Re: Sklepní prostory

Mon Feb 11, 2019 5:57 pm

Kým sa ona sama stihla rozhodnúť, či zrzku položí na zem a pôjde za tou čiernou vranou, alebo nie, rozhodol za ňu blonďák, ktorý pohrozil tej žene, že ak im nedá protijed pre to pehaté dievča, tak umrie spolu s ňou. To znelo fér. Vlastne nie. Bola čierna vrana, ona by ju zabila tak či tak, nehľadiac ani na to, ako dobre sa s ňou bozkáva. Položila dievča zľahka na zem, aby mala voľné ruky, keby snáď tá temná potrebovala nejako asistovať. Menšie pohrozenie však fungovalo perfektne a netrvalo ani tie dve minúty, než jej dotyčná hodila striekačku s protijedom. Stihla ju chytiť a keď ju pevne držala v rukách, vypočula si jej slová. Mali s tým počkať až von? Krátko sa zasmiala. "Aby sme následne zistili, že to vôbec nezabralo a že si nás oklamala? To zrovna." Hodila však spýtavý pohľad aj po blonďákovi. Čo by spravil on. "Prečo sa správaš, ako by si medzi nich ani nepatrila? Že sama nebudeš prvá, kto im všetkým oznámi, že to dievča ešte žije." Tak trochu to nechápala, pretože by čakala, že bude so svojimi držať a že bude chcieť tú zrzku vidieť mŕtvu. To bol predsa ich cieľ, nie? Pretáčala si opatrne striekačku v ruke a pritom pohľad nechala na tej žene. Niečo jej tu proste nehralo. Buď jej to bolo úplne jedno, alebo bola taký dobrák, že jej to bolo jedno, alebo sa ich snažila oklamať a to dievča hneď vonku umrie tak či tak. Podišla bližšie k nej a zadívala sa jej pohŕdavo do tváre. Akoby snáď chcela vyčítať, či hovorí pravdu. "Budem ti teda veriť, ale ak vzápätí zistím, že tá striekačka je naplnená niečím úplne iným, čo nebodaj to chúďa ešte dorazí.." Pozrela sa na tú injekciu a následne späť na jej tvár. Jej bradu schmatla medzi svoje prsty a priblížila pery bližšie k jej uchu. "Tak si po teba osobne prídem a tú tvoju prelhanú hubu utopím v záchode." Následne ju pustila, bolo jej jedno, ako tú vyhrážku pochopila vážne, ona ju však vážne myslela. Potrebovala v Bleskovych očiach trochu stúpnuť a to sa jej moc nepodarí nezdarenou misiou.

Mon Feb 11, 2019 7:03 pm

Nechá bloncku, aby chvíli dělala ramena na tu černou vránku, zatímco jí stále drží pod krkem. Když bloncka dokončí svůj drsňácký monolog, jen si slabě povzdychne. "Věřím, že teď má mnohem větší respekt po tom tvém proslovu, ale já jí stejně nevěřím. Dokud se ta holka neprobere, tak bude s námi. Ale věřím, že moje společnost jí vadit nebude, že ne zlatíčko?" Na chvíli se mu objeví na tváři úsměv, ale jak rychle se objevil, tak stejně rychle i zmizel. "Buď hodná holka a za odměnu tě pozvu na pivo, jasan?" Zničehonic dá ruku z jejího krku pryč. "Bloncko, připrav si bouchačku a nespouštěj z ní ty tvoje modrý kukadla. Estli něco zkusí, tak to do ní naper." Sám se bez jakéhokoliv náznaku strachu otočí k černé vráně zády, sehne se k zemi a přehodí si cíl jejich mise přes rameno s takovou lehkostí, že se zdá jako by dívka nic nevážila. "Tak můžem vyrazit. Dámy až po vás." Mávne volnou rukou ke dveřím a čeká až obě ženy vyjdou před ním.

Mon Feb 11, 2019 7:31 pm

Otráveně mlaskne jazykem o patro úst ve chvíli, kdy přijde další protočení očí. Oba dva ji začínají pěkně vytáčet. Jsou snad natvrdlí? Dobře, nevěří jim o nic víc, než oni jí, ale v tuhle chvíli se vážně snaží o dobrý skutek a oni se k ní ještě chovají takhle, tse. Nenechá se rozhodit těmi řečmi, jimiž ji blondýna zasypává a ani se nedá říct, že by to s ní nějak pohnulo. Pořád má hlavu zdviženou, před nimi se rozhodně hrbit nebude, protože se jich nebojí. Ať už je to fakt, že je vůči tomu lhostejná, anebo si částečně nedovolí jim dávat ještě další eso. "Protože její jediný zločin je, že se narodila svému otci, který přestal být někomu užitečný a najali si nás, abychom vyvraždili celou jeho rodinu. A za to já nikoho zabíjet nebudu," zašklebí se, když odpovídá blondýně na její opodstatněné pochyby. Sice ji chápe, ale na druhou stranu ji děsně rozčiluje, že jí to tak trvá. Má plnou pusu keců místo toho, aby jednala. Pak se není čemu divit, že jim trvalo tak dlouho, než se uráčili tu holku zachraňovat. Mne si krk, jakmile ji blonďák pustí a ukáže mu prostředníček, jak vyspělé. Slovy ale plýtvat nebude, nebo jim bude nadávat tak, že by se ani dlaždič nemusel stydět. Místo toho sleduje, jak si tu holku hází přes rameno, hotový gentleman. "Ježiši..." povzdychne si, načež vyrazí jako první, hlavně ať už to mají za sebou, nechce s nimi být o nic déle, než je nutné. Překračuje mrtvá těla svých kolegů, aniž by jim věnovala jediný pohled a během chvíle dojde ke vchodovým dveřím. Naprázdno polkne, protože si uvědomuje, co to pro ni bude znamenat, až tohle Stín na záznamech uvidí, a otevře dveře. Vyjde ven a nezastaví se, dokud není z dohledu kamer, načež zkontroluje hodinky. Stíhají to. Pak se k nim zamračeně otočí a založí si paže na prsou. "Tak prosím, poslužte si, vy idioti," procedí skrze zuby, suchý humor ji přešel. Jak by taky ne, buď ji zavřou na několik dní do studeného sklepa, anebo... anebo něco horšího. A to jen kvůli těmhle dvěma pakům. To prostě naštve. Kdyby se na tu záchrannou akci vykašlali, vše by proběhlo hladce a nikdo by nemusel trpět. Tedy, kromě zmlácené zrzky, ale to už je detail, ta bude trpět tak jako tak.

Mon Feb 11, 2019 8:08 pm

"Ja nikoho zabíjať nebudem," zopakovala po nej so smiechom. "Hovorí temná vrana," dodala nakoniec a jej výraz opäť stvrdol. To predsa oni boli tí, čo zabíjali, pretože si ich niekto najal. Zabíjali nevinných ľudí. Ďalej sa k tomu radšej nevyjadrovala, radšej si vypočula svojho parťáka. To vlastne vôbec nebol zlý nápad. Aby šla rovno s nimi. "Súhlasím. Máš ty občas aj chytré nápady," odvetila, akoby ho snáď už dlho poznala. Čo tak nie je. Vlastne doteraz nevie ani jeho meno. A to blonďákov a blondíny podceňujú, pf. Náhodou!.. A ešte k tomu sa nemusela vláčiť s tým dievčaťom ona, vzal ju on. No paráda. Ona si len teda bez rečí vytiahla svoju zbraň, malý šikovný kult, avšak celkom postačujúci. V druhom prípade mala za pasom ešte nejaké chladné zbrane - dýky, shakeny. A samozrejme, svoju skrytú čepeľ. Hlaveň zbrane si oprie o jej spánok a ruky jej vykrúti za chrbtom, aby ju mohla bezpečne viesť pred sebou. Ešte by zbytočne vyvolala nejaký poplach. Koľko vrán máme očakávať, že nám skomplikujú cestu von? spýtala sa tak do vzduchu. Ani sama nevedela, či skôr jeho alebo jej. Pretože ona to tu poznala predsa najlepšie, ale on cestu sem predsa len trochu vyčistil. Samozrejme dúfala v to, že snáď žiadne problémy nenastanú a vyšla z miestnosti. Viedla ju pred sebou, tým pádom jej mohla poslúžiť aj ako štít, keby niečo. Netrvalo dlho, než sa dostali von a kupodivu, bez komplikácií. Tam počkala, až blonďák dievča zloží, niekde, kde už teda budú mimo kamier, aby jej mohla pichnúť tú striekačku, ktorú si ešte v tej pivnici či čo to bolo, opatrne zastrčila za opasok do menšieho púzdra. Aby mala obe ruky voľné. Následne sa zohla k tomu dievčaťu a striekačku jej vyprázdnila pod kožu. Prázdnu položila niekam vedľa, to predsa nie je jej starosť, aby ju brala. To bol ich bordel, temných.

Tue Feb 19, 2019 2:01 pm

Od chvíle, kdy se ztratila v temnotě netušila, co se okolo ní nebo s ní děje. Jak by taky mohla v bezvědomí... Nebylo tam nic, jen tma... nekonečná tma a v ní záblesky vzpomínek z noci, která ji sem přivedla. Nebyli, ale tak živé jako obvykle při spánku. Bylo to poklidné, skoro jako by se s tím smířila a měla se opět s rodiči setkat... Možná to byl její konec? Neměla ponětí jak dlouho to trvalo, jak dlouho o sobě nevěděla. Minuty či hodiny? Ale pak ji s té klidné tmy cosi vytrhlo. Srdce jako by dostalo elektrický impulz se jí v hrudi rozbušilo na plné obrátky a Eva se s prudkým a hlasitým nádechem bleskurychle posadila. Kukadla vytřeštěná, jak se snažila lapnout dech, který vlastně ani neztratila, ale náhle zrychlený pulz jí dodával pocitu, že potřebuje víc kyslíku.V další chvíli se už okolo sebe vyděšeně rozhlížela, jako plaché liščí mládě, co ničemu ničemu okolo sebe nerozumí. Chvíli hleděla na blondýnku před sebou, jež se nad ní skláněla, pak na urostlého blonďatého muže a nakonec na brunetu, která ji dle jejích slov zachraňovala, ale i přes to ji nechala zmlátit aniž by hnula brvou a nakonec jí vrazila jehlu do krku. Už nebyli v kobce a nebyla přivázaná k židli, ale i tak na ni měla vztek... A díky rozpumpovanému tělu, se bez rozmyšlení začala odsouvat po zemi z jejich dosahu. Dokonce se jí podařilo i postavit na vratkých nohou, ale udělala jen dva kroky vzad, nežli zády narazila do kmenu nějakého stromu.