Sklepní prostory

Protočí nad jeho odpovědí očima, měl být ticho a nechat ji mít poslední slovo, copak se nikdy nesetkal s holkou, že neví, jak to funguje? Teď už vůbec nemá radost ze svých poznámek, když na ně má blonďák odpověď. Podráždění vystřídá překvapení, když s ní souhlasí. Vážně? Tak jednoduché to je? Nejspíš se projevuje jeho barva vlasů, jinak si to nedokáže vysvětlit. Ale pak, než se stihne pořádně rozkoukat, najednou ztratí svoji výhodu a ještě má tu drzost ji odzbrojovat. Několikrát zamrká a otevře pusu, jako kdyby chtěla něco říct, ale nic z ní nevyleze. Cítí se divně, když nemá svou čepel, vůbec se jí to nelíbí. Rychle ale nahodí zpět svůj výraz á la je mi to jedno a pohodí vlasy. Netroufne si proti němu nic podniknout, je evidentní, že by z ní udělal rozšlápnutého švába, kdyby ano, navíc ještě beze zbraní. To však neznamená, že ho při první příležitosti nenakope do zadku. "Měla jsem tě hned zabít, blonďáčku," pronese nenuceně, sdělujíc mu aktuální počasí za oknem. S povzdechnutím se k němu otočí zády, což by mohlo být troufalé, nastavovat mu záda, ale alespoň si nechá trošku důstojnosti, jako kdyby mu tím naznačovala, že jí ani nestojí za ostražitost. Pokud mu to tedy dojde, ani by se nedivila, kdyby ne. Dovede ho do sklepa do místnosti, kde je zrzka, jen aby zjistila, že už tam není úplně sama. Nadzvedne tázavě obočí, další blondýna, vážně? Ach, to bude bolet. Nejspíš by se měla divit, co tam chce nebo něco udělat, ale snadno si vzpomene, že je neozbrojená. V té holce však pozná tu z baru, no kdo by to byl řekl, že je svět tak malý? Na jméno si nevzpomene, protože ji nijak extra nezajímalo, ale to teď není důležité. "To je roztomilý, záchranná akce? Něco vám povím, nebýt mě, tak už je mrtvá. To vás sehnali v mateřský školce nebo co?" Je jí celkem jedno, kam patří, ale jen jak vidí příležitost je urazit, udělá to. "Prosím, dveře máte dokořán," ustoupí ode dveří a pokyne rukou, aby mohli jít. Nezapomene však na takovou maličkost. "Má tak deset minut života, třeba dostanete zmrzku aspoň za to, že jste ji měli chvilku živou," Na tváři se jí objeví zas ten její zákeřný úsměv, že má navrch. O to víc je škodolibá, že ji předtím ten vesnický balík přechytračil.

Ušklíbne se nad blondýnčinou bystrostí, hotový Sherlock. Sice si není vědomá toho, že by zmiňovala jed, ale nejspíš to je zřejmé. "Je mi celkem jedno, jestli mi věříš nebo ne, ta holka-" začne jí odpovídat, jenomže v tu chvíli po ní chňapne Pat a její drsná odpověď je v tahu. Potlačí bolestné heknutí, když ji tak přirazí na zeď, takovou radost mu rozhodně neudělá. Ve chvíli, kdy jí začne cpát další ultimátum, ho propíchne podrážděným pohledem. Že se na to nevykašlala a nezabila tu zrzku rovnou, teď by v téhle situaci vůbec nemusela být. Na její vkus si dost vyskakují, ale nakonec... v tuhle chvíli je tu ona ta neozbrojená. "Uklidni se, Laro Croft... takhle ranit moje city, já myslela, že mě pozveš na rande a ne že mě budeš chtít uškrtit," odfrkne si naoko dotčeně, načež s protočením očí sáhne do zadní kapsy džínů, vytáhne stříkačku a hodí ji po blondýně, snad to chytne. "Zabere to hned. Ale počkejte s tím až venku, kamery musí zachytit, že ji nesete a vypadá jako mrtvá, jinak po ní zas půjdou," vysvětlí jim, jak se věci mají a nezbývá jí nic jiného, než doufat, že to udělají. Nejde jí jen o to, aby byla zrzka v bezpečí, chce tak trochu chránit i svůj zadek, je moc pěkný na to, aby se mu ubližovalo. Je jí jasné, že ji nemine trest, ale když to bude vypadat, že svůj úkol splnila, třeba Stín přimhouří oči. "Ještě jednou mě nazveš špínou a příště budeš ty ten, koho otrávím... a tentokrát se nebudu chystat namíchat protilátku," oplatí mu výhrůžky, než očima spočine na blondýně. "A teď vypadněte, než se začnou ostatní vracet." Zaprvé už jich má plné zuby a zadruhé by jim pak nehodlala pomoc, zrzka by umřela a tohle všechno by bylo zbytečné. Alespoň je poučená, že vážně je lepší být svině, než někomu pomoct, nikdy se to nevyplácí. Ať už v podobě Pata a Mata, jako to má ona, anebo nějak jinak. To prostě naštve.