Sklepní prostory

Po přijetí téhle zakázky odcházela z doupěte s tím, že to bude hračka, protože přesně tak to Stín prezentoval. Stačí dopravit v jenom kuse holku, která přežila jejich nájezd před pár lety, zpět do doupěte a odtamtud si to už převezmou ti, kteří se nájemné vraždy onehdy účastnili a selhali. A tak se nijak extra nepřipravovala, prostě si vzala jeden z jeepů, které měli ve sklepě a vydala se na místo označené na GPSce. Takové zakázky jsou nejlepší, když má člověk hned vše vysvětlené, předepsané, kde cíl najde, jak ho sebere, co se může pokazit. Někdo jiný to vypozoruje a ona slízne smetanu. Nejprve zaparkuje u východu požárního schodiště, které je zamčené, šperhákem odemkne zámek a vše si tam připraví. Zkontroluje, že jí nic nebude bránit v cestě, až se bude snažit tu holku dostat do auta, pročte si ještě pořádně instrukce, které už má beztak vtisknuté v mozku a nakonec si zapálí na uklidnění cigaretu, protože má ještě pár minut čas. Chybí jí její motorka, tenhle zatracený náklaďák se jí vůbec nelíbí, má ráda vítr ve vlasech. Jenomže dost těžko poveze na motorce bezvládné tělo, to by si nejspíš někdo všiml. Típne nedopalek o zem, už to nemůže dál protahovat, je čas. U hlavního vchodu do budovy ji nezastaví zamčené dveře, které by vše komplikovaly, a proto není nijak těžké u ní zazvonit se svou holí, dokulhat ke dveřím, aby to vypadalo, že je neškodný mrzák a ve chvíli, kdy se otevřou dveře, je nohou dokořán otevřít, aby náhodou tu zrzku nenapadlo zavřít dveře, holí jí podrazit nohy a přitisknout k nosu a ústům hadřík napuštěný omamnou směsí, kterou si předtím namíchala. Používají ji dost často, a tak je to nejčastější směs, kterou vyrábí a má to hned. V tu chvíli se na ni vyřítí tele, to nic jiného být nemůže. S ním však taky počítala a varovali ji, v poslední chvíli uskočí, ještěže je tak rychlá. Pak vytáhne zpod rukávu injekční stříkačku s uspávačkou, kterou mu vrazí do zadku dřív, než se stihne otočit. Psy má ráda a rozhodně by mu nerada ublížila nebo si nechala ublížit od něj. Nejspíš si později vybaví, jak se tam skácí na zem s tím jemným kňouráním, jež je psům tak podobné a bude jí to líto, teď je ale v pracovním módu, a to nemá slitování. Trochu si oddychne, když vše proběhne podle plánu, načež ji táhne po zemi směrem k požárnímu schodišti. Nemá tolik síly, aby ji vzala do rukou, sem tam s ní praští o zábradlí nebo schod, ale je v bezvědomí, tak jí to jistě vadit nebude.
Úspěšně ji naloží do kufru auta, kde jí ještě pro jistotu ruce zaklestí v poutech, vytáhne z kapsy ampulku s uspávací tekutinou, jež jí raději vnutí do krku. Nechce riskovat, že se jí uprostřed cesty probudí a začne ječet jak na lesy. Z nějakého důvodu lidi mluvící kufry aut děsí. Zajede až do garáží doupěte, odkud jí už pomohou čtyři další vrány, přičemž jí sdělí, že ji bude vyslýchat ona. Nechtějí nejspíš riskovat, že je zase ta Francouzka uvidí a uteče. Nechápe, jak by mohla utéct z doupěte, kde jsou vrány a bezpečnostní systémy, ale dobře. Musí uznat, že tady v noci moc lidí není a má větší šanci než přes den. S pokrčením ramen je následuje do sklepení, kde se s ní zavřou v chladné a prosté místnosti, cestou si ještě stihne nalít čaj. Stůl, židle, žárovky, kamery. Nic víc. Co dalšího by taky potřebovali, že? Do stínů, kam nesvítí světlo, se schovají její společníci poté, co dívku připoutají k židli u stolu. Vytáhne další ampulku, v níž je směs se štiplavým odérem, jež by vzbudila nejspíš i mrtvolu. Přiblíží ji k nosu zrzky, aby ji donutila se probudit. Lin se pak posadí na židli naproti ní s čajem v ruce a začne si pročítat, na co se má vlastně ptát.

Trošičku znuděně si povzdechne, když to zrzce trvá, než se probudí nebo lépe řečeno začne pořádně vnímat. Na druhou stranu je i trochu nervózní, ještě nikdy nikoho nevyslýchala a není takový tyran, aby někoho mlátila pro pár informací, když ví, že nakonec stejně zemře. V tomhle k vránám asi nikdy patřit nebude. Nezabíjí, pokud to není součástí nějaké zakázky, protože se v tom nevyžívá. Odloží složku, jakmile si do paměti vtiskne otázky, jež je třeba položit a v tu chvíli už sebou konečně Bordeaux začne škubat, ač marně. Ani nemrkne nad jejími pokřiky, spíše si v tu chvíli gratuluje, že jí ještě dala uspávačku, protože kdyby takhle začala vřískat v kufru, nejspíš by teď řešila ještě policii a o tu nikdo nestojí. Nasadí ten svůj ironický úsměv [gif] nad jejími prosbami, do té doby nijak nezareaguje. “Pustíme tě… jen co nám odpovíš na pár věcí.“ Vyhrne si rukávy, které předtím schovávaly její tetování temných vran, zářící na jejím předloktí a spojí ruce kolem hrnečku na stole. Chudák holka vypadá jako ztracené kuřátko, jen jí ještě chybí peří a trocha žluté barvy. Lítost však necítí, protože… no, protože málokdy něco cítí, je děsně drsná. “Dáš si čaj?“ Mírně nadzvedne hrneček s čajem, avšak vyhovět jí neplánuje, a tak pokračuje, aniž by čekala na její odpověď. “Jej promiň, ty vlastně nemůžeš používat ruce.“ Škodolibě se zakření, je to mrcha.
Aniž by něco tušila, u vchodu stojí v pozoru dva její kolegové, kteří kamerou pozorují opilce u dveří. Dohadují se, jestli mu mají otevřít a říct, že si spletl dům, nebo dělat mrtvého brouka a počkat si, až odejde. Nejspíš je osvítí duch svatý, protože se rozhodnou mu neotevřít a ignorovat ho. Kdyby to neudělali, nejspíš by bylo po nich. Bezpečnostní systém by sice zaznamenal prudké pohyby a projel jeho obličej databází vran a zvaných hostů, ale než by se stihli zmátořit, bylo by pozdě. Vchod mají nejvíce zabezpečený a přes něj se málokdo dostane, díkybohu za to. Co se však oken týče… nejspíš nepředpokládali, že by někdo šplhal do oken nebo odstraňoval mříže v přízemí. A tak všichni zůstávají v klidu v domnění, že je jejich pevnost nedobytná a neškodný opilec by jen stěží mohl ublížit. Ve sklepení se stále koná výslech, čtyři vrány se schovávají ve stínech a vše pozorují, nechápou, jak mohla jejich útok přežít. A přesně to se snaží zjistit i Lin, která s tím nemá vůbec nic společného. Přesune se ze židle směrem k Bordeaux a opře se přímo u ní. “Poslyš, Evo… můžu ti tak říkat, že? Chci vědět, jak se ti povedlo onehdy přežít. Někdo ti pomáhal?“ Nejspíš není úplně nejlepší ve výsleších, ale ona ji nakonec zlomí, i kdyby jí nechtěla odpovídat, o tom je přesvědčená. Každý začne zpívat, když se na něj správně přitlačí.