Rockefeller Center

Běž tam, říkali. Bude to legrace, říkali. Odreaguješ se, říkali. Jenomže jak tak stojí u vchodových dveří, za zadkem ten otravný blesk fotoaparátů, zcela neozbrojená, jak se vyžadovalo, nemůže uvěřit, že na to skočila. Hned cíí, že tady nemá co dělat. Dokonce si zašla do nějakého butiku, kde pracně vybrala šaty, jež jí byly po chuti. Ani tím ale nezapadá. Samý lesk, samý třpyt, samý odvážnější model, kdežto ona šla po tom, v čem se bude cítit pohodlně, takže černá. Krajka a holá záda to sice ozvláštňují, ale pořád... je proti nim svým způsobem obyčejná a nevyčnívá. Vlastně jí to i celkem vyhovuje, v posledních dnech se snažila na sebe moc neupozorňovat, vzhledem ke svému neúspěchu, což se nějakým způsobem přeneslo i na aktivity mimo svou práci, kde se snažila splynout s davem. Pro někoho jako ona, kdo má rád klid, je mnohem snazší si zalézt s knihou, když po ní nikdo nic nechce. Možná měla přesně to udělat i dnes večer, rozhodně by jí to víc vyhovovalo. Ale kdepak, ona radši poslechla ostatní, co ji do toho navrtali. Kde vůbec jsou? Dojela sem s nimi, ale někde během toho fotografování se jí ztratili, protože ona utíkala dovnitř, zatímco oni si evidentně tu pozornost užívali. Snobi. Letmo zkontroluje psaníčko, jež má v ruce, jestli tam má vše, co potřebuje. Peníze, mobil, voňavku, žvýkačky a cigarety. Skvěle. Ještěže si vzala novou krabičku, dnešní večer nejspíš bude hulit jak fabrika. Snad je tu místo pro kuřáky, bez cigaret rozhodně nepřežije.
Nejprve se zastaví u baru, kde si objedná colu s Morganem, přikáže si víc ledu a citronu a pak se vydá hledat nějaké místo, kde by si mohla zapálit. Nakonec se musí zeptat jednoho pacholka s tácem, který ji navede nahoru. Nasadí svůj společenský úsměv, s nímž mu poděkuje, než tam svižně zamíří. Nenápadně si prohlíží všechny okolo sebe, snažíc se neanalyzovat, kdo je nepřítel a kdo nevinný host. Nejspíš to je nemoc. Své tetování si zakryla make upem, jako to dělává vždy, když jde ven a nechce, aby ji někdo hned zaškatulkoval, ale automaticky kontroluje stopy po tetováních, kde dohlédne. Nakonec to však vzdá, když vystoupá na rozlehlou terasu. U koutku s popelníky je téměř prázdno, nespíš moc lidí nekouří nebo nemá stejné potřeby, jako ona. Málokdo asi hned po zahájení potřebuje doplnit dávku nikotinu. Vytáhne z psaníčka cigaretu, jež si vloží do úst a zapálí si.

Líbí se jí, že tady nahoře skoro nikdo není, a když už, tak se tu jen mihne a zase ztratí uvnitř, kde to nejspíš žije mnohem víc. Těch pár kuřáků, co tu bylo, odešlo během chviličky, a tak si vychutnává celý tenhle kout jen pro sebe. Sice zahlédne nějaké dvě hrdličky, které jdou do osvětleného altánku, aby se společně vyfotily a zatančily si, ale ty je snadné ignorovat, jelikož jsou jí relativně vzdálení. Lokty se opře o zábradlí a hledí na osvětlený Rockefeller. Moc často se tady nevyskytuje, ona je spíš v té špinavější části New Yorku, což je vlastně docela ironické. Špinavá práce patří do špinavého prostředí, ne do těchhle naleštěných sálů a hal. Nechápe, proč by je někdo zval, co z toho kdo má. Není naivní, aby nevěděla, že za vším jsou peníze, ale takový risk, to se jí nezdá. Donutí se to ale vypustit z hlavy a užívat si svou cigaretu a pití, jež pomalu usrkává. I přesto, že si řekla o větší dávku coly než rumu, je to na ni až moc hořké, ale za ty peníze, co si řekli, to vypije do poslední kapky. Je zvyklá na bary nižší třídy, kde je to za pár korun, ne tohle. Nejspíš přirážka za pěknou broušenou skleničku. Zlaté červené kelímky z plastu, vážně. Vejde se toho tam víc a nemusí se bát, že to rozbije. Automaticky shlédne dolů s trochu škodolibým výrazem, když přemýšlí, jestli by ti lidé dole byli rádi, kdyby jim to "omylem" shodila na hlavu. Jo, je vážně mrcha. Nikam dál než do jejích představ to samozřejmě nedojde, zas taková svině není, ale je hezké snít, no ne?  Ze snění ji však brzo někdo vyruší.
Natočí se za hlasem s tím svým zdvořilým úsměvem, který ji přejde stejně jako jeho. "No ti si ze mě děláte srandu..." zaúpí otráveně, což nezapomene doplnit protočením očí. Zrovna tenhle ksicht tu vidět nepotřebovala. Asi byla jen otázka času, než tady narazí na nějakou světlou slepici, ale zrovna tahle to být nemusela. Má potřebu si prohrábnout vlasy, ale má je sepnuté, takže na to může zapomenout, pokud tu nechce chodit jako rozárka. "Měla jsem za to, že to tady má být na úrovni, tak co tu chceš?" neodpustí si kousavou otázku, kterou by sice mohla polknout, ale to by nesměla být zhrzená. Ráda by na něj vylila svoje pití, ale to se jí zdá plýtvání pitím i penězi, a tak místo toho několikrát po sobě potáhne, až ji zabolí na hrudníku.

Trochu ostražitě na něj hledí, čekajíc, kdy ji přehodí přes zábradlí. Rozhodně by to byla ironie, ona chtěla házet svou skleničku a místo toho by tam spadla ona. V jiné situaci by jí to dokonce i připadalo vtipné. Nakonec ale nejspíš nic dělat nehodlá, jak se zdá, kromě těch keců. "Jak originální," zahlásí trošku zklamaně, čekala by víc, než že jí bude vracet urážku jejími vlastními slovy. Ten návrh však nezní úplně špatně. Unavuje ji pořád řešit nějaké spory, bylo by fajn alespoň jeden večer nic neřešit, což taky plánovala, dokud si to sem nenaštrádoval a rázem bylo po klidu. Neodpoví mu hned, očima jen sjede na krabičku, kterou vytáhl, načež nadzvedne svou ruku, v níž třímá ještě nedokouřenou cigaretu, aby mu naznačila, že má svou. "Nebudeš nejostřejší tužka v penále," neodpustí si se škodolibým úsměvem, tentokrát je v tom ale o trochu méně jedu. Hned toho však zalituje, když jí řekne puso.Znechuceně se zašklebí nad přezdívkou, která je snad horší, než to kotě. Puso jí naposledy říkali v bordelu, kde to musela tolerovat, ale teď už je někdo úplně jiný a líbit si to nenechá. "Rozhodně se nejmenuju Pusa," odvětí studeně, načež si rezignovaně povzdechne. Nestojí o žádné rozpory, a pokud to tak má i zůstat, nejspíš bude ke své nežádané společnosti muset přistupovat jinak. "Lin. Jmenuju se Lin...puso," prohodí nenuceně, záhy si však uvědomí, že mu možná neměla říkat své pravé jméno. Kdo ví, jak to proti ní může použít. Nejspíš je to ale lepší, než slyšet další nechutné přezdívky. Kdo ví, proč je na to tak alergická, ale prostě jí to vadí, o to víc, když to je od něj. Zadívá se do svého pití, než mu položí otázku, jež ji hryzala už pár dní. "Jak se má zrzka?" Když už někomu pomůžete, chcete vědět, jak se mu daří, no ne? Je jí jasné, že nikdo z tch hrdinů to tak nevidí, soudě podle vyděšeného výrazu té holky ani ona, ale... jejich názor ji vlastně ani nezajímá, ona to vidí jinak. Chce jen vědět, jestli ji ti pakoni dostali do bezpečí.