Rockefeller Center

Už se chystá nechat vychovatelku vychovatelkou, jelikož se zdá, že souseda jeho minulost příliš netrápí a ani nechce, aby ho trápila, což by se mohlo stát, jestli mu nepřestane předhazovat, jak špatně se k němu ta dáma chovala, ale po jeho slovech si to rozmyslí a pozvedne obočí. Probudil v ní zvědavou fúrii, která musí všechno vědět. “Takže sis na ni stěžoval a oni ji vy hodili?” vydedukuje si tu nejlogičtější možnost a s tím si také uvědomí, že možná přece jen není úplně v pohodě. Vnímal to a bylo mu to nepříjemné, teď si jen nasadil masku a ona by to neprokoukla, kdyby se neozval. To by mu bylo podobné, pořád si hraje na drsňáka, kterého nemůže nic převálcovat, ona by však měla dávno vědět, že je uvnitř jako plyšový medvídek. Příště si na to dá pozor! Trochu ho stiskne v objetí, aby mu připomněla, že v ní má oporu. “Dobře jsi udělal,” pochválí ho. Měla skvělé dětství, ale teď si tak trochu přeje, aby byla v tom sirotčinci s ním, dala by té bábě na budku. Byla jako malá sice dost měkká, ale to bylo prostředím. V sirotčinci by byla jistě drsná již ve čtyřech letech. Všechny by je tam pokousala. Umí si taky představit, jak by v té době asi vypadal jejich vztah. Byla by z ní otravná Juli Baker [Flipped], která by mu čuchala k vlasům, zatímco on by se za ni styděl a vyhazoval vajíčka, které vyprdly její slepice, i když tam by jim asi nic takového nepovolili, ale myšlenka je jasná. Bylo by to smutné, komické a roztomilé.
Zašklebí se na něj ve chvíli, kdy odsouhlasí její ukecanost, jde ovšem jen o reflex. Je to takový zvyk předstírat, že je soused hrozný. Ve skutečnosti je ráda, že jí nemaže med kolem pusy, ať už jde o takovou blbost, jako je její upovídanost, anebo něco vážnějšího. Jasně, u těch vážnějších věcí se často vzteká, ale aspoň nad tím může přemýšlet a vyvarovat se stejné chybě, což by nebylo možné, kdyby s ní ve všem naoko souhlasil. Chyby by se opakovaly, nakonec by mu jen lezla na nervy a už by ji nikdy nechtěl vidět. Bylo by to prostě hrozné! Navíc na něj nedokáže být naštvaná, když se tak hezky směje. Konečně nedělá jen ty ironické pošklebky, za které mu měla chuť nakopat zadek. Uznává, že po něm také chtěla mnohokrát skočit a prostě to z něj v posteli vymuchlovat, ale v tom jí zase bránila hrdost. Je jasné, že se prostě nemůžete vyspat s někým, kdo vás štve a skoro se k vám chová jako k odpadu. Chápe, měl k tomu své důvody, ale jakou zprávu by tím asi vyslala do světa? Do světa, který to vůbec nezajímá, ale to je vedlejší a zapomeňme na to, že za ním nakonec stejně dolezla, bylo by to jistě naposledy, kdyby ji tehdy poslal do háje. Byla připravená se vybrečet a úplně ho odstřihnout, když se ty dveře výtahu zavřely. Máš štěstí, že přiběhl! Následně vyčaruje úsměv při představě, že bude jejím spolubydlícím a ona už to vlastně není jen představa, ale holý fakt. “Já hlavně doufám, že to neznamená spolubydlícího, který pohazuje ponožky po podlaze.” Pokračuje v laškovacím tónu, takže to jistě zní hrozně vtipně.
Taky se jí nelíbí, že jim přerušila mazlení, ale dělá to pro jejich dobro a stejně tak je to i s pitím, měli by se trochu uvolnit, ale nezdá se, že by to Nate oceňoval, když svou skleničku vrátí zpátky číšníkovi - chuligán. Určitě by mu za to vyhubovala, kdyby ji nezaujala zářivá terasa, kam se okamžitě vydá. Po cestě se párkrát přesvědčí, že ji soused následuje, nerada by tam skončila sama. To by bylo opravdu nemilé překvapení, kdyby došla na místo a zjistila, že on zůstal v sále. Samozřejmě by si hned nemyslela, že to udělal schválně, ale třeba, že přeslechla jeho protesty. Musí si přiznat, že není přebornice v naslouchání, když si něco umane. Naštěstí tam dojdou oba, co ovšem není moc šťastné, je sousedova potřeba jí neustále krást pití, které si pracně ulovila. “Ale,” zkusí protestovat, hned to však vzdá, když jí slíbí lepší pití - s tím může žít. Kdyby mu bránila, šla by tím sama proti sobě, je pravda, že neulovila ten nejlepší nápoj.
Rozhlíží se po lidech kolem, zatímco jim Nate zajišťuje pití. Zajímalo by ji, kolik z nich je jedovatých, kolik jich je nic netušících, nevinných a tak podobně. Nekteří mají ty typicky bitchy výrazy, jiní zase vypadají docela slušně, ale takoví mohou klamat. Ono je to asi úplně jedno, ale čím jiným se zabavit, než odhadováním? Možná světýlky a výhledem, to je taky moc dobrý nápad. Přesune se k zábradlí, odkud je všechno hezky vidět a ztratí se v myšlenkách, dokud není vyrušena svým doprovodem. Věnuje mu úsměv, převezme si skleničku a čichem automaticky zkontroluje, co jí to donesl. “Co to je?” optá se, je jí ale jedno, jestli jí na to odpoví, už se soustředí na přípitek, při kterém je opět nucena nesouhlasně špulit pusu. Ona a příšerná, kde na to přišel? Počkat, ona mu to vlastně podsunula. “Na to, aby tě nezabila už první noc,” dodá, přiťukne si s ním a upije. Mmm, je to sladké a má to bublinky. Dá svým výrazem najevo, že jí to moc chutná, ale určitě je to jedno z těch zrádných pití, co pijete a pijete a pak zjistíte, že si nic nepamatujete. Bůžka tak nachytalo bezinkové víno! Sice si všechno pamatoval, ale bylo mu pěkně blbě.
Překvapeně zamrká, když jí Nate vnutí svou skleničku a vytřeštěně sleduje, co se chystá udělat. “Umm,” vydá ze sebe nejistě a rozhlédne se kolem sebe. “Myslíš, že je to dobrý nápad?” zeptá se kvůli výšce, nechce, aby spadl, ale také kvůli lidem okolo. Zatím si jeho počínání všimlo jen pár nejbližších, to až zakřičí cosi o zlodějích, se na ně všichni otočí a v tu chvíli je jí jasné, že už nemá smysl se tou otázkou dál zaobírat. Nebyl to dobrý nápad, vtipný ovšem ano. Přiložila by si dlaně k tvářím, kdyby měla volné ruce. Spokojí se tedy aspoň s koulením očí a kousáním do rtu. Co ho to napadlo křičet něco takového mezi.. no, opravdovými zloději?! Je si jistá, že se to mnohým z nich nelíbí. Proč na sebe takhle nebezpečně upozorňuje? Bude mu muset naplácat, ale musí to počkat, jelikož si Nate usmyslí, že by měla vylézt za ním. Už by neměl pít, je po tom jednom loku nějaký divoký. [:D] Nejdřív zakroutí hlavou, ale copak může odolat těm jeho psím očím a pak ho přece nenechá, aby se tam vystavoval sám. Nemůže ho nechat v tom bláznění samotného, třeba se pobouření všech okolo trochu zmírní, když se ukáže, že jsou to jen dva blázni, kteří si neuvědomují, co povídají. Odloží skleničky a vyhrne si šaty tak, aby se jí za ním lépe lezlo. Kdyby věděla, co tu budou podnikat, vzala by si společenské kalhoty a tenisky. “Ty mě jednou zabiješ,” zamumlá, narovná se a upraví si sukni, aby jí nic nečouhalo. Shlédne na lidi pod nimi a už vymýšlí, co by na ně zakřičela, což pravděpodobně vycítí i zalarmovaní vyhazovači prodírající se davem. Nadechne se, ale vyjde z ní jen vyjeknutí, když jí kdosi obmotá ruku kolem pasu a stáhne ji dolů.

Musí potlačit ten ždibec zklamaného pocitu, že si sama z jeho slov neodvodila, jak doslovná jsou. Vyhodil ji z okna, proč to nepochopila?! Už ale není cesty zpět, nedokáže to říct znovu a detailněji, takže se před tím uzavře. Pokrčí rameny a kývne, aby ji v tom nechal. Možná jednou získá odvahu o tom mluvit, o všem. Ale teď ta chvíle není. Možná je Ellie jediná, na kom mu záleží a komu by svěřil svůj život, ale taky je to pořád ten Nate, který... no... však víme, jaký on na všechny je. A to úplně láska změnit nedokáže. Pousměje se na ni, když ho tak pochválí, ale je jen krůček od toho, aby se ošil, už o tom nechce mluvit. Tak ji raději líbne na čelo, než aby odpovídal.
Líbí se mu, že takhle otevřeně konverzují o tom, že spolu budou bydlet. Nenazýval by to spolubydlením, protože... oni přece nebudou spolubydlící, ale pár! Ale až moc se mu líbí, že to je téma brzké budoucnosti na to, aby si ještě stěžoval a chtěl slovíčkařit. Kdepak. Div nezačne blaženě vrnět. Představí si, jak spolu budou koukat na televizi, rozvalení na gauči, cpát se dobrotami, chodit spolu večer do postele, ráno vstávat, třeba se naučí si synchronizovaně čistit zuby, jako to dělají ve filmech. Budou muset mít vířivku, aby ji tam mohl lákat. “Neboj se, ponožky budu dávat jen na kliku,“ ujistí ji ve stejném duchu, šeptajíc jí to do ouška, aby to nikdo další neslyšel. Všichni víme, co ponožka na klice znamená, ne? Ještě by ji mohl plácnout po zadku, což chce už dlouho udělat, ale nějak si k tomu netroufá, ještě by mu ji usekla. Něco jako v simících, když jdou do křovíčka dělat nestoudnosti, plácnou se po zadku, přesně to by měl udělat i on. Uvědomí si, že to bude jejich byt nebo dům, nebude muset dávat ponožku na kliku, aby všichni věděli, že nemají rušit, vždyť nebude koho rušit. To v něm vzbudí zase nadšení, jež je však přerušeno tím, že se mladá dáma rozhodne jít po schodech nahoru, kam ji však poslušně následuje.
Mohl čekat, že se ho ta potvora zeptá, co je to za pití, jež jí přinesl, a tak, využívaje její sladké nevědomosti, se rošťácky zakření, než odpoví. Schválně s tím ale počká až po přípitku, aby se nejprve napila. “Tohle je cider s mořskými plody - rozdrceným kaviárem, krevetami a langustami. To se rozemele, rozmočí s ciderem a pak přecedí. Přidává se tam trocha octa a cukru a pak to takhle moc dobře chutná... “ tváří se soustředěně a prohlíží si sklenku proti světýlkům z altánku, jako kdyby byl znalec, přitom má však co dělat, aby nevybuchl smíchy. Jediná pravdivá věc je ten cider, ale to přece nemusí vědět. Trochu ho mrzí, že jí takhle kazí pití, jež jí evidentně chutná, protože vypadá spokojeně, ale jeho škodolibost je silnější. Čeká, kdy mu to znechuceně vrátí, anebo pozná, že si dělá legraci, ač se tvářil smrtelně vážně. Pokud to pozná, měl by si ji vzít, takových není po světě mnoho [:D]. “A teď, když to víš, možná se k té první noci ani nedostanu,“ dodá ještě s falešným omluvným výrazem a pokrčí rameny, než si znovu spokojeně usrkne a strčí jí svou skleničku, aby mohl jít tam, kam ho to táhne.
Ignorujíc její pochybovačnou otázku si hezky zařve, je to krásný pocit. Tak krásný, že si to musí vyzkoušet i ona, nehledě na to, že je jistě děsně romantické řvát na balkónu luxusních komerčních prostor, no ne? Komu se to poštěstí? V jejich branži moc lidem určitě ne, respektive to asi nikoho nenapadne, ale co už. Aspoň je originální. Natáhne k ní tedy ruku a chce jí pomoct nahoru, když s tím po pár ksichtících souhlasí, avšak jak se zdá, poradí si celkem sama, a tak si nechá potřebu být gentlemanem pro sebe. Vnutí však svou ruku do té její, aby spolu romanticky křičeli nějaké krávoviny, jež by popuzovaly většinu lidí v doslechu, usmívajíc se nad její poznámkou. Jenomže než sama začne vyřvávat, někdo ji začne od něj odtahovat, a dokonce se mu to povede. Vytrhne ji od něj a vzápětí už je sám stahován dolů, přitom mu zkroutí ruku za zády a přimáčkne mu týl. “Hej, co je? Dej ty pracky pryč!“ zahřmí rozhořčeně, snažíc se aspoň na toho otravu vidět, ale nepovede se mu. Může se tak alespoň soustředit na opici za Ellie, kterou, ač drží, rozhodně s ní jednají jemněji, než s ním. Tse, to je teda genderová vyrovnanost [:D]. Dobře, je rád, že s ní zacházejí víc jak v rukavičkách, ale kdyby je nechali úplně, byl by mnohem radši. Začnou něco říkat o tom, že tu nemůžou zůstat a že je vyvádí pryč, na což on hned začne argumentovat. “Jen jsme se bavili, nic se nedělo. A navíc jsem to řval já, ne ona,“ snaží se, aby tu mohla Ellie zůstat, protože je evidentní, že jí právě zkazil večer, ale to on přece vůbec nechtěl! Vyvedou je zadním vchodem, asi aby se vyhnuli bleskům fotoaparátů a nebyl z toho poprask. Už takhle, jak je vedli sálem, se na ně upřely snad všechny oči, to bylo nepříjemné. Jakmile se za nimi zabouchnou těžké dveře bez kliky [asi aby se nemohli dostat zpátky nebo co], automaticky si narovná sako obleku i kravatu a provinile sklopí hlavu, projíždějíc si dlaní po temeni. Ne proto, že by ho tam něco bolelo, ale... zkrátka je to automatická póza provinilého chlapce. “Tak to... byl hodně špatný nápad,“ hlesne a přitom si kouše vnitřní stranu tváře. “Mrzí mě to... ale vynahradím ti to, slibuju,“ začne hned s kompenzací a ukáže za její hlavu na nejvyšší budovu v celé snobské oblasti – Top of the Rock. Vždycky tu vyhlídku chtěl vidět, ale zaprvé tam je vždy hrozně přelidníno a zadruhé... no, není fanda placení, kdo by to čekal. A všichni víme, jaké vzrůšo je se někam vloupat. Tázavě se na ni podívá, jestli o to stojí nebo jestli ho na místě zabije za to, že si nemůže už zatančit na plese.[/b][/b]

Líbnutí na čelo bere jako souhlas s její teorií, což způsobí, že se opět značně uvolní. Ženy milují, když mají pravdu, ona rozhodně. Nenapadne ji, že to myslel jinak, i když v jeho případě asi mělo, jenže nikdo hned nesáhne po té nejhorší možné variantě, pokud si chce o svém blízkém myslet jen to nejlepší, a že o něm ví i plno špatných věcí nic nemění. A prostě jí nedošlo, o čem mluví, nemůže za to! Snažila se, copak se nepočítá její schopnost rozeznat, že není soused v pohodě, protože to by mělo.
Rty se jí roztáhnou do blaženého úsměvu a neubrání se ani kousnutí do rtu ve chvíli, kdy je řeč o ponožkách, přesněji o těch na klice, jelikož ponožky samy o sobě ji příliš nevzrušují, to dá rozum. Líbí se jí ten význam, který to sebou nese, ač to bude úplně zbytečné, nikdo další s nimi bydlet nebude, anebo v to aspoň doufá. Třeba jí řekne, že by si rád založil harém, pokud ano, měl se připravit na to, že mu nabančí. Je jasné, že tahle dáma se nedělí a kašle na tvrzení, že nejvíc miluje ten, kdo dává své lásce volnost. Koneckonců ho nevězní, jen by ocenila, kdyby byla jeho jediná do skonání světa. To jistě nemá s utlačováním nic společného.
Nakrčí nos, prohlédne si obsah skleničky a stále si pohrává s chutí alkoholu na jazyku - nechce se jí věřit, že je něco tak dobrého z krevet a podobně. To přeci nejde, anebo ano? Jen blázen může vymyslet takovou kombinaci. Na druhou stranu, soused by jí přece nelhal, i když.. Loupne po něm očkem, doufajíc, že v jeho výrazu zachytí něco nekalého, ale nic takového nevidí. Je z toho celá zmatená, zdá se jí to nechutné, zároveň jí to chutná. Ono je to však asi nakonec jedno, dobré pití se nestane hnusným jen proto, že znáte jeho ingredience. Tentokrát to opravdu nepatří do Bůžkovy filozofie, ten by to s největší pravděpodobností odložil. “Jsi zvrácený a já nejspíš taky,” řekne po chvilce přemýšlení, znovu pozvedne skleničku a napije se, aby pochopil, co tím myslí. Bude to pít, i kdyby.. to bylo ze žraloka. Mlaskne si a věnuje mu úsměv od ucha k uchu.
Řvaní z balkónu jí připomíná Titanic až na to, že v té scéně je nikdo nevyrušoval, nestahoval je dolů a nekroutil jim ruce za záda, to až později. Po všech těch rozpacích si vážně chtěla po jeho boku zakřičet, jako to udělal Jackův italský kámoš. Tedy, snad byl z Itálie. Je vážně zklamaná a ještě k tomu naštvaná, když vidí, co sousedovi provádí, jako by tu vyváděl něco státu nebezpečného. Zamračí se na opici za ním, aby jí bylo jasné, že se jí to ani trochu nelíbí, ale nezdá se, že by ji tu kdokoliv bral vážně, tse. Kdyby neměla šaty, nevypadala dnes jako dáma a nechtěla si ten look udržet, ukázala by jim, čeho je schopná. A navíc je tu boss, který by nebyl moc nadšený, kdyby se pustili do rvačky, toho je si také vědoma, ale moc to nechápe, neustále porušují pravidla a najednou nesmí. Ovšem, kdyby šlo sousedovi o život, na nějaké zákazy by se vykašlala. Po cestě ven ukradne číšnikovi z tácu láhev šampaňského a tentokrát je to ona, kdo nedbá na přísný pohled vyhazovače. Klidně mu ho opětuje a ráda si bude myslet, že jí díky tomu to pití nechal. Přesně tak, nepokusí se jí ho vytrhnout, ale nejspíš to nebude tím, že by se jí bál, spíš se s ní nechce hašteřit. Je to rozumný muž, pravděpodobně toho má doma dost a nepotřebuje to ještě v práci s nějakou cizí ženskou. Je tím neromantickým jiskřením mezi nimi zabavená natolik, že si pohledů ostatních hostů nevšímá a najednou jsou venku, kde ji konečně pustí. Prstíky si promne paži, jak jen jí to láhev, kterou třímá, dovoluje a kouká za gorilami, dokud jí nezmizí z očí. Poté svůj nic neříkající pohled přesune k provinilému sousedovi. “Myslíš?” optá se ironicky, aby ho trochu potrápila, ale nakonec se zasměje, je roztomilý, když se snaží žehlit. Pak se ohlédne za sebe, aby si prohlédla, na co to Nate ukazuje a oči se jí rozzáří nadšením. “Jak to provedeme?” optá se bez váhání, počítá s tím, že tam bude dávno zavřeno a o to je to lepší - trocha toho vzrušení je potřeba. Aniž by čekala na odpověď - plán už se jí totiž rýsuje v hlavě - popadne souseda za ruku a vydá se s ním k budově, kterou si vybrali pro muchlovačku. Alespoň ona to má v plánu, na co myslel Nate, to je pro ni záhada. Přeběhne s ním z jedné postranní uličky do další a kdoví, jak daleko ještě musí jít, ale je jasné, že hlavním vchodem tam vejít nemůžou. Jakmile jsou dostatečně blízko, podá mu láhev a začne se přehrabovat v psaníčku, určitě tam má něco užitečného, díky čemu se dostanou přes zámek. Snaží se jít také o něco pomaleji, jelikož má podpatky a všichni víme, jak hlučné dokáží být. “Kdybych věděla, co se stane, vezmu si tenisky,” zašeptá, uchechtne se a konečně vytáhne dostatečně velkou sponku, aby s ní dokázala zdolat zámek, jak byl Bůžek poučen. Přišlo jí divné tahat sebou paklíče, ale taky chtěla být připravená na všechno, a kdyby ji prohledali, sponečka vypadá tak nevinně, že by ji jistě z ničeho nepodezírali. Po špičkách docupitá ke dveřím, aby měla před sousedem náskok, zkontroluje okolí a pustí se do čar a kouzel. Zanedlouho to v zámku cvakne a dveře se otevřou. Zatváří se pyšně, přitom se ukloní, jako by šlo o nějaké představení a pobídne souseda, aby vešel dovnitř.

Z toho jejího vědoucího výrazu při debatě o ponožkách mu zajiskří v očích, možná by mohli jít hned teď, no ne? Na plese už přece nějakou tu chvilku pobyli, takové to přišel jsem, viděl jsem, stačilo mi. Tak přesně takhle se najednou cítí on, nejspíš na něj leze jaro nebo tak něco. Jinak si to zkrátka vysvětlit nedokáže, než na tohle přišla řeč, měl pocit, že by s ní tady chtěl zůstat co nejdéle, ideálně navždy. Ale teď by rád pověsil ponožku na kliku.
Nic takového se však nekoná, protože musí shánět lepší pití, než tohle. Jako určitou kompenzaci jí nalže, co všechno za podivné ingredience v tom je, a když od ní neslyší žádný sarkastický smích nebo se ho nesnaží praštit, že si z ní dělá šoufky, překvapeně zamrká. Ona mu věří? Vážně? To není možné, jak by mu tohle mohla sežrat? Nakonec, stěžovat si rozhodně nebude, jeho úsměv se tedy ještě víc rozšíří a po jejím vzoru se s chutí napije, načež spokojeně mlaskne jazykem o patro, stejně jako ona. Trošku si přeje, aby takových normálních chvilek bylo víc, ale zjevně jim není přáno, někdo si na ně musel prostě zasednout, protože i tahle je zkažená, když je vyvedou ven. Má plné ruce práce s tím, aby vyčerpal celý svůj slovník nadávek na toho blbouna, co ho tahá pryč, takže si ani nevšimne, že by ta potvora ukradla šampaňské. Až když se snaží vysypat tu nejlepší omluvu, jakou svede, v čemž selhává na všech čarách, avšak když se na ni podívá, nezdá se, že by supěla vzteky. To ho donutí se cítit trochu méně provinile. O to líp, když se jí zamlouvá nápad s vyhlídkou, to bude romantika. Nechá se jí vést, cesta není složitá a je to jen kousek, ale jako vždycky, když vidí ženu na podpatcích, má pocit, že musí hrozně trpět. On by tedy trpěl. V tomhle mají holky hroznou nevýhodu, po mužích se přece nechce, aby nosili podpatky, ti jdou hlavně po pohodlí, ale ty její botičky sice jsou moc pěkné a tak, ale vypadají vražedně. Co kdyby upadla a zlomila si vaz? Co by jí nechal napsat na náhrobek? Zabily mě podpatky? To nezní moc hrdinsky. Ani netuší, proč o tom uvažuje, není to přece důležité. Nejspíš se ozývá to pití, co měl, začíná mít trošku zvláštní myšlenkové pochody. Respektive zvláštnější, než normálně. Ta úvaha ho stála tolik pozornosti, že si ani nevšiml, že Ellie vytahuje sponku a chystá se bojovat se zámkem. Neměl by to dělat on, když je ten gentleman a tak? Jenomže...
Založí si paže na prsou a místo toho, aby hlídal, jestli někdo náhodou nejde okolo a nepřistihne je, sleduje její počínání. Už někdy někdo někomu řekl, že je děsně sexy, když se snaží někam vloupat? Ne? Tak bude první. “Takhle ti to moc sluší,“ zakření se pobaveně, aby to vypadalo, že si z ní utahuje, ačkoliv ve skutečnosti je samozřejmě úplně hotový. Nemůže si pomoct, ale je na tom něco... něco hrozně vzrušujícího. Nejspíš to bude tím, že to dělá ona, ale to je zkrátka pouhý detail. Nemůže od ní odtrhnout oči, jako kdyby byl snad omámený kouzlem nebo co. Jakmile se však ozve cvaknutí zámku, kouzlo pomine a on se konečně rozhlédne kolem sebe. Mají štěstí, nikde ani noha, což je na New York dost nezvyklé. Možná je to jen tady, protože co si budeme povídat, co by lidé dělali uprostřed noci v práci? Snad nikdo není natolik bláznivý, on by do toho tedy rozhodně nešel. Sice pracuje převážně v noci, ale to je úplně jiné. Melodramaticky jí zatleská, když předvede to pěkné pukrle nebo co to mělo být. Příliš dlouho se však venku nezdržuje, proplete s ní prsty [lépe řečeno jí ty své prostě vetře, protože je teď jako puberťačka a chce se držet za ruce] a zatáhne ji dovnitř. Zavře za nimi dveře, ale ještě předtím vloží k místu, kam zapadá zámek, svoji pozvánku na ten zatracený ples, aby se úplně nezacvakl a oni mohli v klidu rychle odejít. Copak o to, on by to nejspíš zvládl seskákat zvenčí, ale Ellie ne, takže musí mít pojistku.
Oči mu sklouznou k výtahu, protože je prostě jasné, že takových pater nevylezou, aniž by vypustili duši, přinejmenším on. A tak zmáčkne čudlík, aby k nim výtah milostivě přijel. Ačkoliv jsou všude pouze rezervní světla, což tvoří takové zvláštní tlumené světlo, které sice nechává většinu prostoru zahalenou v polotmě, ale přesto se dá vyhnout srážce s nějakou židlí nebo schodem, světlo ve výtahu je silné jako za bílého dne, a tak záře z něj je skoro oslepující. Ještě by to chtělo andělské hlasy a troubení a mohli by si myslet, že se dostali do nebe. Zrovna u nich to sice nehrozí, ale ta představa je hezká. Přitáhne si ji k sobě do náruče, zmáčkne ten nejvyšší čudlík, a když se dveře zavřou, zažene ji do kouta výtahu, protesty prostě nebere, i kdyby nějaké přišly. Otře svůj nos o ten její a na rtech mu pohrává rošťácký úsměv. “Je hodně špatné, že by mi vůbec nevadilo, kdyby se výtah zasekl?“ Kdo něco říkal o strachu z malých prostor? S ní mu to evidentně nevadí. Ono, když zaseknutý není, může dělat hrdinu a představovat si ty čuňačiny, co by tady s ní dělal, ale kdyby se výtah doopravdy zasekl a oni nemohli ven, nejspíš by se ten hysterák dostavil. To by teprve viděla, jakého hrdinu si omotala kolem prstu. Opatrně jí odhrne vlasy z ramene, přičemž jí po něm přejede dlaní a ukradne si jednu malou dětskou pusu. A druhou. A aby to bylo do třetice všeho dobrého [evidentně je pověrčivý, když se mu to hodí], vtiskne jí ještě jednu. Ha. Jako děti na pískovišti, které prožívají svou první lásku. Už se jenom znechuceně odtáhnout a drbat si pusu. Sklopí oči a zašilhá na její rty, chystajíc se jí ukázat, že umí i dospěláckou, jenomže v tu chvíli cinkne výtah a dveře se otevřou na vyhlídce. Dovnitř se vkrade vítr, jak jsou vysoko, ovšem díky tomu, že už je v podstatě léto, není nijak přehnaně studený.
Odtáhne se od ní a zamíří z výtahu ven. Je si celkem jistý, že tady někde musí být kamery, ale žádnou nevidí, tak se tím nehodlá zabývat. Pár dlouhými kroky přejde až k zábradlí, o které se opře lokty a zadívá se na světla New Yorku, která má jako na dlani. Občas to tu nesnáší, ale tohle je přesně jedna z těch chvil, během nichž to naopak miluje.

Až si vygooglí, že takový drink neexistuje, rozhodně ho za ty vtípky potrestá. Dělá z ní vola! A bude naštvaná i na sebe, že mu na to skočila, ale člověk si prostě nikdy nemůže být jistý, z čeho ty věci jsou. Jednou viděla proteinovou tyčinku, ve které byla cosi jako mouka z cvrčků. Cvrčci! Kdo tohle jí?! Bůžek se musí přiznat, že to vyzkoušel, jelikož neznal obsah a bylo to hnusné, takové hořké. [:D] Nemůže se prostě divit, že jeho řeči nezpochybnila, svět je plný podivností.
Ustane v odemykání a ušklíbne se na něj za to, že se jí vysmívá. Je pro ni těžké určit, jestli to myslí vážně, anebo si jen hraje na drsňáka, je si však jistá, že si to nenechá líbit. Jakmile se od něj odvrátí, zatváří se velmi odhodlaně a schválně se ještě trochu prohne v zádech. Předvede mu zadek, doufajíc, že mu z toho sklapne. Lepší je to sice v upnutých kalhotách, ale chlapi mají v tomhle směru docela dobrou představivost, tak to snad zabere i tak. Kdyby jen věděla, že se snaží úplně zbytečně - je z ní dávno hotový! Nevadí, nakonec si před ním to nakrucování vždy užívá a teď to není jinak. Není samozřejmě jedna z těch, co si myslí, že jen vystrčí zadek a všichni jsou z toho celí paf, ale tenhle pacholek by mohl, přece by s ní nechodil, kdyby ho nepřitahovala. Ne, Nathaniel rozhodně nepatří mezi ty, co si nejdřív všimnou vaší duše, ale nakonec není proti dušičkám tak imunní, jak by si nejspíš přál, ta její si ho získala. Určitě! Lhala by, kdyby tvrdila, že on tu její ne, je to první člověk, se kterým by byla ochotná věřit na ty věci kolem twinflames. Přitahuje ji až moc ve všech směrech, to musí být kosmické.
Po zdařilém odemknutí a nějaké té úkloně, pomocí které si od souseda vynutí potlesk, se nechá zatáhnout dovnitř, kde následně ocení, jak si poradil s dveřmi, aby se jim nezacvakly - je tak šikovný, myslí na všechno. Poté s ním odkráčí k výtahu, který je ozáří, jen co dorazí dolů a otevře se. Je to nepříjemné a rozhodně v tu chvíli nemyslí na anděly, ale to se rychle změní, když si ji Nate přitáhne do náruče a pak je zase rychle vypudí ve chvíli, kdy skončí v rohu výtahu. Pro andělská stvoření tu teď jednoduše není prostor, jelikož je celá tahle situace pekelně sexy. Nemá problém se s ním hned dostat do toho omámeného stavu, kdy z ní začne okamžitě sršet my body is ready. Dokonce jí zacuká v nožce, kterou by nejradši zvedla a obmotala kolem něj. Nemůže si pomoct, nedokáže si v jeho blízkosti hrát na nedostupnou. Bylo to tak od prvního dne, dělat, že je citově nepřístupná, nebyl problém.. asi týden, anebo tak jí to aspoň připadá, jistě vydržela trochu déle, ale předstírat, že s ním nechce dělat nejrůznější čuňačiny, to prostě nezvládne. Zajímalo by ji, jestli se tak s ním cítily všechny jeho známosti. Chtěla by být v tomhle směru jedinečná, ale to není možné, je tak hezký, je jasné, že to takhle prožívala každá. Fuj, co si to provádí?! Musí být ještě poznamenaná jejich odloučením. Vyžene to z hlavy a raději se soustředí na to, co jí říká, přičemž zašilhá na jeho rty. “Moc špatné,” odsouhlasí, ale z tónu jejího hlasu je spíš slyšet chtíč než pohoršení nad jeho přáním. Je evidentní, že kdyby se výtah zasekl, už by jí nic nebránilo v tom, aby si vyhrnula sukni. Je hrozná, anebo on.. on je! Pousměje se, hlazení na rameni má moc ráda, vlastně by byla spokojená, i kdyby ji hladil třeba jen na palci u nohy, a opětuje mu ty nevinné pusinky, které ji rozesmějí. Ona tu s ním ve své mysli už skotačí a on dělá tohle. Dobře, možná je načase si přiznat, že je z nich ta větší čuňa. Užuž se její volná ručka blíží k jeho tváři, aby se mohla pořádně opřít do dospěláckého polibku, jakmile vycítí, že se to blíží, jenže v tom se ozve cinknutí, kvůli kterému sebou škubne, jako by je někdo nachytal při činu. “Kruci,” ujede jí a zakoulí nad sebou očima, ale také nad tím, že byli vyrušeni. Byla tak blízko! Pustí se ho a upraví se, přestože je to úplně zbytečné, vítr ji zase celou pocuchá, jen co vyjde na střechu.
Vzrušení se přetvoří v úžas při pohledu na všechna ta světla. Nevidí to poprvé, ale vždycky ji to ohromí. Značnou chvíli se neodvažuje slovy narušovat klid a mír, které v ní tohle místo vyvolává. Je snadné si tu myslet, že se jich netýká nic z toho, co se děje tam dole. Možná se tak cítí i Bůh, a proto jim nikdy nepřispěchá na pomoc. Ne, že by v něj věřila, ale kdyby ano, tohle by vše vysvětlovalo. Odloží láhev šampaňského - určitě si ji od souseda vzala zpátky - a vetře se ke své společnosti. Pohladí ho po zádech a položí si hlavu na jeho rameno. “Za jak dlouho myslíš, že si nás tu někdo všimne?” optá se, není možné, aby takovou budovu někdo nehlídal, v amerických filmech mají všude hlídače. Nakonec však nečeká na odpověď a pokrčí rameny. “To je vlastně jedno.. teď jsme tady a máme tohle.” Předvede mu láhev, kterou zvedne ze země a pustí se do otvírání. Bude to bouchat! Otočí se zády k sousedovi, aby mu to nestřelila do zadku a odkloní láhev, aby samu sebe netrefila do hlavy, jak se to málem jednou podařilo bůžkovi. Bylo to komediální, přesně ta situace, kdy vám ten špunt nechce vyskočit, vy na to kouknete, co se děje a on vystřelí. Naštěstí má bůžek rychlý reflex. [:D] Polovina obsahu láhve vystříkne ven, což může evokovat zajímavé myšlenky a možná proto se taky začne smát. Puberťačka. Tak tahle se přitom chlapi cítí? Tak.. ulepeně? Tedy, má z toho samozřejmě ulepené jen ruce, nikam jinam to nedopadlo. “Wow,” vydá ze sebe a otočí se zpět ke svému chlapíkovi. V očích jí jiskří, jako by viděla jednorožce.