Erlingův byt

Tuhle malou už nikdy nesmí ztratit. Často ho štve, to ano, ale raději se s ní bude dohadovat, než aby byl bez ní. I ty hádky jsou s ní lepší, než s kýmkoliv jiným. Všechno, co se mezi nimi děje, je důležitější, než cokoliv jiného. Ať mu to svět odpustí, ale je přesně ten typ, co radši zachrání jednoho milovaného, než pět cizích lidí a to nejen kvůli svým omezeným schopnostem. Není prostě žádný hrdina, ale sobec. Snad Emily nikdy nedojde, jak moc velký. Ještě by ho opustila, že není dost statečný, ochotný se obětovat pro lid, a utekla by za Hoodem. Nemůže si pomoct, jednoduše mu nepřijde správné se jí vzdát proto, aby mohli jiní žít. Byl by zničený, vůbec by si to hrdinství neužil, takže to nestojí za to. Musí být naživu, aby jí mohl občas naplácat, když bude zlobit. Poté se s ní muchlovat i přes mračení, kterým ho určitě obdaruje, než roztaje. Hrát si s jejími vlasy, poslouchat její vyprávění, i kdyby mělo být jen o tom, jak dobrou kávu dnes měla. Provokace, ach, ta by mu moc chyběla. Navždy si chce užívat její jemnou pokožku, jako to dělá teď. Kdo jiný by na něj mohl reagovat stejně jako ona? Nikdo, prostě nikdo, takže nashledanou pět cizích lidí, je nám líto. Ani ne. Vychutná si její krček, dokud mu ho tak hezky vystavuje a málem zavrní ve chvíli, kdy mu zajede rukou do vlasů. Uvolní se jako kotě popadnuté za kožich - takovým tím způsobem, co jim neubližuje - a pár polibků kvůli tomu vynechá, takže ji pošimrá jen jeho dech, než se opět vzpamatuje a vrátí se k tomu, co dělal. Přitom ji stiskne v objetí a přidá trochu na síle, aby dal najevo, jak moc je z ní vedle. Tak moc, že by ji nejraději rozmačkal, kdyby to znamenalo, že se potom zase hezky poskládá. Ruce pak přemístí na stehna, jako by ji chtěl zastavit v tom jejím vlnění na jeho rozkroku a možná i chvíli chce, jelikož ho to vzrušuje tak, že neví, co se sebou, ale nakonec to ustojí, pohladí ji přes ně a v tom jejím tanečku ji přece jen podpoří. Už teď si neodpustí jedno z těch spokojených vydechnutí, jakmile se odlepí od jejich rtů.
Pohled na její tělo kazí jen šrámy a modřiny. To by na sobě mít neměla a on by ji asi neměl trápit sexem. Měl by jí dát prostor, aby se mohlo vše v klidu zahojit, ale.. ale! Všechno jí to vynahradí, pro lítost tu teď není místo a navíc nevypadá, že by v tuto chvíli trpěla. Jo, všechno si to okecá, jen aby nemusel přestávat. Přestane tak nanejvýš putovat pohledem přes její tělo a spokojeně přimhouří očka, když ho políbí na koutek. Přenese tím na něj všechnu tu svou rozněžnělost, protože to prostě jde vycítit. Pohladí ji za to palcem přes tvář a v těch něžnostech by klidně pokračoval, kdyby na něj jeho kamarád nekřičel, že se asi rozskočí, jestli se hned nedají do té příjemné prácičky. Dostane ji pod sebe, zasype polibky a nakonec sleduje, jak reaguje na jeho deteky, aby si byl jistý, že sahá na správné místečko. Užívá si tu její spokojenost, kterou jí vidí ve tváři. Snad to na něj jen nehraje, to by bylo nemilé. Vydržel by ji dráždit ještě hodně dlouho, ale jelikož je hodný a velmi ochotný, ustane v tom, jakmile mu naznačí, že to stačí a pomůže se svlékáním. Ochota sama. Neubrání se uchechtnutí nad tím, jak je nedočkavá, když ho na sebe stáhne. Je jak divá zvěř; ne, že by on na tom byl lépe, vlastně mu tenhle její přístup dost vyhovuje. Kdo by neměl rád rozpálené divošky? Krátce ji políbí, zatímco rukou putuje k jejímu zadku. Konečně si ho může osahat, beztak na to myslel již při prvním setkání. Také tím pobídne její kamarádku, aby se dala dohromady s kamarádem. Jde to jako po másle, dobře si ji připravil a ne, že ne! Vychutná si první splynutí, už jen to je hrozně uspokojující. Zachvěje se po celém těle, odpovídá tomu i jeho dech. Pokračuje v pomalém přirážení, musí si na sebe nejdřív zvyknout, než se pustí do divočiny a koukne na ni zastřeným pohledem. Chce se ujistit, že se jí to líbí stejně jako jemu, ale taky se na ni chce prostě dívat. Vnímat to, že je tu s ní a s nikým jiným. Beztak se mu o takové chvilce už párkrát zdálo, tak snad se teď neprobudí.

Někde během jejího zvláčnění z pozornosti, jež Finn věnuje jejímu krku, se pousměje nad tím, jak pod jejíma rukama roztaje. Z nějakého důvodu jí to dodá určitou jistotu v tom, že s ním dělá přesně to samé, co on s ní. Jistě, něco už cítila i předtím na jeho ztopořeném údu, jak řekla Kat z 10 důvodů proč tě nenávidím, ale to se stává každému chlapovi a nemusí být úplně hotový i jinak, než fyzicky! Na jednu stranu to nechápe, s těmi starostmi, které mu přivádí, ale na druhou stranu, on není taky zrovna svatý a i přesto do nikoho nebyla blázen víc, než do něj. Ani taková doba odloučení to neumírnila, spíše naopak. Jako kdyby si její tělo usmyslelo, že když mu ho tak dlouho odpírala, musí si to teď vynahradit. Všechno, co dělá, způsobuje, že je celá rozpálená, kdyby si teď měla změřit teplotu, beztak by měla horečku. O žádné zchlazení nestojí, spíš naopak. Víc, potřebuje víc. Nejspíš jí čte myšlenky, protože jí přesně to dopřeje. Nijak neprotestuje [nehledě na to, že by to nedokázala, ani kdyby chtěla], a nechá ho se seznámit s její nejlepší kámoškou. Tedy, nechá... kroutí se pod ním jako had, vybízejíc ho k tomu, aby pokračoval, protože s tím nedokáže bojovat. Jeden by řekl, že by se poprvé měla víc krotit nebo tak něco, zažívat pár těch trapných chvilek, kdy ani jeden z nich neví, co má rád ten druhý, a tak by měli být trochu zdrženliví, ale jí je to upřímně jedno. V hlavě na takové věci nemá vůbec prostor, momentálně jejímu celému vědomí vévodí hlavně kouzla, která umí jeho prstíky. Má však pocit, že víc nedokáže snést, takže si ho pěkně vytáhne zpátky k sobě a už už si ho na sebe mačká, když v tom trochu zaváhá. Není na něj moc rychlá? Nemělo by to být spíš naopak? Zatraceně!
Ta chvíle ovšem pomine dřív, než jí to začne v hlavě šrotovat, a jakmile jí dojde, že se tomu Finn nijak nebrání, trochu se nadzvedne, aby šla kamarádovi naproti ho pozdravit, když to bereme takhle. Zadrží automaticky dech, většinou pro ni ten prvotní okamžik není moc příjemný, než se přizpůsobí, ale tentokrát příprava udělala své a hezky do sebe zapadnou. Protáhne ruce pod jeho pažemi, načež mu rukama spočine někde pod lopatkami. Zatímco si zvyká na to, cítit ho uvnitř sebe, najde si jeho rty a dlouze ho políbí, načež jí snad všude vyskáče husí kůže. Dech se jí zadrhne pokaždé, když se ten neřád pohne, ale není to proto, že by jí to bylo nepříjemné, právě naopak. Zaryje mu nehty do kůže, s trochou štěstí ho to nebude bolet. Volnou rukou po jeho zádech vyjede k rameni, kde ho pošimrá, než mu na to samé místo vtiskne polibek. Opře si o něj čelo, snažíc se usměrnit svůj dech a trochu zklidnit ten oheň, co začne sílit v jejích útrobách. Hlavu složí zpět do polštářů až ve chvíli, kdy s těmi pohyby přestane. Podívá se na něj trochu nepřítomně, dokázala myslet jen na rozkoš a teď musí přemýšlet, proč s tím přestává! Nedovolí mu na ni koukat příliš dlouho, protože si rukama chytí jeho obličej, stehna mu přitiskne k bokům a celým tělem se namáčkne co nejblíž k němu. Hladově ho políbí a pánví se začne pohybovat proti němu, neschopná zastavit tuhle touhu, která ji žene vpřed.
Cítí onen vzrůstající pocit v klíně, který ji donutí nahlas vzdychnout, ale tentokrát se nesnaží ho umírnit, protože o tom přece sex není. Spustí ruce z jeho obličeje, jednou ho chytí za tu jeho kštici a druhou tiskne Finnovu paži, protože momentálně je on jediný pevný bod, který má, vše ostatní se s ní točí. Ráda by se s ním překulila nahoru a ukázala mu, že i nahoře umí zázraky, ale její tělo je tak vláčné, že jí připadá, že ani není její. Nejspíš se projevuje to, že už hodně, hodně dlouho nebyla provětraná [:D]. A tak mu pod ním vychází vstříc, rukama šmátrá po každé části toho pěkného tělíčka, kam dosáhne, rty střídavě utlumuje vzdechy do jeho kůže nebo rtů, ale usměrnit svůj zrychlený dech nedokáže. Stejně jako nedokáže zabránit tomu, jak se blíží k vrcholu nezávratnou rychlostí, nebo ho donutit, aby jí dal chvíli oddechnout a tím jej oddálit. Prostě to nejde. Pocítí to známé škubání a mravenčení v končetinách spolu se slastným chvěním po celém těle. Pevně se chytí rukama za jeho ramena a prohne se v zádech jako luk, přičemž zadrží dech, než jí unikne sten, jak se dostaví úleva. Nejspíš se zastydí, že nevydržela zrovna hodinové milování, ale momentálně je celá blažená a nechává se tím jen unášet.

Opětuje jí polibek a zase se pousměje [evidentně se rád usmívá do jejich rtů], když pod prsty ucítí husí kůži vyskakující na její pokožce. Bere to, jako další známku toho, že je spokojená. Nic jiného to být nemůže, to se zakazuje. Všechny svaly se mu dají do pohybu, kdekoliv se ho dotkne, prostě reaguje jako kočka, ty se taky hrbí a divně kroutí, když je hladíte. Je to jasné, v minulém životě byl kocourem, jak jinak si vysvětlit všechna ta přirovnání ke kočkám? Je si jistý, že i kdyby ho třeba kousala, bral by to v tomhle stavu jen jako příjemné zpestření, takže nehty zaryté do kůže ho nijak nerozhodí. Nemůže říct, že by byl zastáncem sadistických hrátek, ale tohle je takové neškodné a dokud je jedinou reakcí jeho těla vzrušené chvění, je vše v pořádku. Už by jí asi tolik nepoděkoval, kdyby mu začala téct krev. Otře se obličejem o její hlavinku, zatímco ho mucká na rameno, přičemž se mu také podaří zabořit nos do jejich vlasů, kde se chvíli rochní a vnímá její vůni. Ta je sice trochu narušena jeho šamponem, ale to je fuk, jeho šampon je její šampon. Mi casa es su casa. [:D] Pak nastane chvilka, kdy na ni kouká, aby se ujistil, že jí kamarád nijak neublížil, ale také si užívá jen to, že ji tu prostě má a takhle blízko. Blíž už to snad ani fyzicky nejde. Konečně. Trvalo jim to celou věčnost, snad nikoho nenaháněl tak dlouho jako ji. Dobře, byly měsíce, kdy ji vůbec nenaháněl, ale pointa je jasná, po nikom jiném nebyl nucen toužit takovou dobu. Netrvá to však dlouho a je ze své činnosti vyrušen její náruživou maličkostí, a tak už kašle na všechny ty romantické věci a pokračuje ve sprosťárnách. Je čas se zaměřit na to, aby si to pořádně užil a ona samozřejmě taky. Jeho myšlenky se scvrknou na jediné a tím jsou jejich těla. Líbí se mu ji mít takhle pod sebou a jen si brát a brát. Jasně, taky dávat, jinak by byla zklamaná, ale chápeme, může cítit jen to, co se děje v jeho těle a to chce prostě víc a víc. Nejdřív se přizpůsobí jejím pohybům, kdy to tedy působí, jako by se do sebe chtěli vsáknout a přitom jí opětuje polibek, pak to vezme do vlastních rukou a zrychlí, aby neměla pipinka ani chvíli klid. Jakmile má však pocit, že by mohl skončit dřív než Emily, zpomalí a vrátí se k táhlým přírazům, kdy to vypadá, že si do ní chce celý vlézt. Je to také chvilka, kdy se zase může věnovat i něčemu jinému, než je její klín. Ruka, kterou se ještě před chvíli přidržoval záhlaví postele [nebo jak se tomu říká], sjede zpátky do polštářů a uvolní i stisk v jejich vlasech, ale ještě předtím jí zakloní hlavu, aby jí mohl kousnout do krku. Je snad jasné, že ji nekoušek nijak surově a už vůbec ji netahá tak, aby ji to bolelo. Nespokojí se s jedním kousnutím, je jich hned několik za sebou, než se změní v polibky, se kterými putuje až bradavkám. Tím si od ní žádá chvění po celém těle, jednoduše chce, aby se chvěla od hlavy až k patě! Tak to snad zabere. [:D] Jemu stačí jen to její vzdýchání a je celý hotový. Přidá se k ní zrychleným dechem, nic hlasitějšího z něj však nedostane, na to má bůžek jiné hysterky. Tahání za vlasy si přebere tak, že by měl zrychlit v tření, což také hned udělá. Rozhodně se snaží, aby jí to dělalo dobře, moc dobře, čímž on sám začne stoupat k vrcholu. Letmo zkontroluje, jak je na tom Emily, a když se mu zdá, že by mohli vyvrcholit společně, prostě se tomu poddá. Stiskne jí bok ve chvíli, kdy se pod ním prohne. Stáhnou se mu svaly a od podbřišku se mu do celého těla rozlije ten známý pocit uspokojení, přičemž si přece jen neodpustí tiché steny, ale i ty nakonec umlčí polibkem. Vlní se v ní, dokud je mu to příjemné, takže pocítí ještě pár záškubů a… vyklouzne z ní. Celý udýchaný se vrátí na zem z těch svých nebeských výšin a povolí ruce, kterými se zapíral u její hlavy. V podstatě ji zalehne, ale dává si pozor, aby ležel větší polovinou těla spíš vedle ní, než na ní. Několika polibky zasype její klíční kost a rameno. Řekl by jí, že to bylo lepší než v jeho představách, ale nechá si to raději pro sebe. Nejen, že by zněl jako úchyl, ale taky je to pěkné klišé. Ještě se nabízí miluju tě, ale to by si mohla špatně vyložit. Myslela by si, že ji miluje jen kvůli uspokojení, co mu dopřála a to je blbost. Rozhovor po sexu je hrozně těžký, chcete člověka zasypat slovy plnými lásky, ale všechny se zdají být takové.. meh. Jemně jí přejede prsty přes šrámy a modřiny. “Všechny je zabiju,” řekne nakonec. To je ono, to pravé ořechové, nic ženu nedostane víc, než řeči o zabíjení. [:D] Myslí to vážně, ale pak se nad tím musí uchechtnout, jelikož se moc nevnímá jako nějaký Zoro mstitel a je si jistý, že ani ona ho takhle nevidí, hrozně ho však sere, co jí provedli. V tu ránu mu ovšem dojde, že se opět vrací k vážným věcem, proto k ní vzhlédne a nahodí psí oči. “Promiň, nechci to kazit,” omluví se a vtiskne jí pusu na spodní ret, poté na nos, zatímco se ji pokusí polechtat na bocích, aby zase trochu uvolnil atmosféru.

Připadá si pod ním celá z vosku, jakmile ucítí, že byla mise úspěšná na všech frontách. Přesto si ho k sobě ještě chvíli tiskne, aby, přestože je celá rozpálená, cítila teplo, jež sálá z jeho těla. Takové teplo by cítila nejradši pořád, ale to by z ní dělalo přirozeně nymfomanku. Neochotně ho od sebe pustí, ale přesto neodolá a pořád se ho musí nějakým způsobem dotýkat, a tak zatímco on zkoumá její modřiny, ona si začne prohlížet jeho tvář a bříšky prstů mu přejíždět po čelisti. Vážně je asi divná, ale jí připadá hrozně sexy, když je takhle rozcuchaný, obzvlášť když ví, co to způsobilo. Natáhne krk, aby ho líbla na čelo, načež si hlavinku zase položí do polštářů, dech se jí postupně ustálí. Musí se uchechtnout nad jeho slovy. Není to výsměšné nebo že by tomu nevěřila, ale… z nějakého důvodu jí to připadá vtipné, vše je v tuhle chvíli krásné a vtipné, nemůže po ní chtít nic víc. Pak si však uvědomí skutečný význam těch slov a představa, že stojí proti byť jen jednomu z nich, se jí vůbec nelíbí. Ublížili by mu a to by ublížilo jí. Nic takového, to nedovolí, i kdyby ho měla přivázat k téhle posteli a nikdy nepustit pryč. Než stihne vymyslet něco dostatečně rozumného, co by neznělo jako ‚Tebe zabiju, jestli se k nim přiblížíš,‘ nebo ‚Nemáš tu někde pouta, abych tě mohla přivázat?‘, předběhne ji s omluvou. “Když mi to pofoukáš, tak ti odpustím,“ zakření se na něj, aby mu bylo jasné, že nic nezkazil a přitáhne si jeho hlavu, aby ji takhle neškádlil, načež ho dlouze políbí. Pak se rozhlédne po přikrývce, jíž je oba přikryje, případné protesty rozhodně nebere na vědomí. Únava se dostaví silnější, než předtím, a tak je čas jít spát, pro ni tedy rozhodně. Vetře se mu do jamky u podpaží a obličej schová do jeho krku. Nepotřebuje o ničem mluvit, vyměňovat si s ním dojmy z jejich sexu nebo si vyznávat lásku. Že to bylo dobré si potvrdili a vyznání už bylo taky dost, proto si spokojeně vzdychne a zavře oči, což způsobí, že během chvíle přestane vnímat a usne. Poprvé po tak dlouhé době usne tvrdým bezesným spánkem a nejspíš by ji nevzbudilo nic, co by nebylo zemětřesení. Byla zvyklá vždy odpočívat jen na pár hodin a ještě být napůl vzhůru, přitom spánek je tak skvělá věc, teď si to potvrzuje.
Jeden by řekl, že bude spát celou věčnost, ovšem to se nestane. Probudí se ještě za tmy a s mračením zjistí, že je kolem páté ráno. Přestože se cítí pořád unavená, někde v koutečku jejího mozku je ale nejspíš kontrolka, která jí nedovolí usnout, protože pořád má ještě práci, nevyřízené záležitosti, které je potřeba dokončit, aby mohla doopravdy spát tak dlouho, jak jen bude chtít. Dopřeje si ještě okamžik na to, aby se podívala na spícího Finna a celá rozněžnělá se pousměje. Kdo by řekl, že probouzet se vedle něj pro ni bude tak důležité. Nejspíš je jedna z těch, kteří si neuvědomí, že něco potřebují, dokud to neokusí. Ne, že by nevěděla, že potřebuje jeho, ale… chápeme! Jako myška se vyplíží z ložnice do koupelny, aby na sebe vzala vyprané oblečení. Krev z něj sice nepustila, zůstaly na něm takové ty rezavé fleky, které už asi dolů nikdy nepůjdou, ale alespoň voní čistotou a nejsou od bláta a prachu. Stáhne si vlasy do culíku a vyrazí ven za svým dlužníkem, aby svůj dluh splatil. Doufá, že se vrátí dřív, než se Finn probudí, a tak mu nezanechá ani vzkaz, prostě zmizí. Jak dlouho vůbec může trvat nafingovat vlastní smrt a vypustit to do zpráv? Určitě jen pár hodin a bude zpátky, připravená se muchlovat nebo dělat snídani, prostě všechny ty normální věci, které s ním tak moc chce dělat. Určitě si založí společný instagram a tak. [:D]

S každým jejím dotekem mu líně klesnou víčka a ve stejném tempu se zase otevřou, aby neusnul a mohl dál zkoumat její tělo. To samé zopakuje při polibku na čelo a nepatrně se pousměje. Je příjemné být muckán rozpálenými rty a hlavně těmi jejími. Po těle se mu z toho rozlije hřejivý pocit a klid. Jeho dušička je klidná, jelikož je přesně tam, kde má být - to musí být láska. Její reakce na to, co řekl, ho vůbec nepřekvapí a ani neurazí. Možná by to tak bylo, kdyby si nebyl vědom svých nedostatků, anebo kdyby nebyl pořád ještě tak omámený, jenže je. Navíc si uvědomí, že je hloupé se teď bavit o vážných věcech, a tak to víc nerozvádí a ponoří se do polibku, jako by to bylo poprvé za celý večer, co se takhle políbili. Nikdy ho to prostě neomrzí. Pohladí ji přitom palcem přes spodní čelist a pak už ji nechá, aby je přikryla. Uznává, že je načase jí dopřát odpočinek, jak to měl celou dobu v plánu! Lehne si na záda a počká, až se Emily uvelebí, poté ji jednou rukou chytne za paži a tou zalehnutou ji hladí po hlavě, dokud neusne a i pak ji tam má položenou, jako by ji chtěl ve spánku chránit, přestože jí tady nic nehrozí.
Nevydrží celou dobu ve stejné poloze, jelikož se jako každý normální člověk převaluje, ale pořád se tak nějak drží u ní, ať už instinktivně, anebo si během noci všimne, že jsou od sebe moc daleko, takže se k ní opět vetře. Pokaždé je příjemné se k ní natisknout, cítit její kůži na své a zase se ztratit ve světě snů. Na něco takového by si mohl hodně rychle zvyknout, stejně jako si zvykl chodit spát v ranních hodinách a snít v posteli až do odpoledne. Není tedy vůbec divné, že se probudí asi až kolem jedenácté dopoledne, jak zjistí při pohledu na hodiny. Hlava mu spadne zpátky do polštářů, zatímco rukou začne nahmatávat tu malou, co by měla být vedle něj, ale není. Otočí hlavu tím směrem a zamračí se. Jak je možné, že se tam neválí a nepřeje mu dobré ráno? Těšil se na to a také až budou oba zase svěží a něco podniknou. Počkat, možná na něj čeká s kávou v kuchyni. To si taky nechá líbit. Posadí se, promne si oči a poškrábe se na hlavě, čímž si vlasy pocuchá snad ještě víc. “Emily?” zavolá na ni, když konečně vyleze z postele a po cestě do kuchyně na sebe oblékne župan, aby nepolekal Rosie, kdyby tu taky poletovala. V polovině chodby mu ovšem začne docházet, že je kolem až moc velké ticho, a že je opravdu sám se mu potvrdí při nakouknutí do všech místností apartmanu. Je to tak podivné, až se musí zamyslet, jestli se mu ten včerejšek jen nezdál. Ne, to je blbost, bylo to až moc živé, ještě teď na sobě cítí to příjemné zneužívání. Nervózně poklepe prsty o futra jedné z místností a vrátí se do kuchyně, kde se rozhodne zaměstnat ruce přípravou kávy. Nemá z celé té situace moc dobrý pocit, ale snaží se zůstat v klidu, třeba si jen odskočila. Nemůže z toho hned dělat aféru, rád by jí však aspoň zavolal, jenže na ni nemá číslo. Má snad jen to původní, ale je si jistý, že na to se už nedovolá, měnila si to a on neměl odvahu se zeptat na nové. Normálně se prostě svých ex neptáte na jejich číslo a včera ani nepomyslel na to, že by se mu to dnes mohlo hodit. Musí počkat, ona se vrátí.
Naděje ho opustí někdy kolem šesté večer, když se po práci posadí k televizi a zapne si to na zprávách. Nejdřív jsou tam ty běžné věci, jak to obvykle bývá, ale pak na něj vyskočí její obličej a v tu chvíli byste se v něm krve nedořezali. Bleskurychle se nakloní dopředu, jako by byl snad hluchý a bál se, že mu něco unikne. Neunikne mu vůbec nic, slyší, že ji našli mrtvou a další informace, které ho ovšem už tolik nezajímají. V hlavě mu zní jen to, že je pryč. To není možné… Takové věci se nedějí ve chvílích, kdy jste šťastní jako blechy, to prostě nejde! Rozhozeně zatěká pohledem, zatímco se mu oči zalijou slzami. “To ne.. to ne, to ne,” dostane ze sebe roztřeseně a zakryje si pusu rukou, než vstane a vydá se pro mobil. Musí někam zavolat, musí zjistit, jestli je to pravda, ale kam? Kam má kruci volat?! Nejspíš na policii, ale copak ti mu řeknou podrobnosti, když nepatří do její rodiny? Mohl by předstírat, že ano. Musí to zkusit, tak to jednoduše zkusí. Nemůže tu jen nečinně sedět, jinak se na místě zblázní. Úplně cítí, jak se mu to šílenství snaží rozdrásat žíly. Srdíčko mu asi exploduje - velké drama a hrůza.