledem zalétávaje k soupeřům toužícím si vzájemně vymlátit duši z těla. Momentálně pouze jednomu, neboť druhý se pokoušel zvednout ze země. Poslední vteřiny se blížily k číslu znamenajícímu konec zápasu a tmavovlasá vražedkyně se přistihla, že po tu dobu přestala dýchat zaujetím. Vzrušení patřilo k jejímu životu, ač si pokoušela nalhávat přesný opak. Stereotypní nudná verze mohla být považována za sen, nic víc. Jako lektorka latinsko-amerických tanců si vydělávala mizerné peníze, kurzy tance nebyly příliš vyhledávanými od té doby, co hudební platformu ovládla videa s choreografy a jejich skupinovými, 'rádoby sexy' tanečky, nad nimiž protáčela oči - někdy v duchu, jindy za hlasitého pobouření v rodné španělštině. I to byl jeden z důvodů, proč se, alespoň z části, vrátila k zabíjení, ačkoliv poněkud poupravenému dle vlastních pravidel. Ta chvilka moci, to rozhodování, jak s dotyčným naloží. Proletí mu kulka hlavou nebo ho střelí do tváře? Do chladného srdce? Do břicha? Do kolenou? Každá z představ se zdála lákavá a Lola jim velmi ráda podléhala. Poslední zařvání ji vytrhlo z myšlenek, vysloužíc si nesouhlasné zamračení směrem k příliš hlasitým divákům mávajícíma bankovkami ve vzduchu. Zápas skončil, Goliáš porazil Davida a Tyler prohrál. Zahlédla ho, jak se vzteká, žádná novinka. A také známka toho, co se mělo v noci stát - další pokus vybít si vztek na věrné, ustrašené ženě. Ne, nic z toho nehodlala dovolit, dnes ne. V duchu učinila krok, noha pohupující se ve vzduchu na vysokém podpatku následovala vzápětí.

V hlavě mu bolestně tepalo a pohled se ne a ne zaostřit. Musel napínat každičký sval svého těla, aby se vůbec udržel na rukou, kterými se podepřel. V mysli se snažil vybudit k tomu, aby se postavil, ale tělo zkrátka nespolupracovalo. Vztek mu okamžik na to ochromil mysl, ačkoli to se moc často nestávalo. Nebyl to, ale vztek na jeho protivníka, dav idiotů či rozhodčího. Ne, měl vztek na sebe. Na to, že nebyl schopen se soustředit lépe. Přesto věděl, že nebýt v rozpoložení, ve kterém byl, ta tupá obluda by ho nedostala.

Bojoval se svým ochromeným tělem do poslední chvíle a i poté, co nad ním mávli, pro ukončení zápasu a hromotluk vzepnul ruce nad hlavu spolu s vítězným zařváním. Nedovolil by, aby mu z ringu někdo pomáhal nebo ho nedej bože nesl na nosítkách. Vycenil zuby a se zavrčením se opět vzepnul na rukou a konečně se mu podařilo podstrčit pod sebe i jednu nohu, kterou se podepřel a konečně se dostal na nohy. Malé zavrávorání, připomínajíc opilce, smýkl sebou ke straně, ale okamžitě to vyrovnal. Posléze se vydal nejistým krokem k provazům lemujících ring, kterých se zachytil, aby jimi mohl prolézt a nepraštit sebou znovu o zem. Typoval to na otřes mozku, nebo tak něco, nebyl doktor. Flaška whisky to, ale jistě spraví.

Pomalu se proplétal skrz ty zpropadené provazy, které jindy nebyly téměř žádnou překážkou, ale dnes se to zdálo být jiné. A jen se konečně dostal na podlahu, aby toho nebylo málo, téměř srazil ženu celou oblečenou do černé. Vůbec si jí nevšiml, dokud se mu před obličejem neobjevil její dekolt. Nakrčil čelo a podrážděně vzhlédl k jejím očím, které byly téměř stejně černé jako ty jeho. Byl to zvláštní pocit, ale na setinu vteřiny se nedokázal pohnout, musela ho těmi kukadly snad uhranula. Ale jistě, že za to mohl jen jeho aktuální stav. Pak zamručel jakousi omluvu a protáhl se okolo ní, jako by se nechumelilo, neschopen si později v šatně vybavit nic z jejího celkového zevnějšku, jen ty její oči. Usazen na dřevěné lavičce si prsty jedné ruky svíral spánky, doufajíc že ta příšerná bolest hlavy co nejdříve odezní a on bude moci odejít s jistotu, že sebou po cestě nikde nešvihne. Jinak by šel, nedělalo by mu to problém, ale nechtěl se ráno probudit zmrzlý na kost, nebo v nemocnici. Nebo ještě hůře, v cele.

Nebyl by to, ale pořádně zkurvenej den, aby se v další okamžik neobjevil ve dveřích nagelovaný idiot, co na něj začal vřískat něco ve smyslu, že chce svoje peníze, které na něj vsadil zpátky. Jo to bylo něco na Gavriho. Několik minut ho zvládl s ledovým klidem ignorovat a předstírat, že tam vlastně vůbec není, což muže rozzuřilo ještě více. Ale v okamžik, kdy k němu muž přistoupil a narušil tím tak jeho osobní prostor, dovršujíc to tím, že se ho dotkl, skončil jak široký tak dlouhý zpět ve dveřích, kam jej Gavri poslal jedinou, ale přesně mířenou ranou pěstí do nosu. Ošklivé křupnutí, které onu ránu doprovázelo, nasvědčovalo zlomenému nosu.

Ráznost kroku učiněného vstříc osudu zabijáka a jeho žadonící oběti zpřetrhal jeden ze zápasníků, nacházející se v jakémsi stavu malátnosti vlivem několika ran přímo do hlavy. Podpatky ostře klaply o chladnou betonovou podlahu, černé oči poněkud nevraživě nalezly svůj nový cíl - ruského boxera s hromotluckou postavou, momentálně zalitého od hlavy až k patě soupeřovou, ale z největší části vlastní krví. Nic příjemného na pohled, slabá povaha by se zezelenalá otočila na místě a co nejrychleji by vyhledala pomoc v nejbližší kabince nebo odpadkovém koši. Tmavovlasá žena nehnula ani brvou, nesklouzávala pohledem po těle posetého ranami a pomalu se zbarvujícími podlitinami, které se dalšího dne budou bolestně připomínat. Zaklesnutá v jeho tváři čekala, až se milostivě uráčí nalézt si vyšlapanou cestičku kolem ní, aby prošel bez toho, že to nosem napřed, v náhlém stavu zostuzujících mdlob, vezme rovnou směrem do vcelku odhaleného, plného dekoltu. Nejspíš by stihla uhnout, věřila si dost, i tak jednu nohu pokrčila v koleni s efektem vynalézavého člověka, který ví, kdy je čas ukročit do strany. Sotva mohl nalézt známky lítosti - ostatně to byla jeho volba vlézt dovnitř a nechat se zmlátit v touze přivydělat si pár stovek dolarů. Muž před ní nepřipomínal někoho, kdo by se nechal vydírat nebo byl nucen podobně vyvinutým nátlakem zahodit za hlavu život a čelit potenciální smrti z rukou soupeře nebo organizátora ilegálních zápasů uvnitř staré, dlouho nevyužívané industriální budovy se železnými a betonovými nosnými trámy. Chladně mu oplácela pohled bez viditelné špetky zájmu, mimické svaly se nepohnuly ani o píď, to oči ji prozradily, ač na pouhou setinu vteřiny - živý zájem, snad i záblesk starosti, než vše zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Ne, neměla čas řešit něčí zdravotní stav, rozhodně ne někoho jiného než manželky označeného cíle, Tylera Sweetse.

S omluvou se protáhl kolem, aniž by si byli vyměnili další pohled. Nebyl důvod, nebo snad ano? Temné oči se měly soustředit na zakázku v životní velikosti, momentálně čím dál tím víc propadající se do hlubin depresí z další prohry. Finance díky výletům za ilegálními zápasy, dostihy a drahými šlapkami dostávaly zabrat a Sweets si to moc dobře uvědomoval. Svou chybu si nepřipouštěl, lehčí bylo vše hodit na manželku a vybít si frustraci na jejím těle. Dnes si zjevně vybral ještě někoho jiného - do hledáčku mu patrně padl vysoký boxer ruské národnosti, za kterým se vydal, v jedné ruce sklenku, v té druhé se ubezpečoval, že mu nic nechybí. Lola nepatřila k těm hloupým holkám a tohle sotva vypadalo jako ubezpečení se, že neztratil krabičku se snubním prstýnkem. Boxera žádná žádost o ruku nečekala, leda tak výstřel do svalstvem obaleného těla. Ramena se napjala, hrdý postoj přešel plynule do fáze příprav na útok. Nehodlala ztratit život navíc, i když by se jednalo o naprostého cizáka, možná dokonce ilegálního přistěhovalce hledajícího v Americe svůj splněný sen. Rychlým pohledem překontrolovala situaci kolem - polovina diváků se věnovala šampiónovi v ringu, ta druhá hledala bookmakera pro rychlé vyplacení. A ten zbytek? Někteří se pokoušeli ztratit, jiní se domlouvali na návštěvu dalšího rozptýlení. Na nic nečekala a rychlým krokem, připomínaje tak divokou šelmu na lovu, se protáhla kolem několika asistentů organizátora do chodby vedoucí k šatnám. Za chůze začala rozepínat knoflíky halenky, stahujíce si ji z ramen, aby ji a později i upnutou sukni vyměnila za černé, pro tu chvíli až nepříjemně obepínající kalhoty a koženou motorkářskou bundu, které vyhrabala na stojanu s kostýmy. Zjevně se tu pořádaly i nějaké striptýzové akce, jak dokázala posoudit z extrémně obšírného výběru krajkových kompletů, z něhož vytáhla první kus se svou velikostí - rudou podprsenku, se kterou by na jevišti přilákala nespočet zraků. Teď potřebovala udržet holky dostatečně pod kontrolou. Přes tvář nasadila obyčejnou černou škrabošku bez zbytečných dekorativních prvků a tmavé vlasy stáhla do drdolu, aby se jí prameny nepletly v cestě směrem k očím. To vše za dvě minuty, kdo by to byl řekl? Ženám by mělo vždy vše trvat minimálně desetinásobek. Jenže čas s ní hrál závod o první místo v cíli a Lola hodlala Tylerův náskok sakra zkrátit.

Na další zbytečné úpravy nezbývalo mnoho nadějí, jak dokázal řev nesoucí se od posledních dveří v dlouhé chodbě. Tyler si začal vylévat vztek z prohry na muži, na jehož čest a bojové zkušenosti vsadil nemalou částku, díky čemuž se patrně zadlužil, jak vyplývalo mezi řádky vřískaných obvinění. Ty na okamžik přerušila ostrá rána praskajících kostí - křupnutí, při kterém se i Lola zachvěla, na podobný zvuk si ještě nedokázala zvyknout a někdy pochybovala, že tomu tak v budoucnosti bude. Tohle se nezmění, tohle ne. Mohlo se jednat o cokoliv - nos, čelist, vaz. U boxera nepochybovala o možnosti nešťastně vedené rány, která by soupeře možná ochromila, zato obyčejného člověka by poslala šest stop pod zem. Rychlými kroky se přibližovala ke dveřím, než však stačila vzít za kliku a otevřít, zaslechla Tylerovy ufňukané nadávky. Nadávky, které se až příliš rychle změnily ve vyhrožování. Na zraněného muže sebejistý kousek, což naznačovalo, že se začal ohánět zbraní, jak dokazovaly i pokyny o výdeji veškerých peněz, které u sebe boxer měl. Opilý vlastní mocí si tak rozhodl nevšímat si pomalu se otevírajících dveří za svými zády a zbraně namířené na něj. Hlasitá výstřel nepřišel, jen rychlý, tlumičem ztišený zvuk, po němž se na Tylerově čele objevila ranka rychle se zalévající krví. Kulka našla svůj cíl a bezchybně proletěla mozkem ven. Napřažená ruka se nezachvěla ani na okamžik, už nebyla malá ustrašená holka, aby se třásla hrůzou. Černě oděná žena bleskově vzhlédla od mrtvoly směrem k jedinému živému subjektu v místnosti, v hlavě silný rozpor o dalším postupu. Tradice vran světla jí velela zabít ho, zbavit se očitého svědka. Jenže Lola už před nějakou dobou přestala hrát podle jejich pravidel, nastavila si vlastní a v těch si zakazovala zbytečné ztráty na životech. Ruku s Jerichem, svou oblíbenou zbraní, však nespouštěla, míříc mu do středu hrudníku. "Tikho," naznačí mu, aby mlčel a nepromlouval ani jedno slovo ruským slůvkem zabarveným cizorodým přízvukem. Bezpochyby bylo nad slunce jasné, že zrovna ona mezi členy jeho klanu nepatří. "Ty... Svyazhite." Omezená zásoba slov poukazovala na nepříliš rozsáhlé znalosti tohoto jazyka. Kázala mu přivázat se, aby se sám neohrožoval na životě, pokud by se jí rozhodl z hloupého důvodu zbraň vzít v pokusu o odzbrojení. Teď potřebovala myslet čistě, zbavit se mrtvoly, která krvácela na podlaze. Šikovným pohybem nohy kopla do dveří za zády, obratem ruky si poradila se zámkem. Nepotřebovala díky, chlapská ješitnost by mu asi nakopala zadek, kdyby o tom byť jen cekl v tichosti, natož nahlas.