Sklepní prostory

Má sto chutí nějakým stylem opětovat urážku od černé vrány, ale nakonec se udrží vzhledem k situaci a rozhodne se jí protentokrát ignorovat. Místo toho se zatajeným dechem čeká jestli injekce zabere a mladá dívka se probere či jestli jejich mise skončí nezdarem. Během pár vteřin, které se mu v tu chvíli zdáli jako minuty se oči dívky otevřou. "Klid holka, my ti neublížíme. Teda já a tady bloncka sme tě přišli zachránit. Mimo to ta druhá šťabajzna ti už taky neublíží." Když dívka začne couvat udělá krok jejím směrem a pomaličku k ní natáhne ruku. "Neboj se mě, já patřím k těm dobrým. Teď na to není čas si tu o tom vykládat, ale když půjdeš s námi, tak ti to všechno řeknu. Platí?" I když mluví k dívce, těká nervózně pohledem kolem sebe ve snaze zachytit jakýkoliv pohyb v okolí. Po krátké odmlce pokračuje uklidňujícím tónem. "Jen se prosím zklidni a nastup do auta s tou blondýnkou za mnou. Všechno potom už bude dobré, slibuju. Uděláš to pro mě?"

Odľahlo jej, keď sa prebudila. Nechcela by, aby toto všetko, bolo pre nič. A aby sa vrátili so slovami, že sa to nepodarilo. Inú reakciu, než podobnú tejto, keď hneď začala cúvať naspäť, vlastne ani nečakala. A sama to aj chápala, však chudák dievča muselo mať určite strach a nemohlo vedieť, komu sa z nich dá veriť. Chvíľu len sledovala blonďáka, ako sa jej snaží prihovoriť. Tá čierna vrana to však dosť kazila. Pretočila nad tým oči. Iste, to dievča nevie, že oni ju práve zachránili, ale čo iné jej ostávalo? Ostať tu? Bola určite unavená a zranená. Ak by chcela dojsť domov sama, nech si poslúži. Ale najradšej by predsa len dokončila túto misiu až do úplného konca. Bez slova sa pobrala k uličke, kde nechala zaparkované svoje auto. Nebolo to ďaleko, ale ani v dohľade odtiaľto. Onedlho sa už vyrútila spoza rohu a celkom podareným šmykom zaparkovala kúsok od nich. Otvorila dvere a vyložila z nich nohy. Zadívala sa na tých dvoch. "No ideme, nie?" Pohľad venovala aj tomu dievčaťu, taký povzbudivý, ako by sa jej tým snažila povedať, že jej tam hlavu neodhryznú. "Premýšľaj. Keby že ťa chceme zabiť, asi by sme ťa teraz nezachraňovali, nie? Ber nás ako takých strážnych anjelov. Nie sme vrahovia. Ako ona a ostatní odtiaľ. Životy sme vzali len v záujme tvojej záchrany a našej sebazáchovy," dokončila svoj monológ a naštartovala auto. Pustila dokonca aj rádio, ktoré dala nahlas. Akurát tam išla nejaká staršia energická rocková pecka, takže si pohupovala nohami a hlavou do rytmu.

Nedokázala pořádně vnímat nic jiného, nežli tlukot svého srdce. V divokých obrátkách jí do těla pumpovalo krev obohacenou o dávku adrenalinu, který jí vyzýval k jedinému - k útěku. V hlavě jí hučelo a slyšela jen to jediné slovo, které na sebe v duchu křičela: "Utíkej!!!" Jenže se nezmohla na nic jiného, nežli odcouvání, které skončilo s nárazem do toho zatraceného stromu. Člověk by se až divil, že jí ta hnědá kukadla nevypadla, jak je třeštila na velkého blonďáka, který k ní udělal krok a posléze jejím směrem natáhl i ruku. Netušila komu z nich může věřit, pokud vůbec mezi nimi někdo takový byl a popravdě, tenhle se vyjednávačem nikdy nestane. Být to jiná situace, asi by se začala smát nad absurditou celé té situace, vždyť na ni mluvil jako na zvířátko Brunetka tomu navíc vážně moc nepomáhala, protože ať chtěla nebo ne, vážně mluvil jako nějaký úchyl. Na okamžik k ní zabloudila pohledem, uvažujíc nad tím, zdali by jí neměla poděkovat za... za co ale? Za záchranu? Za to, že jí nechala bez sebemenšího mrknutí oka zmlátit? Za to, že ji unesla? Vyděšeně z ní pohlédla na ty dva, když zmínila mrtvoly, ale jinak se ani nehnula. Ničemu nerozuměla a navíc, nežli se stihla rozkoukat, ta tmavovlasá žena byla už pryč. A tak jí nezbylo nic jiného, nežli se rozhodnout, zdali věřit těm dvěma nebo vzít raději nohy na ramena.
Něco na té blondýnce jí nakonec přesvědčilo, že by jim mohla věřit a konečně trochu vydechla. Navíc, stejně neměla už co ztratit. A tak se váhavě zachytila blonďákovi nabízené ruky, odlepujíc se od kmenu stromu. "Do-dobře, asi máte pravdu," pípla, když mířila k autu, do kterého nakonec přeci jen i nastoupila. Jakmile byla připoutaná, objala se pažemi a schoulila se do sedadla, upírajíc pohled ven z okna. Stále se třásla po celém těle, nejspíš šokem, to netušila.

Jakmile se ta dívka chopí jeho ruky jemně ji stiskne a dovede jí k autu. Otevře dveře a nechá jí nasednout. Poté dveře zase zavře, obejde ho a promluví polohlasem ke své parťačce. "Počkej než nasednu na motorku, pojedu za vámi." Následně dojde spokojeně ke své motorce. Sáhne do batohu pro plný zásobník, kdyby náhodou na ně po cestě čekalo nějaké nehezké překvapení. Nabitou zbraň si schová na záda za opasek. V tu chvíli se cítí velmi hrdý na to, že dokázal prakticky sám zachránit tu holku ze spárů vran temnoty, i když si zároveň uvědomuje že se stále může něco pokazit. Usedne na motorku, která hned naskočí, nasadí si přilbu a vyrazí společně s autem směrem k jejich doupěti.