Erlingův byt

Jakmile z něj hněv úplně opadne, skloní hlavu a chytne se za kořen nosu. Právě rozbil skleničku jako ten největší agresor na světě a přitom je to takový medvídek. Dobře, umí se naštvat, ale ten flek na zdi si asi mohl odpustit. Nedokáže se na ni teď ani podívat, už jen kvůli jejímu výrazu. Nechce, aby se ho bála, musí vědět, že po ní by nikdy nic nehodil, takhle by jí nikdy neublížil. Nedej bože, aby ji uhodil. To by si pak šel obít hlavu o záchodovou mísu jako Jim Carrey v Lhář, lhář. “Promiň, já..” Pustí se do omluvy, ale zarazí se ve chvíli, kdy se mu ta opice pověsí kolem krku - omluvy jsou evidentně zbytečné. V tu ránu nezáleží na ničem jiném než na tom, že ji má zase u sebe, což není žádná novinka. Vždy ho tím oblbne. Zkrotne jako beránek, prostě ho uklidňuje. Je to jeho malá zaříkávačka. Obejme ji, i když by si malé odstrčení beztak zasloužila, a vyslechne si, co má na srdci, přestože je docela těžké se soustředit. Nejradši by jen zavřel oči a nosem se přehraboval v jejich vlasech. Je nutné opakovat, jak se bál, že už nikdy nebude mít tu možnost? To teda je! Moc se mu nelíbí, co říká, nezdá se totiž, že by ho chápala. Pořád omílá, jak se ho snaží chránit. Copak nechápe, že by pro ni rád dělal to samé, jenže nemůže, protože ho nezapojuje? Ne dost, chce víc! “Tobě mohli ublížit a já.. bych se nikdy nemusel dozvědět, co se ti stalo,” oponuje jí. Jednou provždy jí musí dojít, že se mýlí. Je hrozně tvrdohlavá, proboha! “Něco takového si prostě.. nezasloužím,” dodá trochu nejistě. Ono pro něj není lehké mluvit o tom, co si zaslouží a nezaslouží, nebývá v tomhle případě moc optimistický. Většinou si nemyslí, že si zaslouží to dobré, co se mu v životě děje, právě naopak.
Kouká za ní, když zamíří ke gauči a nemá daleko k tomu, aby si k ní přisedl v momentě, kdy je k tomu vyzván, ale nakonec odolá a přejde k oknu. Je z něj hezký výhled na New York a pořád trochu trucuje. Teď se pro změnu cítí jako idiot. Brečel jak malá holka, ještěže ho nikdo neviděl. Těžko by si pak hrál na tvrďáka. Nastraží ouško, aby mu neuniklo nic z jejího vyprávění a neodpustí si odfrknutí v části, kde ho nechtěla budit. Bylo tak těžké do něj drcnout a říct mu, že jde na sebevražednou misi? Určitě by jí popřál hodně štěstí a počkal tu na ni s lívanci, anebo by se spíš oblékl a šel s ní. Asi začíná chápat, proč to potřebovala udělat sama, moc by jí nejspíš nepomohl a se svou výškou je nenápadný jak žirafa za křovíčkem, ale stejně! Nadechne se, vydechne a ohlédne se za ní právě v čas, aby viděl ty její velké kukadla zalité slzami. To mu snad dělá schválně. Zakroutí hlavou a zaksichtí se v takovém tom “ale prosím tě, hlavně nebreč!” a konečně si k ní přisedne. Je to samozřejmě myšleno láskyplně. [:D] Neumí utěšovat a navíc, to on by měl být utěšován. Ty ženské! Opře se a stáhne si ji na hrudník, aby ji mohl hladit po hlavě, od teď bude jeho kočkou. “Jsem rád, že ses vrátila,” pustí se do sladkého šeptání. “A miluju tě za to, že jsi pro nás riskovala, ale.. udělej to ještě jednou a budu ti muset naplácat.” Demonstrativně ji plácne do stehna, aby věděla, že to myslí vážně, ale zase ne moc silně, ještě by se mu to pokusila vrátit a víme, jak je někdy citlivá - jako pařez.

Nejspíš se natolik soustředí na to, že ho chce obejmout a uklidnit, že si ani nevšimne momentu, kdy k jeho uklidnění už došlo. Mohla si to tedy ušetřit, ale upřímně... asi by to neudělala ani tak, prostě potřebuje, aby roztál a ona věděla, že je vše v pořádku. Zvlášť, když na ni řve, což je mimochodem mnohem lepší, než ticho. Říká se přece, že dokud se někdo hádá, znamená to, že mu na tom záleží. V momentě, kdy se hádat přestane, je ztracený. Jakmile jí objetí opětuje, vykouří se jí to z hlavy. Na konci dne se může ozbrojit tolika zbraněmi, kolik bude chtít, ale nejbezpečněji se stejně cítí u něj. A to ani nemusí být Hulk, prostě... on. Jeho paže, jeho vůně, teplo. Děsně romantické. Nejradši by tak zůstala ještě chvíli jen tak stát a existovat, ale nejde to, musí to ještě řešit. Je si vědoma toho, že si nezaslouží být stranou a nevědět, jenomže... je to takový její reflex. Co si nasela, to by si měla sklidit, nikdo jiný. A pak... není úplně přesvědčená, že by ji jen tak nechal jít, kdyby mu o tom řekla. Beztak by měl řeči nebo tak něco a nakonec by se musela tak jako tak vyplížit. Alespoň si to myslí, protože přesně tak by se stavěla ona. Kdyby k ní přišel s tím, že chystá něco riskantního, chtěla by do toho jít s ním a pomoct mu, chtěla by vědět, co se s ním děje. A kdyby o něm neslyšela celý den, nejspíš by rozbila mnohem víc skleniček. Vlastně to mohlo být mnohem horší, jestli jí něco takového udělá on, to teprve bude tanec! Bude litovat, že nemá plastové nádobí a polystyren na každé části těla, kam by ho praštila. Italská domácnost. Teď nad tím ale nemůže přemýšlet, musí si sesumírovat, jak začít s vysvětlováním.
Její žaludek se nepříjemně protočí, když si k ní nepřisedne. Částečně to i čekala, ale... no, pořád tak trochu doufala, že to neudělá. Nicméně začne s vyprávěním, protože jak sám řekl, nezaslouží si, aby nic nevěděl. Ponechá si poznámky typu „nebrala jsem to jako odstrkování“, jelikož ty by asi stejně nezabraly a prostě mu to všechno hezky popíše. Nejradši by po něm hodila polštář za to ksichtění, příště se na něj pěkně vykvákne. Je prostě emočně nestabilní! Taky by beztak byl, to jí prostě nikdo nesebere. Nakonec si k ní ale přece jen přisedne, má štěstí, smrad. Nechá se k němu natisknout, ale aby nevypadala moc snadně, nepomůže mu! Přivře slastně oči, přesně jako kočka, když ji začne hladit. Jestli to bude dělat často, rozmazlí si ji, a nakonec se mu bude pravidelně otírat o nohu, aby milostivě začal v hlazení. Celá se zatetelí, jakmile vysloví zas ta dvě magická slůvka, div nenahodí blažený výraz. Když jsou z jeho úst a směřovaná k ní, mají na ni blahodárné účinky. Kdyby je říkal někomu jinému, asi by po nich hodila šutrem nebo něčím horším, ale takhle je to v naprostém pořádku. V její hlavě se tím rozeznívá, že je vše, jak má být. Nerozmyslel si to a stojí o ni. Co víc chtít? Našpulí však pusu nad tím plácnutím, jako kdyby jí tím snad chtěl něco dokázat, nebo co! Tse! A aby mu dokázala, že nebude skákat, jak on píská, elegantně se přes to přenese, je prostě skvělá. Anebo to může vypadat, že to přijímá, ale to si připouštět nebude. Hrábne mu rukou do rozcuchaných vlasů a nespokojeně mlaskne. “Půjdu připravit jídlo a ty se prosím trochu zkulturni. Ne, že by to nebylo sexy, ale...“ Nechá větu nedokončenou, jistě si z toho vezme vše, co potřebuje. Nechce znít rozkazovačně, ale zároveň to tak trochu rozkaz je, evidentně je bez ní úplně ztracený. Poplácá ho s rošťáckým úsměvem po koleni, načež se zvedne a odtančí do kuchyně připravovat jídlo, které, jak následně zjistí, ještě nevychladlo, což je dobře. “A taky si potřebuju sehnat nějaké oblečení, nový mobil, práci... nejspíš v opačném pořadí,“ přemýšlí nahlas, ale bohužel netuší, jak to udělá tak, aby ji nikdo nepoznal. Asi bude muset pár měsíců zůstat zalezlá, aby lidem vypadla z paměti z televize, jenomže... tahat peníze z Finna odmítá a chodit v jedněch kalhotách a triku prostě nemůže. Její starý účet použít nemůže, protože tím by bylo jasné, že není mrtvá a tak... to nejde. Začne si kousat ret, jak usilovně přemýšlí, ale nakonec se rozhodne, že to prozatím odsune stranou, však ji něco napadne.

Přehrabování ve vlasech miluje, není tedy divu, že se tváří jako Blaženka, když se mu do nich zapletou její prstíky. Zlost se úplně vypařila, ale neměla by si myslet, že zapomněl. Na tohle trauma nikdy nezapomene. Bude ho mít za zadkem 24/7 a pokud si bude chtít stěžovat, řekne jí, že si za to může sama. Spokojenost mu ovšem dlouho nevydrží, jelikož je mu naznačeno, že vypadá jako vandrák. Určitě si to odvodil správně, co jiného by mohlo znamenat zkulturnit se? Taková drzost, měla by oceňovat, že mu bylo jedno, jak vypadá, když si myslel, že už se před ní nikdy nebude moct nakrucovat! Zašklebí se na ni jako malé dítě, které si prostě nechce jít vyčistit zuby. Je na to moc unavený, mohla by to udělat za něj. S mručením se opře čelem o to její v naději, že zapomene na ty své rozkazy, anebo ho odnese do vany. Určitě by to zvládla, je to silná holka. Nic takového se ovšem nekoná, místo toho ho opustí a nechá napospas jeho lennosti. Potvora. Zívne a promne si oči, nejradši by se natáhl a spal, ale nakonec přece jen uzná, že by se měl umýt, aby si o něm nepomyslela, že je úplné prase. “Káva by mi taky bodla,” houkne na ni po cestě do koupelny a věnuje jí nevinný úsměv. Nechce z ní dělat ženušku v domácnosti, už jen to, že přinesla jídlo by mu mělo stačit, ale.. káva je základ a dnes to platí o to víc. Zastaví se ještě kdesi u dveří, když mu začne povídat, co všechno potřebuje a hned se v něm vzedme rytířskost. Zachráni ji, koupí jí pěkné kalhotky a samozřejmě i ten zbytek. “Nic z toho nebude problém, tohle je to nejmenší,” uklidni ji, anebo v to aspoň doufá, aby si náhodou neukousla ret. Nechce, aby si dělala starosti s takovými maličkostmi. Nedá jí ani prostor k protestu, pokud by chtěla  a rychle zapluje do koupelny.
Nejdřív si vyčistí zuby, aby se zbavil pachutě v puse, až pak se svleče a vleze si pod sprchovou hlavici. Pustí na sebe vodu a zašklebí se, když je nejdřív studená. Potřebuje se sice probrat, ale tohle je ten nejhorší možný způsob. Rychle si to našteluje na teplou a nechá se tím laskat kolem krku a na hrudi. Ach. Nakonec namočí i vlasy a pustí se do pečlivého drhnutí, aby byl zase krásný a voňavý. Také se tam pustí do přemýšlení, jak už to ve sprše bývá. Uvažuje nad tím, co se stalo, co budou dělat dál. Přece tu nemůže být pořád zavřená, jednou jí z toho přeskočí. Sice má velká okna, takže má dokonalý výhled na město, ale to je, jako chovat opičku za sklem. Musí ji přesvědčit, aby odjeli, nemusí to být moc daleko, stačilo by LA.
Po sprše se řádně vysuší a oblékne si župan, který pečlivě sváže, aby nic nečouhalo. Nechce se obtěžovat s oblečením, musel by to na sebe navlékat a to je prostě moc pracné. Dnes pracovat rozhodně nebude, stejně jako to nedělal včera a nakonec ono to nikam neuteče. Vrátí se do obýváku, kde nejdřív uklidí ten nepořádek, co tam nadělal při svém hysterickém výstupu a pak se rozvalí na gauči, přestože se od něj pravděpodobně čekalo, že bude jíst, anebo pít kávu, kterou mu snad skřítek připravil. On toho nakecá, jako jeho bůžek a pak stejně skoro nic nevypije. Chvíli ze svého místečka sleduje, co ta malá dělá, než úplně vytuhne. Studená sprška nezabrala.