Erlingův byt

V jiné situaci by si nejspíš myslela, že je to hrozně roztomilé, jak koktá, ale teď se jí to vůbec nehodí. Jak tu má pak být člověk silný, zatraceně?! Povzdechne si a zavrtí hlavou nad jeho nápadem odejít, přestože zní jedna země lákavěji než jiná a ona by se do nich všech ráda podívala. Nedokáže se však přinutit říct… sbal se a pojedeme. “New York je tvůj domov a tak to taky zůstane. Já… moment, ty máš bary v Evropě?“ Šikovně vybruslí z tenkého ledu pryč, alespoň v to doufá. Nechce se o tom s ním dohadovat, měl to přejít, nevšímat si toho a jít dál. A dál je momentálně donáška jídla, což se naštěstí i stane. Nemůže si však pomoct a přemýšlí nad tím, jaké by to bylo, kdyby začala nový život. Možná i pod novou identitou. Mohla by si začít šetřit na tu svoji kavárničku, po které tak odjakživa tajně touží a třeba si na ni vzít hypotéku, uskutečnit svůj sen. Kdyby se třeba obarvila, šla na plastiku a nechala své staré já umřít, tak by to šlo. Nad tou představou se musí trochu zašklebit, nechce se ani barvit, ani lézt pod kudlu, to rovnou může jít do doupěte, tam jí tu kudlu rádi strčí ke krku. Na druhou stranu… možná by mohlo pro začátek stačit roznést slovo o tom, že je mrtvá, možná by se mohla nějak spojit s Ethanem, aby pro ni zalhal, že ji zabil on, ostatně… dluží jí život a tak, takže by jí ho mohl teoreticky na oplátku vzít. A pak by si mohla nechat vytvořit novou identitu, zná na to pár lidí, takže by potom mohla zůstat v New Yorku. Jen by musela dávat dobrý pozor, aby nebyla moc na světle, jelikož by ji mohl snadno někdo vidět, čímž by dostala sebe i Ethana do problémů. V hlavě se jí začne formovat plán, s kterým vypadá zítřek mnohem slibnější, ale možná to bude vůní toho jídla.
Kazí jí to sice nějaká bitch Rosie, ale co, nebude si kazit karmu. Hlavně proto, že mu uklízí a mohla by být jeho babičkou. Navíc, jeho určitě berou spíš bledule, jako je ona, ne Mexičanky. “Chceš mi říct, že si nezvládneš vysát podlahu, vaše výsosti?“ Utahuje si z něj a na jejím zákeřném výrazu doplněném o psí oči to jde vidět. Kdyby byla o trochu méně hladová, nejspíš by se zastyděla nad svou reakcí, ale takhle k tomu není vůbec prostor, prostě může být ráda, že se o něj někdo stará, když ona na něj kašlala a je to, tečka. S chutí do jídla a pak do praní oblečení. Nijak si nespojí, že by to mohlo znamenat, že se chystá ráno zase rychle utéct, jelikož si neuvědomí, že se nepodělila o svůj plán, o který se zítra pokusí postarat. S potěšením proto sleduje, jak se začne prádlo v bubnu pračky otáčet a pěnit, protože to pračka dělává a oklepe o sebe dlaně, skoro jako kdyby je měla špinavé, nebo co. Je to prostě děsný pracant. Zhluboka se nadechne, jakmile si ji k sobě Finn otočí, jelikož to tak nějak nečeká a chystá se mu vyhubovat, což ji ale přejde ve chvíli, kdy se k ní přitulí. Nijak neváhá, ani neprotestuje, jen se nosíkem otře o jeho tvář a rukama mu zakotví na bocích, které mu zlehka stiskne. Takhle by se jí líbilo zůstávat každý den. Kdo by to byl řekl, že stačí přijít jako špindíra, aby se mohli zase muchlovat. Začne se culit jako měsíček na hnoji při tom vysazování na pračku, s trochou představivosti by on mohl být údržbář, co jí přišel spravit pračku a pak na to skočí. Prohrábne mu něžně vlásky a prstíky přejede po čelíčku, nejspíš je tak ospalá, že by se chtěla mazlit, avšak jakmile přijde to jeho provokování, něžnosti ji přejdou. Nejradši by zavrněla jako kočka, na to tu je ale ta pračka, že ano. Dlouze vydechne, čapne ho za triko a přitáhne tak, aby měli obličej na stejné úrovni. Kdepak, co si ženská neudělá sama…! Lačně ho políbí, jelikož na provokování tady vůbec není prostor, tedy… pokud není z její strany. Vždycky, když tohle udělá, jako kdyby se jí nedostávalo kyslíku, je to divné. A pak se od něj odtrhne, poplácá ho po hlavě, protože na ni v téhle pozici bezvadně dosáhne, odstrčí ho a seskočí dolů, načež si s hořícími tvářemi urovná župan. “Dobrou noc.“ Jak on na ni, tak ona na něj. Významně se po něm ohlédne přes rameno a zapluje drze do ložnice, pamatuje si moc dobře, kde je. Div slastně nezasténá, když postel uvidí a padne do ní. Hezky se přizpůsobuje jejímu tělu, takže je jako v bavlnce, to po tvrdé a studené zemi nebo starých matracích s péry je pro ni něco naprosto nepochopitelného. Přesto se přinutí překulit na bok, opřít si hlavu do dlaně a neusnout. Přece tu má ještě něco rozdělaného, ale to nejdřív to něco musí přijít.

Oči mu pohasnou a chvíli to vypadá, že ji ani neposlouchá, jelikož se zakouká kamsi do blba, pak ovšem zakroutí hlavou. Slyšel ji moc dobře a samozřejmě s ní nesouhlasí. Nemá domov a už vůbec ne v New Yorku, protože za to je považováno místo, kde máte rodinu, ne? Nemá rodinu, pokud se nepočítá jeho bratr a farnost teda rozhodně není jeho domovem. Tam by totiž shořel, nebo se unudil k smrti. Mohl by za to ještě považovat Emily, ale ono chvíli potrvá, než si opět zvykne na to, že je v jeho životě víc, než jen jako vzpomínka. Nemělo by to být těžké, zatím to však nevypadá, že by mu vůbec chtěla dát šanci, chce zase zmizet! “To mám, ale neodbíhejme, ano?” řekne podrážděně, přestože se opravdu snaží ukočírovat to své navýsost uražené mužské ego. Není to pro něj nic snadného, na slovo ne není zvyklý. To z něj ovšem hned nedělá agresivního blbce, který si souhlas vynutí násilím, jen z toho prostě není příliš nadšený. “New York je pro mě jako zastávka, je to tak vlastně úplně všude, takže je jedno, kde jsem. Víš, že jsem byl tři měsíce v Norsku?” optá se, i když ví, že o tom nemohla mít tušení. Neposílal jí ani emaily na neexistující adresu jako Bella. “Pak ve Francii, všechno jsou to jen apartmany.” Rozhodí jaksi rukama, aby poukázal na to kolem sebe a snad jí dojde, že to pro něj nepředstavuje domov. Možná tu má spodky, ale to hned neznamená, že z toho má hřejivý pocit. Navíc by po ní nikdy nechtěl, aby se kvůli němu vzdala bezpečného řešení. Copak to neví? Napadne ho, že se na něj jen vymlouvá a ve skutečnosti ji tu drží něco jiného. Rád by se zeptal, co to je, ale místo toho jen naznačí, že se vzdává. Kdo ví, co by se dozvěděl a teď se s ní nechce hádat.
Nakonec se přece jen nechá ukecat k jinému tématu a vrátí se i k úsměvu. Jak by taky ne, žárlivá Emily se mu moc líbí, dokonce i ta rýpavá. Vlastně by mohla dělat cokoliv, třeba sedět na záchodě a on by měl srdíčka v očích. “Proč to nebrat spíš tak, že potřebuje práci a já jsem tak hodný, že ji zaměstnávám?” Mistrovsky to překroutí a je na to náležitě pyšný. “Kromě toho mám hodně práce, na vysávání nezbývá čas,” řekne hrozně důležitě, ale pak se uchechtne. Ne, že by lhal, ale chápeme, tahle důležitost je mu ve skutečnosti cizí. Mezi snoby se často cítí jak sedlák, přestože oblečením většinou zapadá - zvláštní.
Jakmile má pocit, že mu chce něco říct, přejede jí palcem přes rty, aby mlčela. Prokristapána, ženská ukecaná! Protest by jí stejně nijak nepomohl, tedy.. k ničemu by ji nenutil, to je jasné, ale můžeme předstírat, že prostě nepomohl! Je vytrvalý, nakonec by mu tak či tak podlehla, to je ono. Zatetelí se, když se o něj začne otírat jak mlsná kočka. Jsou v tom beztak lepší než eskymáci. Následuje vysazení na pračku, což chtěl vždycky vyzkoušet, určitě to viděl v nějakém filmu. Ano, je to jeho poprvé, nemůže říct, že by měl s jinými chuť zkoušet nejrůznější místa. Vždy to bylo takové.. tady je náš pokoje, tady je postel, šup tam, hrozná romantika. Samozřejmě se pak snažil, aby ho nepomluvily, ale když chybí cit, tak.. prostě chybí cit a člověk nemá potřebu vymýšlet novinky, experimentovat, anebo to tak má jen on? No, rozhodně se jí s tím nebude chlubit. Jeho provokování je zmařeno polibkem, ale nemůže říct, že by mu to příliš vadilo, naopak jí to opětuje, přičemž nemá problém se jí přizpůsobit, ale ne, že ho sní! Rukama jí dál laská všemožná místa, ale nejvíc si užívá ta, kde má přístup k její holé kůži, jako jsou třeba nožky. Vůbec se nestydí jí vyhrnout župan, ať jí ten zadek klidně vyleze, nebo taky něco jiného. Však jí tam nebude koukat jak puberťák, koneckonců je dost zaneprázdněný jejími rty. Chystá se ji zase pro jednou popadnout za obličej, v tom se od něj však odtáhne, poplácá ho po hlavě a ještě si ho dovolí odstrčit. Je z tolika drzosti celý vedle, proto na ni taky zmateně kulí oči, div, že se mu brada neválí po zemi. Je to pro něj jako budíček po krátkém, ale hodně žádoucím spánku - hrozně nepříjemné! “Ale..” Zkusí zaprotestovat, než se mu konečně rozsvítí. Provokuje ho, potvora! Není to tak, že by ho nechtěla, že ne? Určitě ne. Sleduje její počínání, dokud mu nezmizí z očí. Nevěřícně nad tím zakroutí hlavou a posléze se usměje. Provokování má rád a nemusí provokovat jen on. Podívá se na sebe do zrcadla a polácá se po červených tvářích, ta ho teda rozpálila, to měl on ji! Jak teď má jít spát? Ne, že by si myslel, že takový je její plán, ale on by rád usnul, aby ji naštval. Uh, kašle na to, provokování je fajn, ale čeho je moc, toho je příliš.
Znovu se zastaví ve dveřích, ale tentokrát jde o ty vedoucí do pokoje. To se nedá nic dělat, je to nejvýhodnější pozorovací místo. Hlavu si opře o futra a kouká na tu nádheru válející se v jeho posteli. Hodilo by se jí popřát dobrou noc a předstírat, že má ještě něco na práci, ale s provokováním to dávno vzdal. Nechce být v jiné místnosti. “Vidím, že ses s mou postelí rychle spřátelila,” poznamená a konečně se k ní vydá, je jak ztracený námořníček následující sirénu. Usadí se na postel a dál očima putuje přes její tělo. Nemůže si pomoct, hlavou se mu honí nejrůznější představy. Rád by ještě něco řekl, aby nebylo takové ticho, ale napadá ho jen: nechoď spát, chci se s tebou pomilovat. To je ovšem trapné, a tak ji jednoduše stáhne trochu níž za lýtko, které zrovna hladil - beztak se válela v polštářích. Tím ji také přinutí si lehnout na záda, vyleze si nad ní a chvíli čeká, jestli ho nezačne odstrkovat.

Trochu bezradně pokrčí rameny nad tím, jak se Finn snaží. Je mu za to nesmírně vděčná, ale zároveň ji štve, protože je ochotný jí všechno přizpůsobit, aby byla v bezpečí, ačkoliv se do téhle šlamastiky dostala sama. Těžko se to snáší. Má sto chutí ho povalit a ulíbat k smrti, ale zároveň na něj začít řvát, že si vůbec neuvědomuje, co říká. Než si stihne v hlavě urovnat cokoliv, co by mu mohla říct, aby to vyznělo správně, on už pokračuje. Zavrtí hlavou, protože netušila, že byl mimo Státy. Jak by taky mohla? Nestýkala se s ním. Věděla, že si žil dál vlastní život, ale z nějakého důvodu ji to cestování zamrzí. Jako kdyby bylo jeho povinností jí o tom říct a vzít ji sebou. To samozřejmě není a moc dobře to ví, to však neznamená, že tam ten červík není. “Nemůžu po tobě prostě chtít, abys jen tak odjel se mnou.“ To je její poslední chabá snaha o to, aby konečně pochopil, že by to od ní bylo hrozně sobecké. Představa toho, jak stojí někde v blízkosti Eiffelovky je hrozně lákavá, ale musí odolat.
S ironickým úsměvem od ucha k uchu si ho pochybovačně prohlíží, aby i jemu bylo jasné, že mu to ani za mák nevěří. “Úplný hrdina.“ Odsouhlasí mu to hlasem plným ironie, což se dalo soudě podle jejího výrazu i čekat. Z nějakého důvodu si ho nedokáže představit s vysavačem nebo prachovkou v ruce. Je to jako když se vyložený šprt studující fyziku vydá na střelnici si zkusit střílet. Prostě to je naprosto nemožné. Navíc, když je to mexická babička, je to ještě lepší. Těžko by nesla nějakou mladou prsatou krasavici v těsném oblečku s krátkou sukní, jako v AHS a ještě k tomu zrzku, z nějakého důvodu prý chlapy zrzky berou. Je zkrátka dobré vědět, že tu má někoho, kdo se postará, aby nežil v hnoji. Třeba mu i někdy uvařila, kdo ví. Všichni víme, že není pro naše zdraví dobré si pořád jen jídlo objednávat.
Stejně tak není dobré dávat prádlo od krve ihned do pračky, protože by se to mělo nejdřív studenou vodou vydrbat a se skvrníkem hodit do pračky, ale to jí prostě nedojde, není zvyklá být žena v domácnosti, aby zkoumala, jak se správně pere oblečení. Ani netuší, jestli se jí nesrazí a nebude z toho oblečení pro panenky. Jak se však zdá, v tuto chvíli to není problém ani pro ni, ani pro Finna, protože ho evidentně župany děsně berou. Připadá si v tom sice jako medvěd, ale alespoň je v něm teploučko a voní po tom hajzlíkovi. Třeba to je úchylné, ale ona po jeho vůni hrozně jede.
Vnímá každé místečko, kde se jí dotkne, což způsobí její rozpálení, holá kůže s ní dělá divy. Najednou je jí v tom županu spíše horko, než příjemné teplo, je jí ovšem jasné, že to nemá nic společného s županem samotným, ale s těma jeho kouzelnýma rukama. Zamručí, jak je to příjemné, nicméně nutnost mu provokování vrátit je silnější. Doufá však, že pochopí její výzvu, aby ji následoval, poněvadž pokud si to vyloží tak, že nechce a ustele si třeba na gauči nebo půjde pracovat, ona asi umře a tentokrát doopravdy. Nemůže být takhle roztoužená a sama ve studené posteli… opuštěná, jako kůl v plotě. Bez lidského tepla, to nejde! Je celá zadýchaná, jako kdyby uběhla maraton. Začne si pohrávat s páskem županu, jak čeká, na její vkus mu to trvá příliš dlouho, měl by tam už dávno být. A pak… tam konečně je. Rozsvítí se jí oči a na rtech se jí rozlije úsměv. Líbí se jí, co vidí, tak tomu logicky nemůže zabránit. “Byla to láska na první pohled.“ Souhlasí s ním, což doplní pokýváním hlavy. Chystá se poklepat na místo vedle sebe, avšak Finn ji předběhne, a tak si na něj může hned sáhnout. Bříšky prstů mu začne soustředěně přejíždět po paži, jako kdyby to byla ta nejdůležitější činnost na světě, což taky je, do chvíle, než se jí vnutí, neřád jeden. Na vtípky se ovšem nevzmůže, protože je přesně tam, kde ho chtěla a usmyslí si, že už ho nikdy nepustí, prostě tam zůstanou navždy, však ona jim Rosie uvaří a tak. Trošku se pousměje nad tím, jak je zase celý váhavý, to ona má opačný problém, musí se držet, aby po něm hned neskočila a neukázala mu, že už žádnou jinou potřebovat nebude. Přitáhne si ho k sobě, evidentně musí převzít velení! Krátce ho políbí na rty, a ačkoliv se jí v měkkých polštářích moc líbí, donutí ho zatlačením na jeho ramena se překulit. Jednou rukou mu spočine na hrudníku a druhou si začne prstíkem brázdit cestičku od jeho rtů přes čelist až ke krku, kterou hned následuje rty, jimiž se otírá o jeho kůži. Kdo ví, kde se v ní vzala taková jistota, ale kdyby ji v tuhle chvíli zastavil, že má jít spát, tak ho asi zabije. Ví přesně, že se tohohle skřeta znovu vzdát nemůže a on jí nemůže sebrat milování, to nejde! Její snažení zastaví tričko, které jí silně překáží. “Pryč s tím.“ Zabručí si pro sebe tlumeně, že ji možná ani neslyšel a velice zkušeně se zbaví jeho trika. Není fér, že je tak moc oblečený, takže to prostě musela napravit.

Zapomene na to, že chtěl praštit do stolu, protože měl pocit, že ho Emily vůbec neposlouchá - to on přece chtěl, aby s ním odjela, ne naopak. Vypustí z hlavy i Rosie, vlastně všechno, co do teď probírali a soustředí se jen na tu malou ležící na jeho posteli. Problémy mohou počkat, a taky že si počkají. Nechce v tuhle chvíli řešit, proč raději riskuje život místo toho, aby s ním odjela. “To věřím,” řekne, ale už nemluví o své posteli a jejich novém poutu, nýbrž o sobě a přesně tak to i podá, aby jí to došlo. Určitě je z něj hotová od samého začátku. Jeho vzpomínky tomu sice úplně neodpovídají, ale to je mu fuk. Kde se to vůbec potkali, bylo to v baru? Strašili tam po zavíračce a on se choval jako.. prostě jako Finn, což samozřejmě znamená, že byl velmi okouzlující. Dobře, taky byl možná trochu protivný, jenže to byl po rozchodu, to se smí! Z jejího doteku mu na paži vyskočí husí kůže, neznamená to ovšem, že je znechucený, líbí se mu to. Držel by klidně celou noc, hlazení on rád, ale ještě víc než to, ho lákají jiné věci a těm dá taky přednost. Vyleze si nad ní a ano, zaváhá, ale to jen proto, aby se ujistil, že je to, co dělá v pořádku. Nerad by to pokazil, přece jen se do toho spolu vrhají poprvé. Neví, co si může dovolit a tak. Odpovědí se mu stanou její rty na těch jeho, což mu vyčaruje úsměv na tváři. No co, je rád, že se jím nechá zavalit, taky ho mohla začít plácat s tím, že je hrozný sprosťák. Samozřejmě na ní však neleží celou váhou, to by bylo blbé, kdyby ji udusil dřív než.. než! Opětuje jí polibek, po kterém se nechá poslušně převalit na záda. Neměla by si však myslet, že bude poslušný celou dobu, pche. Stihne si ji zběžně prohlédnout, přičemž usoudí, že se mu na ní ten župan přestává líbit, ale zatím se ho nezbavuje a jen se poddá jejímu mazlení. Užívá si putování jejich rtů a prstů, dokonce i váhu jejího těla a teplo. Celou její přítomnost. Nenechavýma rukama ji pohladí přes stehna a zapluje s nimi pod župan, kde ho zastaví až pásek. Kruci! Nevadí, stiskne místečko, na kterém spočinul, zatlačí na její pánev a tak nějak zavlní tou svou. Chápeme, aby ji trochu podráždil tam dole, probudil spícího draka, ale stihne to udělat jen jednou, jelikož si Emily usmyslí, že ho svleče a on jí v tom přece nebude bránit. Pomůže jí přetáhnout triko přes hlavu a to poté zmizí kdesi u jeho boku. Kdo by to kontroloval, že? Nedá jí možnost zhodnotit, jestli už měla v posteli někoho s lepším tělem, jelikož se posadí, aby jí byl blíž. Vrhne se na její krk a ten zlíbá až k čelisti, kde ji lehce kousne. Pak si opět uzurpuje její rty, zatímco prstíky pracují na tom pásku, kterého se už musí zbavit. Jakmile je uvolněný, vystaví její pupík. Pohladí ji po břiše, poté po zádech, jeho ruce jsou prostě úplně všude, taky mají najednou plno volnosti, toho musí využít. Chvíli se proto může zdát, že zdivočel, tiskne ji k sobě, do polibku dá taky víc vášně, ale po chvíli se zase zklidní a odtáhne se od ní. Na dotek je na ní vše příjemné, teď musí zjistit, jestli i na pohled. Shodí jí látku z jednoho ramene, čímž odhalí polovinu tělíčka. Mlaskl by si nad ní, ale to by mohlo být divné, a tak jí jen věnuje něco mezi lišáckým a spokojeným úsměvem. Pomalu se to však zase z jeho tváře vytratí, když zašilhá na její rty. Nedokáže se soustředit na provokování příliš dlouho, v tuhle chvíli to prostě nejde. Je úplně paf z toho, jak vypadá - neposedné vlasy i župan [za ten tedy může on], úžasné tělo.. je sexy a on ji chce, moc ji chce. Dávno jí to může napovědět i jeho kamarád uvězněný v teplácích. Svalí ji zpátky do peřin, aby mohl pro změnu vystrkovat zadek on. Rty ji polaská od krku až dolů, přičemž jsou místa, na kterých se zdrží déle, než na jiných. Volnou rukou jí stiskne ňadro, ale jen tak, aby jí to bylo příjemné a sjede níž k žebrům. To místo má taky z nějakého důvodu rád, hlavně, když se žena prohýbá v bedrech, to je.. ach! Nakonec ji pohladí přes kamarádku, aby ji připravil na to, že si s ní bude chvíli hrát.

Obvykle jí nic moc nedochází, pokud jde o náznaky nebo tajné reakce, ale tentokrát je celá v pozoru, když ho tam tak vidí, že to dojde i jí. A zrovna když to pochopí, tak to vůbec není pravda! Moc dobře si pamatuje, jak to začalo. Pomáhala mu hledat jeho bývalou holku, která od něj utekla. On byl jak hromádka neštěstí, takže se nad ním slitovala a začala se s ním kamarádit, dokud to nezkazil tím, že se do ní zamiloval. On byl prostě první! Přinejmenším to dal jako první najevo. A pak to šlo z kopce celé, nemluvila s ním [protože je prostě normální za pusu s někým nemluvit], pak nemluvili z jiných důvodů, pak zas z nepříjemných důvodů a teď je z toho láska jak trám. Možná ji to k němu ale táhlo od začátku, obvykle cizím lidem, které potká v baru, nepomáhá. Každopádně je to dovedlo až sem, do téhle úžasné postele, která by byla ještě úžasnější, kdyby tam s ní ležel i on, jejího srdce šampion. O to se hezky rychle postará, stejně jako on dnes nehodlá končit mazlením, protože... no, kdo by řekl, že pračka jednoho takhle roztouží. Nahromadí se snad úplně všechny chvíle, kdy po něm toužila, že se z toho vyklubala skoro nesnesitelné napětí a to ho teprve škádlí. Jenomže když ji tak provokuje tím jeho menším tanečkem proti jejímu klínu, je zatraceně těžké se na něj nevrhnout jako nějaké hladové zvíře. Jako kdyby jela na extázi, vnímá každý dotek, každé stisknutí, jenž jí věnuje. Miluje to, miluje to všechno, hlavně teda jeho, tím to nejspíš bude. Nutně potřebuje vidět nějakou tu kůži [hlavně jeho klíční kosti, protože ty ji děsně berou, kdo ví proč], a tak ho urychleně zbaví trika. Jenomže upřímně, na něm ji bere úplně všechno. Zklamaně však zabručí, jakmile jí nedovolí si ho řádně prohlédnout, přestože se o to pokusí. Ona se ráda dívá, vždycky ji rozhodil, když se kolem ní promenádoval bez trika, ale teď jí to utne? To přece nejde! Ale pak ty jeho rtíky na jejím krku... na co že si to stěžovala? Už si nemůže vzpomenout, vnímá jen to, jak zakloní trochu hlavu do strany, aby mu tam poskytla dostatek prostoru. Automaticky mu zajede prsty zezadu do vlasů, čímž si ho u svého krku přidrží o trošku déle, aby mu dala najevo, že to, co dělá, dělá zatraceně dobře. Takže by rozhodně neměl přestávat, ale on má evidentně jiné plány, s nimiž ale ani tentokrát nemá nejmenší problém. Hezky do sebe zapadají, když si ji k sobě tak tiskne, alespoň tak jí to připadá. Stehna mu přitlačí na boky, čímž se natiskne blíže i k jeho klínu, aby ho poškádlila, přičemž ho rukama obejme kolem krku. Prsty tancuje po jeho šíji a vlasech na zátylku, zatímco mu náruživě oplácí polibky; kdo ví, kde se v ní vzal takový výboj energie. Necítí ani únavu, ani bolest ze zranění, které má, jako kdyby tam žádná nebyla. Neochotně se od něj odtáhne, ale rukama se ho musí pořád dotýkat, začne ho nehty lehce škrabkat po pažích.
Pokusí se zadržet dech, když přijde na rozvazování pásku županu, avšak je natolik zadýchaná, že to prostě nejde. Nemá v hlavě příliš prostoru na stud, když ji tak odhalí, protože má alespoň chviličku času ocenit jeho obličej, na nějž se zaměřuje. Jen slepý by tvrdil, že není pěkný, a to jen proto, že by ho neměl šanci vidět. A nejlepší na tom je, že tohle všechno je její. Rozněžní ji to, a tak mu vtiskne jemnou pusu do koutku rtů, zatímco on si ji prohlíží. Ale pak už jí to nestačí, potřebuje ho, stejně jako on ji, akorát jí z kalhot nic netrčí. Alespoň v tomhle mají holky výhodu, můžou lépe skrýt nadšení. Až teda na ni, začne se pod ním vrtět, jakmile ji začne laskat rty po celém těle. Snaží se v sobě udržet vzdychnutí, ale prostě to nejde, natož ve chvíli, kdy se seznamuje s její dobrou kamarádkou. Stiskne pevně v ruce nějakou látku, možná je to prostěradlo, možná přikrývka nebo jeho triko, kdo ví, co to je, ona to nesleduje. Celá se začne chvět, ale je jasné, že zimou to není, zvlášť když je celá rozpálená a má pocit, že za chvíli asi vzplane. Dostane se do novin jako jedna z těch lidí, kteří sami od sebe vzplanou, akorát že na vině bude Finn. Když začne cítit vzrůstající napětí, musí s tím přestat. Vytáhne ho zpět k sobě a posadí se, sundá ze sebe župan, který odhodí někam na zem a jeho zbaví kalhot, vše relativně rychle, už prostě nemůže dál čekat! Odhrne si vlasy z obličeje a přehodí si je k jedné straně, než se s dlouhým vydechnutím natáhne pro pusu. Je to malý boss, tak ho chytí za ramena a stáhne na sebe, když si lehá, chce ho mít u sebe co nejblíž, ale zároveň je trochu zdrženlivá, přece jen... dělají to poprvé a opravdu jí na něm záleží, nechce na něj být moc uspěchaná, na něj musí jak na kolouška, to už zjistila.