Re: Sklepní prostory

Sun Feb 03, 2019 9:55 am

Soustředěně pozoruje dívčin obličej, který postupně ochabuje, jak ztrácí vědomí. Musí se ujistit, že jí píchla správnou injekci, bylo by nemilé, kdyby ji doopravdy zabila, když už se tu pracně snaží to neudělat. Má přesně hodinu na to, aby ji odsud dostala, snad ji nebude chtít vidět Stín a pokochat se nad tím, jak jeho neúspěšný cíl konečně umřel. Protože by se mohl kochat hodně dlouho nebo jí nějakým jiným způsobem hatit plány, bylo by tohle všechno úplně zbytečné. Její domněnky však přestanou být důležité, stejně jako dívčin život ve chvíli, kdy zaslechne výstřel. Je věrná svým vranám, ačkoliv právě teď to tak nevypadá, a tak musí zjistit, co se to děje. Nesleduje, jestli tam ještě jsou její "parťáci", prostě vyrazí po schodech do přízemí a jen tak tak uhne před letící kulkou. Ještěže je rychlá jako průjem, jinak by to nevypadalo moc hezky, soudě podle těch, kteří leží na zemi. Schová se za roh a protočí oči, zas je ve svém pracovním módu, kdy si téměř nic nepřipouští. Protože dům zná a s největší pravděpodobností lépe, než střelec, oběhne ho sousedními místnostmi a hodí k němu kouřovou bombu, jež mu znemožní se orientovat v prostoru. Využije toho a připlíží se k němu, míříc mu svou skrytou čepelí na krk. Je sice podstatně vyšší a svalnatější, ale ona to bere tak, že to ona je ta, kdo mu drží nůž u krku, ne obráceně. Na druhou stranu by to tak nejspíš brát neměla, protože... no, stačí jediný pohled, v páce by rozhodně nevyhrála, takže musí doufat, že on si toho nevšimne nebo mu vykecat díru do hlavy, aby na to neměl čas pomyslet. Kouř se mezitím rozplyne a konečně vidí pořádně. "Ztratil ses, blonďáčku?" zasyčí trochu podrážděně, protože konec konců má dole umírající holku, kterou musí zachránit, na tohle nemá čas ani ona, ani ta zrzka, což jí nemile připomene injekce, která ji tlačí v kapse na zadku. Copak nikdo neslyší ržání bělostné kobylky a nevidí tu blyštivou zbroj, co teď má? Hrozné. Možná by si měla na čelo napsat 'výjimečně nejsem kráva a chci někomu pomoct, tak jděte do hajzlu'. Ale kdepak, budou ji tady rušit.

Sun Feb 03, 2019 1:27 pm

Začínala premýšľať nad tým, či s takýmto prístupom, s tými rečami, už nejaké dievča zbalil, alebo skôr naopak, schytal dve facky z každej strany, či kopanec medzi nohy. Jej to však bolo akosi jedno, hlavne nech im vyjde akcia. "To je obrovská motivácia nenechať sa zabiť." Zdvihla ruky nad hlavu, akoby sa z tej motivácie veľmi tešila. Potom však nastal koniec srandy, poslal ju nájsť to dievča, zatiaľ čo on zabaví vrany. Prikývla. Aj keď sakra netušila, kde ju presne nájde. To už sa on pustil do dvoch najbližších mužov, ktorí o chvíľu padli mŕtvi k zemi. Neváhala a vyšla z izby, mieriac práve do podzemia budovy, kde je najväčšia pravdepodobnosť, že to dievča budú držať. Bolo to tak.. predvídateľné, ale aj tak to tak všetci robili. Nebolo by predsa kúl posadiť nejakého zajatca na gauč, pustiť mu v telke komédiu a ešte sa ho spýtať, či nechce kávičku? Cestou natrafila len na dve vrany, o ktorých sa postarala tak, že sa včasne stihla schovať a zabodla jednému do krku skrytú čepeľ, a druhému presne medzi oči letel vrhací nôž. Keď sa skácal k zemi, ešte ho ním dorazila a pobehla si do chodby vedúcej dole. Teda.. bolo tam schodisko, z čoho súdila, že asi bude končiť práve tam, kam chcela ísť. Viac menej. Zdalo sa, že väčšinu Vrán buď zabáva Theo, alebo zdola vedie ešte nejaký druhý východ, pretože cestou stretla nanajvýš jednu ďalšiu osobu. Až konečne dorazila k veľkým dverám, ktoré však neotvorila hneď, akoby tu snáď bola vítaná. Nabila si zbraň, jednoduchú devinku, ale postačila jej, aj tak mala radšej skôr chladný kov zbraní do ruky, než strelných. Chrbtom sa oprela o jedno krídlo dverí, zbraň natiahla do výšky očí, ako býva tá úžasná póza vo všetkých akčných filmoch, ako napríklad Agent 007. Započúvala sa do ticha, ktoré však prerušil hlas človeka, ktorý si asi zrovna uvedomil, že sa otvorili dvere a nikto nejde dnu. Stiahla sa preto tak, aby na ňu nemali hneď dostrel, rýchlo sa skrčila a vystrelila nečakané dve rany blížiacemu sa hromotlukovi do hlavy. Musela pre istotu vystreliť ešte raz, pretože so zbraňou to naozaj nevedela až tak dobre. Opäť sa stiahla a počkala, až strely preletia popri nej a objaví sa vo dverách niekto ďalší, ktorému mohla zabodnúť do krku čepeľ a pustiť doňho trochu elektriny. Podľa krokov a tlmených hlasov tam ešte stále niekto bol. Tipla by to na dvoch mužov. Nechcela tam vletieť, mohlo tam byť aj viac vrán a nie je predsa samovrah, hoci takáto záchranná akcia sama o sebe je niekedy možná cesta do hrobu.

Mon Feb 04, 2019 9:23 pm

Všechno jde jako po másle, očividně tu teď v noci nejsou žádní profíci, jelikož bez žádných větších obtíží procházel domem a likvidoval jednu ránu po druhé. "Vosum, devět." Potichu si počítá počet zabitých."Des...kurva, ty prevíte" Akorát, když se chystal v jednom z pokojů dostat desátou černou schytal to od ní do ruky. Naštěstí šlo jen o škrábanec, příliš to nekrvácí, takže nejspíše získá jen pár stehů a drsňáckou jizvu.
Jen co to střelci oplatil kulkou do hlavy, všiml si, že na konci chodby je nějaké schodiště. Rozhodne se to jít prozkoumat, když tu se náhle ze sklepa vynoří nějaká žena. Neváhá ani na chvíli a automaticky po ní vystřelí. Co by se taky dalo čekat od někoho kdo se řídí heslem, nejdřív střílet a až pak se ptát. Bohužel, žena se stačí jeho střele vyhnout a zmizí kdo ví kde. "Tak teď to začíná být zajímavé." zamumlá si sám pro sebe a začne se ostražitě rozhlížet kolem sebe. Teď si musí dávat obzvlášť bacha, přeci jen ta ženská se tu určitě vyzná mnohem lépe než on a k tomu všemu ví, kde stojí, kdežto on ví kulový, kde je ta žena.
Periferním viděním zahlédne jakýsi pohyb ve dveřích vlevo od něj. U nohou mu přistane kouřová bomba. "No doprdele." Začne kašlat a snaží se zmizet někam pryč. Jelikož nevidí, tak se spíše šourá pomalými kroky do prázdnoty, když tu jeho vycházku zastaví nůž na krku. Po položení otázky je mu jasné, že za ním stojí ta tajemná žena. Trochu se stydí, že se nechal doběhnout ženskou. I přesto se snaží udržet masku tvrďáka. "Že bych si spletl cestu do večerky? Sem si šel jen pro ňáký lahváče." Přemýšlí jak se z toho dostat, mohl by zkusit jí odstrčit ruku, jenže zrovna v tuhle chvíli by to mohlo skončit podříznutým hrdlem, což by nerad.

Tue Feb 05, 2019 9:55 am

Kdyby měla trochu více času, nejspíš by začala vítězný taneček, kouřové bomby jsou její nejoblíbenější, ať je před ní sebevětší hromotluk, vždycky ho tahle věcička skolí. Jiné to není ani s tímhle cypem, jehož později nazve blonďáček, protože, světe div se, je blonďatý. A ona má potřebu každému dávat nějaké přezdívky, nejspíš to je nějaká nemoc. Naštěstí je za jeho zády, takže si může hrát na jakkoliv drsnou chce a nepozná, jestli za ním je takový skřítek, jako je ona, anebo nějaká nabouchaná frajerka. “Běžně ve večerce rozstřílíš na sračky všechny, kteří tam jsou?“ opáčí s takovou dávkou sarkasmu, která dává najevo, že není ani trochu z jeho výmluvy oslněná. Musí ovšem uznat, že ani s kudlou u krku neztrácí snahu mít kecy, to se cení. Špičku skryté čepele mu opře o kůži, zatímco ho opatrně obejde, aniž by z něj spustila oči, následně tak stane přímo proti němu. Kouř se konečně rozplynul a částečky ji už nedráždí ke kašli, ačkoliv teď by se nejspíš trocha kouře ještě hodila, co když mu dojde, že není úplný silák? To by byla hrůza. “Uděláme dohodu. Ty se hezky otočíš a odejdeš hledat tu svou večerku a já se vrátím ke své rozdělané práci,“ navrhne nevzrušeně, načež se nad sebou trochu pozastaví. Vážně? Co to s ní je? Musela se někde praštit do hlavy. Zabíjel její kolegy, a ačkoliv si nejspíš ani nebude pamatovat jejich jména, protože je na to hrozná, pořád s nimi nejspíš v nějaké určité době pracovala a měla by je pomstít. Zvlášť, když má viníka přímo před sebou a je ve výhodě. Stačilo by trošku přitlačit, nechat čepel vyjet a bylo by po něm. Ale ne, ta imaginární zářivá zbroj ji nejspíš oslepuje.

Fri Feb 08, 2019 11:58 am

Netrvalo dlho a oni sa rozhodli k prvému krku, zatiaľ čo ona si na nich počkala. Využila tam moment prekvapenia, jednému z nich zlomila väzy a použila následne ako štít proti strelám toho druhého. Len tak tak mu venovala poslednú guľku do hlavy, ktorá ho pripravila o život, skôr, než by ju stihla schytať ona. Hodila na zem ten provizórny štít a vydýchla si. Prekročila ho a opatrne nakukla dnu. Vyzeralo to tak, že tam už nikto ďalší nebol. A snáď to tak aj ostane. Našla však presne to, čo hľadala. TO dievča. Rozišla sa k nej, stále sa obzerajúc, či tu predsa len nikto nie je. Zrejme však iba ona a podľa toho, ako mala hlavu sklonenú a ani sa nepohla, tak bola v bezvedomí. Podišla k nej a opatrne jej zdvihla hlavu za bradu. Skontrolovala jej tep a pozrela sa na tvár, ktorá bola celá krvavá - modriny isto nie len na nej, roztrhnutá pera. Nikdy sa nejako nezaujímala o druhých, neľutovala ju, ale aj tak by sa nedalo povedať, že by ju to nechalo kľudnou. Odporné hovadá. Čo však teraz musela spraviť bolo vyslobodiť ju a zobrať preč. Dúfala, že len odpadla od šoku či bolesti, a nie, že jej niečo dali, a by sa nebodaj neprebudila. Chvíľku jej trvalo, než rozviazala jej ruky pripútané ku stoličke, hoci s trochou použitia rozumu to lano mohla aj prerezať. Nevadí. Možno tým nejaký čas stratila, ale v ďalšej chvíli už sa snažila zistiť, či vôbec to dievča vezme. Pretože síce nebola slaboch a tiež zvládla akési závažie, ale človeka skoro tak ťažkého ako ona sama asi moc na rukách neunesie. Pokúsila sa však o to a síce si pomyslela, že takto neprejde ani v východu z miestnosti, rozišla sa s ňou vpred. Ťahať po zemi ju predsa nechcela. Kde je ten lichotník, keď ho človek potrebuje?