Nákupní centrum

Při povzdechnutí po něm střelí očkem, má chuť mu říct, ať jde třeba do prdele, ale zadusí to v sobě, jelikož se obává, že by jí neodpověděl na otázku, měla mu to však vpálit, protože se stejně ničeho nedočká. Vážně ji zajímalo, co si myslí a teď se za to může tak akorát stydět - opravdu příjemné. Je z toho zklamaná, ale asi to měla čekat. Nenutí ho do odpovědi, místo toho se společně s ním pustí do pročesávání parkoviště, jestli neuvidí něco známého. Zatím to vypadá klidně, lidé spěchající na nákupy, anebo do aut s plnými taškami. Chtěla tuhle akci, aby se odreagovala, to se ovšem tak docela neděje, takže si možná později skočí pro nové oblečení. To už by mohlo zabrat, pokud ho nepošlou s ní, aby jí nosil tašky. To je samozřejmě vtip, neumí si představit, že by se k něčemu takovému nechal přemluvit.
Převezme si od něj sáček se štěnicí, kterou si hned strčí do kapsy. Nepotřebuje si to prohlížet, není to poprvé, co se někomu vkrádá do soukromí. Vyslechne si jeho instrukce a se vším souhlasí, dokud se nezmíní o zaostávání. Silou vůle se na něj nepodívá, aby ho obdarovala pohoršeným pohledem. Nakonec má plno práce s tím, aby vrátila srdíčko na místo, kam patří. Spadlo jí pravděpodobně do žaludku, proč by se jinak tolik svíral, anebo ho má možná v krku, jelikož se jí tam tvoří nějaký knedlík. Vzchop se, vzchop se.. Nemůže být rozhozená na akci! Zamrká, aby zahnala.. smítko, určitě je to jen smítko. “Rozkaz,” neodpustí si, jakmile si je jistá, že jí nepřeskočí hlas, není to ovšem tak bezbarvé, jak si přála, je slyšet náznak hněvu. Jeho slova by se přece nelíbila nikomu. U sebe si však není tak docela jistá, jestli je to kvůli tomu, že ji shazuje, anebo jestli za to může to, kdo ji shazuje. Zní to příliš věrohodně, ale namluví si, že je prostě jen naštvaný a proto to dělá. Je to ta lepší možnost, která jí tolik nezatemňuje hlavu. Je báječná ve všem, co dělá, takže.. pche!
Ze zamyšlení ji opět vytrhne jeho hlas, ale tentokrát jde naštěstí jen o auto, na které čekali a blondýnu. Znovu zmapuje, kde se, co děje, aby pak nebyla moc nápadná, schová zbraň, se kterou si pohrávala a vystoupí. Nijak ji nerozhodí, že na ní nečeká, protože to po něm ani nechce. Jde o kousek dál za ním a čeká na vhodnou chvíli, kdy bude moct vhodit štěnici do kabelky. Jedna taková se naskytne, když se blondýna zaplete do hloučku lidí. Zamotá se tam společně s nimi a čáry máry. Zastaví se kdesi u vchodu a dělá, že zkoumá plánek budovy. Zaznamená vedle sebe Nathaniela, ani se na něj nemusí podívat, to se prostě pozná. Nepochlubí se s tím, že má část své práce hotovou, to mu muselo dojít. Přikývne na rozdělení a vyrazí pryč, nehodlá se na něj dívat. Koneckonců ví, jak si přivolat pomoc, i když pochybuje, že to udělá. Jde na opačnou stranu a drží se blíž u jejich cíle, který se ztratí za dveřmi, kam smí jen zaměstnanci centra. Zběžně zkontroluje, jestli se za nimi nežene rozhořčená ostraha a zapadne tam taky. Prohlédne si dlouho chodbu a pokračuje dál. Zahne za roh, jelikož není, kam jinam jít. V tu chvíli za sebou uslyší kroky a tak se ohlédne. Objeví se tam nějací odhodlaně se tvářící podivíni a to samé vyleze z druhé strany. Hned je jí jasné, že je v háji. Mohla by do nich začít střílet, jenže to by jí asi oplatili, neměla by žádnou šanci, napadne ji tedy zvednout ruce, jako by se chystala vzdát bez boje, ale to by samozřejmě nikdy neudělala. To radši umře, než aby s nimi dobrovolně odešla. Nechá je přiblížit, poté vyrazí proti tomu, který je nejblíž a hned ho píchne kudličkou. Pravděpodobně to byl ten největší idiot z celé party. “Je to past, hned vypadni!” nahlásí spěšně svému parťákovi a pustí se do dalších, ale nestíhá je všechny, to by musela být superman a tak dostane pár ran do obličeje a břicha. Parchanti!

Jakmile se rozdělí, cítí takový nepříjemný pocit žaludku. Možná předtucha, možná fakt, že se s ní poprvé na misi rozděluje. Ať je to co chce, zatlačí to někam hodně hluboko a soustředí se jen na blondýnu, aby se mu neztratila z očí. Vidí, jak zabočí ke vchodu pro zaměstnance, ohlédne se kolem sebe a pak tamtudy projde. To ho donutí zastavit a opřít se o zábradlí, předstírajíc, že si prohlíží prostor kolem sebe, ve skutečnosti ale sleduje Ellie, která ji následuje. “Buď opatrná...“ Zamumlá si pro sebe, musí doufat, že to ve sluchátku neslyšela. Nemůže ji následovat, bylo by přece hned jasné, že není jen obyčejný návštěvník centra a schůzka by mohla skončit dřív, než by vůbec začala, a tak vyčkává, netrpělivě poklepávajíc nohou, a přitom si svírá prsty rukou. Přijde mu to jako celá věčnost, než se mu konečně ozve, ale není to nic, co by si přál. Past? Hlavou mu problesknou hrůzné scénáře, co by se jí mohlo stát a že je na to úplně sama. Nemůže po něm chtít, aby zmizel! “Ugh!“ Zavrčí vztekle a kašle na nějaké profesionální chování a maskování, prostě se rozeběhne do dveří, kde Ellie zmizela za blondýnou. Ještěže je měl v oku, protože jinak by mu ta chytračka ani neřekla, kde je. Měl by ji tady nechat, měl by! Jít to nahlásit, že šlo o past a pak pro ni poslat nějakou záchrannou jednotku, nebo něco. Jenomže to už by taky krásně mohla být mrtvá a ať je to jak chce, mrtvou ji nesnese spíš, než živou. Potichu za sebou zaklapne dveře a plíživým krokem se drží u stěny, nahlížejíc do okolních místností, jenomže tam nikde nejsou. Pak ale uslyší žuchnutí a hlasy, za nimiž se hned vydá, očima hledajíc jakoukoliv skulinku, ve které by se mohl k nim nepozorovaně dostat, jenomže nic nenajde. Vybrali si skvělé místo, to jim musí uznat; což ho ale vede k tomu, že o nich věděli, že věděli, že je budou sledovat. Buď je to nějaký debilní test ze Stínovy strany, anebo tam mají zrádce nebo tak něco. Moc to ale nemá čas zkoumat, protože jakmile vykoukne za roh, uvidí, jak dva z nich táhnou bezvládnou Ellie po zemi do jedněch z dveří a ne zrovna citlivě, což se mu ani trochu nelíbí. Kdepak, je nepoučitelný. I přes to všechno ho zajímá spíš to, jak je na tom ona, než celá tahle situace. Však on na to přijde. Zezadu se připlíží k jednomu agentovi, který je úplně vzadu, přiloží mu dlaň přes ústa, aby nemohl křičet, a skrytou čepelí mu zajede přímo na krční tepnu. Přidrží ho, aby jeho tělo neudělalo rachot, a položí na zem. Jako laňka ho neslyšně přeskočí a pokračuje k dalšímu. Plížení, to je jeho. Zopakuje to samé, ale než ho stačí položit na zem, svět zčerná.
Probudí se s příšernou bolestí hlavy a neschopností se hýbat. Až později mu dojde, že je přivázaný k židli. Jako naivka sebou začne škubat ve snaze se osvobodit, ale světe div se, nepovede se mu to. Zamžourá kolem sebe a tehdy si všimne Ellie, která je ve stejné pozici jako on a přímo naproti němu. Nevidí jí do obličeje, tudíž netuší, jestli je při vědomí nebo ne, ale nedovolí si na ni promluvit. Netuší, kdo se dívá a on vážně nehodlá dávat najevo jakoukoliv formu péče, jenž by mohl někdo později využít proti němu. Výhled na ni mu zastíní ta blondýna, která se evidentně převlékla do něčeho pohodlnějšího, nechce však radši vědět, kvůli jaké příležitosti. Nemá možnost jakkoliv protestovat, když mu hrubě vyhrne rukávy trika [v ten moment mu dojde, že jeho bunda a čepel zmizely. Jestli s nimi něco udělali, tak jim udělá ze života peklo] a prohlédne si jeho tetování, načež nespokojeně mlaskne a zamumlá něco v tom smyslu, že čekali světlé. “No tak nás pusťte.“ Neodpustí si popíchnutí se zřetelnou ironií v hlase. V ten moment se za blondýnou ozve rána a ta uhne, aby měl nejspíš hezký výhled. Nějaký její kolega, který se objevil bůhví odkud, uhodil Ellie do už takhle zakrvácené tváře, dokonce si na ni i posvítí. On je ovšem profesionál se vším všudy a lhostejně nadzvedne obočí, když se nad ním krasotinka skloní a začne vyhrožovat, že je zničí, pokud nebudou spolupracovat. Musí jen doufat, že Ellie sdílí jeho odhodlání, nedovolí si se o tom ujišťovat. “Jen do toho.“ Vybídne bloncku s tím svým jemivšechnouprdeleavlezteminazáda výrazem, který mu fakt jde. Jako kdyby ji omrzel, se přesune k Ellie, na klouby jedné ruky si nasadí boxer a dramaticky ji s ním pohladí po tváři, nad čímž otráveně protočí oči. Je tohle vůbec nutné? Takové divadlo. Pak se jí začne vyptávat, kdo je ve skutečnosti Stín, co mají v plánu, jakou tajnou zbraň to shání. Jenomže on nic z toho neví a nepředpokládá, že by to věděla i Ellie, ale aniž by jí dala šanci odpovědět, ji uhodí nejdřív do břicha a pak do obličeje. Boxer za sebou zanechává pěknou paseku a jemu to vadí, jenomže nemůže udělat vůbec nic, nesmí. Vydrží to, není to přece poprvé, co na ní vidí krev.

Stačí kolem sebe rozdat pár ran, než jim s ní dojde trpělivost a praští jí hlavinkou o zeď, aby ji uspali. Je to rychlé, v jednu chvíli máchá rukama, v další její mysl zaplaví tma. Probudí se až v jakési místnosti, sedící a připoutaná k židli. Hlava jí třeští, takže jí chvíli trvá, než otevře oči a plně prozkoumá své okolí. Šklebí se při tom, jako by se probrala po noční akci v baru. Nejdřív se nesnaží vyprostit, tuší, že je to zbytečné, ale pak si všimne Nathaniela a to už sebou škubne, jejím prvním instinktem je dostat se k němu a zkontrolovat, jak na tom je, udělá to však jen nepatrně, včas jí dojde, že by se k němu neměla tolik hlásit. Úžasné, neposlechl ji, anebo ho odchytili někde jinde. Jo, to je taky možnost, neměla by si hned fandit. Zanedlouho se jí do výhledu vetře zadek blondýny a hned po ní následuje jakýsi chlápek, který se před ní postaví. Samolibě se na něj ušklíbne a za to si pravděpodobně vyslouží další ránu do obličeje, anebo se tím jen snaží demonstrovat to jejich zničení. Skvělé, proč zrovna na ní?! Ne, že by to přála svému kumpánovi, ale nepřeje to ani sobě. Bolí to jak čert! To ovšem neznamená, že se rozbrečí, to jim nedopřeje, ale slabému zasténání se neubrání. Hlavu má zvrácenou do strany a chvíli jí trvá, než se vzpamatuje, přece jen je toho na její kebulku trochu moc. Zamrká, jak se snaží rozehnat mžitky před očima. Konečně se jí to povede a tak zase vzhlédne, aby mohla tomu parchantovi věnovat pohled plný vzdoru. Kdyby mohla, ukáže mu prostředníček. “Rozvaž mě, hrdino, potom uvidíme, jak ti to půjde,” neodpustí si napadení jeho ega. Na svázanou ženu si dovolí, tse, takové nesnáší, stejně jako blondýny. Zachytí Nathanielovu výzvu k tomu, aby se na nich vyřádila, což od něj není moc milé, ale asi chápe, proč to dělá. Nejde o trestání, k něčemu takovému by se prostě neuchýlil, to jí k němu nesedí, ne, určitě se jim jen nechce podvolit a v tom ho podpoří, přesto že to bude bolet. Pohne bradou do strany, aby tak té bitch zabránila v dotýkání tím sadistickým způsobem. Snad jí dojde, že není její čubka! Poté se vyslechne její otázky a musí se uchechtnout. Přijde jí vtipné, že chytili lidi, kteří ví houby. Nadechne se s tím, že se jí vysměje i slovně, v tu chvíli ji však překvapí pěstí do břicha a další do obličeje. Ani nemá čas se vzpamatovat. Chce se jí zvracet a zároveň se jí motá hlava, naštěstí to v sobě vše udrží. Koneckonců toho nestačila moc sníst. Blondýna nejspíš usoudí, že má Ellie pro teď dost a přesune se zpět k mužské části osazenstva. Postaví se za něj a skloní se mu k oušku s tím, že mu možná nezáleží na parťačce, ale jen na něm samotném a to znamená, že mu bude ubližovat. Úchylácky se otře tváří o tu jeho a to už je Ellie v pozoru. To je ta chvíle, kdy si blondýna podepsala svůj ortel. She’s so dead. Nemluvě o tom, že si dovolila napadnout jeho obličej tím.. boxerem a při tom zopakuje své otázky. Poté svému parťákovi značí, aby cosi přivezl. On ji samozřejmě pochopí. Je to jakási hračka, se kterou do nich bude pouštět elektrický proud, jak si bystrá Ellie domyslí. Ou.. Zabloudí pohledem k Nathanielovi, nejspíš proto, aby ji ujistil o tom, že vidí to samé, co ona. Navíc by chtěla vědět, jestli to zvládne, jak je na tom a je toho víc, ale neodváží se zeptat. “To vypadá jako zábava,” utrousí, jako by do nich Stín pravidělně pouštěl proud a ona si to užívala, ale opak je pravdou, bojí se a nejen o sebe, ale i o toho nezbedu. Pipina je začne rozpočítávat, evidentně si moc ráda hraje, a i když to vyjde na Ellie, která už napíná všechny svaly, pustí proud do kolegy naproti. Zadusí v sobě křik a nadávky, zatne ruce v pěst. Snaží se vydržet a nedat na sobě nic znát, ale nakonec přece jen uhne pohledem, nemůže se na to dívat.

Kdyby to šlo, pousmál by se nad řečmi té potvory. Držkatá za každé situace, vážně. A taky statečná, protože on by nejspíš vyzvracel tu sušenku, kdyby mu někdo dal takovou do břicha. Jen dívat se na to se mu ani trochu nelíbí, ale to nejspíš souvisí s tím, do koho tady bijí. Například u kohokoliv dalšího v téhle místnosti by si to spíš užíval, ale to je detail, nezkoumejme hlubiny jeho kruté dušičky. Konečně jí dá pokoj a začne se soustředit na něj. Na jednu stranu se mu uleví, protože teď jí dají aspoň pokoj, na druhou to ale znamená, že to nejspíš bude bolet i jeho a bude si moct aspoň vyzkoušet, jak dlouho v sobě udrží tyčinku. Bolí to, lhal by sám sobě, kdyby tvrdil, že to nic není. Musí rozmrkat mžitky před očima a někam do strany plivne krev, přestože má sto chutí to plivnout na ni, není ale prase. Zdvihne hrdě [těžko říct, kde se teď ta hrdost bere] bradu a zavrtí hlavou, aby slepici bylo jasné, že z něj nic nedostane, připravujíc se na další ránu. Ona však ten boxer odloží a chce něco jiného, brzy mu dojde, co to je. Má co dělat, aby nezačal neklidně poposedávat, není úplně fanda paralyzérů. Očima sjede k Ellie ve chvíli, kdy promluví a má co dělat, aby na ni neprotočil oči. Jen na sebe upozorňuje, má držet klapačku! Upřeně pozoruje rozpočítávání, a když to vyjde na ni, na krátký okamžik zavře oči, protože to nechce vidět. Když je zas otevře, ani mu nestihne dojít, že jde na něj a jeho tělem projede blesk něčeho, co je bolest, ale zároveň úplně není, sám to neumí identifikovat jinak, než že jím projede proud a jeho tělo se dostane do křeče. Vydrží docela dlouho držet pevně rty u sebe, aby blondýně neudělal tu radost a nevykřikl, možná je to taky křeč z té elektřiny, co do něj pouští. Skrze celé tělo mu projíždí nepříjemné vibrace a jeho svaly jsou ztuhlé, přestože by se tak moc chtěl pohnout, se spoutáním to ale nemá vůbec nic společného. Nakonec ale vycení zuby a bolestivě hekne, když sebou začne jeho tělíčko škubat, vůbec se mu to nelíbí. Komu by se taky líbilo, když by do něj pouštěli elektřinu, že. Najednou to ale všechno přestane a on už nový příval necítí. Zalapá po dechu a párkrát sebou ještě škubne, jak doznívají účinky elektrického šoku a hodnou chvíli se dívá do země, jenomže teď nemá sílu na nějaké odolávání a drzé poznámky, a tak zvedne oči k Ellie, hledajíc u ní útěchu, jako kdyby se mohla zvednout a obejmout ho, přestože ví moc dobře, že by to neudělala, ani kdyby nebyla přivázaná. V tu chvíli se ozve další zamlaskání od té krávy a on si slíbí, že jakmile se zbaví těch pout, ten jazyk jí vyřízne, aby už nemohla mlaskat, leze mu to hrozně na nervy. Začne blekotat něco o tom, že mu jeho drahý parťák asi tak úplně jedno není, nad čímž otráveně protočí oči. “Kdybych chtěl psychologa, zaplatím si ho, protože ty stojíš za prd.“ Odsekne jí, snažíc se o ten svůj lhostejný tón, ale nějak mu to nejde. Přesto udeřil hřebíček na hlavičku, protože blondýně zrudnou tváře, těžko říct, jestli vztekem nebo studem, ale to je mu jedno, evidentně to mělo svůj efekt a na to je velice pyšný, protože... dál si to domyslet nestihne, jelikož mu ke krku přiloží ten podělaný taser a on tentokrát vyjekne, než se jeho tělo zase sevře v křeči včetně jeho krku. Tentokrát to ale rychle pomine, že sebou ani nestihne zaškubat, což je pozitivní. Ty škuby mu lezly na nervy. Nemůže to ale ani rozdýchat, protože to přijde znovu, bolestivější, než předtím. Pevně sevře víčka k sobě, jako kdyby to, že nic neuvidí, bude znamenat, že to všechno pomine. Nějakým zázrakem stihne vnímat, co blondýna říká a taky z toho jeho chytrá hlavička pochopí, že mluví k Ellie a ptá se jí znovu na všechny ty věci, které oni nevědí. Jenomže ona neví, že oni neví, a tak, namísto toho, aby jí dali jasně najevo, že nic nevědí a mohli to ukončit, ji potrápí. Jestli půjde, tak se vší parádou. Švihance elektřiny zas přestanou a on má chvilku to rozdýchat. “Nic...jí ne...neříkej!“ Kdo by řekl, že se pod proudem blbě mluví? On tedy rozhodně ne. Svůj efekt to ale má, protože se k němu blondýna otočí slepičím trhnutím krku a nadzvedne spokojeně obočí. Nakloní se nad něj a přimhouří oči, pak se pokusí být drsná a prohlásí, že nakonec oba zazpívají, nad čímž se uchechtne. Ještěže je tak drsný, jinak by už asi brečel. Dokud se budou soustředit na něj, bude to znamenat, že Ellie neublíží a o to mu jde. A evidentně to na něm je poznat, protože slepice zatěká pohledem mezi nimi a nakonec se rozhodne, že u něj už to nejspíš stačilo a natáhne ruku ke svému kumpánovi. Ten jí podá jakousi masku s malou pumpičkou vepředu a přiloží ji Ellie ke rtům. Znovu se zeptá, kdo je Stín, a protože ona odpovídat nemůže, dívá se na něj. “Šéf snů.“ Odvětí s předstíraným nezájmem, div ji sám nevybídne, aby už ukázala, co to umí. A ona to udělá. Otočí kolečkem na pumpičce a tím sebere Ellie vzduch, čímž hned pochopí, o co jde, což se mu vůbec nelíbí. Kde jsou staré dobré řezy nožem? Nejprve nedělá vůbec nic, nadzvedne znuděně obočí a dívá se na blondýnu, namísto Ellie, jenomže... to trvá až moc dlouho, proč k ní ten vzduch zase nepustí? Musí to vydržet, nesmí ukázat, že se o ni bojí! K čertu s tím! Začne škubat rukama přivázanýma k židli a zlostně zavrčí. “Nevíme to, jasný? Nikdo to neví, tak už ji nechte být!“ K jeho překvapení blondýna otočí kolečkem a vrátí jí vzduch zpět.

Schválně na sebe upozorňuje, aby se soustředili na ni; ne, že by toužila po bolesti, ale jistě to bolí méně, než přihlížení tomu, jak ubližují někomu, koho miluje - to je prostě láska. Dobře, asi jsou to jen kecy, nic ji bolet nebude, rozhodně ne fyzicky, stejně na to však nechce koukat, proto také odvrátí pohled. Nijak jí to ovšem nepomůže, pořád vnímá, jak sebou Nate škube, nemluvě o hekání, které následuje. Potřebovala by si zacpat uši. Popadá ji úzkost a píchá ji z toho u srdíčka. Musí se opravit.. bolí to! Štve jí, že mu nemůže pomoct. Vykašle se na koukání někam jinam, jen aby si ta pinda nespojila, co pro ní pán pod elektrickým proudem znamená, stejně tu pravděpodobně zemřou, tak je to fuk. Šlehne po ní naštvaným až divokým pohledem. Kdyby mohla, skočí jí po krku a rozdrásá jí ho zubama - takový malý Hannibal. Vzepře se v židličce, ale to je bohužel vše, co může udělat. “Bože, jak já se těším, až ti urvu tu tvou hnusnou HLAVU!” zařve na ni a vztekle zdůrazní poslední slovo. Nemyslí si, že se k tomu opravdu dostane, nejspíš jí zanedlouho podříznou hrdlo, ale to neznamená, že jí nemůže vyhrožovat. Rozhodně se neschoulí do klubíčka a to nejen proto, že jí v tom brání provazy, nebo co to kolem sebe mají. Jakmile ho přestane mučit, podívá se na něj a okamžitě zněžní. Promiň, promiň, promiň.. Zalesknou se jí očka a natáhne k němu prstíčky, chtěla by se ho dotknout a utěšit ho. Ona by to udělala, kdyby mohla!
Dělá, že poznámku té blondýny přeslechla, vážně teď nechce přemýšlet nad tím, jestli mu na ní záleží, anebo ne, to se prostě nehodí. Místo toho se snaží vymyslet, jak je z toho dostane, zatímco si ti dva povídají. Nemůže se ani hnout, takže nějaký boj může zavrhnout. Určitě je těžké pohybovat se s židlí u zadku, to jen ve filmech jsou tak šikovní. Navíc mají převahu a ti dva jsou téměř vyřízení, neměli by šanci. Chce to něco mazanějšího.  Z přemýšlení ji vytrhne další příval proudu, nestačí na to však ani zareagovat a je konec, jenže ne na dlouho. Znovu se pokusí zvednout zadek, ale opět si na něj jen sedne. Křik tentokrát vynechá, protože to nemá smysl, je to jako mluvit do zdi. Těká pohledem z jednoho na druhého, neví, komu má svou pozornost věnovat dřív a pak už se ani rozhodovat nemusí, jelikož se všichni soustředí na ni. Sakra.. Zkontroluje, s čím se to na ní chystají a napadne ji, že ji chtějí přiotrávit a ještě horší by byl nervový plyn, z toho by se nedostala, ale to je jistě hloupost, mrtvé je přece ještě nechtějí, ne? Nehodlá to zjišťovat, začne sebou házet, aby jí to nemohli dát na obličej, ale moc jí to nepomůže, jeden z nich jí přidrží hlavu a díky Nathanielově poznámce, je bez kyslíku. Prohne se v zádech, jak se snaží nadechnout, její mysl se soustředí jen na plíce, kterým se nedostává vzduchu a stiskne opěradla. Čumí do světla nad sebou a snaží se nepropadnout panice a pak už na to ani nemá sílu. Očka se jí zvrátí a začnou se zavírat, jak tomu pomalu podléhá, přitom sebou začne lehce škubat. To se asi tělíčko ještě snaží bojovat. Nemá daleko k tomu, aby omdlela, anebo zemřela, když se jí do plic znovu nahrne vzduch až to zaštípe. Zalapá po dechu a je celá připitomělá, chvíli jí trvá, než jí dojde, o čem se to baví, ale nakonec jí to tam secvakne a tím si vzpomene i na to, že se pokoušela vymyslet plán. “Já to vím.. vím, kde to je, ukážu vám to,” zalže slabým hláskem. Je to chabý pokus, zdá se to tak být, když ji blondýna požádá jen o adresu, víc prý nepotřebují. “Snad si nemyslíte, že vám to nadiktuju a pak se nechám zabít,” uchechtne se nad jejich hloupostí. Na to jí můžou opáčit, že nejsou tak pitomí, aby ji pustili, ale blondýna je asi natolik sebevědomá, že to nakonec povolí. S největší pravděpodobností v ní vidí slabou ovečku. Na Nathaniela se během procesu ani nepodívá, mohli by poznat, že se je snaží obelhat. Nemá ten plán úplně domyšlený, neví, jestli bude mít sílu na to je přeprat, ale zkusit se to musí a pak se pro něj vrátí, jo, tak to určitě bude!
Konečně je volná, alespoň trochu, pořád má na sobě pouta. Zvednou ji na nožky a musí ji přidržovat, jelikož jde jak opilá. Určitě je to moc otravuje, ale to je jí jedno. Navíc se jí to hodí, dál je tak udržuje v domnění, že je neschopná. Nechá se vyvést z místnosti, potřebuje se dostat někam, kde není tolik očí. Dostanou se do jakési chodby, která beztak vypadá jako ta od WCKD [snad je takhle ta zkratka]. Úzká a všude hodně světla, z čehož ji bolí oči. Psychicky, ale hlavně fyzicky se připravuje na následující boj, který vypukne za… teď! Jednomu ze strážců ukradne nožík a hned mu podřízne krk. Udělali chybu, že ji nespoutali za zády. Jak příhodné, že jsou takoví idioti. Dalšího bodne do nartu, jelikož se musí sklonit, aby ji netrefili do obličeje, poté do tepny na stehně. Podlomí se mu tak nožka, tím ho dostane níž a taky ho podřízne jak prasátko. Někdy během toho ji střelí do ramene, jelikož by bylo hloupé, kdyby nikdo nezareagoval a zase tak pitomí asi nejsou. Další střela se jim ovšem nepovede, stihne se zakrýt klesajícím tělem, ale to bohužel neudrží donekonečna. Fuj, je zavalená mrtvým chlápkem. Rychle nahmatá jeho zbraň a pustí se do obrany. Všichni, co zbyli se začnou krýt, jenže se není kam schovat, jedině, že by si vlezli za ní pod mrtvolku. Jen zázrakem a díky bůžkovi, je vyřídí, až zůstane jen blondýna, kterou taky zasáhla, ale jen do nohy. Odvážně ze sebe svalí bezvládné tělo, nechce se válet na zemi. Život té mrchy ukončí pěkně na nohou. Schválně si mlaskne, jak to dělávala ona, snažíc se udržet na nohou. Jo, asi to prostě není tak drsné, jak by si přála. A jak moc šílené by bylo, kdyby ji zabila se slovy “na mého muže se nesahá”? Nejspíš dost, proto ji nakonec jen s úsměvem střelí do hlavy, to vůbec není bláznivé. Chtěla jí sice urvat hlavu, ale na to není čas, brzy někdo přijde. Namlouvá si, že se jen nadechne a hned pro něj půjde, o kousek dokonce popojde, ale nedostane se moc daleko, když ji tělo zradí a ona zase omdlí, jako princezna v nesnázích.