Re: Nákupní centrum

Sat Feb 09, 2019 9:17 pm

Nechápavě hledí střídavě na papír a na Gavriho ve snaze si z jeho výrazu vytáhnout jakoukoliv známku pochopení, jež tam nakonec najde. Nadzvedne obočí a vyčkávavě, skoro nedočkavě ho pozoruje. Rozsvítí se jí oči, když to začne chápat taky... s určitými mezerami, které jí nedávají smysl. “Fajn, tak… ho vrány zabily. Ale my to přece nebyli, ne? Teda, já rozhodně ne, v té době jsem tady ještě ani nebyla,“ uvažuje nahlas, než i ta její žárovka konečně zasvítí. “Možná jim bylo jedno, že jsme s tím neměli nic společného, třeba… třeba se jen tak moc chtěli pomstít, že brali všechny vrány jako viníka bez ohledu na to, kdo se na jeho vraždě podílel.“ Nejspíš se s tím vysvětlením budou muset spokojit, na nic jiného bez počítače nepřijdou. A upřímně, i kdyby ten počítač měli, ona by na něm nebyla nic schopná najít, pokud by to neměli napsané ve Wordu natolik srozumitelně, že by to pochopila i ona. Ne, že by byla hloupá, ale souvislosti a čtení mezi řádky jí prostě nešlo. Dokud ji někdo nepraští přímo do nosu jasnou informací, je celkem malá pravděpodobnost, že to pochopí. Nejspíš za to může i její nezájem a laxní přístup. Teď by potřebovala panáka, přestože tvrdý alkohol nepije. Opře se zadkem o stůl a promne si spánky, aby trochu ulevila tepající hlavě. V tu chvíli se jí ale zhoupne žaludek, nejspíš vedlejší účinek toho, čím si prošla. Už už se s ním hodlá podělit o informaci, že jí je blbě, ale rozmyslí si to. Není zrovna sdílná. Jediná výhoda její bledé pleti je, že na ní není poznat, když zbledne ještě víc, protože to už moc nejde. Aby zamaskovala svoji nevolnost, zvolí svoji klasickou taktiku – popichování. “Na svůj věk ti to ještě docela pálí, starouši,“ nadzvedne jeden koutek v takovém tom úšklebku, načež po Gavrim loupne pohledem. Slovy si troufá, ale do souboje by s ním nešla, protože… no, je celkem zřejmé, že by vydržela možná tak půl minuty. Se svou holí a bombami by snad měla šanci, ale bez ní? Ani náhodou. Drží se spíš svých směsí a bojuje za pomoci nich, než aby využívala vlastní ruce jako zbraně. Nejspíš má každý něco, co ho činí výjimečným. A u ní to rozhodně nebude boj, kdežto on je horda svalů, proti kterým by si rozhodně netroufla. To však neznamená, že si z něj nemůže utahovat.

Mon Feb 11, 2019 12:07 am

Bylo vážně úsměvné jak se jí rozsvítily oči, když začala chápat, co se to tady stalo. "Ne, mám dojem, že nikdo z nás..." Odvětil tiše s pohledem upřeným na ni. Bylo mu jasné, že to v ní vře... Že se za každou cenu snaží pochopit, proč si musela projít vlastním peklem... Jaký to mělo důvod. "Taky si to myslím," pokýval souhlasně hlavou a papír složil tak, aby se mu i s doklady vešel do kapsy, kam ho i posléze strčil. Hodlal to předat šéfovi spolu s hlášením o jejich vskutku nezapomenutelném zážitku. Jo tohle vysvětlení sice nebylo úplné, ale s tím Gavri dokázal žít. A co se jeho a počítačů týče? Byl na tom stejně jako Adeline, ne-li hůř, vzhledem k tomu, že největší rozkvět počítačů prožil za mřížemi. A ne, nikdy neměl touhu porozumět jim více, nežli bylo nutné, tudíž zvládl odeslat mail, napsat něco ve wordu a možná si i stáhnout nějakou hudbu, ale tím jeho dovednosti končily. Možná kdyby chtěl, ...kdyby ho to zajímalo, tak by jim i porozuměl, ale on na tohle nebyl... Přišlo mu to jako ztráta času, sedět u nějaké krabičky.
Ne, že by si nepovšiml toho, jak se najednou opřela o stůl a promnula si spánky, ale nebylo se divit po tom, co prožili... Ani jemu nebylo dvakrát do skoku. Kdyby chtěla pomoc, asi by mu řekla. Navíc jí zase až tak špatně nebylo, když zvládla ještě rýpat. Gavri ji zase až tak neznal, ale byl si jistý, že dokud zvládá rýpat a mít sarkastické poznámky, je to ještě dobrý. "Jo," uchechtne se tím svým chraplákem a stejně jako ona rty zkroutí v úšklebku. "...díky za poklonu," dodá, aniž by se nechal rozhodit a zvedne k ní oči, zatímco si rukou přejede po hlavě. "Myslím že odsud vypadnu... Nedala by sis panáka? ...U mě?" Nadzvedne jedno obočí, vyčkávajíc na její reakci.