Rockefeller Center

Zakření se po jeho poznámce týkající se řidiče taxíku, smích ji ovšem zase rychle přejde ve chvíli, kdy vstoupí na červený koberec a mezi fotoaparáty. “Řekla bych, že bohužel ano,” odpoví a zapátrá pohledem přes obličeje skryté za ostrým světlem z blesku. Vždycky si myslela, že je určitě fajn být hercem a mít všechnu tu pozornost, ale teď už si tím není úplně jistá. Je tu moc hlučno a to jí rozptyluje natolik, že neví, kam se to má vlastně dívat, a tak nakonec kouká převážně do země, anebo na Nathaniela. Stiskne přitom jeho paži, je jejím záchranným lanem. Vždycky to tak bylo, už od samého začátku. Hned se k němu přilepila, když ji vyhodili z party. Nebyla to sice život ohrožující událost, ale bylo od něj hezké, že ji nenechal odejít samotnou a pokud si dobře pamatuje, dokonce se jí zastal. Byl první, komu volala, když se chytila do pastičky a navíc si ho vybrala jako svého parťáka. Jasně, chtěla se ho pak několikrát zbavit, ale na to se už prostě nemyslí! Měla své ustrašené důvody, které nad ní převzaly kontrolu a tím to hasne. Už se to nebude opakovat, alespoň doufá. Důležité je, že si ho vybrala, protože mu věří, nikde ji nenechá ležet a to ani v okamžiku, kdy je na ni naštvaný, o čemž se mohla několikrát přesvědčit. Navíc nechce jeho život vkládat do rukou někoho jiného, než je ona sama, na sebe se totiž může spolehnout. Ví, že je ochotná skočit do rány určené jemu, což se o ostatních říct nedá. Ona je takový jeho Chuck, jen by si troufala říct, že je trochu drsnější a rozhodně víc sousedův typ. Pěkně si ho ohlídá sama, místo toho, aby se každých pět minut ptala, jak si na akci vede a jestli od něj mají nějakou zprávu. Ano, to dělávala a s největší pravděpodobností v té době všem lezla na nervy. To by vysvětlovalo, proč ji pořád posílali pro kávu.
Uchechtne se po jeho poznámce a zakroutí hlavou. Nesouhlasí s ním, bylo to hrozné, ne-li příšerné, i přestože se drželi spíš vzadu. Uvnitř je to naštěstí o dost klidnější, má tak čas si prohlížet lustry a pokládat hloupé otázky, na které dostane přiměřené odpovědi. “Na to bys měl přeci lidi, někdo, kdo má takový lustr nemusí uklízet,” poví takovým tím “duh” tónem. Bude ho muset evidentně ještě o hodně věcech poučit. Jí by se líbilo mít někoho, kdo by jí uklízel, ale asi by to nemuselo být v domě s křišťálem a zlatými rámy. Úplně by jí stačila nějaká dřevěná chaloupka. Jen ne u silnice, kde jezdí kamiony a už vůbec nechce mít za domem divný hřbitov. [:D] Nechá se odtáhnout na parket a hned na to k fontáně. Vykulí přitom oči, jak rychle mění pozice a nikdo ji na nic neupozorní. To se musí, má podpatky, špatně se jí mění směr a co teprve, když to nečeká. “Nate?” Chce se zeptat, co blázní, nakonec však nemusí, když si všimne fontány s čokoládou a jeho rozzářených očí. Jídlo, samozřejmě. Pousměje se nad tím, jak dětinsky se ta její hora svalů chová v blízkosti sladké dobroty. Opravdu jak malý kluk vpuštěn do cukrárny. Ani ji nenapadne ho poučovat o hygieně a nadšeně si převezme vafli, kterou hned strčí do pusy, aby si náhodou nepokypala šaty. “Mmm,” zamručí spokojeně a pokývá hlavou, jak se to dělá, když chcete potvrdit, že je něco moc dobré. Jedna z věcí, která je spojuje, je jídlo. On toho sice sní víc, ale to se není čemu divit, je velký, potřebuje více živin. Pro jistotu si olízne koutky, kdyby jí na nich ulpěla čokoláda. Poté se zasměje při pohledu na sousedovy křeččí tvářičky a popadne ho za bradu, aby si ho mohla natočit k sobě, anebo stáhnout níž. “Tak roztomilý,” řekne, než mu vtiskne pusu za to, jak je miloučký a je jí jedno, jestli má pořád plné tváře zásob na zimu. Čokoládová pusa, jaký příjemný bonus. Je fajn, že ho může líbat, kdy se jí zachce a nemusí přemýšlet, jestli je to vhodné. Může si to teď řádně vychutnávat a nemusí se po něm hned sápat, jako by to byla poslední příležitost se ho dotknout. Takový pocit měla ve sklepě, kam je za trest zavřeli. Chtěla si prostě vzít co nejvíc, dokud to šlo. Pořád si chce brát a brát, to je jasné, vášeň jen tak nezmizí, ale jednoduše se jí líbí, že ho může muckat za každou kravinu a nemusí jen čekat na jejich slabé okamžiky, kdy nemůže jeden druhému odolat. Těch chvilek bylo na její vkus málo. Automaticky mu pak otře rty, aby ho zbavila rtěnky, jinak by vypadal jako transka a natáhne se pro další kousek něčeho dobrého.
Zamrká a zadívá se na něj s jahodou v puse, když na ni vybalí slovo baby a k tomu navíc promluví francouzsky. Kdo to je a co udělal se sousedem? Chápe, že se pokousil o hlášku z Hříšného tance, je pro ní však zvláštní slyšet ho něco takového říct. Jak on ji to vůbec říká? Ellie, prostě Ellie, ne? Zamyšleně si ho prohlédne, což dělá schválně, aby ho znejistila a ani s rozkousáním jahody nijak nespěchá. “Jsi si jistý, že to vyslovuješ správně?” vypálí poté, co polkne. Tohle malé popíchnutí si prostě nemohla odpustit. Ví, že by na něj měla být hodná, když jí skládá komplimenty a podobně, ale copak si mohla nechat ujít příležitost si z něj trochu vystřelit? Nemůže se k němu pořád chovat jako milius, ještě by si na to zvykl. Neměl by zapomínat na to, s kým se to baví. Pořád je v ní ta holka, co se ho ze začátku pokoušela setřít vším možným, jen aby ho trochu popudila, protože se jí zdál příliš sebevědomý. Navíc nejde, aby z něj byla pořád hotová a to by určitě byla, kdyby si to dovolila. Nahodí pro jistotu nevinný výraz, popadne ho za ruku a zatáhne ho na parket, než si tanec s ní rozmyslí. “Tak pojď, baby.” Pokusí se o svůdný pohled, kazí to jistě jen tón jejího hlasu, který stále napovídá, že z toho má srandu. Přitiskne se k němu a chytne se ho kolem krku. “Snad nevadí, že se umím jen ploužit, zvedačky nejsou úplně má parketa, anebo.. co kdybys mě to naučil?” Zavlní se nemotorně jako ta ženština ve filmu, než se všechno naučila. To jsou její nejoblíbenější scény.

Trošku protočí očima nad tím jejím „Mrs. Obvious“ výrazem. Má radši takové skromnější prostory, tohle není nic pro něj. Na jeden večer je to hezké, nahlédnout do toho světa, v němž žijí bohatí lidé, ale kdyby tu měl být sám, připadal by si děsivě malý. I teď není úplně ve své kůži, ale vyvažuje to fakt, že je tu s ní. O uklízení to tedy vůbec není. “Jedině, kdybys pobíhala v tom sexy oblečku pokojských s krátkou sukýnkou a prachovkou,“ pošeptá jí do ouška děsně důvěrně, protože buďme upřímní, děsně ho ta představa bere. Pořád by ji nutil se ohýbat, je to sprosťák.
Jakmile zbystří fontánu, která jistě upoutala pozornost úplně každého, nevidí a neslyší, ani nepomůže to, že na něj volá jeho jménem. Je jasné, že čokoládka má přednost, teď je on v té „duh“ pozici. Ale protože je to gentleman, myslí i na choutky své společnice, a postará se o to, aby byla spokojená i ona. Čokoláda léčí vše, hlavně Milka. To mu potvrdí i její spokojené mručení, když ochutná. Musí ocenit její snahu zůstat čistá, hlavně to olizování koutků. Vážně je to sprosťák, pořád by myslel na čuňačiny! Trošku ho ale ruší jeho vlastní plná pusa, tudíž ji neodtáhne někam do temného koutku a nezneužije. Navíc by se to neslušelo, a tak na sobě nedá nic znát. Spokojeně mlaskne, jakmile polkne sousto, přičemž mu na rtech hraje úsměv, jež se ještě rozšíří během jednání Ellie. Měl by se urazit, protože není roztomilý, ale děsně drsný a továrna na testosteron, logicky. Musí jí to však odpustit, protože mu dá pusu. Připadá si jako klučík ve školce, který prožívá svou první velkou lásku, kterou požádá o ruku pod stromem ve školce a daruje jí prstýnek s lízátkem namísto drahokamu navrchu. “Zase si mě značkuješ?“ poškádlí ji, jak mu začne otírat rtěnku, podle něj to vůbec nemusí dělat, za chvíli ji tam beztak bude mít zase. Místo toho, aby ale rozebíral nutnost otírání rtěnky, ji požádá o tanec svou charismatickou lámanou francouzštinou. Měla být mnohem okouzlenější, něco jako kdyby jí vykládal, co znamenají čáry na její ruce, ale kdepak, ona si z něj musí utahovat. Tse. Odfrkne si dostatečně nahlas, aby jí to náhodou neuniklo. “Je souis… zběhlý ve… francais,“ máchne rukou, zatímco s ní pluje směrem k parketu, úplně přitom ignoruje fakt, že jí tím potvrdil, že francouzsky umí kváknout jen pár slov.
Všechna sranda ho přejde, když se k němu tak hezky přivine a pověsí se na něj, evidentně připravená k tanci. Položí jí ruku mezi lopatky, druhou sevře tu její a přitiskne si ji k hrudi. Skloní hlavu, aby si opřel čelo o její vlasy a nosem se pomazlí s jejím spánkem. Připadá si trochu nemotorně, protože na to není zvyklý, ale zároveň chce přesně tohle dělat. Podle něj tohle potřebují, normální věci, které normální páry dělají během normálního rande mezi normálními lidmi. Až na to, že oni nejsou normální pár, tohle není normální rande a nejsou mezi normálními lidmi. Stačí, aby se podíval kolem sebe a narazí na známé tváře, s kterými každý den porušuje zákon v těch nejhorších možných situacích. On ale zavře oči, aby je neviděl, protože dnes večer chce být obyčejný, jak poetické. Normálně se vždycky smál, když ve filmech a seriálech mluvili hrdinové o tom, jak strašně chtějí být normální, ale teď to chápe. Většině lidí nepřipadá nijak výjimečné tančit se svou drahou polovičkou, když to mohou dělat kdykoliv, avšak přesně proto je to tak vzácné pro něj; oni spolu ještě netančili, alespoň si to nevybavuje. Znají se už tak dlouho a přesto něco takového nikdy nedělali, což je dost smutné. Zase otevře oči, když uslyší její hlas a ta bublina praskne. Dramaticky zvedne hlavu a pohoršeně se na ni podívá. “Chceš mi říct, že se proti mně nerozběhneš a neskočíš?“ Do tónu svého hlasu dá tolik smutku a zklamání, kolik jen svede. Pro něj je to vlastně mnohem lepší, protože v Hříšném tanci pak na ně všichni koukali a je hrozně trapné, když ostatní musí koukat, jak se dva líbají. On sám má pak potřebu dělat dávivé zvuky dostatečně hlasitě, aby to hrdličky přešlo, takže by bylo velice pokrytecké, kdyby něco takového sám realizoval… Ačkoliv… takové líbání vůbec nezní špatně. Ale kdepak, nebude se po ní pořád sápat, jako kdyby neuměl nic jiného. Narovná se do úplné výšky, odrazí Ellie od sebe, aby s ní udělal otočku, načež si ji zády přitáhne k hrudi, úplný Johnny. Hned potom si ji otočí zpět k sobě a udělá pár kroků do strany, imitujíc něco jako tanec, aby nepřešlapovali jen na místě. “Říkal jsem si… no, totiž, bude to znít hodně divně, ale… hm…“ Na okamžik se odmlčí, když začne cítit, že se zakoktává. Že koktal jako malý, no prosím, ale teď už by se to stávat nemělo, koktání vůbec není sexy! Zhluboka se nadechne, a jak mu vždycky radili, nejprve si v hlavě přehraje, co chce říct, než to vypustí. “Bydli se mnou. A s jedním menším vlkodavem,“ snaží se soustředit na kolena, aby se prohýbala a noha přešlapovala z jedné na druhou, nechce se zastavovat. “Nemyslím v doupěti, ale někde… kde to budeme jen my dva. A pes. Někde, kde to bude jen naše,“ pokračuje s očima zapíchnutýma někam za Elliinu hlavu, protože to on dělá, když je nervózní z toho, co říká. Co kdyby se tvářila odmítavě nebo otráveně? To nechce. Všichni ví, že je největší vášeň v těch fázích, kdy se odmítají a touží po sobě, ale když už je v tom člověk až po uši a chce se posouvat dál, ten druhý už o to nemusí stát. A on rozhodně není zvyklý být v pozici, kdy on je ten, který se chce s někým posouvat dál. Je to pro něj děsné, jako kdyby ji žádal o ruku [:D].

Zašklebí se na něj. “Tohle je moje příjemná verze,“ ujistí ho s mírným pobavením v hlase a klade zvláštní důraz na tohle. Trochu protivnou už ji taky zažil, jeden by řekl, že si bude jejího současného rozpoložení vážit. Možná kdyby ji viděl v plné parádě, když je naštvaná, tak by mu teď připadala jako rozkošné načechrané kuřátko. Ale kdepak, teď bude prostě nevděčník. “Moment, nevím, jestli jsem měla slyšiny nebo jsi vážně řekl promiň?“ zatváří se kapku šokovaně, načež se chytne za srdce a je jen krůček od toho, aby předstírala omdlení. Naštěstí to neudělá, nerada přehání. “Teoreticky, nemělo by se to dneska odpouštět nebo tak něco?“ Alespoň tak to pochopila z konverzací svých kolegů.
U baru si s ním ťukne a nepatrně se pousměje, načež si usrkne ze svého pití. Tlumeně zamlaská, jak se snaží ve své hlavince určit, jestli jí to chutná nebo ne, ale nemá k tomu dostatek času, neboť božský klid naruší partička vyřvávajících opilých kluků. Kdo ví proč, ale vždycky, když takové vidí, necítí se ve své kůži, a tak se i nervózně ošije a nejradši by šla hned pryč. Nejspíš to taky měli udělat, když jeden z nich málem vylije Theovi pití. “Nechceš dávat bacha, chlapečku?“ zabručí nevrle, jako kdyby jí bylo padesát a tím pro ni byli ti kluci ještě děti, což vlastně jsou. Mohou být v jejím věku, ale jí všichni normální lidé připadají mladší, než oni. Zničení těžkým životem kriminálníků a tyhle podobné kecy, to bude ono. Nejspíš na sebe tím stáhne nechtěnou pozornost a z blízkosti jednoho z kluků ji ovane zápach alkoholu smíšený s potem. Tohle nesnáší, nejspíš i proto zrovna často nevyhledává party. Nakrčí znechuceně nos a chce udělat krok do strany, jenomže ten zmetek by se snad chtěl družit nebo co. Už už natahuje ruku, aby se bránila před nechtěným dotýkáním, ideálně zpřelámala tomu holomkovi ruku, protože ona se s tím rozhodně nemaže, ples nebo ne. V tu chvíli ale, jak se zdá, se v Theovi probudí jakýsi ochranářský pud, protože to vyřeší za ni. Zacukají jí koutky nad vyděšeným výrazem ještě před chviličkou tolik sebevědomého snobského fracka, který zavelí svým kumpánům, že půjdou někam jinam, protože tady je to trapné. Potlačí poznámku ve smyslu, že trapný je tu možná tak on, jelikož oni jsou přece úžasní [ona rozhodně :D], ale nechá si to pro sebe. Nemá cenu vyvolávat potyčku. Poslušně zamíří pryč pod velením Blonďáčka a podívá se na něj. “Můj rytíř v nablýskané zbroji,“ uchechtne se, což je od ní v překladu poděkování. Namísto toho, aby šla zpět do koutečku, kde se před chvílí nacházeli, ho ale odtáhne do jednoho z altánků na terase, kde nikdo není. Z reproduktorů vychází hudba, jež hraje uvnitř, ovšem s tím rozdílem, že je mnohem více potichu a navíc tam jsou zavěšená ta pěkná světýlka, co navozují příjemnou atmosféru. Sebere mu z ruky pití a položí ho spolu se svým na jedno z prken altánku, které má sloužit asi jako jakési zábradlí. “Zatančíme si?“ optá se, avšak na odpověď už nečeká, je to rebel. Položí mu ruku na rameno a tu druhou mu vloží do dlaně, ať už chce nebo ne. Ne nebere jako odpověď, jednoduché. Není sice taneční mistr, ale něco málo pochytila. “Musím říct... že na nepřítele nejsi úplně nejhorší společnost,“ popíchne si rýpavě, ale zároveň v tom je trocha pravdy. Nejdřív byla její důvěra v to, jak jsou ti druzí špatní, otřesená po setkání s Cali, teď zase Theo. Nakonec jsou asi všichni jen lidi, kteří si vybrali nějakou stranu. A dneska večer, když nemají žádné strany existovat, tak je vlastně celkem ráda, že na něj narazila, kdo by to byl řekl.

Zasměje se a zakroutí hlavou nad těmi jeho nestydatými myšlenkami. Krátká sukně a podvazky, neumí si představit, že by dokázala být v něčem takovém sexy. Ono přece vypadá docela vtipně, když vám čouhá zadek a to, i když stojíte rovně. Dobře, možná si představoval něco trochu delšího, přesto by kolem toho měla plno keců, čímž by jistě kazila atmosféru, může ho o tom však nechat snít. Cokoliv, co ho přiměje se na ni dál věšet. Možná to není správné, protože jednoho dne zjistí, že vůbec není taková, jak si ji utvořil ve své hlavince, ale.. to se bude řešit, až ten čas nadejde a snad ji neopustí jen proto, že nedokáže být sexy služebná, ale spíš ukecaná. A nakonec, on by si s tím jistě dokázal nějak poradit, párkrát ji už umlčel.
Zašklebí se na něj ve chvíli, kdy ji obviní ze značkování. To přeci vůbec není pravda, došla k názoru, že už si ho značkovat nemusí, všichni viděli s kým přišel a pokud se objeví nějaká slečna, která to nepochopila, ráda jí vše objasní. Jen neví, jestli by k tomu využila vášnivou líbačku [se sousedem, samozřejmě], anebo rozbitou láhev od šampaňského. Obě varianty jsou docela šílené a pro dámu naprosto nevhodné, ale copak jí na tom záleží, když jde o toho holomka? Přeci se kvůli němu nechala skřípnout dveřma od výtahu, nemluvě o tom ponižujícím proslovu, kdy hrozilo, že se jí vysměje. Takovou šílenost jistě nikdy nikdo neudělal, jen skoro všichni ve filmech a tak polovina dalších bláznivých holek na světě. “To jsi uhodl,” řekne ironicky, namočí si jahodu do čokolády a následně ji s chutí sní. Poté se nechá odtáhnout na parket americkým gentlemanem, který si z nějakého důvodu hraje na Francouze, což se jí zdá docela vtipné, a tak se o to s ním nezapomene podělit. Její výsměch s ním však zdá se vůbec nic nedělá a klidně si v tom pokračuje. Hrůza. Přiloží mu prst k puse a zakroutí hlavou. “Nesnáším Francouze,” poví a to nejen proto, aby ho odradila od toho směšně znějícího jazyku, je na tom kousek pravdy - Christophe byl Francouz. Jak jí to říkával? Mon cher, ano, tak nějak to bylo. “Byl bys samozřejmě moc přitažlivý Francouz, ale.. asi mě víc bere Nate Američan,” vysvětlí a semkne rty, aby se nezačala smát, je to vážná věc! Vůbec mu tady nepovídá naprosté hlouposti. Tedy, je to pravdivé, ale zní to tak nějak směšně, v její hlavě to ovšem dávalo smysl.
Zakření se, když upraví jejich taneční.. cosi, pózu? Bůžek neví, jak to popsat, tak na se na to půjde krkolomně. Prostě se ho chytla kolem krku, chystala se na typický prom ploužák, zatímco on má evidentně raději dospěláckou verzi - ruka v ruce a tak. To bude jistě tím, že je o tolik starší. Ano, dva roky jsou obrovský rozdíl, Nate a jeho seniorský přístup je toho důkazem. Jakmile se  o ní však začne otírat, je jí úplně jedno, jak tancují, důležité je, že ho má u sebe. Dokonce se přestane tvářit jak malá a nechá se jednoduše vést. Pozoruje přitom lidi za jeho zády, ale víc než je, vnímá jeho tělo přitisknuté k tomu jejímu, šimrání na spánku, anebo ruku mezi lopatkami. Pečlivě si ukládá tuhle chvílku do paměti, ten pocit, že patří přesně tam, kde je on, i kdyby to mělo být třeba na Sibiři. Pohládí ho palcem přes ruku, kterou má propletenou s tou její a podívá se mu do obličeje. Remember, I remember, we make love memorable, we make love not typical. Stačí málo a už se s ním zase mucká, naštěstí je však nucena mu odpovědět na otázku, na velmi důležitou otázku. Klidně ho nechá žít ve lži, co se sexy služky týče, ale nemůže ho nechat v domnění, že dokáže zvedačku. To by od ní nebylo fér. “Je mi líto, promiň.” Zatváří se naoko omluvně, ale hned na to se pousměje - oba jsou hrozné herečky. Při otočce pak předstírá, že ji překvapuje, kolik umí tanečních kreací, ale to beztak dělá jen proto, aby skryla, jak moc se jí líbí s ním tančit, a jak je z toho momentu naměkko. Nakonec přitančí zpátky, udělá s ním těch pár kroků navíc a musí se začít smát, jsou tak akční. Rovnou je mohou obsadit do Hříšného tance 3, anebo tak nějak. “Musíš mi prozradit, kde ses to naučil,” požádá s humorem v hlase. Už by s tím asi měla přestat, než ho opravdu urazí, ale nesmí jí to mít za zlé, je to pro ní nové, nikdy s ním netančila. Příště to bude brát mnohem vážněji, opravdu.
Zbystří jak surikata, když se soused zakoktá a napjatě čeká, co z něj vypadne. Ani ve snu by ji nenapadlo, že jde o společné bydlení, proto jí málem spadne brada na zem, potom co to na ni vybalí. “Cože?” optá se, přestože mu moc dobře rozuměla a zamračí se, jakmile si uvědomí, že se na ni při tak vážné konverzaci nedívá - nevychovaný. Jak se jí může na něco takového ptát a koukat přitom kamsi do blba?! Ustane v tanci, popadne ho za bradu a zpříma se mu zahledí do očí, ač to příliš nemiluje. Chvíli kouká, jako by v nich hledala slovo apríl. “Myslíš to vážně?” vypustí další otázku trochu vyšším hláskem, aniž by pouštěla ten jeho hezký ksicht. Asi se dostává do nadšeného módu, ale nechce si to plně dovolit, dokud si nebude jistá, že si z ní neutahuje. Nahodí psí oči, aby ho ani nenapadlo říct, že si dělá legraci, ono by to totiž vůbec nebylo vtipné. Musela by ho vymáchat v čokoládě, i když to by pro něj asi nebyl moc velký trest, ale určitě by pak musel jít domů pěšky, protože by ho nikdo nechtěl svézt a to už trest je, ne? “Jsi si tím jistý i přesto.. všechno?” Stejně jako náušnice, ji udivuje i tohle, ještě nedávno byli na nože a teď s ní chce bydlet? Je to hezké, ale nechce, aby toho začal litovat, nechce, aby si pak říkal, že to moc uspěchal. Mohli by se kvůli tomu zase začít hádat. Je to velké rozhodnutí, měl by se nad tím pořádně zamyslet! “Moc.. moc ráda bych, ale jen.. pokud jsi na to vážně připravený a.. a myslíš si, že by nás pustili?” Drmolí jedno přes druhé, je z toho najednou celá roztěkaná. Neví, jestli se má nejdřív radovat, dělat si starosti o jejich vztah, anebo už plánovat, kam se to přestěhují. Až na tu první věc, se nic z toho po ní nechce, ale nemůže si pomoct.